Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 28.10.2003
Den vzniku samostatného Československa




  Výběr z vydání
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: To nebyla revoluce, to byl koncert
 >POLITIKA: Hojdare, Hojdare aneb Exempla trahunt
 >SPOLEČNOST: Nejsme udavači
 >GLOSA: V Náchodě krade ředitel finančního úřadu
 >CHTIP: Jak má vypadat vzorové pracoviště
 >NÁZOR: Trapnosti kolem ČEZ.
 >DOKUMENT DOBY: Washingtonská deklarace z 18.října 1918
 >DOKUMENT DOBY: Zákon a provolání Národního výboru o vzniku Československa
 >KOMENTÁŘ: Amerika - mýty a skutečnost - část 2.
 >FEJETON: Název pro firmu
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zimní čas se nám navrátil
 >PSÍ PŘÍHODY: Udeřily mrazy
 >ZAMYŠLENÍ: Proč Havel?
 >ZE ŽIVOTA: Za osm stovek s Carmen na stojáka!
 >SVĚT: Velké věno, racionální manželství, racionálnější rozvod

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politický cirkus  
 
28.10. Bez pocitu svátečnosti
(nov)

Zahraniční turisté, kteří se dnes toulají Prahou, o ostatních městech ani nemluvě, snad jenom podle zavřených obchodů poznají, že je nejvýznamnější státní svátek, že hostitelská země právě "světí" 85. výročí vzniku moderního českého státu, na který čekala 300 let. Neboť pro domorodce je to jenom den, kdy se nemusí do rachoty. Na úředních budovách sice vlají státní vlajky, ale to na sever, na západ a na jih od nás je samozřejmost všedního dne. Nikoho nenapadne, že by tu červenobílou vlajku s modrým klínem vyvěsil sám pro sebe, pro vlastní pocit svátečnosti, protože právě tohoto pocitu jsme zbaveni.

Za první republiky tomu tak nebylo a tak příčinu dnešního stavu je možno ztotožnit s dvojí devalvací hodnot, k níž došlo po roce 1939. Napřed to byla německá okupace, která otřásla českou státností a po roce 1948 pak zkázu dokonal komunismus. Ten šel mnohem více ke kořenům, protože to nebyli příslušníci Herrenvolku, ale vlastní lidé, kteří ze státnosti a národních hodnot učinili šaškárnu. Pro více než dvě české generace se jakékoli státní oslavy či projevy vlastenectví jednou provždy spojily se lží a podvodem. A proto si někdy myslím, že než přes stovky popravených a desetitisíce zavřených byla větším zločinem komunismu ona devalvace národních hodnot - neboť nenapravitelně poznamenala nejméně dvě celé generace.

Dnešní doba ale nápravě nepřeje. Slovo vlastenec má v lepším případě pejorativní nádech komického staromilství, v horším případě souzní s označením skinů a dalších neofašistů, kteří se pohotově zmocnili odhozených symbolů. Dnes se, po vzoru Západu, prostě nosí "evropanství", "kosmopolitismus" a "relativismus". Jenže, a v tom je český omyl, západní společnost je něco jako kanál sevřený dvěma břehy. Jeden tvoří tradice, mnohde opřená o religiozitu, a úcta k minulosti vlastního národa, to, čemu pohrdavě říkáme "fangličkaření", - a teprve ten druhý vytyčují nadnárodní piloty postmoderního univerzalistického pohledu na svět. Taková je i EU, takže do ní může bez úhony vstoupit jenom ten, kdo si je jasně vědom vlastní národní identity.

Z tohoto pohledu jsme v bludném kruhu. Kvůli minulosti nemůžeme vidět "pravý" břeh a shlížíme se jenom v "levém". Výsledkem nemůže být splavný společenský kanál, ale jenom z jedné strany ohraničená louže - mělká a proto zahnívající.
Co z toho, že nám byl vyoperován pocit svátečnosti, hlavně že je dnes volno. Vždyť přece to, že před 85 lety vznikla Československá republika, je pouze zbytečný údaj z učebnice dějepisu.

Mrož


Další články tohoto autora:
(nov)

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku