31.12.1999 - posledni den ve starem roce a tisicileti vubec, byl dnem slunecnym, presto studenym a doprovazenym mrazivym vetrem, ackoliv jsme se nachazeli v poustnich oblastech statu ARIZONA. Pred nami dnes stalo zavazne rozhodnuti, nebot oproti puvodnimu planu oslav Noveho roku - Milenia 2000, v nevadskem stredisku zabavy - Las Vegas, jsme se nachazeli cca. 
240 mil vychodne odsud a dale jsme pokracovali po Hwy. 40 na EAST,  az do statu New Mexico, jehoz hranici jsme prekrocili kolem 11 dopoledne. Prvni vetsi mestecko - Gallup, ktere se nachazi nejakych sestnact mil od arizonskych hranic jiz na uzemi New Mexica, nam poskytlo moznost doplnit pohonne hmoty do spolehlive slouziciho auta, nakoupit potraviny a prislusne tekutiny, ktere jsou nezbytne k privitani noveho roku, ale predevsim po navsteve mistniho Walmartu, jsme naplnili zavazadlovy prostor jeepa spoustou raket, bouchacich kulicek, ohnostroju, delobuchu a dalsich spolehlivych a urcite zdravi bezpecnych "Fireworks", vsechny samozrejme made in China.  Jen za prskavky a delobuchy jsme zaplatili pres 60 dolaru, ovsem diky slevam a prelepkam puvodnich cenovek jsme nabyli arzenalu za vic nez 100 dolaru. Pak jeste mijime mestecko Grants, nekolik lakajicich ceduli s odbockami treba na Bandere Volcano a Ice Cavec, Acoma ci Laguna Pueblo, El Morro Natl. Mon., ale neco si prece musime nechat na priste, takze az v Albuquerque, nejvetsim meste statu New Mexico, menime smer a z Hwy. 40 odbocujeme na I-25, po ktere smerujeme malebnou krajinou az do Santa Fe, mista opredeneho legendami a bajemi; mimo jine take i hlavniho mesta New Mexica. To je to prave misto, kde oslavit Silvestra a privitat Novy rok, rikame si a snazime se vybat to nejlepsi misto " k zakotveni a rozbiti tabora". V centru mesta nakupujeme nekolik telefonnich karet, abychom potesili rodice doma, a jelikoz se blizi ctvrta mistniho casu, vime, ze doma jsou jiz nazhaveni a pripraveni ke vstupu do dalsiho tisicileti. Mirime do Santa Fe Ski Area, lyzarskeho arealu nad mestem, odkud je krasny pohled na okoli i mesto samotne. V arealu se sice lyzuje, sjezdovky jedou na plny vykon, ale po hotelu ani pamatky. Proste nikde nic. V okoli 20 mil neni jediny hotel. Mozna pry nekde dole ve meste. Jedine co se nam dari, je zavolat nasim domu, kde prave vypukly oslavy. Prava pulnoc a rok 2000 ale prerusuje telefonni spojeni a dalsi pokusy o dovolani se do Ceska jsou zcela bezuspesne. Proto tedy na pocest privitani Noveho roku v rodnem Cesku odpalujeme prvni davku rachejtli, ale rychle pokracujem dal, nebot se pomalu zacina stmivat a my jeste nemame vyresenou otazku den. Po marnem hledani  ubytovani v okoli Santa Fe pokracujeme dal az do dalsiho horskeho, lyzarskeho strediska, znameho tez svymi vyzkumnymi ustavy a uspesnymi vysledky v oblasti zdravotnictvi, do temer tricetitisicoveho mesta Los Alamos. Ani tu vsak moznost ubytovani neni nikterak zavratna, ale presto nakonec dnes vitezi nad Best Westernem mistni hotel - Los Alamos Inn. Tomutu mistnimu hotelu jsme dali prednost nejen diky moznosti stravovani, restaurace a baru, ale predevsim take dobre cene, ktera cinila nejakych sedmdesat dolaru. Navic nas uz take dost tlacil cas, protoze jsme si chteli alespon trochu odpocinout po dalekem presunu, vybalit veci a pripravit veceri, dat sprchu, zacit sledovat silvestrovske deni a sami se "upravit" do silvestrovske nalady. V televizi sledujeme, jak probihaly oslavy prichodu noveho tisicileti - Milenia, v daleke Cine, Rusku, Stredni Evrope, krasne to bylo predevsim z Parize, Londyna ci Rima. Vyuzivame tez moznosti telefonovani z hoteloveho pokoje pres Pre-paid telefonni karty, a slysime se konecne i s dalsimi rodici, znamymi a pribuznymi, kamarady a prateli z Cech. Ti uz vstoupili obema nohama do roku 2000. Prejeme jim vse co se prat ma a po protelefonovani vsech karet vyrazime do mistniho baru, v predtuse velkych priprav a oslav prichodu Milenia. Bar je pekny, hezky zarizeny, peclive zasobovany i obsluha je ochotna, bohuzel hoste se nejak nedostavili. Nebavi nas sedet sami ctyri v baru a restauraci, kde postava a silvestrovske hosty ocekava snad dvanact cisniku a hostesek, proto se radeji stehujeme zpet do hoteloveho pokoje s rozhodntim, ze si Silvestra udelame sami  a po svem. Tady, na divokem zapade, se proste Silvestr ani prichod Noveho roku neslavi, snad to nechavaji na jindy a nejvetsi oslavy zrejme probihaji v prodejnach s kycovitymi suvenyry oslavujicimi prave Milenium, a to jen diky zisku z nich. Rozhodne ne vsak prave na Silvestra ci Novy rok. Nas to ale nevyvadi z miry, nebot jsme na to byli pripraveni, a proto slavime prichod roku 2000 pekne na hotelovem pokoji, popijime slavny kentucky Jim Beam, pivo ci vino, kazdy podle libosti a chuti. V TV sledujeme, jak se k nam prechod do Noveho roku blizi, miji nas domaci easter Time doma v Atlante ci velikem New Yorku, pokracuje do Central Time Zone a kvapem se blizi do nami prebyvajici Mountain Time Zone. Pulnoc, rok 2000, Milenium jsme privitali vybuchy sampusu a pripitkem na zdravi, stesti a pohodu, alespon takovou jakou jsme tu v Americe meli doposud. Pak se jiz Milenium priblizilo i do Las Vegas, nachazejici se jiz v Pacific Time Zone, kde pripravy i samotne oslavy byly oslepujici. Spousty televiznich kamer, koncertu a znamych osobnosti opravdu svatecne privitalo rok 2000.  Spousta odpalenych delobuchu, raket a svetlic, ktere jsme zapalovali na parkovisti pred hotelem, osvecovala oblohu i mestecko Los Alamos, ktere bylo naprosto "mrtve". Urcite o nas druhy den museli napsat do mistnich novin a zprav, nebot nic podobneho tu nikdo neorganizoval, a dodnes se divim, ze na nas nepostvali mistni hasicsky sbor. Trvalo peknou chvili nez jsme odpalili to kvantum rachejtli, unava a vycerpani "raketovych" zasob nas vsak ulozila do pripravenych posteli  v prizemi liduprazdneho hotelu. Rano  jsme pak poklidili zbytky delobuchu na parkovisti, okoukli na dennim svetle nase opalene ruce od ohne, nasnidali se na benzinove pumpe a za neustale snehove nadilky jsme nabrali smer domov. Ackoliv zeneme nas vuz neustale alespon o 10 mil za hodinu rychleji nez dovoluji limity, nemame sanci se dostat ani do poloviny cesty domu do Georgie. Dalsi noc travime v oklahomskem Clintonu, v hotelu, kde nocoval i znamy Elvis Presley. Neopomeli jsme vyzkouset i nekolik desitek mil slavne Route 66, vzpominky, ktera zije dodnes. Kazdopadne kvalita silnic je ta tam a ztrata casu narusta. Pres Arkansas, Mississippi, Alabamu a Georgii se dostavame az ke brehum Lake Lanier, nasemu domecku a pratelum. Po dvou narocnych prejezdovych dnech, ktere svou delkou zastini i etapy slavne Paris-Dakar, kdy jsme najeli pres 2000 mil, jsme byli radi, kdyz jsme ve dve rano zalehli pekne doma do svych posteli. V nasich pametich utkvelo spousta zazitku, prihod a poznanych kras prirody, fantasticka atmosfera mesta casin Las Vegas, nezapomenutelna oslava prichodu roku 2000, 11 projetych statu, vice jak 8500 mil naskocilo na pocitadle naseho auta, vsichni jsme ve zdravi prezili, vsem se CESTY DO NEZNAMA moc libili a tesime se na dalsi probadavani americkeho kontinentu, skryvajiciho tolik tajemstvi, videt obrovske mrakodrapy velkych mest, nadherne reky, jezera a plaze oceanu, hory a kanony, poznavat nove lidi, jejich zpusob a styl zivota,  historii a kulturu naroda a snazit se pochopit a predat veskere poznatky VAM vsem, kteri o ne mate zajem.

Mike VAHALEK
 

 Američané se rádi snaží věci maximálně zjednodušit a urychlit. Tento trend je obzvláště viditelný ve službách. Možnost něco doručit v podstatě za pár babek třeba o půlnoci je úžasná, a zachází až do extrémů, jako je tomu v dnešní Americe plné paradoxů, kontrastů a záhad ostatně časté. Početná je zvláště rodina populárních drive-in, domečků, kde se nakupuje přímo z auta. Na jedné straně se do mikrofonu objedná a nežli se podaří auto znovu nastartovat a baráček obkroužit, tak pochutina, oblek z čistírny, lahev alkoholu, časopis a já nevím co ještě je připraveno, zabaleno a úslužně podáno, aniž by člověk nedej bože musel z auta vystoupit. Celkem běžné jsou podobné služby u hamburgerových velkovýkrmen a u bank, celkem novinkou je drive-in verze pohřebního ústavu. Ten se však, alespoň pokud je mi známo, příliš neuchytil, zřejmě to byla i pro Američany poněkud silná káva. V Kentucky, z podobné čipernosti však podezírám i ostatní státy americké Unie, se v posledních dvou letech rozmohlo i očkování systémem drive-in. Takovéto masové očkování pak probíhá v několika stupních. Nejdříve se v místních novinách tak dva týdny pravidelně objevují články hrozící narůstající epidemií nějaké choroby, nejčastěji chřipky nebo hepatitidy. Po dvou týdnech se začne na koncích článků objevovat odstavec, že před dotyčnou chorobou je nejlepší obrana včasné očkování, ale že ordinace lékařů jsou přeplněné a vakcína drahá. Když už je veřejnost patřičně nabuzená a po kancelářích se nemluví o ničem jiném nežli o blížící se pohromě, univerzitní nemocnice nabídne spásné řešení – masivní imunizaci systémem drive-in.  Na budově univerzitní nemocnice se objeví obří transparent nabízející imunizaci za pochodu za zlevněné ceny, a v patřičný den se za účasti dopravní policie určí místo, kde celý divoký rej propukne. Již několik hodin předtím se nadšení pacienti, rozjaření z toho, že ušetří čas i peníze, staví v autech do obrovské fronty, která pravidelně ucpe všechny příjezdové silnice do centra města. Policie rozestaví zátarasy a na nemocničním parkovišti nastoupí tým sester. V určený čas je zápas s epidemií odpískán a první zájemce může popojet. První sestra vyplní krátký formulář a vyinkasuje poplatek. Pacient si vyhrne rukáv a popojede o další tři metry, kde mu druhý sestra píchne patřičnou injekci a pošle ho zase do práce. Pokud náhodou je v autě lidí dychtících po injekci několik, nastává zmatek, protože na paži koukající z pravého okénka auta není nemocnice připravena a sestra sedí na židli pouze na jedné straně silnice. Takhle to běží několik hodin, auta se sunou na místo injekcí šnečí rychlostí, ostatní motoristé nadávají, protože centrum je neprůjezdné, sestry se střídají, protože i ty nejvýkonnější začínají umdlévat, policisté přičinlivě mávají rukama a předstírajíce řízení dopravy přispívají k rostoucímu zmatku, cizinci jen nechápavě kroutí hlavou a nemocnice je velice spokojena, protože se podařilo oočkovat i spoustu lidí, kteří vlastně o vakcinu neměli pražádný zájem, ale cestou okolo prostě nedokázali nabídce výhodné odolat. A Američané jsou navýsost spokojeni, protože mají pocit, že doběhli systém a nemuseli k doktorovi. Jen málokdo z nich si uvědomí, že ve velefrontě vlastně ztrávil více času, nežli kdyby se zcela prozaicky objednal k doktorovi. To by ale museli vylézt z auta, a o to tady zřejmě šlo.

V rámci v poslední době obvyklého amerického trendu dělat auta pokud možno co největší, plná nejrůznějších hejblátek, držáků kelímků, světel osvětlujících spolujezdcovy nohy a dalších více či méně nesmyslných vymožeností snad už ani nepřekvapí včera ohlášená spolupráce Forda s výrobcem kuchyňských aplikací Maytag. Zvenku vypadal nový model jako konvenční minivan Windstar, uvnitř se však skrývala řada překvapení. Tvůrcům tohoto rodinného monstra se podařilo nějakým záhadným způsobem auto vybavit pračkou a sušičkou, ledničkou, mrazákem, televizí na střeše a mikrovlnkou v zadních dveřích. Do pračky se sice vejdou jen dvě trička, ale musí tam být. Otázky jako kde se sebere voda, případně kam špinavá voda vyteče, nehodlají zatím tvůrci objasnit. Stejně tak mlčí nad tím, v čem pojede zmoklá řidička, která si bude za jízdy sušit promočené tričko. Pokud pojede nahoře bez, tak ji v Americe brzy zavřou, a to už vůbec nemluvím o tom, že minimálně v Kentucky to často nebude nejzajímavější pohled.
 

Kvalita ovzduší se v Americe pomalu zlepšuje, zejména díky více dodržovaným a postupně se zpřísňujícím ekologickým zákonům a používání bezolovnatého benzínu. V Texasu se ale nějak podařilo tento trend obrátit a takový Houston již dokonce předčil neslavné Los Angeles jako město s nejznečištěnějším ovzduším. V roce 1995 připravovali v Texasu to, co je ve většině amerických států běžné, pravidelné prohlídky zplodin u osobních aut. Právě takovou prohlídkou jsem dnes prošel, nebolelo to, zkásli mne o 11 dolarů a za půl hodiny jsem byl doma. Nové stanice již stály, když propukla veřejná hysterie a hledalo se, jak s nepopulárními testy zatočit. "Záchrana" přišla ve zvolení nového guvernéra G.W. Bushe, který prohlásil, že sice nemá nic proti čistému vzduchu, ale že motoristé nesmějí mít znepříjemněn život. O tom, že hrdým texasanům nebudou z Washingtonu nic nakazovat, ani nemluvě. Proto také bylo dočasné přerušení tohoto programu prvním zákonem, který nový guvernér podepsal. Nebyl s podobným názorem sám, Aubrey Vaughan se veřejně dušoval, že neexistují žádné důkazy o problému s ozónem v dusícím se Houstonu, a že vlastně stejně neexistuje ani žádný důkaz o tom, že by ozón škodil zdraví. Když potom stát Texas o rok později celý program zrušil úplně, obrátil se tak zády nejen ke svým kašlajícím spoluobčanům, ale zrušil i dávno podepsané smlouvy. Firma Tejas, která měla vykonávat většinu testování, a po zrušení zakázky musela vyhlásit bankrot, dala celou situaci k soudu a vyhrála 140 miliónové odškodnění.  Kde Bush sebral na pokutu peníze? Jednoduše, vyrabovat ostatní ekologické programy a jednoduše jim zmenšil rozpočet o potřebných 140 miliónů dolarů, takže ekologie Texasu zaplakala hned dvakrát. Federální vláda hrozí odmítnutím placení miliónů dolarů na rozvoj texaských silnic, pokud Texas okamžitě nezavede razantní opatření k zlepšení kvality ovzduší. A světě div se, texaští zákonodárci začínají diskutovat o zavedení programu testu hladiny zplodin ve výfukových plynech. Guvernér Bush mezitím bojuje o zvolení prezidentem, prohlašuje se za podporovatele ekologie a slibuje, že v celé Americe zavede to, co se mu tak úspěšně dařilo v Texasu.
 
 

-----------------------------------------------------------------------------------------------
Nová stránka o  Tahiti

 Čtenářům v Čechách a zejména v zahraničí doporučujeme přístup k vysílání rádia v
 češtině:   SUNSET RADIO

České internetové květinářství nabízí své služby krajanům v USA Flowers

Rádi upozorňujeme na literární denník  NARAYAN

 Janina stránka o Guatemale. Informace, fotky a historie. 

Milan Hubáček píše z Japonska svoje  Společensko-literární internetové noviny SLINT

19/4/00

 ISSN: 1098-696