NEVIDITELNÝ PES    //    EUROPE'S    //    ZVÍŘETNÍK    //    BYDLENÍ    //    REALITY    //    EKONOMIKA    //    VĚDA    //    SCI-FI    //    SWNET    //    BAZAR    //    PARAGRAF    //    ENCYKLOPEDIE
  
Úterý 12.6.2001
Svátek má Antonie

 Hledání:
 Výběr z vydání:

SPOLEČNOST: Chtějí Češi právní stát?

POLITIKA: Facka neslušnosti

ENERGIE: Američtí zloduši a Kyotská smlouva

NASA:Selhání rakety předčasně ukončilo test

NASA:Neúspěšný pokus zavinila pomocná raketa

RODINA A PŘÁTELÉ: Jitka Splítková má výstavu v Jazzovém klubu

PSÍ PŘÍHODY: No toto, řekl Bart pohoršeně

MEJLEM: O voličově začarovaném kruhu

ŽIVOT: Z vyprávění českého řidiče amerického trucku (2)

TEMELÍN: Kulatý stůl o JE, demonstranti a rozzlobená Dana Drábová

SLOVENSKO : Prší jen se leje, Internet se nesměje

LITERY: Hledá se režisér

MÉDIA: Redakce zpravodajství ČT nesouhlasí s odvoláním šéfredaktora

HOROR & SF: CTHULHU DNES

ŠAMANOVO DOUPĚ: Lidice žalují dvakrát
 Rubriky:
Svět
Politický cirkus
Rodina a přátelé
Bartovy příhody
Zábava
Kultura
Společnost
Politika
Ekonomika
Zdraví
Šamanovo doupě
Mrožoviny
Náš rybník
Litery
Slovenská kronika
Stručně
Kronika dne

TOP 50, TOP 100
Archiv vydání
Stálice

 HLAVNÍ STRÁNKA

12.6. ŠAMANOVO DOUPĚ: Lidice žalují dvakrát
Jan Kovanic

"Komunisté skutečně vždycky bojovali proti fašismu a bojovat budou," rozholil se předseda KSČM Miroslav Grebeníček nad odhalením Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu, že Zápotonda podepsal v roce 1953 milost pro lidického vraha Maxe Rostocka a další tři nacistické válečné zločince. Grebeníček opět lže, ostatně, je to komunista.

Čeští komunisté letos vzpomínají 80. výročí vzniku "své" partaje v květnu roku 1921. Jenže "proti fašismu" bojovali až od roku 1933. Do té doby byly jejich nepřáteli "prohnilá demokracie", "měšťácká armáda" a "československá imperialistická vláda". Teprve v roce 1933 provedli bolševičtí vůdci obrat a začali "bojovat proti fašismu". Což jim vydrželo jenom do září 1938.

Kdy bojovali komunisté proti fašismu? Pouze když to bylo státním zájmem Sovětského svazu! Už na podzim roku 1938 tomu tak nebylo. "...skutečné chování Sovětského svazu nenasvědčuje, že Sovětský svaz byl odhodlán jít sám a dokonce riskovat preventivní válku... Kdyby byl býval odhodlán jít do světové války sám pouze po boku Československa, nalezl by jistě ústa, kterými by to byl prohlásil." Napsala česká novinářka Milena Jesenská v Peroutkově Přítomnosti 26. října 1938.

Na tuto skrytou zradu komunismu navazovala zrada veřejná - Stalinův pakt s Hitlerem, na jehož základě si dva totalitní režimy v září roku 1939 rozparcelovaly Polsko. Tehdy také vůdce světového komunismu vydal německé komunistické emigranty nacistickému gestapu. Takže čí byl Stalin soudruh? Až do přepadení Sovětského svazu byli i pro naše komunistické vůdce nacisté soudruhy. A Benešova exilová vláda "agenty anglo-amerického kapitálu". Ilegální Rudé Právo napsalo v prosinci 1940, že "Benešovi přívrženci... pokračují v nesmyslných šovinistických štvanicích, zasévají nenávist českého obyvatelstva k německým dělníkům, oblečeným ve vojenské uniformy".

Dvojnásobný respekt patří "neposlušným" řadovým komunistům, kteří zůstali vlastnenci a proti doporučení své věrchušky s nacistickými nepřáteli bojovali na vlastní pěst. Slovy Mileny Jesenské: "To je ovšem odkaz nedobrovolný, odkaz, za který komunistická strana nemůže."

Teprve po přepadení SSSR se situace změnila a komunisti začali "bojovat s fašismem". Ale jen do porážky nacistického Německa. Poté ihned zneužili svých bývalých totalitních nepřátel i spojenců ke zničení svého prvotního, skutečného a fundamentálního nepřítele - totiž demokracie.

Už v srpnu 1945 vedl komunistický vyšetřovatel Bedřich Pokorný výslech K. H. Franka tak, aby mohl ze zbabělosti a kolaborace obvinit špičky českého demokratického odboje. Konkurenční hrdinové byli nevítaní. "S vyjímkou komunistických skupin celý odboj pracoval pod kontrolou gestapa," prohlásil B. Pokorný v dubnu 1946.

Tento estébák a čerstvý komunista za války o odboj ani nezavadil, ale zato hned po válce organizoval poválečný hromadný odsun brněnských Němců pěšmo na rakouské hranice. Stopil vyšetřovací spis s komisařem Böhmem, aby se z Fučíka mohl stát hrdina. V říjnu 1948 se podílel na zadržení a výsleších partyzánky Faitové, vyznamenané čs válečným křížem 1939-45. Psal se však rok 1948 a tak ji v říjnu unesli na estébáckou chatu do Velké Úpy. Tam ji drželi dvanáct dní v bedně, mlátili do chodidel žhavým železem. (Jesenská měla "štěstí" - tu umučili už nacisti v roce v 1944 Ravensbrücku.) Tento spolupracovník známějšího vrahouna Picha-Tůmy se nakonec stal vhodným obětním beránkem a za své bestiality byl na konci padesátých let odsouzen. Ale brzy byl propuštěn na svobodu - možná už v roce 1960, při velké amnestii, která se týkala i značné části politických vězňů. I esesáka Rostocka.

Lidický vrah měl štěstí. Byv vyhoštěn, opustil okamžitě republiku. Na svobodu se dostal po pouhých deseti letech. Bylo mu 48. (Nejspíš to bylo ve státním zájmu - Sovětského svazu.) Jeho rehabilitovaný soudruh major Pokorný se oběsil v roce 1968 někde v lese u Brna. To byla tehdy na jaře taková epidemie, sebevraždou oběšením skončili nejméně další 4 estébáci. Mírnější recidiva propukla po roce 1989, kdy se oběsil velitel zatykačů ze srpna 1968 Šalgovič - všichni jistě sami pod tíhou svých zločinů. Ostatní estébáčtí bijci si vesele chodí po světě dodnes, ale k soudu se dojít neobtěžují, viďte, pane Aloisi Grebeníčku!

Nacističtí gestapáci a esesáci nebo komunističtí estébáci, to je jedno - vždyť je to stejná nadlidská rasa. Proč by jim komunisti neodpustili, když jim pomohli zničit demokracii? Esesácký vrah z Ploštiny (viz román Smrt si říká Engelchen) pracoval pro komunistickou StB jako vyzvědač - a když se prokázala jeho vina, bolševici ji zaretušovali.

Musím tu zmínit i případ mnohonásobného gestapáckého vraha z Polska Wilhelma Laubnera. Ten byl v odsouzen v roce 1949 k trestu smrti. Rozsudek potvrdil polský Nejvyšší soud v červnu 1951. Prezident Bierut mu tenkrát v říjnu 1951 odmítl udělit milost. Přesto ho polská komunistická bezpečnost používala jako falešného svědka proti účastníkům polského demokratického odboje. V květnu 1959 byl amnestován a propuštěn. (I zde se nejspíš projevil "státní zájem Sovětského svazu.")

Miroslav Grebeníček, předseda KSČM, prej "nemá dostatek informací" a "cokoliv by bylo předčasné". Řekl bych, že je spíše už notně pozdě. Věřící a poslušné komunisty nikdo nepřesvědčí. Vzkazuji však všem voličům - nenaleťte zase na lep komunistům, kteří lhali vždy o své minulosti, lžou v přítomnosti a lžou i o budoucnosti. Kdysi ve státním zájmu Sovětského svazu, kdo ví, v čím zájmu dnes. Jistě nikoli v našem národním zájmu. Pamatujte:

"Kdo cestou k moci vraždil, vraždí a bude vraždit dál."

Psáno v Praze na Lužinách dne 11. června 2001

PS: V neděli si komunisti udělali v Lidicích vlastní "Pietní akt KSČM". Na louce pod hřbitovem, přes údolí naproti Národnímu památníku Lidice, si vytvořili svoje vlastní stranické místečko. Tady se scházejí už několik let - od té doby, co jim lidičtí řekli, že vlajkosláva, politikaření a partajničení k pietnímu území u hrobu lidických mužů nepatří. I letos na louku nakladli rudé kytice s krásnými rudými stuhami. Na té nejkrajnější vlevo se skvěl zlatý nápis "Lidickým mučedníkům ÚV KSČM". Autobusy sem po poledni svážely babičky a dědečky s vymydlenými vnoučky. Zdarma se tu rozdávaly předvolební Haló noviny. Balonky s logem KSČM se musely platit. Nejvíc jich bylo černých - šlo přece jen o smuteční slavnost...




Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: