Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 16.7.2003
Svátek má Luboš




  Výběr z vydání
 >FEJETON: Legenda o zdi svatého Johna
 >ZAMYŠLENÍ: Bude ve Vatikánu také ekonomická reforma(ce)?
 >MROŽOVINY: Záhada "Novorossijsku" vysvětlena?
 >KULTURA: Normalizační seriál
 > RODINA A PŘÁTELÉ: Mobil v hajzlu - potřetí
 >PSÍ PŘÍHODY: Co je to Brdský jelen?
 >MÉDIA: Český duální systém dnes - nezisková elektronická média.
 >GLOSA: Blbý a blbější
 >EKONOMIKA: Příznivý inflační vývoj pokračuje
 >HUDBA: Duben v Pešti
 >GLOSA: Poznámka k reformě zdravotnictví.
 >RECENZE: Spor Čechů a Němců
 >PENÍZE: Konec mincí na jedno použití
 >Když mafiáni vládnou
 >BODYPAINTING: Několik pěkných ukázek

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
16.7. Když mafiáni vládnou
www.infoservis.net

Krátce po svém zvolení řekl moldavský prezident Vladimir Voronin v novinovém rozhovoru, že Moldávie má tři problémy. Podněstří, korupci a chudobu. Mohl být stručnější, stačilo říct Podněstří. Ostatní dva problémy mají totiž s tím prvním mnoho společného.

Pro pochopení onoho klubka problémů, které nikým neuznaná Podněsterská republika na hranicích Moldávie a Ukrajiny představuje, se musíme vrátit do samotného začátku devadesátých let. Týden po nezdařeném puči stalinistů proti tehdejšímu sovětskému prezidentovi Michailu Gorbačovovi vyhlásila Moldávie samostatnost a přijala rumunskou státní hymnu a vlajku. Otevřeně se začalo hovořit o připojení k Rumunsku, jehož součástí byla Moldávie až do druhé světové války. To ovšem vyvolalo zděšení u obyvatel levého břehu Dněstru, kteréžto území součástí Rumunska nikdy nebylo. A Rusové, kteří se tam čtyřicet let usazovali za odměnu za službu v Sovětské armádě a KGB, se rozhodně nehodlali začít učit rumunsky. Prohlášení o oddělení od Moldávie vydali ještě v roce 1990. Situace byla stále napjatější a v létě 1992 vypukly boje mezi podněsterskými separatisty a moldavskými jednotkami. Krutá několikaměsíční boje si vyžádala stovky obětí na obou stranách. Nikdy nevyhlášená válka skončila až když se zapojily jednotky ruské 14. armády. Fakticky zabránily útočícím moldavským oddílům postupovat a nastolily tak příměří, které trvá dodnes.

Nejsme Rumuni a dost nám to vynáší

Za tu dobu vybudovali podněsterští vůdci prakticky samostatný stát. Má vlastní policii, armádu (mimochodem větší než je ta moldavská) a další atributy státnosti. Existuje mírný ekonomický růst, většina továren alespoň omezeně pracuje, začíná privatizace, veřejné služby víceméně fungují. Tolik oficiální růžová sebeprezentace. A jaká je realita?

Když jedete autobusem z Kišiněvu do Tiraspolu, hlavního města Podněstří nemůžete si hranice nevšimnout. Pokud jste cizinec, podrobí vás podrobnému výslechu co hodláte v Podněstří dělat a co jste vlastně zač. Pokud projdete test, dostanete za dva dolary povolení na návštěvu levého břehu Dněstru na tři hodiny. Pokud tedy chcete vidět z Tiraspolu něco víc než autobusové nádraží, můžete si připlatit. Od jara tohoto roku platí za průjezd na území separatistické republiky i sami Moldavané, byť podstatně méně. Cíl je jasný. Kontakty s okolním světem jsou nežádoucí a když už jsou nezbytné, tak ať z nich něco kápne do rozpočtu. A mít databázi lidí, kteří republiku navštěvují také není k zahození.

Když překonáte překážky na hranicích, připravte se na kulturní šok. Nejdřív projedete Bendery, centrum bojů roku 1992. Typické postsovětské industriální šedivé město. Pak přijíždíte k Tiraspolu a na jeho okraji stojí fotbalový stadion, který jakoby by někdo přestěhoval z Anglie nebo Itálie. Před dvěma roky dokončený stadion pro třináct tisíc lidí má všechny parametry moderního fotbalového stánku. Na jeho výstavbě se podíleli Rakušané, Italové a Finové. Komplex ještě není dokončen, jeho součástí je osm tréninkových hřišť a hala s umělým povrchem. Celek doplňuje internát pro mladé fotbalisty a pětihvězdičkový hotel. Majitelem je firma s všeříkajícím názvem Šerif. Ovládá prakticky všechny podněsterské benzínky, trh s cigaretami a maloobchodní síť.

Majitelem v pozadí je syn Igora Smirnova, prezidenta neuznávané republiky. Jeho podnikání jistě pomáhá také jeho oficiální zaměstnání. Je šéfem celní správy. To je v ekonomice Podněstří role zcela klíčová. Podle nezávislých odhadů až 50% příjmů pochází z pašování. Vozí se všechno, ale hlavně ropa, cigarety a alkohol. Tedy všechno výrobky s vysokým daňovým zatížením. Moldávie z politických důvodů nemá na hranicích s Podněstřím celnice. Tudíž také nemá jakoukoli kontrolu nad zbožím, které proudí do republiky a z ní. A přirozeně také nikdo neplatí Moldávii celní poplatky. Ty končí v kapsách lidí jako jsou majitelé Šerifu. Do těchto operací jsou zapojeni také Ukrajinci, přes jejichž přístav Iljičensk jde většina zboží. Podle zveřejněných odposlechů získávají dividendy z těchto operací i oděský primátor Ruslan Bodelan a ukrajinský prezident Leonid Kučma. To bude důvodem, proč se Ukrajina brání zavedení společných celnic na hranici s Podněstřím.

Pašování není jediným zdrojem příjmů separatistické republiky. Za Sovětského svazu byl průmysl soustředěn právě na levém břehu Dněstru. A byl to průmysl vojenský. Tehdy vyráběl jen komponenty, dnes dobudoval kapacity, aby mohl vyrábět kompletní zbraně. A nejde jen o pistole a samopaly. Podněsterské podniky vyrábějí granátomety, minomety a dokonce raketomety typu Grad. Kam tyto zbraně jdou není jasné. Ale moldavské (a tudíž také podněsterské) firmy jsou pravidelně obviňovány komisemi OSN z pašování zbraní do Afriky. Naposledy v červnu 2003 byla přistižena firma Aerocom při převozu zbraní do Libérie.

Zbrojní závody ovšem nejsou jediným zdrojem zbraní v Podněstří. Na základně ve vesnici Kolbasnoe ruská armáda skladuje neuvěřitelných 40 tisíc tun munice. Rusko se zavázalo, že munice odveze nebo zničí, ale zatím nikam nespěchá. A že ze špatně hlídaných skladů se zbraně mají tendenci ztrácet je všeobecně známo.

Ve slepé uličce

Podněstří není jen moldavským problémem. Od zahájení války proti terorismu se mezinárodní pozornost zaměřila na obchod se zbraněmi a Moldávie přirozeně nemohla uniknout pozornosti. Status Podněstří byl obsahem diskuse mezi prezidenty Bushem a Putinem v roce 2002. Vyjednávací proces tak získal další impuls. Moldavský prezident Voronin je ochoten k dalekosáhlým ústupkům. Vznikla by federace s dalekosáhlými pravomocemi pro Podněstří. Když nastupoval do úřadu, domníval se, že se se Smirnovem a spol. snadno domluví. Vždyť je etnický Rus a dokonce sám pochází z Podněstří. Dopadlo to tak, že je jediným moldavským prezidentem, který nesměl navštívit levý břeh. Přes aktivní angažovanost OBSE a přímo Spojených států se nedaří přesvědčit podněsterské vůdce ke kompromisu. Přišli by totiž o vysoké výdělky z pašování a obchodu se zbraněmi. A tak zdržují jak mohou. Společná komise pro přípravu ústavy se zatím sešla třikrát a dokázala se shodnout jen na zasedacím pořádku. Pokud nespojí síly USA, Rusko a Evropská unie, tak se nic nezmění a černá díra jménem Podněstří bude existovat i nadále.

Ondřej Soukup

Více k tématu se dozvíte na stránkách Informačního servisu společnosti Člověk v tísni


Další články tohoto autora:

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku