Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 14.4.2004
Svátek má Vincenc




  Výběr z vydání
 >PENÍZE: Zákon o DPH? Největší legislativní paskvil!
 >MÉDIA: Greenpeace mají díky svému řediteli z ostudy kabát
 >POLITIKA: Prezidenti budou v EU nadbyteční
 >EKONOMIKA: ČNB dala najevo, že ji silná koruna nevadí
 >PSÍ PŘÍHODY: Příliš vzdálené kachny
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Dnes začíná Digitální Interkamera
 >MROŽOVINY: V čelistech civilizačních kleští 2
 >ZE STARÝCH NOVIN: VÝBĚR - Nejlepší a nejzajímavější články současné doby
 >LIDÉ: Dějiny umění jako dějiny ducha
 >POLITIKA: Horká půda v Iráku - odejít či zůstat?
 >POSTŘEH: O bezohlednosti
 >ARCHITEKTURA: Ještě jednou Sazka arena, ale nejen ona
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Jakým směrem se budou ubírat vztahy mezi Německem a Českem?
 >VÁLKA V IRÁKU: Muktada Sadr a triviální americké chyby
 >REAKCE: Aston kontra dvojí poučení

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
14.4. MÉDIA: Greenpeace mají díky svému řediteli z ostudy kabát
Ivan Brezina

Začátkem loňského prosince jsem v pořadu Fakta České televize odvysílal reportáž o katastrofě v indickém Bhópálu. Únik

jedovatého metylizokyanátu z chemické továrny americké firmy Union Carbide od prosince 1984 až dodnes zabil desetitisíce lidí

a stovkám tisíc poškodil zdraví. V komentáři jsem použil následující formulaci:

"Greenpeace dnes katastrofu zneužívají ve svém politickém boji

proti globalizaci a dokonce na ní založili i mezinárodní sbírkovou

kampaň. Z peněz, které Greenpeace na bhópálské téma po celém světě vybrali, poskytli jen nepatrný příspěvek klinice Samhavna."

Podklady, které mně k tomuto tvrzení vedly, jsem podrobně rozebral v článku Prodavači smrti, zveřejněném na Neviditelném psu 25. února 2004, který najde čtenář zde. Ředitel české pobočky Greenpeace Jiří Tutter poslal na mou reportáž Radě České televize stížnost, jejíž text najde čtenář na adrese Greenpace. Ve stížnosti se mimo jiné píše, že prý jsem o práci Greenpeace informoval "nepravdivým a zavádějící způsobem", že jsem "vnucoval dojem, že Greenpeace zneužívá tragédie v Bhópálu k vydělávání peněz a k prosazování vlastních cílů" a že jsem použil "velmi demagogické tvrzení".

Rada ČT se Tutterovou stížností zabývala celkem na třech svých zasedáních, což je poměrně nestandardní postup. Podrobně se seznámila s "protestními dopisy", které si Greenpeace účelově objednali u svých indických příznivců, i s podklady, z nichž jsem při přípravě reportáže vycházel. Ve středu 7. dubna pak odhlasovala stanovisko, v němž Tutterovu stížnost zamítá jako "neoprávněnou". Osm členů Rady hlasovalo pro toto stanovisko, čtyři byli proti a jeden člen se hlasování zdržel (mezi čtyřmi členy Rady, kteří hlasovali proti, byl ovšem i Erazim Kohák a Petr Uhl, jejichž úzké vazby na ekologické hnutí jsou všeobecně známy).

Stanovisko Rady najde čtenář na adrese zde, kompletní zvukový záznam relevantní části jednání Rady si může poslechnout na www.ceskamedia.cz z 8. dubna. Seriózní nevládní organizace, za kterou se Greenpeace s oblibou prohlašují, by měla informace o řešení vlastních stížností v zájmu objektivity zveřejňovat na svých internerových stránkách. Vsadím ale vlastní boty, že na www.greenpeace.cz se verdikt Rady ČT neobjeví - tam se dočtete jen něco o tom, že jsem lhář, lump a vyvrhel.

Druhou pointou celé causy je fakt, že Greenpeace po odvysílání reportáže změnili grafickou podobu internetové stránky své bhópálské kampaně , čímž vlastně sami nepřímo přiznali své zneužití tragédie k fundraisingu. Na původní stránce byla výzva "Podpořte toxickou kampaň Greenpeace" provedena výrazně větším typem písma než všechny ostatní texty. Dnes už je velikost písma stejná. Připomínám, že na stránce toxické kampaně je čtenář vzápětí jednoznačně žádán o FINANČNÍ podporu.

Ředitel české pobočky Greenpeace Jiří Tutter tak zmatečnou stížností na nepohodlného novináře prokázal své organizaci medvědí službu. Jen díky projednávání stížnosti totiž respektovaný veřejný orgán konstatoval, že kritika metod práce Greenpeace je zcela oprávněná. Pan Tutter by nám teď měl vysvětlit, co se stalo s většinou peněz, které jeho organizace jménem statitisíců trpících lidí vybrala. Veřejnost má plné právo vědět, komu a na co vlastně přispívá.




Další články tohoto autora:
Ivan Brezina

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku