NEVIDITELNÝ PES    //    EUROPE'S    //    ZVÍŘETNÍK    //    BYDLENÍ    //    REALITY    //    EKONOMIKA    //    VĚDA    //    SCI-FI    //    SWNET    //    BAZAR    //    PARAGRAF    //    ENCYKLOPEDIE
  
Čtvrtek 14.6.2001
Svátek má Roland

 Hledání:
 Výběr z vydání:

ŠAMANOVO DOUPĚ: Fauly Emanuela Mandlera

KAUZA TEMELÍN: Blokády hranic

AUSTRÁILE: Počítači proti kriminalitě

SCI-FI NOVELA: Podivný návrat, část VI.

POVÍDKA: SEKVOJE - část 2.

RODINA A PŘÁTELÉ: Jak jsem byl za votravnýho papriku

PSÍ PŘÍHODY: Poslední psí hodinka

SCI-FI: Hrdinka jak z čítanky

MÉDIA: Něco se děje

MEDIA: Případ šikanovaného novináře Smrčka je na mezinárodním fóru

SLOVENSKO : Dneska raději do vlaku nesedat

LITERY: Legenda o skutečném umělci

ARCHITEKTURA - PODIVUHODNÉ STAVBY: Jože Plečnik - Zacherlův palác ve Vídni

LETECTVÍ: Pozapomenuté výročí - Ing. Jan Kašpar

ZDRAVÍ: Pravidelné prohlídky u praktického lékaře - prevence BHP
 Rubriky:
Svět
Politický cirkus
Rodina a přátelé
Bartovy příhody
Zábava
Kultura
Společnost
Politika
Ekonomika
Zdraví
Šamanovo doupě
Mrožoviny
Náš rybník
Litery
Slovenská kronika
Stručně
Kronika dne

TOP 50, TOP 100
Archiv vydání
Stálice

 HLAVNÍ STRÁNKA

14.6. ŠAMANOVO DOUPĚ: Fauly Emanuela Mandlera
Jan Kovanic

Člověk se kolikrát splete, zapomene, překlepne, spolehne se na nepřesné informace. Pak by se měl omluvit anebo říci, že se jedná o jeho bytostné přesvědčení, či snad víru. Ale existují lidé, kteří vědí, že lžou, ale přesto lžou dále. Mezi ně patří i Emanuel Mandler, "historik", jak se podpisuje. Naposledy si zalhal v Mladé frontě Dnes 9. 6. 2001 v článku Most z domova domů.

Nejdřív musím napravit fundamentální omyl, který se neustále vyskytuje v českém tisku a sám se ho občas bezděky dopouštím. Nebudu dále užívat vymyšleného sousloví "sudetští Němci". Něco takového prostě neexistuje. Existují lidé německé národnosti, kteří sdílejí společný osud odsunu ze své rodné české země. Nejdříve jim jejich soukmenovci nemohli zapomenout, že "rozpoutali válku". Už dávno se z poválečného marasmu vyhrabali a většinou nemají žádné konkrétní touhy po "návratu do vlasti". Když jim to někdo navrhne, vykřiknou "ježišmarjá, proč?". Neexistuje "sudetoněmecký národ", neexistuje "sudetoněmecká" řeč, historie ani kultura. Ani "sudetoněmecké historické území". Existuje spolek vyhnanců - sudetoněmecký landsmanšaft. Jeho vůdci hovoří za "miliony sudetských Němců" a jak jsem s překvapením po roce 1990 zjistil, skutečně se jedná o revanšisty henleinovského typu. Proto budu dále užívat zkratky SL tam, kde se obvykle používá vylhaného sousloví "sudetští Němci" - abych neurážel ty přátelské sousedy, se kterými jsem měl čest se osobně seznámit.

A teď tedy k Mandlerovým faulům: SL prý vůči nám před padesáti lety uskutečnil přátelské gesto, když se zřekl násilí k uplatnění svých požadavků. "... co lze chtít víc od lidí, kteří byli českým státem, (a mnoha českými lidmi) zbaveni veškerého majetku, odvezeni na nucené práce, kteří při tom všem namnoze ztratili příbuzné a známé, a posléze byli skoro nazí převezeni do Německa?"

Na jaké nucené práce do Německa byli převezeni? Pro koho tam dělali? Myslel jsem, že pro sebe.

"... skoro nazí?" To by je přece spojenecké orgány nepřevzaly. Ztratili příbuzné, známé? Ano, některé u Stalingradu, jiné u Tobruku, ba i při obraně Západního valu.

"Český stát, česká politika i většina české populace stále trvají na oprávněnosti tehdejší etnické čistky i krutých násilných prostředků, které ji podmiňovali."

To je dosti nepřesné: Odsun nebyl "podmíněn" žádnými "krutými násilnými prostředky". Neexistoval pojem "etnická čistka". Existovaly pojmy jako "konečné řešení", "zvláštní zacházení" či " vřed na těle německého národa". Tak mluvili Němci o Češích do 9.5. 1945. Odsun byl naopak podmiňován tím, aby vše bylo provedeno "kulturním a humánním způsobem". Nebylo tomu tak vždy, ostatně samotný exodus tří milionů lidí je sám o sobě krutý, i bez "násilných prostředků". Z dnešního hlediska byly internační tábory pro Němce koncentráky, ale z tehdejšího hlediska to proti koncentrákům byly lázně! I transporty Němců byly poněkud jiné, než ty, které ještě před nedávnem sami organizovali. (V létě v dusícím vedru, v zimě v likvidačním mrazu. V přeplněných uzamčených dobytčácích. Bez jídla, pití, záchoda, vzduchu... Proti tomu cestovali Němci většinou v luxusu poloprázdných vagonů, i když taky dobytčích!)

"Nám Čechům náleží tato flagrantní vina, tato nepominutelná skvrna na naší národní cti, a tato skvrna je tím ostudnější, čím víc se k ní hlásíme jako k okrase naší minulosti."

To je opět faul. Neznám Čecha, který by se k odsunu hlásil jako "k okrase". Za zbytečné násilí a krutosti se omluvil už prezident Havel hned po svém nástupu do úřadu. Odsuzujeme je všichni. Většina Čechů však cítí nezbytnost samého odsunu, jiní s ním nesouhlasí.

Co je však v Mandlerově článku zamlčeno, a co cítím jako skutečný faul, co je lží podstatnou, zásadní, opakovanou goebelsovskou lží SL, lží, která mne neustále překvapuje v ústech českého historika je, že nevidí "flagrantní vinu" na straně Německa, které rozpoutalo 2. světovou válku.

V Mnichově si dodnes člověk může koupit pohlednice, jak to tam vypadalo po spojeneckém bombardování. Ano, Němci byli chudáci, ale tu válku rozpoutali a ke své smůle prohráli. To už jaksi zapomínají dodat. Existovala německá vládní politika na fyzické zničení českého národa. Lidice byly jen ukázkou. Žádná taková spojenecká nebo československá politika neexistovala. Jenom akt sebeobrany, který měl zajistit - a zatím zajistil!, - aby německý živel v českých zemích nevedl opět ke ztrátě naší národní samostatnosti a fyzické existence.

Naplňuje mě obavami, že dnešní státní německá politika nepovažuje Postupimské dohody pro sebe za závazné. Podpořil ji v tom i výrok německého ústavního soudu. Naplňuje mě rozhořčením, že ohavný mnichovský diktát a jeho právní aspekty se v Německu považují za správné a platné v období od 30. září 1938 až do 15. března 1939! Znepokojuje mne, že požadavky současného landsmanšaftu (nárok na návrat, odškodnění, sebeurčení...) kopírují henleinovské ultimátum Karlovarských požadavků z podzimu 1938. (I když Henlein o odstavení Temelína nemluvil:) Ano, nikoli násilně chtějí mladí revanšisté dosáhnout svých cílů. Stačí, když o tom nechají křičet české "historiky" a "politilogy", když jim umožní nerušený přístup do českého tisku (vlastněného Němci), když jim umožní kurvit výklad moderních dějin na Karlově ("nejstarší německé") univerzitě...

Nějaký skin na ulici to možná neví, ale historik a člověk, jehož rodina byla poznamenána nacistickou perzekucí, by to vědět měl. Vědět - a nesmlčet! Protože vědět a mlčet, nafukovat české zločiny a zamlčovat německé, překrucovat fakta, jako by válka, která stála desítky milionů lidských obětí, byla jen zapomenutelnou epizodou v historii odsunu českých Němců, dokonce se o ní ani čárečkou nezmínit, to je lež srovnatelná se lží osvětimskou!

Vypadá to, že stačí ovládnout nejmasovější média - a pak už lze historii ohýbat, jak možno. Pánové Mandler, Doležal a další "odborníci" na německou otázku nám řeknou, jací jsme zločinci a jak se máme omluvit a dobrovolně nahradit škody za to, že jsme si dovolili vyhrát válku, která nás měla vyhladit z povrchu zemského. Pak dojde odměny vstřícnost SL, který nebude pro své cíle žádného násilí muset použít!

Němci jsou Němci a mají své národní zájmy a svůj pohled na historii, to je celkem pochopitelné. A někdy je i dobře, že se můžeme německou optikou vidět i my. Nepochopitelné pro mě je, že německou optiku sdílejí i někteří čeští "historici". Ani při přáteláku se nedávají góly do vlastní branky! O faulech na spoluhráče nemluvě...

Mluvil jsem s Emanuelem Mandlerem na konferenci, která se v září 1998 zabývala Mnichovským diktátem. Pan historik tam tehdy pravil, že z pohraničí se "žádný Čech stěhovat nemusel", že "žádné vyhnání Čechů z pohraničí se po Mnichově nekonalo". Po přednáškách jsem ho vyhledal a vysvětlil mu, že Češi v září 1938 utíkali ze strachu o své životy i před přímou hrozbou fyzické likvidace. Někteří zůstali - kvůli polnostem. Pokud se nepřihlásili k německé národnosti, užili si své. Někteří zůstat chtěli, ale Němci jim to nedovolili. Tátův strejček Vobořil se z Liberce stěhovat nechtěl. Němci ho posadili do vagonu a s dalšími českými liberečáky odlifrovali do Turnova.

Pan historik se vlídně usmál: "No, to byl jeden strejček". Odvětil jsem: "A takových strejčků bylo sto tisíc." Ještě jsem uvažoval, že bych věhlasnému odborníkovi na historii začínající 9. květnem 1945 nafackoval, ale nakonec jsem mu tu radost neudělal.

Fackovat ho nebudu ani dnes. Ale vězte: Až se zase bude někde podepisovat "Emanuel Mandler, historik", tak to "historik" škrtněte a nahraďte slovem "lhář".

Psáno v Praze na Lužinách dne 12. června 2001




Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: