Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 26.9.2002
Svátek má Andrea




  Výběr z vydání
 >TÉMA: Český Telecom a EU Standart
 >ÚVAHA K DISKUSI: Daňová reforma ano - ale jaká?
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Kde domov můj?
 >POLITIKA: Alter ego
 >Z VĚDY: Krůček k porozumění Lazarovu syndromu
 >LETECTVÍ: A-10 Thunderbolt, děsivý pohled zepředu
 >POLITIKA: Nečekaný přínos zbytečné vládní krize.
 >ZE SVĚTA: Kanadské zážitky (18)
 >ZE SVĚTA Pluralitní manželství v pluralitní demokracii
 >ÚVAHA: Nezávislý závislý
 >ZDRAVÍ: Pleťové masky
 >TÉMA: Je nutné zvyšovat daně ?
 >ZE SVĚTA: Muzeum mezinárodní špionáže
 >MROŽOVINY: Churchillovy "nádrže"
 >CO KDYŽ: Řecký oheň - mohl tedy být starověkým Napalmem? (dokončení)

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zdraví  
 
26.9. Z VĚDY: Krůček k porozumění Lazarovu syndromu
Aesculap

Z vědecké sekce Neviditelného psa:

Když Dr. Raymond Moody publikoval svou knihu Life after Life, způsobil malou senzaci. Kniha popisovala případy Lazarova syndromu (v angličtině nazývaném near-death experience) a dost sugestivně nabízela myšlenku na reálný posmrtný život. U nás v té době koloval český překlad v řadě samizdatových vydání. Kniha nemohla vyjít, protože nešla bolševikovi pod fousy. Přehledná práce o Lazarově syndromu se objevila v Československé psychiatrii a jeden slovenský případ Lazarova syndromu byl popsán v Praktickém lékaři. V řádném vydání vyšla Moodyho kniha až po bolševikově pádu. Lazarův syndrom se vyskytuje v situacích, kdy život člověka visí na vlásku. Každý případ Lazarova syndromu je přitom zvláštní a liší se od druhých. Přesto však lze vystopovat řadu společných prvků: Nejprve má člověk pocit, že opustil své tělo (tzv. out-of- body experience), pak se pohybuje tmavým úzkým tunelem a má poměrně intenzivní emocionální pocity, které jsou zpravidla spíš nepříjemné. Poté se setkává s přátelským, až milujícím "světlem", se kterým komunikuje beze slov. Dostane informaci, že "jeho čas" ještě nepřišel. Setkává se se zesnulými přáteli a přibuznými. Proběhne před ním celý minulý život. Dostává se k hranici (plot, útes), o které tuší, že je skutečnou hranicí mezi životem a smrtí a že ji nemůže překročit. Pak se vrací do svého těla, někdy dobrovolně, někdy nedobrovolně. Řada lidí popsala svůj vlatní prožitek Lazarova syndromu.

Máme začít věřit na posmrtný život? Je Lazarův syndrom jeho důkazem? Anebo jde spíš o důsledek např. hypoxie mozku? (Nakonec k tunelovému vidění, které je v jisté fázi součástí Lazarova syndromu, při hypoxii skutečně dochází.) Ale jinak toho víme o Lazarově syndromu žalostně málo. Stav podobný Lazarovu syndromu byl zaznamenán po otravě muchomůrkou zelenou a u pilotů stíhaček při akcelerací vyvolaném přetížení.

Minulý týden oznámila v časopise Nature lékaři z ženevské Universitní nemocnice vedení Dr. Olafem Blankem, že když stimulovali elektrodou část mozku, která se nazývá pravý angulární gyrus, vyvolali tím u pacientky pocit opuštění těla a vznášení se v prostoru. (Pacientka trpěla 11 let epileptickými záchvaty a nepomáhaly jí žádné léky. Proto ji do mozku implantovali asi sto elektrod a během týdenního vyšetření se hledalo v mozku místo, kde vznikaly elektrické impulsy způsobující záchvaty. Mimoto se také mapoval pacientčin mozek za pomocí elektrostimulace.) Pravý angulární gyrus je umístěn v mezimozku, zhruba za pravým uchem, blízko center pro vidění, sluch, hmat a rovnováhu. Lékaři se domnívají, že pravý angulární gyrus by mohl integrovat smyslové vnímání těla a že selhání této integrační funkce může vést k out-of-body experience. Pocit opuštění vlatního těla a vznášení se v prostoru byl zaznamenán u chirurgických a psychiatrických pacientů právě s dysfunkcí pravého angulárního gyru. Ten je zejména citlivý na pokles krevního tlaku, ke kterému dochází např. při anestezii. Při nižším arteriálním tlaku je tato část mozku vyživována jen nedostatečně a to může pak spustit pocit opuštění vlastního těla.

Ženevský tým přišel ke svému nálezu víceméně náhodou, jak se občas stává. Náhoda ovšem přeje připraveným. Lékaři při vyšetření epileptické pacientky začali stimulovat pravý angulární gyrus. Pacientka najednou měla neobvyklé pocity spojené s rovnováhou a hlásila, že "se potápí do postele" a že "padá z výšky". Po zvýšení proudu do mozkové sondy popsala nefalšovanou out-of-body experience: " Vidím sama sebe, jak ležím v posteli, shora, ale vidím jen nohy a dolní polovinu trupu." Při další stimulaci měla pacientka pocit, že vidí, jak se jí zkracují ruce a nohy. Ačkoliv mechanismus účinku není přesně znám, Dr. Blanke předpokládá, že k pocitu opuštění vlastního těla dochází v okamžiku, kdy se naruší synchronizace mezi vnímáním vlastního těla (somatosensorická informace) a informací z vestibulárního aparátu ve vnitřním uchu. (Toto vysvětlení je v souladu s autorovou vlastní zkušeností při občasných funkčním výpadcích jeho vnitřního ucha.)

A pro ty, co mají rádi happy end: Pacientka už zase může pracovat a a ze svých epileptických záchvatů se takřka úplně vyléčila.

(Psáno podle Nature, New Scientist a Economist pro Bláznivou Markétu a pro Neviditelného psa.)



Články z oblasti, biologie, historie, filosofie, matematiky, medicíny... a i další články tohoto autora naleznete ve vědecké sekci Neviditelného psa UNIVERSUM




Další články tohoto autora:

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: