Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 13.10.2003
Svátek má Renáta




  Výběr z vydání
 >FEJETON: Moji spolucestující
 >ZAMYŠLENÍ Z FLORIDY: Seď doma Solvino!!!
 >POLITIKA: Haider si zaslouží omluvu
 >ZDRAVÍ: Vysoké podpatky vedou k artróze nebo erotice?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Naposledy jsem byl zombivcem
 >PSÍ PŘÍHODY: Jak Vločka venčila Barta
 >FINANCE: Špidlův blahobyt
 >ŠVÉDSKO: Koho chrání švédská demokracie
 >BEZPEČNOST: Máte také doma trojského koně na prodej viagry?
 >NÁZOR: Majetková přiznání
 >GLOSA: Proč nevěřit odborářským předákům.
 >Kuplíři míří na východ
 >FILM: Pláč, sníh, krev
 >REAKCE: Vstup do EU omezí demokracii i svobodu
 >CO JE DEFINITIVNÍ aneb zamyšlení pouhé

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politický cirkus  
 
13.10. Kuplíři míří na východ
www.infoservis.net

„Obchodování s lidskými bytostmi je formou otroctví a představuje vážné porušení lidských práv“, konstatovalo Evropské fórum prevence organizovaného zločinu na svém pracovním setkání v Haagu v květnu 2001. Bylo to jedno z řady prohlášení, která reagují na neutěšenou situaci v této oblasti. Nelegální obchod s lidmi, a především jeho nejvýznamnější odvětí – „sexuální průmysl“ - dnes představuje globální byznys, jehož zisky se podle různých zdrojů pohybují mezi 10 až 50 miliardami dolarů ročně. Tento obchod se opírá o mezinárodní sítě pašeráků lidí, „pasáků“, zprostředkovatelen sňatků, agentur sexuální turistiky, majitelů veřejných domů a osob podílejících se na výrobě a distribuci pornografických materiálů. Jejich obětmi se stává stále více žen, dětí a mladistvých. Odhady počtu služebnic lásky v zemích Evropské unie se pohybují mezi 200 tisíci až půl milionem žen. V soukolí komerčního sexu se ocitlo v jihovýchodní Asii a Pacifiku na 1380 žen.

K nejvýznamnějším příčinám současného rozmachu tohoto fenoménu patří nerovnováha ekonomických vztahů ve světě a vysoká poptávka po „levném sexu“ ve vyspělých zemích, která na jedné straně přivádí do chudých zemí „sexuální turisty“ a na straně druhé do bohatých zemí mladé ženy a děti z Třetího světa. V Itálii a Německu je domácího původu pouze každá čtvrtá „sexuální pracovnice“, v Nizozemsku každá druhá. Levné dívky ze zahraničí není zpravidla problém přinutit pracovat déle, obsloužit více zákazníkům za méně peněz, mají menší ohledy na pracovní rizika spojená s přenosem pohlavních chorob, menší požadavky na pohodlí nežli jejich západní kolegyně.

Způsoby získávání nových obětí jsou různé. Překupnické agentury často předstírají, že hledají modelky, tanečnice, číšnice či manželky pro osamělé bohaté pány. Ve skutečnosti jde o zástěrku, za níž se skrývají profesionální pašeráci žen, kteří dodávají čerstvé síly nejen do západní Evropy, ale také na Střední a Dálný východ a do Ameriky. Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) se sídlem Ženevě udává, že mnoho mladých žen prodávají překupníkům jejich vlastní rodiny. Mnoho mladých žen se „prodává“ se souhlasem svých manželů, milenců a rodičů, kteří v nejstarším řemesle vidí vítaný příspěvek do rodinného rozpočtu. Po příjezdu do země je dívkám většinou odebrán cestovní pas a pod pohrůžkou násilí, někdy i smrti, jsou donuceny pracovat jako prostitutky. Oběti se většinou na policii neobracejí, protože se bojí vyhoštění čí případného trestu za ilegální práci v cizině. Jazyková bariéra, nevzdělanost, osamělost v cizím nepřátelském prostředí, to vše přispívá k beznadějné situaci takto zneužívaných obětí.

Vysokoškolačky ve veřejných domech

Nový impuls obchodu se ženami dal pád komunismu ve východní Evropě. Národnostní složení novodobých „sexuálních otrokyň“ se výrazně změnilo. Zatímco dříve převládaly cizinky z rozvojových zemí, dnes jsou hlavními „dodavateli“ na Západ státy střední a východní Evropy. Kvůli špatným sociálním a hospodářským podmínkám se mnoho mladých žen nechá snadno zlákat sliby dobře placených pracovních příležitostí na Západě. Mnoho z nich má slušné vzdělání, těžko ale hledají zaměstnání a vyhlídky nejsou růžové. Jen z menší části se nechávají zverbovat pod tlakem chudoby. Daleko častěji zde působí pocit ztráty perspektiv a velmi často naivita, s níž očekávají, že na západě zbohatnou.

Tři čtvrtiny mladých žen z postkomunistických zemí, pracujících tímto způsobem na Západě, je mladší pětadvaceti let a značné části dokonce ještě nebylo osmnáct. Jak vyplývá z poznatků nizozemské policie, v zemích Evropské unie jsou ženy z východní Evropy žádané zejména proto, že jsou vesměs mnohem mladší než jejich kolegyně z rozvojových států. I jejich „dovoz“ do EU je daleko méně problematický, než třeba z Afriky nebo Asie. Češky, Polky, Rusky či Ukrajinky jsou přitažlivější i proto, že většinou ovládají alespoň jeden cizí jazyk a také úroveň jejich vzdělanosti je v průměru vyšší oproti kandidátkám z rozvojových států. Není vzácností nalézt mezi nimi vysokoškolské studentky. V případě žen z bývalého Sovětského svazu i bývalé baletky nebo gymnastky. Obchodníci se ženami se orientují na mladé ženy a dívky z východní Evropy i proto, že zde tato aktivita představuje daleko menší riziko a v případě odhalení jim hrozí podstatně nižší tresty než třeba za pašování drog – přitom zisky jsou srovnatelné.

Překupníci a organizovaný zločin

Drtivou většinu mladých žen a dívek z postkomunistických zemí „dovážejí“ rozvětvené a dokonale sehrané organizace, které mají zázemí v řadě zemí světa. Často disponují obrovským množstvím falešných dokumentů a uplatňují i princip rotace, kdy prostitutky po určité době mění země svého působení. Proto je velice obtížné jasně rozlišovat mezi „zemí původu“, „zemí určení“ a tranzitní zemí“. Významnou křižovatkou obchodu se ženami mezi Východem a Západem se staly všechny postkomunistické země střední Evropy. Odhaduje se,že po pádu železné opony prošly přes jejich území statisíce žen určených na prodej do západoevropských nevěstinců. Jsou to především Rusky, Ukrajinky, Polky, ale i Číňanky, Vietnamky, Filipínky a další Asiatky. Obchodem se ženami se zde zabývají gangy z bývalého Sovětského svazu, Číny, bývalé Jugoslávie a také tuzemští zločinci, z Polska, Čech, Slovenska a Maďarska. Pro ženy z východní a jižní Evropy obvykle není problém se do středoevropských zemí dostat na běžné turistické vízum. Odtud je pak překupnické gangy posílají do SRN, Nizozemska, Rakouska a dalších evropských států a dále i do celého světa. V důsledku těchto aktivit dnes 87 % všech obětí obchodu se ženami, registrovaných německou policií, pochází ze zemí bývalého Sovětského svazu a Balkánu. Jde především o Rusky, Ukrajinky, Rumunky a Bulharky. Zbytek tvoří ženy z Asie a Afriky.

Překupníci dohadují ceny individuálně za každou prostitutku na základě atraktivity, poslušnosti, množství, obsloužených zákazníků za noc a množství vydělaných peněz za noc. Podle údajů OSN prodávají překupníci ženy z východní Evropy do západních nevěstinců za 225 – 4500 amerických dolarů. V Čechách se taxy za prodej prostitutky pohybují podle informací policie obvykle v rozmezí mezi 10 tisíci a 30 tisíci korunami. V případě prodeje pasákovi do zahraničí to bývá okolo 2 až 3 tisíc eur. V Polsku se podle údajů Rady Evropy Rusky a Ukrajinky prodávají za tisíc až 4 tisíce eur; Polky, Vietnamky, Thajky, Brazilky či Kubánky za 4 tisíce až 7 tisíc eur.

První selekce dívek obvykle probíhá už kdesi v Moskvě, Lvově, Kyjevě či Sofii. Provádějí ho místní zprostředkovatelé, kteří pak dívky importují dále do střední Evropy. Ze středoevropských zemí vede nejživější kanál přes Polsko. Každým rokem jím projde na padesát tisíc žen. Poláci přitom velice často fungují jako zprostředkovatelé mezi ruskými či ukrajinskými překupníky a západoevropskými pasáky. Dívky zakoupené na východě přivážejí do Polska, kde je prodávají dále - zpravidla nejméně za dvojnásobek. „Castingy“ pro nevěstince často probíhají ve městech ležících poblíž hranic s Německem - například v Zelené Hoře, Zhořelci či Slubicích. V poslední době se výnosné postavení překupníků snaží Polákům přebrat ukrajinské a běloruské gangy.

Co s tím?

V západní Evropě inkasují noví „majitelé“ za sexuální služby dívek obvykle za 40 – 90 eur, movití klienti však mnohdy neváhají zaplatit i 1500 eur. Dívky samotné dostávají z této částky obvykle jen minimální díl. Zákazníků je stále dost a nejstarší řemeslo na světě prosperuje. Realistické sociální politiky uznávají, že prostituce rozhodně nezajde na úbytě. Názory na řešení problému však nejsou jednotné. Ozývají se hlasy, požadující tvrdé postihy tohoto fenoménu i hlasy volající po jeho legalizaci a reglementaci sexuálních služeb, které by podléhaly řádnému zdanění. Rada Evropy vytýká vádám řady zemí bagatelizování problému a požaduje přijetí konvence, zostření trestů za nucení k prostituci a dohledu nad zprostředkovateli práce. Nabízení sexuálních úsluh za úplatu se zřejmě nepodaří potlačit. Je ale nutné rozhodně vystupovat proti pašování žen a dětí pro prostituci, jejich týrání a pomáhat obětem obchodu s bílým masem vymanit se z tohoto svérázného druhu otroctví.

Miroslav Nožina

Autor je vědeckým pracovníkem Ústavu mezinárodních vztahů


Další články tohoto autora:

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku