Úterý 5.2.2002
Svátek má Dobromila

 Hledání:
 


 
 Výběr z vydání:

LIDÉ: Dr. Shaikh píše z cely smrti.

POLITIKA: 4koalice skončila, měl by ji nahradit dvojblok

KOSMONAUTIKA: Apollo 1 ... a další oběti

ŠAMANOVO DOUPĚ: Všechny lidské a nelidské bytosti

RODINA A PŘÁTELÉ: Cesta za nadpřirozenými schopnostmi

PSÍ PŘÍHODY: Jaro se hlásí bez ohledu na kalendář

HUMANITA: Pomáhat z idealistických pohnutek nemá smysl.

INFO: Vyberte Mimozenšťana roku!

PŘÍRODA A ZDRAVÍ: Volíme přírodní léčbu - STRES (12)

ARCHITEKTURA: Nablejskaný Smíchov

SKRBLÍK: Škodná jménem minimální mzda

MEJLEM: Ohlasy a názory

ZDRAVÍ: Obhajoba devitalizace

PENÍZE: Máte účet v ČSOB?

KULTURA: Luciano Pavarotti v Covent Garden
 Rubriky:
 HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Šamanovo doupě

5.2. ŠAMANOVO DOUPĚ: Všechny lidské a nelidské bytosti
Jan Kovanic

Ondřej Neff v pondělním úvodníku hořekoval, že se u nás "všichni oběma rukama a ušima a nosem nadšeně hlásí k etnické čistce tří miliónů lidských bytostí a kulturního vyzmizíkování šesti století historie". Slovo "nadšeně" považuji za nadnesené. Většina Čechů dnes stále považuje poválečný odsun Němců za tehdy jedině možné řešení, ale že by z něj byla "nadšená", tak jako byli sudeťáci z fýrera, to asi těžko. Také je samozřejmě "myslitelné", že bychom mohli zrušit "Benešovy degrety" - ale proč bychom si dělali zbytečné problémy? Proč chceme silou mocí prohrát druhou světovou válku? Proč nasloucháme "požadavkům na zrušení degretů" a přitom Němci nechtějí nic slyšet o neplatnosti Mnichovského diktátu od samotného počátku? Proč nemluvíme o biliónech korun hospodářských škod, které pro nás okupace znamenala? Proč netrváme na zrušení "Hitlerových výnosů"?

Prý jsme provedli "etnickou čistku tří milionů lidských bytostí". Tyto "lidské bytosti" se ještě chviličku předtím považovaly za "nadlidské bytosti". A jsou-li nad-lidé, jsou i pod-lidé. Mezi ty nelidské bytosti patřila i moje rodina. Pradědeček Vilém Kovanic měl s prababičkou Julií celkem deset dětí. Praděda s prabábou zemřeli ještě v normální době. Sudeťáci svoje požadavky lajnují do bodů, snad porozumí i těmto deseti:

1. Rodina mého dědy musela utéci z Liberce už na podzim roku 1938, aby je nadlidské bytosti nezamordovaly rovnou na místě. Ani v Praze však neunikli jejich pozornosti. Děda Ota (*1896) odjel do Terezína transportem AE3 až 11.2.1945, protože se s ním jeho česká žena, babička Ema, nerozvedla. Válku přežil. Tetička Milča (*1920) měla štěstí: těžce onemocněla a zemřela na zápal plic (1942) dříve, než byla povolána do transportu. Strejdové Otík (*1918) a Jirka (*1923) odjeli do Terezína transportem Cv-6.3.1943. Jel s nimi i táta Milan (*1921), který přežil Osvětim i rakouský Mauthausen - proto jsem se mohl narodit (*1951). Oba strejdy zabili Němci v Dachau u Mnichova.

2. Dědův bratr, můj prastrýc Leo (*1889) byl transportován do Terezína stejným transportem jako děda, také on tamní strádání přežil. I jeho ochránila jeho árijská žena Pesa. Děti neměli.

3. Další bratr Zdeněk (*1893) měl také ženu árijku. Do lágru nemusela ona ani jejich tři děti - válka skončila dříve, než na ně přišla řada. Zdeněk šel do koncentráku se svými bratry Leem a Otou také až v únoru a také přežil.

4. Hůř na tom byla pratetička Elsa (*1894). S manželem Jindřichem F. (*1891) a se všemi jejich syny - Milánem (*1921), Jirkou (*1923) a Vláďou (*1931) byla odvezena nejprve do Terezína transportem AAr - 16.7.1942, odtud transportem Dm - 6.9.1943 do Osvětimi, kde je Němci všechny zavraždili.

5. Další dědova sestra Olga (*1898) byla transportována do Terezína transportem Ca - 24.10.1942, odtud pak transportem By - 26.10.1942 do Osvětimi, kde všechny stopy po ní končí. Byla svobodná, Němci už neměli koho dalšího zabít.

6. Nejstarší ze sourozenců Isidor (*1872) se vyvlékl zavraždění tím, že včas zemřel, stejně jako jeho syn Hugo. Isidorovy dcery Truda a Hana stihly včas emigrovat. Isidorova žena Julie ne, tu Němci zabili v koncentráku.

7. Prateta Irma si vzala Oskara S., který se vyhnul transportu sebevraždou. Irmu Němci zabili až v koncentráku, jejich syn Honza všechny koncentráky přežil.

8. Jediný skutečně bohatý ze sourozenců byl druhý liberecký Kovanic, prastrýček Erna (*1887). Aby zachránil svůj majetek, rozvedl se se svou ženou Linou. Majetek neuchránil, ani život, Němci ho zabili v koncentráku, stejně jako syna Rudu (*1919). Dcera Eva (*1923) válku přežila, ale ještě předtím si užila své v německých koncentrácích.

9. Třetí Liberečák Petr (*1891) založil roku 1924 továrnu počítacích strojů "Mira". V r. 1931 se stal prokuristou firmy Němec Otto Kramer. V r. 1937 se firma přeměnila na komanditní společnost, v níž se Otto Kramer stal společníkem Petra Kovanice. Po Mnichovu utekl prastrejda z celou rodinou do Prahy. Po okupaci zbývajícího území Československa 15.3.1939 udal Otto (nadčlověk) svého společníka Petra (podčlověka) ze špionáže proti Německu a stal se "správcem věrné ruky" a posléze majitelem jeho majetku. Petr byl obviněn a uvězněn v budově městského soudu v Praze na Karlově náměstí ještě než začaly transporty. I tehdy se chodilo na vyhlídku z novoměstské radnice. Když příbuzní znali dobu procházky, mohli se jít na tatínka podívat z věže. 5.6.1942 ve 14 hodin byl Petr popraven ve Flossenburgu. Jeho žena Hilda (*1900) a synové Jindra (*1924) a Harry (*1927) byli deportování nejprve do Terezína (transport At - 7.5.1942) a dále pak hned, opět všichni společně, Ax - 9.5.1942 do Sobibóru, Ossowa, odkud se nevrátili. Zabili je Němci.

10. Prastrejda Petr měl dvojče Pavla (*1891). Pavel se oženil s Augustou (*1900) a měli dvě dcery, Trudu (*1921) a Anku (*1928). Jako první, ještě v prosinci 1941, odjela do Terezína transportem M Truda za svým mužem Frantou, kterého odvezli o něco dřívě transportem AKII. Pavel s Augustou a Ankou dorazili do Terezína transportem Ca v říjnu 1942. Němci je zabili v Osvětimi všechny, kromě Anky. Trudě se v Terezíně narodila Honzulka (23.6.1942), 4.10 1944 odjely transportem En do Osvětimi. Lidské bytosti tam zabily obě.

Dalších asi 80.000 českých Židů Němci zplynovali, ubili holemi, zabili hladem a žízní, prací a poléváním vodou v mrazech, tyfem a úplavicí; další utopili, shodili ze skály, zastřelili na útěku, popravili gilotinou, oběsili, zabili elektrickým proudem, injekcí s benzinem do srdce, poštvali na ně psy, kteří šli nejdříve po genitáliích... A ještě z jejich mrtvol dělali mejdlo. "Lidské bytosti..." Němci zavraždili ve svých koncentrácích celkem asi 11 milionů lidí.

Takže si vyprošuji používat slova "etnická čistka" pro transfer českých Němců do Německa, neboť toto je zcela neadekvátní výraz pro to, co se u nás stalo po válce. Naši Němci tehdy nepochybně trpěli. Ztratili domov, ztratili majetek, ale byl jim zachován život. Krom odsuzovaných výstřelků. Nebylo cílem vítězů 2. světové války je vyvraždit. Byli odsunuti - vzhledem k tomu, co se dělo krátký čas před tím - velice humánně. Dnes oni a jejich potomci mohou svobodně navštívit svou minulou vlast, stejně jako já jsem se mohl svobodně podívat do rakouského Mauthausenu a bavorského Dachau. Můžeme spolupracovat i kamarádit se s nimi.

Pokud nebudou ještě dnes opakovaně vznášet nějaké požadavky! Ať jsou rádi, že jsou rádi, ať jsou, dejchají a nic neřešej! A ať už nikdo nepodporuje jejich neuvěřitelné žvásty o "etnických čistkách" a "genocidiu"!!!

Na závěr opíšu z magnetofonu několik vět z vyprávění mého tatínka, který umřel před třemi lety, aniž se dočkal "odškodnění":

"Jak vůbec mohl svět něco takovýho dopustit? Aby se zabíjeli lidi, který nikomu nic neudělali a voni klidně je posílali do plynu - to je strašný. A takovejhle národ by chtěl ještě, abysme se mu omluvili, že jsme je vyhodili? To je vrchol! Co to jsou za lidi? Jak můžou takhle přemejšlet, to vůbec nevědí, co je to koncentrák? Co jsme vytrpěli, co to bylo za strašnou hrůzu denně... Tohleto lidi nevědí? My jsme jim ublížili nakonec. Přeci jestli tohle svět neví, tak to je ubohost... ...přece musej vědět, co voni provedli. Voni furt něco chtěj, já nevím co chtěj, majetek chtěj. Jenže zapomněli, že jsou toho tolik dlužný, že to nikdy nemůžou zaplatit."

Psáno v Praze dne 4. února 2002


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: