Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 4.10.2003
Svátek má František




  Výběr z vydání
 >SVĚT: Jaderná hrozba KLDR
 >TÉMA: Jsou větrné elektrárny dílem zelených ekoteroristů a nátlaku EU?
 >MOBY DICK: České Textárny protestují proti monopolnímu kalendáři
 >GLOSA: Absurdní drama české politiky
 >NÁZOR: Jak a kdo s kým juchal a oslavoval
 >Zpráva ze světa českého komunismu
 >POSTŘEH: O latrínách
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >POEZIE BEZ HRANIC: Představení významných hostů
 >DOPRAVA: Oni si snad dělají prdel!
 >NÁZOR: O českých myšlenkových pochodech, demonstrovaných na příkladu policejní práce.
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Oni si snad dělají prdel 2
 >PSÍ PŘÍHODY: Na fenky se neštěká
 >FEJETON: Vyhrál jsem v televizní soutěži
 >VÍKENDOVINY: Na obzoru plachta bílá - jsou to uši krokodýla!

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politický cirkus  
 
4.10. Zpráva ze světa českého komunismu
www.infoservis.net

Nejen Komunistická strana Čech a Moravy, jejíž předseda se nedávno zúčastnil schůzky demokratických politiků s Václavem Klausem v Lánech, je u nás jedinou komunistickou stranou. Svoji KSČ, kterou vydává za pokračovatelku stejnojmenné strany z dob komunistického režimu, má pověstný nomenklaturní demagog Miroslav Štěpán, Jeho bývalý kamarád, důstojník Státní bezpečnosti, a dnes majitel zastavárny Ludvík Zifčák založil svoji vlastní partaj - Komunistickou stranu Československa – Československou stranu práce. Tento bývalý „student“, nasazený jako provokatér na pražské Národní třídě 17. listopadu 1989, trochu připomíná kometu. Zazáří, jeho výroky se dostanou na první strany českých deníků, a pak zase na dlouho mizí. Tu kandiduje ve volbách, tu láká dobrovolné živé štíty do Iráku bombardovaném Američany, pak se zase na čas stává jednoduše nedostupným.

Čest, soudruhu primátore

Celé by to mohlo být námětem na zábavnou historku o tom, kterak se již poněkud vysloužilí zastánci bývalého režimu snaží v nových časech uspět. Ovšem nebýt toho, že jejich kolegům z KSČM se vede o poznání lépe. Podzim 2002 se do novodobých dějin českých komunistů zapsal zlatým písmem. Po komunálních volbách padají ve velkých severomoravských a slezských městech všechny dvanáctileté bariéry. Jejich popularita roste: na obyvatele regionu dopadají sociální problémy a to v kombinaci s populistickou demagogií slaví úspěch. Komunisté vstupují na radnice velkých měst po kobercích, kteří pro ně rozbalují sociální demokraté. V Karviné a Havířově jim daří obsadit primátorská křesla, v Ostravě, Frýdku-Místku i Bruntále se členové KSČM stávají radními. „Naši komunističtí kolegové jsou proevropští,“ argumentují například sociální demokraté v Ostravě, proč komunisty neodsunuli na vedlejší kolej a ODS, která ve volbách v Ostravě přesvědčivě zvítězila, svým paktem s komunisty usadila do opozičních lavic.Ve Frýdku-Místku komunisté a socialisté převahou 21 hlasů k 19 nikoho dalšího do koalice nepotřebují. Ve městě po několika měsících takového vládnutí vzniká petice S komunisty dále ne. Mezi její první signatáře patří místní katolický kněz i frýdecká rodačka herečka Ivana Chýlková. Město ze svého zpravodaje vyškrtlo program místního filmového klubu, který vede jeden z místních protikomunistických vzbouřenců. Finanční podpory se nedostane křesťanskému folkovému festivalu, tento problém se ovšem netýkal Levicového svazu žen. Těsná koalice ČSSD a KSČM si v těchto dnech odhlasovala pro Frýdek-Místek závratnou dvěstěmiliónovou půjčku. Smlouva je natolik „výhodná“ že se splátkami se začne až v roce 2006, tedy po konci funkčního období této koalice. Kdokoli po příštích komunálních volbách obsadí frýdecko-místeckou radnici, má o program postaráno - splácet dluhy.

Excesy se nevyhýbají ani Ostravě. Zatímco tibetskou vlajku radní vyvěsit odmítli, čínskému velvyslanci uvařil oběd osobně sociálně demokratický primátor. Přesto nedopadla návštěva velvyslance komunistické Číny podle představ jeho hostitelů. Skupina mladých demonstrantů naštvalo, že na ostravské radnici zavlála místo vlajky tibetské vlajka čínská. Jejich skandování „Freedom Tibet“ bylo slyšet až tak hlasitě, že velvyslanec uraženě zrušil plánovanou tiskovou konferenci a po komunisticku tajně zmizel.

Nikdo se už ani moc nediví, když ostravští radní odhlasovali dotaci 120 tisíc korun z městské kasy pro Společnost přátel východu. Jde o stejný spolek, který byl dříve Svazem československo-sovětského přátelství. Adresa sídla společnosti se shoduje s adresou ostravské KSČM. „Myslel jsem, že nic podobného již u nás nemůže existovat,“ zní slova údivu místopředsedy ostravské pobočky Konfederace politických vězňů Leo Žídka. Samostatnou kapitolou jsou série komunistických oslav, pořádaných pod širých nebem. 1. máj, Slavnosti levicového tisku (Kdo si dnes vzpomene na Dny rozhlasu, tisku a televize, tolik za komunistů oslavované právě 21.září, kdy v roce 1920 vyšel první výtisk Rudého práva?), Slovenské národní povstání. Je jich čím dál více a účastníků přibývá. Dvorní písničkář českých komunistů Statis Prusalis během svých vystoupení vypráví o tom, jak navštívil Severní Koreu, úžasnou zemi plnou chudých ale svobodných lidí. Vzpomínky a pozdravy zaletí až na ostrov svobody – Kubu. Kdo jiný by mohl být milovanou osobností českých komunistů než nepokořený Fidel Castro? Koncentrační tábory, političtí vězni, procesy? Tohle se přece českých „proevpropských“ komunistů vůbec netýká. „Čest, soudruhu primátore,“ zdraví nadšeně svého karvinského primátora Antonína Petráše. Zifčák ani Štěpán na tyto slavnosti nechodí, protože se s těmito „jinými“ komunisty nemají v lásce. Ale být tam, začlenili by se bez problémů.

Revolucionář na podpoře

A tak zatímco se soudruzi z KSČM usazují v pohodlných křeslech a znovu si zvykají na služební limuzíny. Ty sice nevyjíždějí z kopřivnické Tatry, ale vznikají v automobilkách se světovým renomé, Zifčák organizuje živé štíty pro Irák. V jemu blízkém týdeníku s názvem Nové Bruntálsko vyšel letos v dubnu inzerát s jasným sdělením – kdo chce do Iráku, má volat to a to mobilní číslo. Patří pochopitelně Zifčákovi. Kolik lidí nabídky využívá, jak je Zifčák do Iráku dopraví, a zda opravdu někdo vůbec do Iráku opravdu odjel, to se nedozvíme. Odpovědi jsou neurčité, stejně jako ohledně jeho třináct let staré role na Národní třídě. Úspěch ovšem akce s Irákem má – hlavně že se o něm mluví. Slibuje, že až USA napadnou Severní Koreu, bude shánět dobrovolníky, kteří budou ochotni severokorejskému režimu pomoci již i vojensky.

V těchto dnech se o Zifčákovi mluví opět. Je svědkem v procesu s Davidem Pěchou. Šestadvacetiletý nezaměstnaný buřič ze Šumperka stanul před místním soudem za to, že ve svých článcích v komunistickém časopise Pochodeň vyzýval ke svržení současného systému i za pomoci zbraní a podobných libůstek. Pěcha, kterému bylo v roce 1989 třináct let, je Zifčákovým partajním kolegou a spolupracovníkem. Zifčák má u procesu, ve kterém je vůbec první komunista souzen za propagaci hnutí potlačující lidská práva, roli svědka. K celému procesu snad jediné: kdyby státní zástupci chodívali na nejrůznější oslavy KSČM, a chtěli by měřit stejným metrem jako Pěchovi, měli by o práci na dlouhá léta dopředu postaráno. Pravda, postavit před soud za podobné „buřičské“ řeči sympatizanty, členy a činovníky téměř druhé nejsilnější politické strany, by bylo jistě tisíckrát obtížnější, než přesvědčeného blouznivce Davida Pěchu. Tomuto nesmiřitelnému zastánci dělnické třídy naměřili lékaři nadprůměrné IQ – 122. Ani s tímto IQ však Pěcha není schopen sehnat si práci a své nenávistné kritiky buržoazie píše díky pravidelně chodícím sociálním dávkám z daní nenáviděných buržoustů…

Dopadne to jako s Grebeníčkem

Přílišnou dávkou sympatií však Pěcha ke svým soudruhům z KSČM netrpí. Před soudem označuje poslance tento strany za prodejné děvky. Podobně, leč o něco kulantněji, smýšlí i Zifčák. Myslí si, že kdyby se současná KSČM dostala k moci, nechovala by se o mnoho jinak, než ti, kteří už ve vládě jsou. A aby čerstvých zpráv ze světa českého komunismu nebylo málo, ze svou trochou do mlýna přichází v těchto dnech i matador Miroslav Štěpán: prý rozdal nové průkazky ve své Komunistické straně Československa. Rozdávání nebylo údajně nijak malicherné: dle Štěpána se „jeho“ komunisté stali majiteli 11 826 průkazek. Zda je tento údaj pravdivý, o tom lze, podobně jako v případech mnoha jiných komunistických tvrzení, jen spekulovat. Spekulovat lze rovněž o tom, zda byl Ludvík Zifčák skutečně 23. září někde u slovenských hranic a měl potíže s autem, jak se omluvil toho dne u šumperského soudu. Kvůli jeho nepřítomnosti byl proces s Pěchou odročen na 7.října. Přijde Zifčák? Otázka hodná sázkové kanceláře Fortuna. „Dopadne to jako s Grebeníčkem,“ rozčilovali se lidé s Konfederace politických vězňů, když v Šumperku opouštěli soudní síň, obsazenou do posledního místečka. Pokud jde o české komunisty, jsou ti, kteří poslali na dlouhé roky do vězení, snad jedinými, kteří se ještě něčemu diví. Společnost, spokojeně se procházející kolem dlouhých regálů všech českých supermarketů s mobilními telefony za pasem, je s komunisty vyrovnaná a nediví se, jako již tradičně, ničemu. Komunisté dál v pozoru zpívají své Internacionály, drží palce svým severokorejským i kubánským kolegům a jakékoli pokání za zločiny nepřichází a asi ani nepřijde.

Na konec této zprávy ze současného českého komunistického světa dodávám povzdech bývalého chartisty a důstojníka BIS Vladimíra Hučína na chodbě šumperského soudu: „Myslím, že bychom si měli dávat pozor, aby model české sametové revoluce nebyl exportován na Kubu. Bůh ví, čeho by se totiž v takovém případě chudáci věznění kubánští disidenti ještě dožili!“

Jan Král

Více k tématu se dozvíte na stránkách Informačního servisu společnosti Člověk v tísni


Další články tohoto autora:

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku