NEVIDITELNÝ PES    //    EUROPE'S    //    ZVÍŘETNÍK    //    BYDLENÍ    //    EKONOMIKA    //    VĚDA    //    SCI-FI    //    SWNET    //    BAZAR    //    PARAGRAF    //    ENCYKLOPEDIE
  
Čtvrtek 26.4.2001
Svátek má Oto

 Hledání:
 Výběr z vydání:

ŠAMANOVO DOUPĚ: Jak si udělat atomovou bombu

POLICIE: Jako loupežníci v lese

URAN: Něco o transportech jaderného paliva

FILM: Hannibal

OSLAVY: Týkají se jednoho pěkného výročí

VÍZA PRO KANADU: Vyjádření našeho velvyslance v Kanadě

RODINA A PŘÁTELÉ: Je jaro, a květ lásky vůkol funí

PSÍ PŘÍHODY: Jsou to pažraví tvorové

PENÍZE: Začínající živnostník a úvěr? Zapomeňte!

ZDRAVÍ: Když selžou všechny metody otěhotnění...

MEJLEM: O přechodech pro chodce, o kamnech bez komína, o vízech pro Kanaďany

SCI-FI: Teenager ve vesmíru

FOTOGRAFIE: STÁT, NÁROD A ČLOVĚK ( k výstavě Český člověk)

SLOVENSKO : Vrah Mečiarova exministra je nevinen !

DOKUMENT: Manifest českého eurorealismu
 Rubriky:
Svět
Politický cirkus
Rodina a přátelé
Bartovy příhody
Zábava
Kultura
Společnost
Politika
Ekonomika
Zdraví
Šamanovo doupě
Mrožoviny
Náš rybník
Litery
Slovenská kronika
Stručně
Kronika dne

TOP 50, TOP 100
Archiv vydání
Stálice

 HLAVNÍ STRÁNKA

26.4. ŠAMANOVO DOUPĚ: Jak si udělat atomovou bombu
Jan Kovanic

(Upravený převod z angličtiny, tady je originál.)

Opravdu si lze splichtit atomovou bombu ve své vlastní kuchyni? Nebo dokonce vodíkovou? Jistě! Máte stejnou možnost, jako jaderné mocnosti.

Tak tedy: Abyste si mohli vytvořit vodíkovou bombu, potřebujete připravit nejprve bombu atomovou. Ta v řetězové reakci pomocí Einsteinovy rovnice E=mc2 vytvoří potřebný žár pro vaši pečínku. Všechno, co potřebujete, je 10 liber uranu - ale musí to být speciální směs 90 % izotopu U-235 a jenom 10 % izotopu U-238. (Pokud nemáte U-235, můžete místo něj použít plutonium 239.) Takto namíchanou směs však v přírodě nenajdete, je třeba získat obohacený uran někde jinde. Než byste se namáhali čištěním uranu přírodního, ukradněte si raději někde rovnou ten obohacený. Nejlepší je otočit zářiče U-235 v lahvích pro ošetřování rostlin radioaktivními plyny. V desetilitrové lahvi je 7 kilo potřebného uranu. Nebo si ukradněte uran z reaktoru, nejlepší je nějaký universitní.

Příčí se vám krást? Tak si uran kupte od nějakého chemického podniku. Jenže takový komerční uran má jen nějakých 20 % U-235. (Ani temelínské palivové články nedosahují požadovanou koncentraci.) Ale nakonec si ho vyčistit můžete taky sami, i když je to poněkud pracné. Nejdříve musíte zakoupit celých 50 liber dvacetiprocentní směsi. Koupený uran - bude to kovový kysličník uranu, vložte do destilačního přístroje, zalijte koncentrovanou kyselinou fluorovodíkovou. (Upozornění - ta je silně korozívní, používejte jen plastové a skleněné nádobí.) Tím převedete pevný kysličník uranu na tekutý uranový tetrafluorid. Zamíchejte a vražte do toho plynný fluór. Tlakové bomby s fluórem jsou běžně dostupné v chemických supermarketech. Ale pozor - tento plyn je vysoce jedovatý, raději si vezměte roušku. Směsku nechejte vybublat do připravených dvougalonových plastikových kanystrů. Máte hexafluorid uranu - jeho plynnou formu.

Teď jen oddělit izotopy uranu. Plynná difuse je proces těžký, dlouhý a drahý. Pokud nemáte miliardy na centrifugy a náladu na nějaké zdržovačky, poradím vám i teď: Nejprve napumpujte hustilkou na kolo svůj plynný hexafluorid do vody. A máte hned kapalný hexafluorid uranu. Ten nalijte do čtvrtiny standardního kbelíku. K držadlu kbelíku přivažte šest stop dlouhý provaz a roztočte kbelík ve výšce vaší hlavy. Točte nepřetržitě asi 45 minut. Potom opatrně zpomalujte a velmi opatrně položte kbelík na podlahu. Lehčí U-235 plave na povrchu, jako máslo. (Vot - maslostrój! :-) Stačí ho jen setřít. Tak dlouho opakujte, až nashromáždíte 10 liber uranu 235. Ale pozor - ne v jednom kbelíku, raději ve dvou či ve třech - a mějte je pěkně v různých rozích vaší kuchyně, aby nedošlo k jadernému výbuchu předčasně.

No, a teď do kbelíků vhoďte několik šumivých tablet vápníku - koupíte v každé lékárně. Vyloučí se bezbarvá fluoridová sůl a vám zůstává zase kovový uran - ale už obohacený. (Opravdu se vám ještě příčí krást?)

V takovém malém množstvíčku vás uran příliš radioaktivně neozáří. Ale jestliže budete dělat více než jednu bombu, bylo by vhodné vybavit se na kuchtění ochrannými rukavicemi a nějakou pěknou, pokud možno olověnou zástěrou. Problém je s plutoniem, které bývá k uranu také přímícháno. Tisícina gramu plutonia vám způsobí masivní fibrózu plic s velmi nepříjemným koncem, miliontina gramu rakovinu. Ani není vhodné plutonium polykat či vdechovat - mohli byste dostat leukémii. Slyšte tedy dobrou radu: Na tu chvilku vždy zadržte dech. Jestli je to pro vás příliš těžké, pořiďte si gázmasku. Proti polknutému plutoniu platí jednoduché pravidlo - nikdy nedělejte atomovou bombu s prázdným žaludkem!

Pokud omdlíváte, máte horečku či nějaké pochyby o svém zdravotním stavu, píchněte se sterilním (!) špendlíkem, vymačkejte trochu krve a mrkněte se na ni pod mikroskopem. Červené krvinky vypadají trochu jako koblihy (ty americké donuts - ale bez ďourky). Bílé jsou menší a je v nich vidět jádro. Máte-li víc, než 1 bílou k 400 červeným krvinkám, měli byste se začít znepokojovat. Ale pokud použijete bombu brzy, nemusí to znamenat žádný vážnější problém.

Teď už jenom vezměte dvě salátové mísy z nerez oceli, do každé umístěte polovičku z těch deseti liber odstředěného U-235. Ocel musí být nerez proto, aby odrážela neutrony. Volný neutron je mrtvý neutron. Nakonec ještě musíte vyrobit detonační zařízení, které obě salátové mísy s podkritickým množstvím splácne k sobě. Buď si střelný prach vyrobíte opět sami, nebo si někde koupíte či ukradnete na staveništi nálože TNT. Dobrá je plastická výbušnina. Udělejte si korýtko, na jednu stranu dejte jednu salátovou mísu, na opačnou stranu druhou. Za tu upevněte výbušninu. Pak ještě potřebujete rozbušku, elektrickou baterii, drát a spínač. Drát natáhněte za roh a spínač stiskněte.

Příště si povíme, jak je to s tou bombou vodíkovou.

(Konec převodu :-))))) Kam až jste tomu věřili? Já poprvé zaváhal u točení kbelíkem kolem hlavy. Zadržování dechu mě už nahlodalo. Ale teprve u pravidla plného žaludku jsem pochopil, jak hnusným teroristům jsem naletěl!

(Zkráceně citováno z mé knížky "Nebojte se Internetu - Průvodce Internetem i bez počítače", vydal Computer Press, Praha, 2000. Možno si koupit na www.vltava.cz nebo třeba v Krakatitu či v hypermarketu Tesco, ba i u slovutného Kanzelsbergera.:-)




Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: