Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 10.7.2003
Svátek má Libuše




  Výběr z vydání
 >ARCHITEKTURA: Pozvánka na hradní výstavu - Sutnar
 >SVĚT: Mexiko z psího hlediska...
 >PENÍZE: Se sto tisíci do věštírny
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Chotěboř 2003 - Velice subjektivní zpráva z Parconu
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Na Mrázovce bude park
 >PSÍ PŘÍHODY: Setkání s fantomem
 >POLITIKA: Topolánkova rošáda
 >POSTŘEH: O koších
 >GLOSIČKA: Ponožky
 >CHTIP: Prečo dievčina hreší
 >TÉMA: Prezident Edvard Beneš, Postupimská dohoda, právní aspekty a důsledky.
 >MROŽOVINY: Ztráta P/prestiže
 >POLITIKA: Do Beneše zatéká
 >POLITIKA: S Berlusconim do Evropy
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Irena opět odletěla

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Šamanovo doupě  
 
10.7. ŠAMANOVO DOUPĚ: Chotěboř 2003 - Velice subjektivní zpráva z Parconu
Jan Kovanic

Minulý víkend jsem strávil na Parconu/Avalconu v Chotěboři. No, víkend a no, na Parconu! Ve skutečnosti jsem mezi lid fandomu zavítal až v sobotu večer. Pátek večer a převážnou část soboty jsem se vyskytoval v ZUŠce na náměstí TGM, kde probíhal Literární festival Vysočina , jakž jsem byl popsal minule.

Mezi literáty sem zavítal i ruský fantasta Kir Bulyčov, se kterým jsme si pěkně popovídali. Pavel Weigel ani nemusel překládat, stačilo, když Bulyčov hovořil "výraznou ruštinou", jak "výraznou češtinou" pravil vydavatel poetického časopisu Psí víno Jaroslav Kovanda.

Kir nepřednášel, odpovídal na zvídavé dotazy. A tak jsme se dověděli některé zajímavé informace o současném stavu ruské literatury a přidružených oblastí, které se někdy až překvapivě shodují s tuzemskými zkušenostmi:

"
V roce 1990 mi v Puškinu vyšla jedna knížka ze seriálu o Alence (Alici, Alise) v nákladu 350.000 kusů. Nyní má tatáž knížka tiráž 7.000 kusů. (Poznámka Šamana - zdá se, že z celého obrovského Ruska čte jenom Moskva a Petrohrad...)
Ruský čtenář nedá za knížku více než 50 rublů (= korun, ovšem při mnohem menších platech to vychází asi na kupní sílu našich 250 - 300 Kč- poznámka Š.).
Hitem na knižním trhu jsou detektivky, které píší především ženy. Ženský autor je natolik očekáván, že si mužští autoři dávají ženské pseudonymy - aby se jejich produkt lépe prodal. Nikoli na fantastice, ale na detektivkách lze získat skutečné bohatství.
Starý svaz spisovatelů se rozpadl a existují nejméně tři jiné spisovatelské organizace.
Po nastolení svobody v Rusku jsme si mysleli, že teď konečně budeme moci svobodně číst své ušlapované autory. Na knižní trh však vtrhla amerikánská literatura. V poslední době se však ruský čtenář vrací ke klasice - Dostojevskij, Tolstý. Nikoli však k české klasice!
Velký problém jsou překladatelé. Ne, že by neznali cizí řeč, ze které se překládá, ale neumějí pořádně rusky!
Největší překážkou ve výměně literatury mezi Ruskem a Českem jsou distributoři. Říkají: Nebudete číst, co chcete, ale co dovezeme!
V Moskvě je přístupno 15 ruských televizních kanálů. Na polovině běží americké seriály. Za deset let se nenatočil jediný fantastický film.
Snad se to ve filmu obrací k lepšímu - stejně jako se to pomalu děje v literatuře. V amerických filmech se mluví o automobilech, kdežto v evropských - o lidech. Nejpopulárnější současný ruský seriál je podle Dostojevského - Idiot!
Na fenoménu Garryho Pottera se přiživují autoři, kteří vydávají knížky o Gary Rottenovi nebo Tary Gotterovi...
Jsou země, ve kterých se necítím spakojno, ale tady v Čechii se cítím dobře.
"

I nám bylo s Kirem dobře.

Další fantastickou akcí, kterou jsem navštívil, byl slavnostní večer ČS fandomu v sobotu večer. Velice se mi líbily vopičárničky ("Fantasy-show"), které proběhly kolem vyhlašování výsledků soutěže o Nejlepší fantasy. Z nových rytířů a lady fantasy se nositelem meče stal Tomáš Němec.
Načež byly předány ceny československého fandomu: Ludvíka za nejvýznamější počin loňského roku obdrželi Heňa Galgóciová, Ivan Aľakša a kolektiv pořadatelů Istroconu 2002, Mloka za zásluhy Pavel Skrblík Krajíček za vydávání Knihovničky Vakukoku.
Mloka za vítězství v 22. ročníku Ceny Karla Čapka získala Alexandra Pavelková, čímž tato prestižní cena poprvé putovala na Slovensko. (Napsal bych, že se jedná o autorského giganta - kdyby to nebylo v rozporu s dívčím vzhledem autorky.) Součástí ocenění mělo být i předání obrazu od Maxona - který však uvízl na slovenskočeské celnici (ten obraz) - přes kterou tak nakonec nebude muset vůbec projít!
1. místo v CKČ za román získal Záskok Anny Šochové. (Více na Sardenu.)

Moc jsem to nevnímal, protože jsem se těšil z 1. místa v kategorii krátkých povídek (proto je toto písání subjektivní velice velmi). Dostal jsem k němu i plaketu s keramickým mločím Pulcem. Byl jsem poněkud překvapen - v mé povídce nejsou draci ani kouzla, jedná se o čistou sci-fi, dokonce s naučnými sklony (výpočet energie ve stylu Julese Vernea)... Přitom nejde o zcela "hard" sci-fi - nestřílí se tu, nezabíjí, ani nemučí (jak by se, podle toho, jak občas slyším, slušelo, aby povídka čtenáře zaujala:). Jenom se hádají manželé, která sklenička z hořčičného servisu je ta malá, když jsou všechny stejné. Do soutěže o Cenu Karla Čapka jsem poslal povídku teprve podruhé, tentokrát však trochu jako provokaci. Protože jsem programově napsal text, který vychází z "klasické české sci-fi", kde se, z dnešního hlediska, vlastně vůbec nic neděje a která "vůbec nikoho nezajímá". K mé první knížce Blackout, klonu Neffovi Tmy, jsem dostal od fanů připomínky, že je málo krutá, protože se v ní málo zabíjí. (Jenom se střílí z tanků do domů na Václaváku, střed města je zplanýrován výbuchem vlaku se Semtexem a občas je někdo upálen či pověšen na vlastních střevech...). Ale ve skutečnosti jsou spíše než potoky krve na zemi a cákance mozku na stropu krutější manželské hádky. Jsem hrozně rád, že se právě tato má "provokace" líbila a děkuju porotcům a náhodě, že jsem vůbec prošel do prvních pěti nominovaných.
Všechna nominovaná díla si můžete přečíst ve sborníku MLOK za rok 2003, který vychází zároveň s vyhlášením cen.

Velice mně potěšili i kluci a holky z pardubického klubu Palantír. Když vyhlásili svou soutěž Vidoucí 2002, musel jsem si několikrát přečíst, že se skutečně jedná o literární soutěž v oboru fantasy a sci-fi. Zázračný kámen z Tolkienova díla i webová adresa (www.palantir.pevnost.cz) se zdály ozřejmovat preferenci fantasy u pardubických fanů. Přesto jsem jim poslal povídku psanou opět programově v intencích české sci-fi a obecně sci-fi 60. let - kdy jsem jako kluk tyhle věci začal číst. A protože mi v současnosti scházejí, musel jsem si je začít psát sám. (Tolkiena miluju - ale tyhle věci psát nemusím, píší je jiní, mně stačí je jenom číst.)
Lákalo mne, že klub Palantír nabídl soutěžící povídky (jichž se nakonec sešlo 24) i na Internetu, kde je mohli ohodnotit čtenáři - kteří mají někdy značně jiný vkus, než "odborní porotci". Tady si je můžete přečíst i vy - už z názvů povídek je patrný převládající žánr fantasy. Proto moje povídka o umělé inteligenci, skryté v elektrickém jističi, který "vidí do budoucnosti" ("Předzvěstný kontakt"), opět musela působit jako mírná provokace.
Proto mne potěšilo, že jsem cenu "Vidoucí 2002" získal v obou kategoriích - odborné i veřejné poroty! Uznejte, že ty trofeje vypadají pěkně i na přiložené Pagiho fotce. A to ještě nevíte, jak dobré byly pardubické perníky, které jsem k nim dostal jako bonus...

Takže nezištně nabízím dalším začínajícím autorům v oboru fantastiky (každý může začínat psát třeba i v padesáti:) tento návod na úspěch: Zkuste psát sci-fi příběhy z normálního života, který kolem sebe vidíte. Zdá se, že lidem scházejí.

No a já budu mít konečně co číst...

Psáno v Praze dne 9. července 2003

(foto (c) Pagi)
Vidoucí 2002


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku