Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 30.5.2002
Svátek má Ferdinand




  Výběr z vydání
 >FILOSOFIE: Deklarace sekulárního humanismu
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: O tom českém nacionalismu zase
 >HISTORIE: Atentát na Heydricha (1)
 >TÉMA: Imigrace a náš vstup do EU.
 >EKOLOGIE: Občanský aktivismus nebo public relations?
 >PRÁVO: Soudní absurdistán.
 >KOMENTÁŘ: Hyde a Jekyll
 >FEJETON: Mít tak talent co měl Paganini...
 >SOUTĚŽ: O knihu
 >VĚDA: Co s Einsteinovou teorií?
 >CHTIPY: O doktorech a jejich pacientech
 >PENÍZE: V tarifní džungli se rozjasňuje
 >ZDRAVÍ: Ochranná sexuologická léčba a její úskalí
 >ANALÝZA: Co je demokratický socialismus, a je vůbec?
 >POLITIKA: Euro a náš vstup do EU.

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  
 
30.5. FILOSOFIE: Deklarace sekulárního humanismu
Paul Kurtz

Deklarace sekulárního humanismu

Vydáno v roce 1980 Radou pro demokratický a sekulární humanismus. (Nyní Rada pro sekulární humanismus.)

Obsah

  • Úvod
  • Svobodné zkoumání
  • Odluka státu od církve
  • Ideál svobody
  • Etika založená na kritickém rozumu
  • Mravní výchova
  • Náboženský skepticismus
  • Rozum
  • Věda a technika
  • Evoluce
  • Vzdělávání
  • Závěr
  • Podpora a souhlasy

Sekulární humanismus je zásadní silou dnešního světa. V současnosti je vystaven neopodstatněným a neumírněným útokům, přicházejícím z různých stran. Tato deklarace obhajuje pouze tu formu sekulárního humanismu, která je výslovně oddána demokracii. Oponuje všem druhům přesvědčení, která hledají nadpřirozená potvrzení pro své hodnoty nebo se hlásí k vládě diktatury.

Demokratický sekulární humanismus byl v kulturním světě vždy vlivnou silou. Jeho ideály je možno zjistit u filosofů, vědců a básníků klasického Řecka a Říma, ve starobylé čínské konfuciánské společnosti, ve filozofickém hnutí čárváka v Indii a v dalších v ý značných intelektuálních a morálních tradicích. Sekularismus a humanismus byly v Evropě zatlačeny do pozadí během období temna, kdy zbožnost rozleptala důvěru lidstva ve své vlastní schopnosti řešit lidské problémy. Během renesance se objevily s novou sil o u a s potvrzením sekulárních a humanistických hodnot v literatuře a v umění, znovu v šestnáctém a sedmnáctém století s rozvojem moderní vědy a naturalistického pohledu na vesmír a jejich vliv můžeme nalézt v osmnáctém století v osvícenství a racionalismu.

Demokratický sekulární humanismus tvůrčím způsobem rozkvétal v moderní době společně s růstem svobody a demokracie. Nesčetné miliony přemýšlivých lidí se přihlásily k ideálům sekulárního humanismu, prožili významné životy a přispěli k vytváření lidštějšího a demokratičtějšího světa. Moderní sekulárně humanistický životní postoj vedl k užití vědy a technologií ke zlepšení lidské situace, pozitivní účinek tohoto užití se projevil omezením bídy, utrpení a nemocnosti v různých částech světa, dlouhověkostí , zdokonalením dopravy a komunikace a umožněním života na dobré úrovni pro stále více lidí. Tento postoj vedl k emancipaci mnoha set milionů lidí od slepé víry a pověrečné bázně a přispěl k jejich vzdělávání a k obohacení jejich životů.

Sekulární humanism us dal lidem podnět, aby své problémy řešili za použití inteligence a s vytrvalostí, aby zdolávali zeměpisné a společenské obzory a aby rozšířili rozpětí lidského hledání a podnikavosti. Je politováníhodné, že dnes musíme čelit celé škále protisekularizač n ích tendencí: obnovený výskyt dogmatických autoritářských náboženství; fundamentalistické, literalistické a doktrinářské křesťanství; rychle sílící a nekompromisní muslimský klerikalismus na Středním východě a v Asii; potvrzení ortodoxní autority římskoka t olické papežské hierarchie; nacionalistický náboženský judaismus; návrat k obskurantním náboženstvím v Asii.

Nové kulty nerozumu stejně jako bizarní, paranormální a okultní víry, jako víra v astrologii, reinkarnaci a údajné tajemné duchovní síly, sílí v mnoha západních společnostech. Tento znepokojivý vývoj následuje bezprostředně poté, co se v dřívějších dobách dvacátého století vynořila netolerantní spasitelská a totalitární kvazináboženská hnutí jako fašismus a komunismus. Tito náboženští aktivisté nej e n že jsou odpovědni za velkou část útisku a násilí v dnešním světě, ale stojí v cestě řešení nejzávažnějších světových problémů.

Je paradoxem, že někteří kritikové sekulárního humanismu zastávají názor, že se jedná o nebezpečnou filozofii. Někteří prohlašují, že “kazí mravnost”, protože je oddán individuální svobodě, jiní, že přehlíží “nespravedlnost”, protože hájí řádné demokratické principy. My, kdož podporujeme demokratický sekulární humanismus, takováto obvinění, která jsou založena na nedorozumě n í a nesprávné interpretaci, odmítáme a pokusíme se nastínit soubor principů, které sdílí většina z nás.

Sekulární humanismus není dogmatem ani nějakým vyznáním. Mezi sekulárními humanisty existuje široká názorová různorodost ohledně mnoha otázek. Nicméně existuje určitý volný konsensus ohledně několika tvrzení. Jsme znepokojeni tím, že moderní civilizace je ohrožována silami protikladnými k rozumu, demokracii a svobodě. Mnoho náboženských věřících s námi nepochybně bude sdílet víru v mnohé sekulárně human i stické a demokratické hodnoty a vítáme, když se k nám připojí v hájení těchto ideálů.

1. Svobodné zkoumání

První zásada sekulárního humanismu je jeho oddanost svobodnému zkoumání. Stavíme se proti jakékoli tyranii lidské mysli, proti jakýmkoli snahám církevních, politických, ideologických nebo společenských institucí spoutat svobodné myšlení. V minulosti byly takovéto tyranie dirigovány církvemi a státy, které se snažily prosadit nařízení zastánců bigotních náboženství. Během dlouhých dějin zápasů li d ského myšlení se zavedené instituce, jak veřejné tak soukromé, snažily cenzurovat zkoumání, vnucovat názorovou a hodnotovou ortodoxii, vyobcovávat kacíře a hubit nevěřící. Dnes na sebe zápas o svobodné zkoumání vzal nové podoby. Sektářské ideologie se sta l y novými teologiemi, které využívají politických stran a vlád ve svém poselství zlikvidovat odchylné názory. Svobodné zkoumání s sebou nese uznání občanských svobod jako svou nedílnou součást, čili svobodný tisk, svobodu projevu, právo sestavovat opoziční strany a sdružovat se v dobrovolných sdruženích a svobodu kultivace a uveřejňování plodů svobody vědecké, filozofické, umělecké, literární, morální a náboženské. Svobodné zkoumání vyžaduje, abychom tolerovali názorovou odlišnost a abychom respektovali prá v a jednotlivců vyjádřit svá přesvědčení, jakkoli nepopulárními mohou být, bez společenských či zákonem požadovaných zákazů a bez strachu z postihů. Třebaže tolerujeme opoziční stanoviska, neznamená to, že by byla imunní vůči kritickému přezkoumání. Vůdčí předpoklad těch, kteří věří ve svobodné zkoumání, je, že pravdu nalézáme spíše tehdy, když existuje možnost svobodné výměny soupeřících názorů; tento proces výměny názorů je často stejně důležitý jako výsledek. A týká se to nejen vědy a každodenního života, ale i politiky, ekonomie, morálky a náboženství.

2. Odluka státu od církve

Díky své oddanosti svobodě zastávají sekulární humanisté zásadu odluky státu od církve. Poučení, které přinesly dějiny, je zřejmé: kdekoli se zavede jedno náboženství či ideologie a přisoudí-li se mu rozhodující postavení ve státě, menšinové názory jsou ohroženy. Pluralistická a otevřená demokratická společnost dovoluje, aby všechna stanoviska byla vyslyšena. Jakákoli snaha uložit celé společnosti výlučné pojetí Pravdy, Zbožnos t i, Ctnosti nebo Spravedlnosti je porušením principu svobodného zkoumání. Duchovním autoritám by nemělo být dovoleno, aby ustanovovaly zákonem svá vlastní provinční stanoviska-ať již morální, filozofická, politická, výchovná či společenská-pro zbytek společnosti. Ani by neměly být vymáhány daňové příjmy ve prospěch sektářských náboženských institucí či na jejich podporu. Jednotlivci a dobrovolná sdružení by měli mít volnost přijmout nebo nepřijmout libovolnou víru a tato přesvědčení podporovat z jakýchkoli z drojů, kterými disponují, aniž by daňovým systémem byli nuceni přispívat na ty náboženské víry, s kterými nesouhlasí. Podobně by církevní majetek měl mít podíl na břemeni veřejných příjmů a neměl by být osvobozen od zdanění. Povinné náboženské přísahy a m o dlitby ve veřejných institucích (politických či vzdělávacích) jsou také porušením principu odluky. Dnes se o pozornost ucházejí teistická stejně jako nonteistická náboženství. Je politováníhodné, že v komunistických zemích je státní moc používána k vnucov á ní ideologické doktríny společnosti, aniž by se tolerovalo vyjádření odchylných či “kacířských” pohledů. Zde vidíme moderní sekulární verzi porušování principu odluky.

3. Ideál svobody

V moderním světě existuje mnoho forem totalitářství-sekulárního a nesekulárního-proti nim všem se důrazně stavíme. Jako demokratičtí sekularisté důsledně hájíme ideál svobody, nejen svobodu svědomí a přesvědčení od těch církevních, politických a ekonomických zájmů, které se ji snaží potlačit, ale opravdovou politickou svobodu, demokratické rozhodování založené na vládě většiny, respektu práv menšin a vládě zákona. Stavíme se nejen za svobodu od náboženského ovládání, ale rovněž za svobodu od ovládání ze strany šovinistické vládnoucí moci. Jsme pro hájení základních lidskýc h práv, včetně práva na ochranu života, na svobodu a práva na hledání vlastního štěstí. Dle našeho hlediska by svobodná společnost měla také podporovat určitou dávku ekonomické svobody, podřízenou pouze takovým omezením, která jsou nezbytná ve veřejném záj m u. To znamená, že by jednotlivci a skupiny měli mít možnost soutěžit v komerční sféře, organizovat sdružení volného obchodu a provozovat svá zaměstnání a povolání bez nepatřičného zasahování centralizované politické moci. Právo na soukromé vlastnictví je l idským právem, bez něhož se ostatní práva stávají nicotnými. Kde je nutné omezit libovolné z těchto demokratických práv, omezení by mělo být oprávněno v rámci jeho důsledků jako zesilování celé struktury lidských práv.

4. Etika založená na kritickém rozu mu

Morální hlediska sekulárního humanismu byla podrobena kritice ze strany náboženských fundamentalistických teistů. Sekulární humanista uznává centrální úlohu mravnosti v lidském životě; etika se totiž jako odvětví lidského poznání vyvinula dlouho před tím, než hlasatelé náboženství prohlásili, že jejich morální systémy jsou založeny na božské autoritě. K oboru etiky patří seznam význačných myslitelů, kteří přispěli k jeho rozvoji: od Sokrata, Demokrita, Aristotela, Epikura a Epikteta, ke Spinozo v i, Erasmovi, Humovi, Voltairovi, Kantovi, Benthamovi, Millovi, G.E. Mooreovi, Bertrandu Russellovi, Johnu Deweyovi a dalším. Existuje vlivná filozofická tradice, která prosazuje názor, že etika je autonomním oborem zkoumání, že morální soudy se dají form u lovat nezávisle na zjeveném náboženství a že lidské bytosti dovedou zušlechťovat praktický rozum a moudrost a jejich užíváním dosáhnout v životě zdokonalení a ctnosti. Filozofové nadto zdůrazňovali potřebu rozvíjet smysl pro požadavky sociální spravedlnos t i a pro odpovědnost a závazky jednotlivce vůči ostatním. Sekularisté tedy odmítají, že mravnost musí být odvozena od náboženského přesvědčení nebo že ti, kdo se nehlásí k náboženské doktríně, jsou nemorální. Pro sekulární humanisty mravnost jednání je, ne b o by měla být, posuzována kritickým rozumem a jejich cílem je rozvoj samosprávných a odpovědných jedinců, schopných činit vlastní životní volby, založené na porozumění lidskému chování. Mravnost, která není založena na Bohu, nemusí být protispolečenská, s u bjektivní nebo promiskuitní ani nemusí vést ke zhroucení morálních standardů. Ačkoli věříme v toleranci různorodých životních stylů a společenských zvyklostí, nemyslíme si, že by byly imunní vůči kritice. Ani si nemyslíme, že by jakákoli církev měla zákon e m nařizovat či ukládat zbytku společnosti svá stanoviska ohledně mravní ctnosti a hříchu, sexuálního chování, svatby, rozvodu, regulace porodnosti nebo interrupcí. Jako sekulární humanisté věříme v ústřední důležitost hodnoty lidského štěstí zde a nyní. S t avíme se proti absolutistické morálce, avšak zastáváme názor, že objektivní standardy vycházejí najevo a etické hodnoty a principy mohou být nalezeny cestou etické rozvahy. Sekulárně humanistická etika prosazuje, že lidské bytosti mohu vést smysluplné a z d ravé životy pro sebe samotné a ve službě svým bližním bez potřeby náboženských přikázání nebo podpory duchovenstva. Existuje velký počet slavných sekularistů a humanistů, kteří demonstrovali morální principy svými životy a svou prací, mezi jinými: Protago ras, Lucretius, Epikuros, Spinoza, Hume, Thomas Paine, Diderot, Mark Twain, George Eliot, John Stuart Mill, Ernest Renan, Charles Darwin, Thomas Edison, Clarence Darrowová, Robert Ingersoll, Gilbert Murray, Albert Schweitzer, Albert Einstein, Max Born, Margaret Sangerová, Bertrand Russell.

5. Mravní výchova

Jsme přesvědčeni, že u dětí a mladých lidí by se měl podporovat rozvoj mravnosti. Nedomníváme se, že jakákoli zvláštní sekta si může činit nárok na důležité hodnoty jako na své vlastnictví; z toho důvodu je to povinnost veřejného vzdělávání zacházet s tě m ito hodnotami. Dle toho podporujeme takovou mravní výchovu ve školách, která je navržena tak, aby vedla k osvojení respektu k mravním ctnostem, rozumu a k tvorbě charakteru. Naším přáním je povzbuzovat růst morálního uvědomění a způsobilost svobodně volit s chápáním příslušných následků, kdekoli je to možné. Nemyslíme si, že je morální křtít děti, konfirmovat dospívající nebo ukládat nějaké náboženské vyznání mladým lidem dříve, než mají schopnost dát k tomu souhlas. Přestože děti by se měly učit o dějinác h náboženské morální praxe, mladé mysli by víra neměla být vštěpována před tím, než bude dostatečně zralá, aby sama pro sebe dovedla určit její hodnotu. Povšimněme si, že sekulární humanismus není ani tak určitou morálkou, jako spíše metodou výkladu a nalé z ání racionálních morálních principů.

6. Náboženský skepticismus

Jako sekulární humanisté jsme obecně skeptičtí ohledně tvrzení o všem nadpřirozeném. Uznáváme důležitost náboženských zkušeností, tj. těch zkušeností, které dávají lidem nový směr a naplňují smyslem jejich životy. Popíráme ale, že takovéto zkušenosti mají cokoli společného s něčím nadpřirozeným. Máme pochybnosti o tradičních představách o Bohu a božství. Sofistikované menšině při odůvodňování náboženství často slouží mytologické a symbolick é interpretace a převážná většina se zmítá v teologickém zmatení. Vesmír považujeme za dynamické jeviště přírodních sil, které je možno nejlépe pochopit prostředky vědeckého zkoumání. Jsme vždy otevřeni možnosti objevení nových možností a jevů v přírodě. N i cméně shledáváme, že tradiční představy o existenci Boha jsou nesmyslné, nebylo dosud ukázáno, že jsou pravdivé nebo jsou tyransky vykořisťovatelské. Ať již jsou sekulární humanisté agnostikové, ateisté, racionalisté či skeptikové, zjišťují nedostatečnost důkazů pro tvrzení, že vesmír má nějaký božský účel. Zamítají myšlenku, že Bůh zázračně zasáhl v průběhu dějin nebo že se zjevil několika vyvoleným nebo že může spasit či vykoupit hříšníky. Jsou přesvědčeni, že muži a ženy jsou svobodní a sami zodpovídají za své osudy a že nemohou hledat spásu u nějaké nadsmyslové bytosti. Odmítáme božství Ježíše, božskost poselství Mojžíše, Mohameda a všech dalších pozdějších proroků a světců rozmanitých sekt a denominací. Nepřijímáme pravdivost doslovné interpretace Star é ho a Nového zákona, Koránu nebo dalších, údajně posvátných, náboženských dokumentů, jakkoli mohou být důležité z literárního hlediska. Náboženství jsou všudypřítomnými sociologickými jevy a náboženské mýty v průběhu dějin lidstva působí po dlouhou dobu. N a vzdory tomu, že lidé shledávali náboženství povznášejícími a nacházeli v nich zdroje útěchy, nepokládáme jejich teologická prohlášení za pravdivá. Náboženství ovlivnila vývoj lidské civilizace v negativním i pozitivním smyslu. Přestože byla nápomocná při v ýstavbě nemocnic a škol a v nejlepším případě vzbuzovala ducha lásky a dobročinnosti, mnohá z nich působila lidské utrpení díky nesnášenlivosti vůči těm, kteří nepřijali příslušná dogmata nebo vyznání. Některá náboženství byla fanatická a represivní, tísn i la lidské naděje, omezovala lidské snahy a vyvolávala náboženské války a násilí. Zatímco náboženství nepochybně poskytovala útěchu pozůstalým a umírajícím vzletným výkladem o slibu věčného života, vzbuzovala také morbidní strach a hrůzu. Nenašli jsme žádn ý přesvědčivý důkaz, že existuje oddělitelná “duše”, že existuje před narozením nebo že přežívá po smrti. Musíme proto učinit závěr, že etický život je možné žít bez iluzí o nesmrtelnosti či převtělování. Lidé v sobě mohou pěstovat sebedůvěru nutnou ke zle p šování lidských podmínek a k vedení smysluplného, produktivního života.

7. Rozum

Se znepokojením sledujeme nynější útok nonsekularistů na rozum a vědu. Jsme oddáni používání racionálních metod výzkumu, logiky a důkazů při získávání znalostí a prověřování nároků na pravdivost. Poněvadž lidé jsou náchylní k omylům, jsme otevřeni možnosti modifikovat všechny principy včetně těch, které určují metodu zkoumání a domníváme se, že mohou vyžadovat neustálé korekce. Přestože nejsme tak naivní, abychom věřili, že rozum a věda mohou snadno vyřešit všechny lidské problémy, tvrdíme nicméně, že mohou rozhodující měrou přispívat lidskému poznání a mohou být lidstvu ku prospěchu. Nevíme o ničem lepším, co by mohlo nahradit kultivaci lidské inteligence.

8. Věd a a technika

Věříme, že vědecká metoda, přestože je nedokonalá, je stále ještě nejspolehlivější cestou k porozumění světu, který nás obklopuje. Z toho důvodu se spoléháme na přírodní, biologické, společenské a behaviorální vědy při poznávání vesmíru a místa člověka v něm. Moderní astronomie a fyzika nám otevřely vzrušující nové dimenze vesmíru: umožnily lidstvu prozkoumávat vesmír prostřednictvím kosmických letů. Biologie a společenské a behaviorální vědy rozšířily naše porozumění lidskému chování. Jsme t e dy zásadně proti jakýmkoli snahám cenzurovat či omezovat vědecký výzkum, aniž by pro to byly nepopiratelné důvody. I když jsme si vědomi možnosti zneužití a nesprávného použití techniky a možných zhoubných následků pro přirozené životní prostředí člověka, což odsuzujeme, nabádáme důrazně ke vzdoru proti bezmyšlenkovitým snahám omezit technologický nebo vědecký pokrok. Ceníme si velikého dobrodiní, které věda a technika (zvláště základní a aplikovaný výzkum) mohou přinést lidstvu, ale také uznáváme potřebu v yvážit vědecký a technologický pokrok kulturními projekty v oblasti výtvarného umění, hudby a literatury.

9. Evoluce

Dnes je evoluční teorie opět vystavena prudkým útokům náboženských fundamentalistů. Ačkoli nemůžeme říci, že by evoluční teorie dospěla ke své konečné formulaci nebo že by byla neomylným principem vědy, je nicméně impozantní měrou podepřena poznatky mnoha věd. Mohou se vyskytovat významné rozdíly mezi jednotlivými vědci ohledně mechanizmů evoluce, avšak vývoj druhů je podepřen tíhou důkazů tak silně, že je obtížné jej odmítat. Proto s politováním odsuzujeme snahy fundamentalistů (zejména ve Spojených státech) proniknout do učeben s požadavkem, aby studentům byla vyučována kreacionistická teorie a aby tato teorie byla začleněna do učebnic b i ologie. Je to závažná hrozba jak akademické svobodě tak integritě vzdělávacího procesu. Domníváme se, že kreacionisté by zajisté měli mít možnost svobodně ve společnosti svá stanoviska vyjádřit. Navíc neupíráme význam probírání teorií o stvoření ve vyučov a cích kursech o náboženství a dějinách lidského myšlení. Je ale podvodem maskovat článek náboženské víry jako vědeckou skutečnost a tuto doktrínu vkládat do učebních osnov. Pokud by kreacionisté byli v tomto úspěšní, znamenalo by to závažné podkopání věro h odnosti vědy jako takové.

10. Vzdělávání

Dle našeho pohledu by vzdělávání mělo být základním prvkem při vytváření humánních, svobodných a demokratických společností. Cílů vzdělávání je mnoho: zprostředkovávání vědomostí, příprava na zaměstnání či vykonávání profese, výchova k demokratickému občanství, povzbuzování k mravnímu růstu. Jedním z jeho zásadních záměrů by také měla být snaha rozvíjet schopnosti kritického myšlení u jednotlivců i ve společenstvích. Bohužel však se dnes rostoucí měrou míst o škol stávají primárními institucemi veřejného vzdělávání a zdroji informací masová média. Přestože elektronická média dávají jedinečnou šanci rozšířit možnosti kulturního obohacení a zábavy a také mají obrovský výukový potenciál, byly zaměřeny k nesprávn ý m účelům. V totalitních společnostech jsou média nástrojem propagandy a indoktrinace. V demokratických společnostech je příliš často nejnižším společným jmenovatelem televize, rozhlasu, filmu a tiskovin poskytování neužitečností a banalit. Je naléhavě zap o třebí pozdvihnout kritéria vkusu a hodnocení v této oblasti. Pro sekularisty má zvláštní význam skutečnost, že v médiích (zejména ve Spojených státech) mají pronáboženské tendence nadměrnou převahu. Proti názorům kazatelů, léčitelů vírou a náboženských ho k ynářů převážně nejsou vznášeny námitky a sekulárnímu pohledu se nedostává sluchu. Máme za to, že ředitelé a producenti v oblasti televizního vysílání mají povinnost nastolit rovnováhu a revidovat programové skladby. Ve skutečnosti existuje širší úkol, jeh o ž důležitost uznají všichni, kdo věří v demokratické sekulární humanistické hodnoty, a sice potřeba pustit se do dlouhodobého programu veřejného vzdělávání a osvěty ohledně důležitosti sekulárních postojů pro lidskou situaci.

Závěr

Demokratický sekulár ní humanismus je pro lidskou civilizaci příliš důležitý, než abychom se jej mohli vzdát. Rozumní lidé jistě uznají jeho hluboký a blahodárný přínos lidské společnosti. Jsme nicméně obklopeni zvěstovateli posledních soudů a katastrof, kteří si vždy přáli o b rátit chod času-jsou proti vědě, proti svobodě, proti lidskosti. Naproti tomu sekulárně humanistický pohled je v základě melioristický, hledí spíše dopředu a s nadějí nežli nazpět a se zoufalstvím. Jsme oddáni rozšiřování ideálů rozumu, svobody, individuá l ních a kolektivních příležitostí a demokracie v celém světovém společenství. Problémy, kterým lidstvo bude čelit v budoucnosti, budou, stejně jako v minulosti, nepochybně složité a obtížné. Má-li však obstát, bude muset zapojit duchapřítomnost, vynalézavo s t a odvahu. Sekulární humanismus vkládá důvěru raději v lidskou inteligenci než v boží vedení. Sekulární humanisté jsou skeptičtí ohledně teorií vykoupení, zatracení a převtělování, snaží se přistupovat k lidské situaci realistickými pojmy: lidé sami odpo v ídají za svůj osud. Věříme, že je možné vydobýt lidštější svět, svět založený na rozumových postupech a principech tolerance, ochotě ke kompromisu a jednání o odlišnostech ve stanoviscích.

Uznáváme potřebu intelektuální skromnosti a ochoty revidovat přesvědčení ve světle kritiky. Takto se občas podaří dosáhnout konsensu. I když emoce jsou důležité, nemusíme se uchylovat ke spasitelským všelékům, unikat do světa iluzí nebo k nějakému zoufalému skoku směrem k vášním a násilí. S politováním odsuzujeme nárůst netolerantních sektářských přesvědčení, která živí nenávist. Je životně důležité, aby ve světě, zaplaveném tmářstvím a iracionalitou, myšlenky sekulární obce nebyly ztraceny.

Deklaraci sekulárního humanismu načrtl Paul Kurtz , vydavatel Free Inquiry .

Deklaraci sekulárního humanismu podpořily následující osoby:

(Ačkoli my, kdož podporujeme tuto deklaraci, nemusíme nutně souhlasit se všemi jejími specifickými ustanoveními, podporujeme nicméně její obecný smysl a zaměření a jsme přesvědčeni, že je důležité, aby tato stanoviska byla vyslovena a uskutečňována. Vyzýváme všechny muže a ženy dobré vůle, kteří s námi souhlasí, aby se k nám připojili a pomohli udržet v činnosti principy svobodného zkoumání a sekulárně humanistický náhled. Konstatujeme, že odklon od těchto hodnot by do budoucna mohl přinést neblahé následky pro civilizaci na této planetě.)

Spojené státy americké

  • George Abell (profesor astronomie, UCLA)
  • John Anton (profesor filozofie, Emory University)
  • Khoren Arisian (duchovní, First Unitarian Society of Minneapolis)
  • Isaac Asimov (autor vědeckofantastické literatury )
  • Paul Beattie (duchovní, All Souls Unitarian Church; prezident, Fellowship of Religious Humanism)
  • H. James Brix (profesor antropologie a sociologie, Canisius College)
  • Brand Blanshard (emeritní profesor filozofie, Yale)
  • Joseph L. Blau (emeritní profesor náboženství, Columbia )
  • Francis Crick (laureát Nobelovy ceny, Salk Institute)
  • Arthur Danto (profesor filozofie, Columbia University)
  • Albert Ellis (výkonný ředitel, Institute for Rational Emotive Therapy)
  • Roy Fairfield (bývalý profesor sociálních věd, Antiochie)
  • Herbert Feigl (emeritní profesor filozofie, University of Minnesota)
  • Joseph Fletcher (teolog, University of Virginia Medical School)
  • Sidney Hook (emeritní profesor filozofie, NYU, fellow at Hoover Institute)
  • George Hourani (profesor filozofie, State university of New York at Buffalo)
  • Walter Kaufmann (profesor filozofie, Princeton)
  • Marvin Kohl (profesor filozofie, lékařské etiky, State University of New York at Fredonia)
  • Richard Kostelanetz (spisovatel, umělec, kritik)
  • Paul Kurtz (profesor filozofie, State University of New York at Buffalo)
  • Joseph Margolis (profesor filozofie, Temple University)
  • Floyd Matson (profesor amerických studií, University of Hawaii)
  • Ernest Nagel (emeritní profesor filozofie, Columbia)
  • Lee Nisbet (docent filozofie, Medaille)
  • George Olincy (právník)
  • Virginia Olincyová
  • W.V. Quine (profesor filozofie, Harvard University)
  • Robert Rimmer (romanopisec)
  • Herbert Schapiro (Freedom from Religion Foundation)
  • Herbert Schneider (emeritní profesor filozofie, Claremont College)
  • B.F. Skinner (emeritní profesor psychologie, Harvard)
  • Gordon Stein (vydavatel, The American Rationalist)
  • George Tomashevich (profesor antropologie, Buffalo State University College)
  • Valentin Turchin (ruský disident; počítačový vědec, City College, City University of New York)
  • Sherwin Wine (rabín, Birmingham Temple, zakladatel, Society of Humanistic Judaism)
  • Marvin Zimmerman (profesor filozofie, State University of New York at Buffalo)

Kanada

  • Henry Morgentaler (lékař, Montreal)
  • Kai Nielsen (profesor filozofie, University of Calgary)

Francie

  • Yves Galifret (výkonný ředitel, Union Rationaliste)
  • Jean Claude Pecker (profesor astrofyziky, College de France, Academie des Sciences)

Velká Británie

  • Sir A.J.Ayer (profesor filozofie, Oxford University)
  • H.J.Blackham (bývalý předseda, Social Morality Council and British Humanist Association)
  • Bernard Crick (profesor politologie, Birkbeck College, London University)
  • Sir Raymond Firth (emeritní profesor antropologie, University of London)
  • James Herrick (vydavatel, The Free Thinker)
  • Zheres A. Medvedev (ruský disident; Medical Research Council)
  • Dora Russellová (Mrs. Bertrand Russell) (autorka)
  • Lord Ritchie Calder (prezident, Rationalist Press Association)
  • Harry Stopes-Roe (docent vědeckých studií, University of Birgmingham; předseda, British Humanist Association)
  • Nicholas Walter (vydavatel, New Humanist)
  • Baronka Barbara Woottonová (předsedkyně sněmovny lordů)

Indie

  • B. Shah (prezident, Indian Secular Society; ředitel, In stitute for the Study of Indian Traditions)
  • V.M. Tarkunde (soudce nejvyššího soudu, předseda, Indian Radical Humanist Association)

Izrael

  • Shumamit Aloni (právník, člen Knesetu, head of Citizens Rights Movement)

Norsko

  • Alastair Hannay (profesor filozofie, University of Trondheim)

Jugoslávie

  • Milovan Djilas (autor, bývalý zástupce prezidenta Jugoslávie)
  • M. Markovic (profesor filozofie, Serbian Academy of Sciences & Arts and University of Belgrade)
  • Svet. Stojanovic (profesor filozofie, University of Belgrade)

Překlad originálu A Secular Humanist Declaration je zde uveřejněn se svolením autora. Paul Kurtz je emeritním profesorem filozofie na univerzitě státu New York v Buffalu , zakladatelem a předsedou Výboru pro vědecké vyšetřování tvrzení o výskytu paranormálních jevů (CSICOP) , Rady pro sekulární humanismus , nakladatelství Prometheus Books a šéfredaktorem časopisu Free Inquiry , bývalým spoluprezidentem Mezinárodní humanistické a etické unie (IHEU) . Je prezidentem Mezinárodní akademie humanismu , členem Americké asociace pro podporování vědy , laureátem mnoha humanistických ocenění. Je autorem několika desítek knih.

Ve dvacátém století se objevilo pět významných humanistických manifestů: Humanist Manifesto I (1933), Humanist Manifesto II (1973), A Secular Humanist Declaration (1980), A Declaration of Interdependence: A New Global Ethics (1988) a Humanist Manifest 2000: A Call for New Planetary Humanism (2000). Tyto manifesty podpořili významní humanisté, poslední manifest podpořilo mj. deset laureátů Nobelovy ceny. Dle předběžných výsledků sčítání lidu v r. 2001 je v ČR 32% obyvatel s náboženským vyznáním, 59% obyvatel bez náboženského vyznání a u 9% nebylo náboženské vyznání zjištěno. (Evangelium upozorňuje: “Kdo mě však před lidmi zapře, bude zapřen před Božími anděly” ( L 12:9 ) a dále: “Kd o se stydí za mne…za toho se bude stydět Syn člověka” ( L 9:26 ). Sčítací listy vyplňovali za nezletilé jejich rodiče a věřící musí příslušné církvi slíbit ještě před tím, než je mu vůbec dovolen sexuální styk, že děti začlení do její struktury. Proto je dosti pravděpodobné, že v ČR není více než asi 30% dospělých osob s náboženským vyznáním.) V Národní knih ovně České republiky můžeme nalézt několik tisíc apologetických náboženských knih, které vyšly po roce 1989. Ačkoli v čl. 2 Základní listiny práv a svobod České republiky se uvádí: “Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání” a v čl. 17: “Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny”, v Národní knihovně České republiky bychom humanistick é manifesty hledali marně. (Překlad a komentář: Aleš Vyhnal.)




Další články tohoto autora:
Paul Kurtz

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: