Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 20.5.2002
Svátek má Zbyšek




  Výběr z vydání
 >TÉMA: Jaké byly naše bitvy a zápasy v letech 1900-1945?
 >MROŽOVINY: Minidějiny ropy II
 >ZE ŽIVOTA: Temelín na triku
 >ODHALENÍ: Oč půjde ve Hvězdných válkách - Epizodě III
 >EKONOMIKA: Silná koruna dnes a před 80 lety
 >POLITIKA: Dovnitř bez zaklepání
 >ZE SVĚTA: Jak jsem nejedl hada
 >ZAMYŠLENÍ: Práva a povinnosti
 >ZAHRADA: Co dělat v květnu (14)
 >TÝDEN POD PSA: Co se semlelo, umlelo a podemlelo
 >Z DOMOVA: Busta se našla
 >ABSURDNOSTI: V zemi, kde včera už znamená -předevčírem- .
 >POSTŘEH: O slůvkách
 >ZDRAVÍ: První pomoc při masových akcích v ulicích velkoměsta
 >SERIÁL: Příběh zapeklitého starce 8.

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  >>  Holandsko  
 
20.5. POLITIKA: Dovnitř bez zaklepání
Jaroslav Teplý

Nepouštějte si cizince do země, budete na ně muset pracovat BL 22.12.99

Dovnitř bez zaklepání

se jmenuje knížka Pietera Lakemana o imigrantech v Holandsku, která je podle zadní strany obálky první knihou, ve které jsou otevřeně popsány ekonomické následky přistěhovalectví pro Holandsko.

Její autor si všiml, že při studiu problémů přistěhovalectví se věnuje pozornost převážně aspektům sociálním a kulturním, ale jeho ekonomické následky nebyly nikdy propočítány. Rovněž tak se věnuje málo pozornosti jiným thematům jako je role nátlakových skupin a zájmy desítek tisíc zaměstnanců státní správy a podnikové sféry, jejichž příjmy závisí na trvalém přílivu imigrantů. Vyberu ve vší stručnosti jen ty nejzajímavější ukázky, které dávají dobrý obraz povahy a rozsahu problému.

Co to stojí? Manželský pár asylantů s třemi dětmi, který po příchodu do Holandska 30 let nepracuje a pobírá 7 let státní pensi stojí společnost zhruba 1,769000 guldenů (1 gulden = cca 17 Kč). Jestliže by se polovina asylantů sama uživila, pak by stál takový pár 884.000 guldenů.

Dvě velké skupiny přistěhovalců, které se jen z malé časti samy uživí, ale už déle v Holandsku žijí, jsou Turci a Marokánci z hornaté oblasti Rif. Počet Turků stoupl od roku 1973 z 53.000 na 280.000, Marokánců z 29:600 na 234.000. Od roku 1990 povoluje Holandsko ročně přistěhování asi 6.000 Marokánců a 8.000 Turků.. Od roku 1983 pracuje už jen málo "hostujících" dělníků (gastarbeiders). 40% přišlo o práci a 20% se octlo v pracovní neschopnosti. Musí se konstatovat, že Holandsko od roku 1983 vydržuje skoro celou etnickou skupinu Turků a Marokánců. bez protikompensace, která by stála za zmínku. Účast na pracovním procesu se pohybuje v Holandsku od roku 1983 kolem 60% u Holanďanů, 50% u Surinamců, 45% u Antilliánů, u Turků kolem 33% a Marokánců pod 30%.. Obě skupiny mají hodně dětí (Marokánci v průměru 5), což znamená společně s příplatky na činži další výdaje pro stát. P. Lakeman odhaduje, že náklady na financování Turků a Marokánců v Holandsku od roku 1974 dosáhly více než 70 miliard guldenů, započítá -li se úrok, pak na dvojnásobek této částky . Hlavním zdrojem pro financování se stalo snížení přídavků na děti a snížení platů ve státní správě a snížení různých sociálních podpor. Zajímavé na původu přistěhovalců zvláště těch soudobých je to, že jde o přistěhovalectví z řídce obydlených afrických a asijských zemí do nejhustěji osídlené země nejhustěji osídleného světadílu. Ale mnohé ty země dnes už tak řídce osídlené nejsou. Podle Lakemana vzrostl počet obyvatel Turecka z 28 milionů roku 1960 na 65 milionů v roce 1998, a tato populační explose se stala jeho hlavním problémem (Turecko se úporně uchází o členství v EU - není hlavním důvodem možnost exportovat lidské přebytky do evropských zemí, aby se o ně staraly? Nehrozí pak populační anexace jako v Kosovu?- J.T.) Maroko se také snaží - z 11,6mil. v roce 1960 na 26,2 mil. v roce 1992, Alžír z 10,8 mil. 1960 na 26,4 mil. v roce 1992. Sám bych dodal ještě dva údaje, které mám z televise či tisku: Kenya zdvojnásobuje počet svých obyvatel každých 17 let, obyvatelstvo Albánie se od konce války ztrojnásobilo. Představte si jen, že by české země se Slovenskem měly dnes třeba 35 milionů obyvatel!

Zajímavý je i vývoj migrace. . V roce 1949 přesáhl počet obyvatel 10 milionů, což mělo psychologický účinek. V trůnní řeči královny Juliany (= vládní program na příští rok) se naznačovalo, že Holandsko není plné, nýbrž přeplněné a že je nutno pokračovat v získávání půdy vysoušením a podporovat emigraci vlastních občanů. V letech 1947-1957 tak emigrovalo půl milionu Holanďanů. V hodnotě guldenů 1999 stála podpora emigrace Holandsko více než 7 miliard. Ve stejné době začala imigrace do Holandska nejprve ze Surinamu a Antill na základě změny statutu těchto zemí - doposud to byly jen kolonie. Kolem roku 1978 se odhadoval počet přistěhovalců z těchto zemí v Holandsku na 160.000. Důvodem byla snaha najít práci nebo získat sociální podporu.

S tím souvisí historie zahraničních dělníků v Holandsku (gastarbeid). Následkem nezaměstnanosti v předválečných krisových letech bylo od roku 1934 cizincům zákonem zakázáno pracovat bez ministerského povolení s na holandské poměry přísnými sankcemi jak pro zaměstnavatele tak i pro zahraniční zaměstnance. Jakási novela tohoto zákona z roku 1969 podržela systém pracovních povolení . Po zlepšení hospodářské situace začalo těch půl milionu emigrovavších Holanďanů chybět , jmenovitě v podnicích s těžkou, nezdravou nebo nekvalifikovanou prací, o kterou nebyl mezi Holanďany zájem.(Byly to podniky jako loděnice a obdobné zpracování kovů, textilní továrny a pod) Podle Lakemana ne proto, že by nechtěli tu práci dělat, ale proto, že za ni chtěli dostat lépe zaplaceno. Kdyby byli ty požadované mzdy dostali, podniky by byly za pár let tiše zkrachovaly. Ale podnikatelé chtěli své podniky udržet a řešili situaci s pomocí vlády najímáním laciných zahraničních dělníků tak dlouho, až konečně jejich podniky následkem stoupnutí cen nafty po krisích 1973 a 1979 z velké části zkrachovaly. Parlamentní vyšetřování aféry RSV (loděnice) poté prokázalo, že miliardy guldenů daňových poplatníků byly vyplýtvány na  dočasné udržení ztrátové práce, která v holandských poměrech ztratila smysl.

Hlavními dodavateli dělníků byly Turecko a Maroko. Podle dohody s Marokem měli mít dělníci osvědčení o  kvalifikaci, ovšem pracovní smlouvy za ně vyplňovaly marocké úřady (většina marockého obyvatelstva podle Lakemana neuměla číst ani psát), což leccos napovídá o hodnotě oněch osvědčení. Pracovní smouva byla ve čtyřech vyhotoveních, z kterých dva dostala marocká vláda. Ta uvalila na peníze posílané do Maroka těmito dělníky daň z obratu, kterou dělníci mohli těžko obejít, protože byli registrováni. Mimo to smlouva o náboru dávala Maroku právo na preselekci dělníků, ze kterých si pak theoreticky mohli vybírat Holanďané, jejichž volbu tím pak už volbou nelze nazvat. Maroko zařazovalo do náboru hlavně Berbery z  Rifu, kteří byli odpůrci marokánské vlády (nejsou to Arabové) a mimo to mají velmi početné rodiny, což zvyšovalo příliv devis. Hle, jak spojit příjemné s užitečným. Z dětských přídavků těžilo ovšem i Turecko. Jen na dětských přídavcích obdrželo v letech 1970-1980 více než 20 miliard guldenů v devisách.

Vzhledem k holandskému posuzováno z celosvětového hlediska luxusnímu systému sociálních podpor a  k až příšerné ochotě holandských úřadů poskytovat je prakticky komukoliv z celého světa, je v mnoha chudých zemích veliký zájem o emigraci do Holandska jakýmkoliv způsobem. U zemí, které dříve dodávaly "gastarbeidery", je to možné s turistickým visem nebo pomocí rodiny či přátel, kteří už v Holandsku jsou. Tito lidé mohou pak v Holandsku zůstat ilegálně dlouhá leta a mít prakticky téměř stejné postavení jako legální občané. Čas od času vypukne nějaká aféra většinou proto, že se vláda chce ilegálů zbavit. Tato akce bývá doprovázena ochotu regularisovat ty, kteří vyhovují určitým podmínkám. Ti, co jim nevyhovují, zahájí s podporou tzv. nátlakových skupin akce, jako obsazování kostelů, hladovky a pod. Výsledek je vždy stejný - vláda couvne, takže těchto regularisací už bylo 6, což bylo pro cizince znamením, že jejich zájmy mají v Holandsku přednost před zákony. Jak Lakeman poznamenává, z hlediska marketingu bylo těch 6 regularisací mezinárodní kvalitní propagandou pro ilegální příchod do Holandska .

(V dopise deníku De Telegraaf (16.12.99) píše prodavač o svém moslimském kolegovi který v polední přestávce chodil do mešity, a to první 3 měsíce 12.00 - 13.00, další 3 měsíce 12.20 - 13.30 a pak 13.00 - 14.00 a 13.30 - 14.30. To prý má co dělat s polohou slunce podle Koranu. Na základě rovnoprávnosti jsme museli své přestávky upravit tak, abychom vyhověli pravidlu, že stále musí být přítomni nejméně 2 prodavači. Protože jsme to pořád my, kdo se přizpůsobují, utvrzujeme tím allochtony, že uplatňování jejich vlastních norem, hodnot a zvyků je v Holandsku dovoleno a je dokonce podporováno. Úřady, soudci, podniky a školy tomu bohužel stále ještě pomáhají.

Dopis byl napsán poté, co 15tiletý turecký kluk pod tlakem svých rodičů se pokusil ve škole zastřelit jiného tureckého mladíka -a při tom postřelil ještě 4 spolužáky a jednu učitelku-, který navázal milostné styky s jeho sestrou. Ta tím pádem ztratila svou "tržní" hodnotu a nemůže být provdána za muže, kterého vyberou její rodiče. Právník tureckého původu pak vykládal v televisi, že soud musí vzít ohled na tento zvláště ve východním Turecku obvyklý obyčej. - J.T.) Nátlakové skupiny získaly moc od doby, kdy se ukázalo, že jim a jimi ovlivňovanými medii vláda bude vždy ustupovat. Podle Lakemana došlo k tomu někdy kolem roku 1975 prakticky ze dne na den a bylo to doprovázeno paralelami sociálního teroru podobnými McCarthyismu z padesátých let. Všichni, kdo nechtěli slepě dávat přednost zjevným (= už v Holandsku jsoucím) ilegálům před neviditelnými, už v zahraničí odmítnutými kandidáty imigrace, byli prohlašováni za rasisty. Ačkoliv intimidační charakter byl stejný jako u McCarthyismu, rozdíl byl v tom, že levicoví intelektuálové byli v USA obětí onoho sociálního teroru, kdežto v Holandsku jeho hnací silou. V Holandsku ovšem nedošlo k individuálním procesům.

Holandský McCarthyismus sice podstatně méně postihoval individuální jednotlivce, ale za to trval podstatně déle. Vedl v posledních 25 letech v širokých vrstvách společnosti k samocensuře, následkem čehož ještě vzrostly již tak velké společenské problémy. Samocensura pronikla do celé společenské struktury až i do nejvyšších orgánů (levicové) dělnické strany PvdA, kde členové zemského vedení již před lety došli neformálně k reálnému pohledu na situaci, ale ten z pudu politické sebezáchovy na veřejnosti nahradili oficiální stranickou linií.

Jedním nebezpečným následkem samocensury je postoj k přelidnění země, které konstatoval vlada už v roce 1949. Sociální teroristé se snažili toto thema smést se stolu, protože jeho jediným řešením je definitivní a neodvolatelné zastavení imigrace. Vyskytli se a dodnes se vyskytují hlavně v řadách PvdA lidé, kteř cynicky prohlašují, že Holandsko není ani zdaleka úplně zastavěno (ministr Pronk), což je pro našince výrok, který by měl být z ekologického hlediska trestně stíhán. Bydlíte-li v Haagu a chcete-li si vyjít do (trochu) lesa, můžete si zajet za Utrecht (cca 60km) a nesmíte se divit, najdete-li tam místy vyasfaltované cesty a výzvu, abyste ty cesty neopouštěli.- J.T.

Po zuřivém výbuchu jednoho z předáků PvdA ( i sociálního teroru - J.T.) Van Dama v v televisní diskusi s P. Fortuinem (jehož názory se blíží názorům P. Lakemana) v únoru1997 vzala za své reputace Van Dama jakožto chladného myslitele a teroristické hnutí pomalu ztratilo kontrolu nad medii. Že to tak dlouho mohlo trvat bylo zčásti způsobeno podle Lakemana existencí malé extrémně pravicové strany drs. Janmaata. Kdokoliv kritisoval holandskou imigrační politiku nebo její následky , byl mediálně profesionálním způsobem spojen s Janmaatem a zatlačen do rasistického kouta. Kdyby byl Janmaat neexistoval, byl by ho Van Dam vynalezl, soudí Lakeman..

Složení nátlakových skupin je dnes už jiné. Protože imigrace je masová, lze na ní vydělávat. Téměř 2 miliony allochtonů v Holandsku opravdu bydlí, t.j. pro ně byly v posledních letech postaveny statisíce bytů. Do roku 2005 bude na tzv. Vinex sídlištích postaveno ještě více než 400 tisíc bytů. Těch není zapotřebí pro autochtonní obyvatelstvo, tak říkajíc pro "opravdické" Holanďany, protože těch už nepřibývá, zato uchazečů o asyl je momentálně 40-60 tisíc ročně. Vznikají nová města, která potřebují infrastrukturu (ulice, parky, kanalisace vodovody, školy, budovy pro administrativu ) a to znamená pro stavební podnikatele obrat v desítkách miliard a zisk v miliardách guldenů. Bez imigrace by zašel kvetoucí obor pokytující vysoce hodnotné pracovní příležitosti, ve které pracuje více než deset tisíc státem placených pracovníků. Je mezi nimi asi 500 advokátů, stovky tlumočníků, stovky zaměstnanců na ministerstvech, několik tisíc úředníků v městech a obcích, stovky sociálních pracovníků a také vědečtí pracovníci. Samotné oddělení pro imigraci a naturalisaci ministerstva spravedlnosti má 3 tisíce zaměstnanců, kteří jsou trvale přetíženi. Tak jako žádný podnikatel neřekne, že má příliš mnoho zákazníků, tak také na právní otázky týkající se cizinců specialisovaný právník nebude tvrdit, že do země přichází příliš mnoho cizinců.

Podivnou roli v tété věci hraje podle Lakemana letecká společnost KLM. Ta před lety uzavřela dohodu se společností North-West Airlines o strategické spolupráci, která spočívá v tom, že KLM dopravuje na amsterdamské letiště Schiphol cestující mířící do USA z celé Evropy i vzdálenějších zemí, odkud jsou pak dopraveni velkokapacitními letadly obou společností na různá letiště North-Westu v USA a odtud "rozvezeni" menšími letadly na místa určení v USA a Kanadě. A samozřejmě se totéž děje v opačném směru. Jistě více než polovina KLM cestujících na Schipholu jsou transitní pasažéři. KLM, ač je k tomu zavázána zákonem , neprovádí řádnou kontrolu cestovních dokumentů v místech, kde cestující nastupují, jednoduše proto, že sankce v Holandsku při nedodržování zákona jsou slaboučké. Advokát KLM měl tu drzost, že před soudem prohlásil, že KLM nemá chuť se stát prodlouženou rukou holandských úřadů, ač ji k tomu zákon zavazuje. Už to tak prý je, že letecká společnost není policie. "Ty tahanice před odletem nás stály jen zákazníky." cituje Lakeman z knihy Pašování lidí (David Jan Godfroid, Ya-l Vinckx 1999) Ostatně nebyla KLM odsouzena v prvním stání pro formální chyby ve vedení tohoto procesu.

Na druhé straně KLM přísně kontroluje cestující před odletem do USA ve spolupráci s Američany, s kterými se nedá tak lehkomyslně žertovat jako s holandskými úřady,. V USA by byla totiž tvrdě potrestána (a pravděpodobně donucena dopravit zpět cestující bez platných dokumentů- J.T.). Proto jednoduše sdělí cestujícím na Schipholu, že dále nemohou a svěří je pohraniční stráži (marechaussee), čímž se z nich stanou z větší časti uchazeči o asyl v Holandsku..

Lakeman konstatuje, že když na valné hromadě akcionářů KLM v souvislosti s touto otázkou konstatoval, že KLM je kriminální organisací, nikdo na jeho prohlášení nereagoval. Nikdo se k němu nepřipojil, nikdo ho nekritisoval. Na protizákonném postupu vydělávají totiž jak akcionáři stoupnutím kursu akcií, tak také vedení KLM odměnované opcemi na akcie, jejichž hodnota přirozeně stoupá s jejich kursem.

Kromě transitních cestujících přilétají s KLM i lidé, jejichž úmyslem je požádat o asyl už v Holandsku. Vědí, že pravděpodobně nebudou z Holandska vykázáni, jestliže se nedá prokázat, z které země do Holandska přicestovali. Roztrhají tedy své pasy na malé kousky, které naháží do záchoda v letadle a vystoupí bez dokumentů na Schipholu. Podle shora zmíněné knížky Pašování lidí se našel jednou jeden pohraničník, který dokázal sestavit ze zbytků v záchodě 90 pasů. Tím ušetřil holandskému státu 36 milionů guldenů.

Poznámka J.T.: Uchazeči o asyl v Holandsku nejsou z 99% politicky pronásledované osoby ve vlastní zemi, nýbrž lidé, kteří chtějí lépe žít nejlépe z podpory a vědí, že nikde to není tak snadné jako v Holandsku. V tom jednom procentu pak mohou být kandidáti velice svérázní. Proslýchá se, že mezi asylanty v Holandsku v současné době pobývá asi dvě stě příslušníků policie bývalého afgánského komunistického režimu, kteří mají u obyvatelstva své země lecjaký vroubek.

Holanďané jsou velmi hrdí a podle mého názoru plným právem na svou velkorysost a ochotu finančně podporovat lidi, kterým se špatně daří., ale jen pomalu si začínají přiznávat, že jejich dobročinnost je druhou, pomoc ochotně přijímající stranou, považována za prostomyslnost či hloupost, které je nutno využít. Je celkem už běžným jevem, že úspěšní kandidáti asylu po obdržení potřebných dokumentů se odeberou do své země, kde byli tak říkajíc politicky pronásledováni, aby se zotavili a případně připravili půdu pro příchod dalších členů rodiny či klanu do Holandska.

Nedávno nastavili Holanďanům nemilosrdné zrcadlo dva speciální kandidáti politického asylu. Rumunka, která přišla o partnera či otce při dopravní nehodě, žádala od pojišťovny úhradu dopravy jeho ostatků do Rumunska a nákladů její cesty tam na pohřeb a zpět do Holandska. V jiném případě došlo k vraždě mladé dívky v blízkosti objektu obývaném asylanty. Policie tam nejprve odmítla hledat případné možné pachatele a až po šesti týdnech začala mezinárodně hledat dva asylanty, kteří objekt opustili krátce po tom, co vražda byla objevena. Nakonec byl jeden z nich, Iráčan, zatčen v Turecku a vrácen do Holandska. Vyšetřování ukázalo, že sice vrahem není, ale že měl nemocné srdce. V "dobře informovaných kruzích" se dověděl, že v takovém případě je nejlépe odjet do Holandska, požádat o asyl a během procedury se dát operovat. Což se také stalo. Tím pádem si vyřešil svůj politický problém a vrátil se do Turecka, kde měl příbuzné. Pro Holanďany je pro obdobné operace čekací listina.

Vzhledem k taktice uchazečů o asyl byly prováděny tzv. gate-checks, t.j. před výstupem z letadla . Při 8000 kontrolách bylo zjištěno 1700 lidí bez potřebných dokumentů. Tím se ušetřilo státu 680 milionů guldenů. Prováděním tohoto zůsobu kontroly i u letadel jiných společností než KLM by byla podle Lakemana nejrychlejší cesta, jak státu vydělat peníze, i kdyby provoz na Schipholu i obrat KLM klesly na polovinu . Holandsko by na tom ohromně vydělalo jak finančně tak na redukci zatížení životního prostředí.

U toho životního prostředí bych zatím skončil. U kořene všech ekologických problémů je přemnožení lidstva na zeměkouli a jmenovitě v některých oblastech. Holandsku narůstají ekologické problémy výhradně díky ničím nebrzděné imigraci. Obdobně, i když o poznání lépe, jsou na tom ostatní státy EU.V tom jsem s Lakemanem zajedno. Já dodávám, že do EU by neměly být přijímány další země, dokud prokazatelně nestabilisují počet svých obyvatel.

To, co jste právě četli není recense. Jistě jste poznali,, že pan Lakeman je můj příbuzný, samozřejmě ne pokrevní, ale mentální . Jsme zřejmě spřízněné duše, jak se tomu kdysi říkalo v Semaforu. P. Lakeman není ani skin, ani rasista, ani zuřivý pravičák. Je to člověk, který věcně a otevřeně kritisuje nedostatky v holandském hospodářství. Je předsedou neziskové organisace, zabývající se zkoumáním, jak podniky poskytují informace veřejnosti , hlavně informace , které jsou podniky ze zákona povinny poskytovat, jmenovitě ve výročních zprávách. Na výročních schůzích či valných hromadách podniků bývá dosti nevítaným hostem. Napsal už několik knížek jako "Jde to výborně" o  podvodech a špatném vedení holandských podniků, "Úpadek na úvěr" o bankovnictví a  "Čisté obchody" o  proplétání zájmů mezi podnikovou sférou a státní správou .

J.T.21.12.99


 

Jaroslav Teplý

 




Další články tohoto autora:
Jaroslav Teplý

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: