29.10. Úkol pro generace
(eff)
Ministr kultury Pavel Dostál šťastně vybočil z rituální linie slavnostních projevů. V den pětaosmdesátého výročí vzniku samostatného státu Čechů a Slováků konstatoval nezájem mladých lidí o 28. říjen. Naznačil i svoji představu, jaký to má důvod. Vidí ho v přehodnocování dějin, které vnáší nejistotu do pohledu na samu naši státnost. "Pokud nebudou české dějiny ujasněny a budou se neustále revidovat, Česká republika nemůže počítat po vstupu do Evropské unie s respektem ostatních států," podotkl.
Doufejme, že v tomto ohledu pravdu neměl, neboť bychom se respektu hned tak nedočkali. Revidování pohledu na dějiny, to je zároveň sebeuvědomování a ujasňování si naší pozice v dějinném kontextu. Za pětaodsmdesát let strávil tento stát šest let v německé okupaci a pak po třech letech polodemokracie dalších jednačtyřicet let v diktatuře komunistické. Najít si v tomto propletenci jasný pohled na minulost, to bude úkol pro generace, ne pro současníky.
Navíc to není nějaký akademický úkol. Příští rok vstupujeme do Evropské unie. Občané o tom rozhodli v referendu. Začala diskuse o podobě Evropské unie, jsme svědky i účastníky sporů o tom, jaká její podoba je žádoucí, zda to má být především hospodářské společenství suverénních států, anebo - v opačném extrému - to má být evropský superstát, v němž se státnost zejména malých členů rozpustí. Ani tyto debaty nevedou a nepovedou ke zklidnění.
Jen někteří lidé mají rádi a vyhledávají spory. Většina si přeje klid, vyhledává jistoty, ráda se řídí zavedeným pravidlem. Na nervózní atmosféru reagují mnozí z nás nezájmem, odvrácením hlavy. Možná, že i tento postoj přinejmenším z části vysvětluje vlažný zájem, nebo dokonce nezájem o 28. říjen. S tímto faktem se budeme muset na dlouhou dob smířit.
K uklidnění, k vytvoření pevného hodnotového systému, máme daleko a zdaleka není jisté, že k němu vůbec kdy dojdeme. Napětí bude jistě pokračovat i po vstupu do Unie a uklidňující není ani problém našich vztahů k Němcům. Za takové situace se dají čekat i extrémní postoje, včetně těch, jež budou zpochybňovat sám smysl vzniku samostatného státu - tím spíš, že ten stát, který v roce 1918 vznikl, ž neexistuje. Pokud však tyto debaty, spory a možná i rozbroje budou probíhat v rámci demokratického společenství, bude to proces svobodný, tvořivý, bude to proces, který bude znamenat zrání naší společnosti. Možná, že právě tím si nejspíš získáme respekt ostatních demokratických společenstev.
Aston
| 
