Úterý 29.1.2002
Svátek má Zdislava

 Hledání:
 


 
 Výběr z vydání:

FILM: spektákl jménem Společenstvo prstenu

KUPÓNOVKA: Zápas o stamiliardy a elementární soudnost

ZAJÍMAVOSTI HISTORIE: Nové fakty o čarodejníckych procesoch

ŠAMANOVO DOUPĚ: Naše břevno

RODINA A PŘÁTELÉ: V roli módního poradce

PSÍ PŘÍHODY: Zase fena na scéně

FEJETON: Leset

PŘÍRODA A ZDRAVÍ: Volíme přírodní léčbu - NADVÁHA (7)

ARCHITEKTURA: Josef Hoffmann - Genialita v jednoduchosti

PENÍZE: Jak jsem hledala práci

PETICE: Proti nefunkčnosti orgánů státní správy

MÉDIA: Nesmyslný boj o éter

POLITIKA: Zeman vs. Haider - stručný výčet škod

NÁZOR: Hoši a dívka, co se vždycky umí dohodnout - ale na čem?

ZDRAVÍ: Když povolí svěrače
 Rubriky:
 HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Šamanovo doupě

29.1. ŠAMANOVO DOUPĚ: Naše břevno
Jan Kovanic

Když pan premiér Miloš Zeman pronášel své "protisudetské" a "protinacistické" výroky, hovořil sice v podstatě pravdivě, avšak nekonal správně. Tlak ze strany "sudeťáků" je vytrvalý a neustálý. (Píšu "sudeťáci", protože se nejedná o Němce ani o celý "sudetoněmecký kmen". Sudetský národ neexistuje, stejně jako neexistuje sudetoněmčina či sudetoněmecká kultura. Existují však organizace s tímto názvem, tyto organizace mají své představitele a těmto několika stovkám protičeských aktivistů říkám "sudeťáci".) Jen si přečtěte jejich požadavky, které v roce 1961 shrnuli do "20 bodů". Tento trvalý tlak na zrušení "Benešových degretů", na to, aby byl jejich odsun vyhlášen za neoprávněný a doslova za zločinnou genocidu, neustálé vznášení nároků na "návrat do vlasti" (Böhmen und Mähren), majetky a "nedělitelné dědičně osídlené území" s kulturní a politickou autonomií až k "uplatnění práva na sebeurčení", vlastně neustálého zpochybňování české státní suverenity a vůbec samotné naší existence, se v roce 1990 přesunul z německého a rakouského vnitropolitického kolbiště i přímo na území dnešní České republiky. Většinou toto sudeťácké snažení nacházelo podporu v postojích našich politiků, myslitelů a médií. Možná, že více médií, možná, že politici a myslitelé, bránící se těmto snahám, jen nedostávali mediální prostor.

Miloš Zeman byl celou tu dobu v politice. Jako poslanec, předseda partaje i jako premiér vlády. Mohl své výroky vypouštět kdykoli v průběhu uplynulých dvanácti let, avšak učinil až teď, před dalšími volbami. Měl tak činit dříve! Mohl ignorovat výrony Sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL), ale měl se ozvat vždy, když některý člen vlád zemských či spolkových vyslovil nějakou nehoráznost na naši adresu. Mělo se vždy tvrdě ozvat ministerstvo zahraničních věcí. Příležitostí bylo za ta léta vždy dost. A po podepsání česko-německé deklarace, ve které se smluvní strany zavázaly k tomu, že si každá ponechá svůj právní výklad a nebude šťourat do právního řádu druhé strany, bylo povinností naší diplomacie se při porušením těchto závazků ozvat vždy! Nestalo se tak po drobných zlomyslnostech ani po větších provokacích. Najednou v této předvolební době Miloš Zeman bere do rukou národní prápor a staví žvavou barikádu, ze které střílí těmi nejtěžšími kusy!

Více pravidelných drobných napomenutí, trvale, po celou dobu vaší politické činnosti to chtělo, pane premiére, pak bych vám snad věřil. Páni obránci svaté naší národní věci, měli jste reagovat vždy, když se ozvala jakákoli nehoráznost ze strany "sudeťáků" - okamžitě, ale nekompromisně. A diplomaticky, to je tak, aby nebyla napadena vláda nebo národ jako celek, ale konkrétní osoby za konkrétní výroky.

Také mi stále chybí jednoznačné vyjádření české diplomacie ke snaze dnes už spojeneckého Německa o zpochybňování Postupimských dohod, kterými se německé vlády po výroku spolkového ústavního sněmu "necítí být zavázány", neboť je za Němce učinili cizáci. Tady se zpochybňuje výsledek druhé světové války! Chybí mi klidná, věcná, ale oprávněná otázka našich představitelů, čeho vlastně chce Německo touto svou politikou docílit. Každý cizí stát může na našem území docílit především toho, co mu dovolíme; chybí mi proto i závažná a věcná otázka, jak si vlastně představujeme svoji národní suverenitu v tomto světě my sami. V této souvislosti mluvíme o Německu hlavně proto, že Němci s námi sousedí a že jsme se spolu stýkali a potýkali nejdéle a nejvěrněji.

Při dnešním protisudetském křiku mi u politiků absolutně schází vyzvednutí pozitiv česko-německých vztahů - kulturních, hospodářských i komunálně sousedských. Myslím, že je úspěch už to, že po sobě nestřílíme. Zatím. Nikdo mi nemůže vyčítat, že bych se proti sudeťáckým nehoráznostem neozýval. Ale vždy vidím i pozitiva - a ta stále převažují. Silná slova politiků mohou mít ale sílu vrženého granátu - viz rozpad Jugoslávie, kde došlo k válkám. Sami se ještě pamatujeme na náš rozchod ze Slovenskem...

Zemanovi jsem vynadal, ale přesto se ho musím i trochu zastat. Nakonec neřekl nic, s čím by většina Čechů nesouhlasila. Naopak Václav Havel učinil vloni na podzim v Rakousku prohlášení, podle kterého "u nás zdomácněl názor, že odsun Němců z ČSR byl aktem msty". Snad nevědomky vyslovil to, co si přál, aby byla pravda, ale pravda to není, ať toto tvrzení pronáší jakkoli hodný a slušný člověk. Možná tento názor zaznívá, pane prezidente, "u vás" na Hradě či ve vile Amálii ale "u nás" v domovech, zaměstnáních, v tramvajích či v hospodách ne. U těchto "nás" je samozřejmý názor, že odsun Němců byl aktem národní sebeobrany a dějinné spravedlnosti, byl jedním z důsledků 2. světové války. Zlotřilostí litujeme, ale samotný odsun byl nezbytný pro zachování naší národní suverenity. (Znovu doporučuji přečíst si včerejší Dokumenty "20 bodů" bodů a Osm karlovarských bodů.)

Nepravdivé Havlovo prohlášení bylo přijato s potleskem v Rakousku, ale s mnoha projevy protestu v české veřejnosti. Havel pronesl svůj názor, ale to nebyl názor Čechů. K názoru Čechů má blíže spíš sprosťák Zeman, než noblesní Havel. Vulgární Zeman prý odsoudil šmahem celý sudetoněmecký národ, nařkl jej z kolektivní viny.

Korektní Havel ale svého času také neřekl nic jiného. Ve svém karolinském projevu v únoru 1995 pravil: "Naši občané německé národnosti, kteří před demokracií, dialogem a tolerancí dali přednost diktatuře, konfrontaci a násilí, ztělesňovanými Hitlerovým nacionálním socialismem, dovolávající se svého práva na vlast, své vlasti se ve skutečnosti zřekli."

To je také "kolektivní odsouzení". Havel neřekl na plnou hubu "sudeťáčtí náckové", tento výraz pracně a trochu nesrozumitelně opsal. Však také s Havlovým projevem byli nespokojeni především přítomní Němci a později rozhořčil i "sudeťáky". Čeští občané takovéto mlnění snad ani nepostřehli.

Avšak přesto měl být sprosťák Zeman méně sprostý. V českoněmecké historii je dost hlubinných min, které ani téměř šedesát let po válce neztratily svou explozivnost. Vášně kolem Temelína připomínají konec 30. let v pohraničí. "Jeden rok jsme se s nima jako kluci normálně prali a kamarádili, druhý rok už na nás hajlovali a rozbíjeli nám kameny okna," vzpomínal na tu dobu táta.

Ten kámen, co se nám vtiská do ruky v odpověď, bychom však měli potěžkat, než ho hodíme. V Německu proběhla po válce denacifikace. U nás "dekomunizace" dosud neproběhla. V roce 1960, patnáct let po válce, Němci prohlásili nacistické zločiny za nepromlčitelné a proto mohl být vloni odsouzen esesácký vrah Anton Maloth. Soudce se neodvolával na zákony z roku 1855, ale na ten z roku 1960. My také máme své zákony o zločinnosti komunistického režimu a jejich nepromlčitelnosti, ale naši komunističtí trýznitelé a vrahové stále unikají ne jen trestu, ale i společenskému opovržení.

Víte co? Nechejme "sudeťáky" Rakušanům a Němcům - to by měl být hlavně jejich problém. Ozvěme se na provokace, ale zbytečně neprovokujme. Naším problémem jsou naši komunisti, po kterých ještě žádný z hlavních politiků nehodil skutečným šutrákem zákona, jen prázdnými lehkými frázemi.

Stále si těžko zvykáme, že gangsterský nacismus má tolik společného se lživě humanistickým komunismem. Musíme si uvědomit, že Němci za druhé světové byli našimi nepřáteli ne proto, že byli Němci, ale že to byli nacisté. Dnešní Němci (a dnešní Rakušané) pro nás nesmějí být nepřáteli - jen pokud budou opakovat nacistické požadavky, jak činí někteří zástupci SL. Ale kromě tohoto břevna v zornici německé demokracie musíme vidět i kládu v oku našem - existovali Češi (a Slováci), kteří byli našimi nepřáteli, protože propagovali a uskutečňovali zločinnou komunistickou ideologii. K této zločinné ideologii se dodnes hrdě svým názvem hlásí i Komunistická strana Čech a Moravy.

Musíme nejdříve odstranit toto prohnilé břevno z oka svého, abychom měli právo vytýkat nečistoty v očích našich německých bratří.

Psáno v Praze 27.-28. ledna 2002


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: