Čtvrtek 13.12.2001
Svátek má Lucie

 Hledání:
 


 
 Výběr z vydání:

LETECTVÍ: Bratři Wrightové byli první

IZRAEL: Klub šachistů-amatérů

ŠAMANOVO DOUPĚ: Episody trvající 42 let

FAN: Legenda televizní sci-fi konečně na českých obrazovkách

PSÍ PŘÍHODY: Doba milostného blouznění pominula

RODINA A PŘÁTELÉ: Muzeum komunismu v Praze Na Příkopě

INFOSERVIS: Český příspěvek k řešení světových problémů

LIDÉ: Rozloučení s Laďou Zajíčkem

POSTŘEHY: O botách

ZAJÍMAVOST: Golfem k maturitě

VÁNOCE: Vánoční rádio poprvé na Internetu

SLOVENSKO : Další herec musel vystřízlivět

ZDRAVÍ: Mytí rukou aneb další kroky devitalizace

CHTIPEK: Manifest muže

MEJLEM: S.O.S. . .
 Rubriky:
 HLAVNÍ STRÁNKA

13.12. LETECTVÍ: Bratři Wrightové byli první
Jiří Wagner
Foto: Smithsonian Institution
První vzlet Flyeru

Bratři Orville a Wilbur Wrightovi se o létání zajímali již od svého dětství, kdy dostali malý létající strojek z korku a bambusu a s dvěma vrtulkami poháněnými gumičkou. Podle něj začali stavět své první modely, aby se později zcela pohroužili do studia prací renomovaných odborníků jako byli Otto Lilienthal, Samuel P. Langley, James Means nebo Octave Chanute, jenž se zanedlouho stal i jejich rádcem a přítelem. Díky soustavnému pozorování letu ptáků bratry napadlo, že narušení boční rovnováhy při poryvu větru vyrovnávají ptáci natočením konců křídel, což byla myšlenka natolik zajímavá, že ji u svých letadel nejen využili, ale nechali si ji i patentovat.

Na začátku 90. let 19. století si otevřeli obchod s jízdními koly a protože byli oba technicky zdatní, vedle něj zřídili i opravnu bicyklů a jedno jízdní kolo, lehčí a pevnější než všechna dosud prodávaná, dokonce sami sestrojili (bylo pojmenováno Flyer stejně jako jejich pozdější letadla). Oba stále soustavně studovali literaturu, dělali pokusy s modely a mezitím hledali místo, jež by bylo vhodné pro experimenty s letadly normální velikosti - potřebovali písečné přesypy a pokud možno stálý vítr. Takové nakonec našli až 1000 km daleko na písečné kose u vesnice Kitty Hawk v Severní Karolíně (bydleli ve vnitrozemí, v městečku Dayton v Ohiu). Do Kitty Hawk odjeli vždy koncem léta 1901 a 1902 a zkoušeli zde své kluzáky, které se sice do vzduchu na krátkou chvíli dostaly, ale u toho také zůstalo. Uvědomili si, že nutně potřebují lehký a přitom dostatečně výkonný motor, ale protože na trhu žádný takový nebyl, nezbývalo jim nic jiného, než si postavit vlastní.

Koncem září následujícího léta se tedy vypravili k moři s modelem Flyer I a když konečně dorazil i motor, začali se pokoušet o štěstí. Bohužel ale místu stále chybělo to, kvůli čemu si je zvolili - příznivý vítr. Pokusy o let se tedy odkládaly, venku začalo mrznout a bratři se pomalu začali připravovat na to, že se toho roku vrátí na Vánoce domů s nepořízenou. Až 14. prosince toužebně očekávaný vítr zesílil a Wrightové přikročili ke svému prvnímu pokusu - Wilbur však letěl jen krátce a navíc při přistání letadlo trochu poškodil. Další let se konal o dva dny později, ale ani Orville nebyl o nic úspěšnější.
Nazítří, 17. prosince, začal vát ideální vítr a bratři opakovali pokus znovu. Tento den už byl přítomen i fotograf, který pořídil snímek, jehož pravost byla později zpochybňována. Jako první letěl se strojem Orville. Letadlo, vyrovnávané za křídlo Wilburem, projelo po dřevěné kolejnici a Orville se vznesl do vzduchu - tentokrát jeho let trval dvanáct vteřin a stroj ve třímetrové výšce uletěl třiapadesát metrů. Ještě téhož dne pak bratři let třikrát zopakovali, dvakrát přitom byli o vteřinky úspěšnější než napoprvé.
První motorem poháněné letadlo těžší než vzduch bylo na světě.

Protože bratři Wrightové neměli v podstatě až na několik místních lidí žádné svědky svého pokusu, začali novináři o jejich úspěchu záhy pochybovat. Navíc se Flyeru II v následujícím roce nijak nedařilo a jejich pokusy nebyly lepší než první lety v Kitty Hawk. Až teprve v roce 1905 postavili katapult, který pomáhal Flyeru III získat na dvacetimetrových kolejích dostatečnou rychlost, takže záhy dokázali uletět větší vzdálenosti - 26. září to bylo 18 kilometrů, pak 39 a po osmi dnech dokonce 45 kilometrů. Přesto ve Spojených státech nedůvěra přetrvávala a opadávala jen pomalu - mezitím už Wilbur slavil první úspěchy v Evropě, kde také prodal patent na letadlo za půl miliónu franků, a Orville v roce 1909 zůstal ve vzduchu se spolucestujícím osmdesát minut, uletěl za hodinu 45 mil a splnil tak podmínky předepsané armádou, takže vojsko jeho stroj za 25 tisíc dolarů koupilo.

Svého obchodního úspěchu si však bratři příliš neužili - v roce 1912 zemřel Wilbur na tyfus, Orville tři roky nato prodal firmu a odešel do ústraní. Zemřel v roce 1948, aniž se dožil omluvy od Smithsonian Institution:

Již od roku 1886 se pokoušel o sestrojení létajícího stroje profesor Smithsonian Institution Samuel Pierpoint Langley. Tehdy sestrojil první funkční model letadla poháněného parním strojem a díky tomu (a hlavně díky přímluvě svého ochránce, vynálezce Alexandra Grahama Bella) dostal na financování svých pokusů od vlády 50 000 dolarů. Langley nakonec také málem bratry Wrightovy předběhl - už v říjnu 1903 měl totiž odstartovat jeho letoun Aerodrome z katapultu umístěném na hausbótu na řece Potomac. Při tomto pokusu se však jeho aeroplán okamžitě zřítil do vody a nejinak tomu bylo i při pokusu druhém, kdy se 8. prosince utrhlo Aerodromu druhé křídlo a pilot Charles Manley se málem utopil. Profesor Langley sklidil posměch, zatrpkl a projekt zrušil.

O několik let později ale založil Alexander G. Bell konsorcium Aerial Experiment Association, jež mělo konkurovat Wrightům. Konstruktérem konsorcia se stal Glenn Hammond Curtiss (jeho letadla se ale měla stát světově proslulými až mnohem později). Když se Curtissovi konečně podařilo sestrojit letadlo jakžtakž schopné letu, bratři Wrightové jej zažalovali za porušení autorských práv. Soud se táhl, když tu v roce 1914 přišel Curtiss s takřka brilantním podrazem - kdyby se mu podařilo prokázat, že Langleyho Aerodrome byl letuschopný, pak by měl nárok na patent on a naopak bratři Wrightové by jej užívali neoprávněně! Smithsonian Institution, zahanbená neúspěchem profesora Langleyho, ochotně vyšla Curtissovi vstříc a poslala mu okamžitě veškerou dokumentaci i zbytky letounu. Curtiss okamžitě poznal, že Langleyho výtvor nemohl létat nikdy, a proto jej upravil. I tak se s ním udržel ve vzduchu sotva pět sekund a teprve s novým motorem letěl v roce 1915 jednu minutu. Curtiss poté vrátil Aerodrome do původní nelétající podoby a vrátil do Smithsonian Institution, kde byl letoun slavnostně vystaven jako "první aeroplán ve světové historii přepravující člověka schopný nepřetržitého letu". Byl to zkrátka sprostý podvod - přesto se Aerodrome udržel na čestném místě sbírky Smithsonian Institution až do roku smrti Orvilla Wrighta. Teprve tehdy sem byl totiž zařazen Wright Flyer a instituce se omluvila.

Návštěvníci Smithsonian Institution nyní tedy mohou obdivovat první motorové letadlo světa a číst slova nápisu u něj:
"Původní letoun bratří Wrightů.
První stroj na světě těžší vzduchu, poháněný motorem, v němž člověk vykonal volný, kontrolovaný a řízený let.
Vynalezen a postaven Wilburem a Orvillem Wrightovými, kteří na něm vzlétli u Kitty Hawk, Severní Karolína, 17. prosince 1903.
Díky vědeckému výzkumu bratrů Wrightových byly objeveny principy lidského létání. Tito objevitelé, konstruktéři a letci vyvinuli aeroplán, jenž člověka naučil létat a započal Éru letectví.
Získáno z pozůstalosti Orvilla Wrighta."

(Prameny: Břetislav Ditrych - Báječní muži na létajících strojích, Bill Yenne - Nejhorší letadla světa)
Aerodrome prof. Langleyho na řece Potomac


Další články tohoto autora:
Jiří Wagner

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: