Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 27.6.2002
Svátek má Ladislav




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Otevřený dopis pohlavárům ODS
 >ZAMYŠLENÍ: Já pán, ty pán.
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Co najdeš v lese
 >TÉMA: Britští gentlemani boří české mediální mýty
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Parádník na procházce městem
 >PSÍ PŘÍHODY: Rozpolcený nápadník a zajímavá šiška
 >POLITIKA: Spojení sil
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >NÁZOR: Integrace pravice aneb jediná pravicová strana v Česku?
 >ZE ŽIVOTA: Dopravní značka na Sardinii
 >POLITIKA: Ignorovat komunisty?
 >POSTŘEH: O rumu
 >NAKRESLENO: Tři vtipy
 >ZAHRADA: Co dělat v červnu (19)
 >ZDRAVÍ: Egoistické buňky

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Šamanovo doupě  
 
27.6. ŠAMANOVO DOUPĚ: Co najdeš v lese
Jan Kovanic

V lese se dají nalézt různé zajímavé věci. I když je to jen středočeský lesík za Prahou. Teď do něj chodím pro houby. Předevčírem jsem taky byl. Ale ze začátku ani ťuk. Ani na mém oblíbeném podhříbkovém místě. Místo houbiček seděli v mechu lesní dělníci a ptali se: "Rostou, rostou?" "Je to nějaký hluchý pro mě dneska," opáčil jsem. "To pro všechny - raději si dejte svíčkovou s knedlíkem," radili spokojeně.

Pásl jsem se aspoň na lesních jahodách s pravou přírodně identickou barvou i chutí. Obdivoval brouky a motejle. Sledoval rychlou veverku. Pak jsem pod vysokými duby zahlédl nějakou bílou konzervu s velkým bílým papírem zastrčeným seshora. A on to byl hřib dubový. Začal jsem brousit svým krátkozrakým čenichem blíž zemi. Ze starého listí a čerstvé trávy začaly vyskakovat hříbky strakoše. Ne nějak moc, s loňskou úrodou, kdy houbaři volali na houbaře, aby jim pomohli vysbírat tu ourodu, že to sami nezvládnou, tak zase ne. Ale dno košíku se mi pomalu plnilo. Pod habrovím přibyli i tři kozáčci a dvě lišky. Pod buky hřiby hnědé. Bylo to o moc lepší, než před týdnem.

To jsem slezl z přístupové cesty hned na začátku lesa. Nejdřív jsem našel plechovku od coly. Pak prázdný obal od spreje. Cik cak jsem procházel mlázím s povyrostlou travou. Pak to začalo být slibné. Našel jsem holubinku vrhavku. Pak růžovku. Červavou. Lahev od limonády. Zabočil jsem do smrčí. Ani na mém oblíbeném podhříbkovém místě nic nerostlo. Zatočil jsem zpátky k autu, zaparkovanému u vesnického hřišťátka na kraji lesa. Zkusmo jsem sáhl do kalhot - a ouha. Neměl jsem klíče od auta. Prošacoval jsem se - vskutku nic. Jen na dně kapsy houbařských ucouraných kalhot nenápadná díra. Nemilá situace.

V autě jsem měl pro jistotu i peněženku se všemi penězi a doklady - abych je náhodou v lese neztratil. Skutečně nepříjemná situace - auto před lesem a klíče v lese. A houbaři. "Tak co, táto, našels?" "Jo, krásný klíče, třeba se nám budou, mámo, hodit..." Teď budu muset jít do vesnice za dobrými lidmi, poprosit o peníze na autobus. Dojedu domů, objednám taxíka, vezmu náhradní klíče, pojedu taxíkmo zpátky a dovezu auto domů. Pokud tam ještě bude. Nebo mi dobří lidé umožní zatelefonovat si a poženu sem mou jinak hodnou ženu Ivanu, zatímco budu u auta vartovat. A pak si nechám vyměnit klíče od auta, včetně zabezpečení - to je... dost náročné. Nebo půjdu do lesa - ne na houby, ale na klíče.

Tak nejdřív jsem se samozřejmě pokusil o nemožné - nalézt si klíče sám. Postavil jsem se na start svého potulování a dal se do nedobrovolné bojovky. Tady jsem vlezl do lesa. Kudy dál? Pustil jsem nohy na špacír a mozek na volnoběh. Cik cak mělo svou nečekanou logiku. Našel jsem holubinku vrhavku. Pak růžovku. Červavou. Lahev od limonády. Klíče od auta. Dobrý úlovek!

To bylo před týdnem. Ale předevčírem jsem nakonec exceloval i houbařsky. Už jsem se vracel smrkovou tyčkovinou. Viděl jsem to nadělení z dálky. Nejdřív jsem se utěšoval - to budou jenom hřiby hořčáky. Avšak byly to krásné hřiby smrkové! Nakonec jich bylo třicet. Domů jsem se vracel jako vítěz.

Žena Ivana pravila: "To je krása! Ježíšmarjá!" A dnes se teprve do těch hub pustila. Byly červavé. Většinou.

Stejně to bylo lepší, než hledat klíče od auta... A právě teď se smaží i naše oblíbené obalované houbí řízky. A na plotně vře prádelňák houbové polévky. Tak já jdu večeřet.

Pěkné léto přeju!

Psáno v Praze dne 26. června 2002, dopsáno 20:20 SELČ


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: