Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 10.10.2003
Svátek má Marina




  Výběr z vydání
 >POLEMIKA: Evropská unie a svoboda
 >NÁZOR: Co mám rád na Ing. Miloši Zemanovi aneb v tomhle bordelu chybí komik...
 >DOPRAVA: Kryštof skončil, zapomeňte!
 >VÍKENDOVINY: Na obzoru plachta bílá - jsou to uši krokodýla!
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Procházka, která odsejpá
 >PSÍ PŘÍHODY: Bart má záludného spojence
 >NÁZOR: Mouchy ve víně
 >NÁZOR: Modrá (šance) je dobrá
 >HISTORIE: Česká družina (1914-1916)
 >Laškovné přirození
 >FEJETON: Předmanželská poradna
 >PENÍZE: SMS o mém účtu
 >CHTIP: Mona Lisa po okrašlovací kůře
 >ZAMYŠLENÍ: Vy oškliví Češi! Fuj, fuj!!!
 >LIDÉ: Troll osiřel

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politický cirkus  
 
10.10. Vyhořelá cena
(nov)

Dnes v devět hodin se nobelovský týden uzavře udělením Nobelovy ceny míru. Na rozdíl od cen za vědecké objevy a literaturu se uděluje v Oslo, neboť laureáta vybírá Nobelův výbor norského parlamentu. Letos k nejvážnějším kandidátům patří i český exprezident Václav Havel, spolu se svými ještě aktivními kolegy, afghánským prezidentem Hamídem Karzáím a brazilským prezidentem Luizem da Silvou. Ve hře jsou prý i různé humanitární organizace, avšak většina expertů se domnívá, že cenu získá papež Jan Pavel II. V poledne už budeme vědět, jaký vítr letos v norském parlamentním Nobelově výboru vál a kdo loboval nejúčinněji.

Prvním laureátem Nobelovy ceny míru se v roce 1901 stal Henri Dunant, zakladatel Červeného kříže, avšak na seznamu, který dnes čítá téměř stovku jmen a názvů institucí, se během 20. století objevily i pochybné položky. Po zakladatelce pacifismu Bertě von Suttner (1905) následoval průkopník imperiální politiky USA prezident Theodor Roosevelt, ve dvacátých letech "mírotvůrci" Chamberlain, Briand, Kellog a Streseman, kteří, podle H. Kissingera (laureát 1973), nenastolili mír, ale definovali budoucí bojiště.
Po 2. světové válce se nic nezměnilo, v roce 1950 cenu obdržel Bunche, americký vyjednavač v Palestině v roce 1948, v 60. letech přišli do módy bojovníci proti apartheidu - předseda jihoafrického Národního kongresu A. Lutuli (1960), biskup Desmon Tutu (1984) a později i Nelson Mandela (1993). Nechyběli ani aktivisté mírového hnutí, P. Noel-Barker (1959) a americký vědec Linus Pauling (1962), bojující proti jaderným zbraním, za což si vysloužil heslo i v komunistických encyklopediích.
Po vpádu SSSR do Československa v roce 1968 se proud otočil. Laureátem se stal předseda Evropského soudu pro občanská práva R. Cassin, disident A. Sacharov (1975) a Lech Walesa (1983). Za povolení sjednotit Německo cenu dostal i Gorbačov (1990). Obdobou naivního omylu z 20. let se pak stalo udělení Nobelovy ceny míru (1994) Peresovi, Rabinovi a hlavně Arafatovi, v jehož osobě donátoři zaměnili terorismus s prací za mír. Nu a ceny za poslední dva roky nesou protiamerický punc - v roce 2001 ji získal Kofi Annan a OSN, loni pak - jako štulec G. Bushovi - Jimmy Carter, který jako americký prezident zastával vůči SSSR zhoubnou politiku appeasementu.

Samozřejmě že jsou na seznamu jména, před nimiž je třeba smeknout, F. Nansen (1922), dominikán Pire (1958), Matka Tereza (1979) a "Lékaři bez hranic" (1999), kteří se obětovali a obětují těm nejubožejším - běžencům a nemocným chuďasům. A protože v 21. století ještě více než v tom minulém může altruisticky jednat toliko humanitní pracovník nebo organizace a nikoli mocenskými zájmy omezený politik, mohou vyhořelou Nobelovu cena míru aktivizovat jenom ti první. I letos si tuto cenu více než hlava katolické církve, která o míru za pancéřovými skly papamobilu jenom mluví, zaslouží ti, kteří třeba v Afghánistánu pro mír opravdu pracují - občas i pod palbou, aniž by je chránilo něco silnějšího než plech dodávky.

Mrož


Další články tohoto autora:
(nov)

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku