Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 5.5.2004
Svátek má Klaudie




  Výběr z vydání
 >EKONOMIKA: Růst sazeb a posílení koruny k dolaru
 >POLITIKA: Jak nevolit do Evropského parlamentu
 >POLITIKA: Evropa může dostihnout USA, ale…
 >MROŽOVINY: Námořní rozpaky paní Češtiny 3
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Cesta z Bruselu
 >PSÍ PŘÍHODY: Varianty jedné příhody
 >SPOLEČNOST: Potřebujeme nové národní obrození
 >SPOLEČNOST: Čistota našeho fotbalu
 >TÉMA: Za globální oteplení můžou mimozemšťané (část 4.)
 >PENÍZE: Internetbanking: vylučuje bezpečnost pohodlí?
 >GLOSA: Zrušte monopol ČEZ, vzbuďte se - už jste v EU!
 >CHTIP: Chtip co není chtip, ale realita
 >MÉDIA: Poslanec Mládek na titulní straně
 >ARCHITEKTURA: Lábus Siza Šlapetové a pozvánka
 >TÉMA: Hokej

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Mrožoviny  
 
5.5. MROŽOVINY: Námořní rozpaky paní Češtiny 3
František Novotný

Komandér-poručík kontra korvetní kapitán
Abychom rozpletli ten gordický uzel, do něhož se paní Čeština v oblasti námořních hodností zamotala, musíme si napřed říci, co to je hodnost a co to je funkce. To prvé je vojenský stupeň v armádní hierarchii, jehož nositel dosáhne povyšováním bez ohledu na to, kde je zařazen, zda u bojové jednotky nebo v kanceláři. To druhé je nezávislé (do jisté míry) na hodnosti a pevně spojeno s přidělením na určité funkční místo. Uveďme si příklad přímo z námořnictva v éře plachet. Důstojník s hodností poručík mohl být jmenován do funkce velitele válečné šalupy nebo korvety. Když mise skončila, nebo byl přeložen k přístavní službě, zůstal stále poručíkem, nikoli ale velitelem.
V češtině pak vznikl problém proto, že slovo "kapitán" používáme v obou smyslech - jednak jako hodnost, jednak k označení funkce velitele plavidla. A tak se může stát, že onen poručík (hodnost) je kapitánem (funkce) lodě, nebo přirozeně, že kapitán (hodnost) je kapitánem (funkce) lodě.
Tradice pak přinesla praxi, že určité hodnosti se v námořnictvu počaly spojovat s určitými funkcemi a příslušné mořeplavecké jazyky se musely s tímto faktem nějak vypořádat. V zásadě se v 19. století ustálily dva systémy, které, pracovně, můžeme nazývat systém kontinentální (francouzsko-německo-rakouský) a systém britský (anglo- americký).

Kontinentální systém námořních hodností
Snad po francouzském vzoru se většina kontinentálních námořních mocností přiklonila k hodnostem, kde je funkční prvek vyjádřen předsunutým přídavným jménem, jež je odvozeno od typu plavidla. Tento systém totiž používá slovo "kapitán" ve smyslu velitele plavidla, a aby pak dokázal odlišit jednotlivé hodnosti, musel použít pomocný přívlastek. Typickými hodnostmi v tomto systému jsou korvetní kapitán a fregatní kapitán.
Například v Kriegsmarine byl následující sled hodností (od nejvyšší): Grossadmiral, Generaladmiral, Vizeadmiral, Konteradmiral, Kapitän zur See, Fregattenkapitän, Korvettenkapitän, Kapitänleutnant, Oberleutnant zur See, Leutnant zur See. Vycházel z císařské tradice a tudíž byl téměř shodný i s rakousko-uherským systémem. To zde uvádím proto, že rakousko-uherský systém se z pochopitelných důvodů stal základem českého převodu, který, z neznalosti námořní historie a z neznalosti druhého britského systému, se až donedávna pokládal za jedinou univerzální normu a druhý systém se násilně převáděl.

Ti, kdo shlédli Petersenův film "Ponorka", či přečetli stejnojmennou knihu, vědí, že hodnost Kapitänleutnant neboli kapitánporučík byla dostatečná k velení na ponorce. V námořním žargonu se zkracoval na "Kaleu" a námořníci oslovovali velitele "Herr Kaleu". Kdybychom chtěli být důslední, museli bychom pro český překlad použít zkratku "kapo" nebo "kapor" a oslovovat "pane kapo" nebo "pane kapore".

Anglosaský systém námořních hodností
Tento systém je založen na odlišení funkce velitele od hodnosti kapitána. V anglickém originálu tedy kromě slova "captain" používá i slovo "commander", což je ekvivalentem českého slova velitel. Nicméně čeština si přivlastnila i zčeštělý tvar komandér a může tedy tvořit tytéž složeniny, které anglosaský systém používá.
Po vstupu do NATO se vojenská čeština vymaňuje jak ze závislosti na ruštině, tak na předchozí rakouské němčině, a není tedy důvod nepoužívat i druhý systém námořních hodností. Ten je dokonce kodifikován v "Anglicko-české a česko-anglické jazykové příručce NATO", kterou pro MNO v roce 1998 sestavili autoři Dr. Antonín Svěrák a Jaroslav Furmánek. Obsahuje i tento přehled námořních hodností USA a Velké Británie:

USA (český ekvivalent v závorce): Fleet Admiral (velkoadmirál), Admiral (admirál), Vice-Admiral (viceadmirál), Rear Admiral (kontradmirál), Captain (námořní kapitán), Commander (komandér), Lieutenant-Commander (komandér-poručík), Lieutenant (námořní poručík), Lieutenant Junior Grade (námořní podporučík), Ensign (námořní podporučík).
Velká Británie (český ekvivalent v závorce): Admiral of the Fleet (velkoadmirál), Admiral (admirál), Vice-Admiral (viceadmirál), Rear Admiral (kontradmirál). Commodore (komodor), Captain (námořní kapitán), Commander (komandér), Lieutenant-commander (komandér-poručík), Lieutenant (námořní poručík), Sub-Lieutenant (námořní podporučík), Acting Sub-Lietenant (titulární námořní podporučík).
Termín "non-commissioned Officers" je pak převeden jako "námořní praporčíci a poddůstojníci".

Pokládám za bigotní jazykovou omezenost, když i dnes někdo americkou hodnost Lieutenant-commander překládá jako "korvetní kapitán", když US Navy nikdy žádnou hodnost "corvette-captain" neznala (funkci pochopitelně ano). Je to zbytečné okrádání paní Češtiny, která má v tomto ohledu dostatečné prostředky, aby dokázala i jazykově odlišit, z kterého prostředí, zda kontinentálního či anglosaského, ta která hodnost pochází.

Ruský rébus
Pokud si čtenáři vzpomenou, v předchozím článku jsem se zmínil o dělení válečných plachetnic do tříd podle počtu děl, respektive podle palebné síly, a že pro lodě 4. třídy se rychle ujal název fregata. Z toho se dá odvodit, že fregatní kapitán byl vlastně kapitánem lodě 4. třídy, zkráceně kapitánem 4. třídy. Nu a to je princip, z něhož vychází ruský/sovětský systém námořních hodností. V roce 1942 měl tyto stupně (odshora, český ekvivalent v závorce):
Flagman flota pěrvogo ranga (velkoadmirál?), flagman flota drugovo ranga (admirál), flagman pěrvogo ranga (viceadmirál), flagman drugovo ranga (kontradmirál), kapitan pěrvogo ranga (námořní kapitán), kapitan drugovo ranga (fregatní kapitán?, kapitán 2. třídy), kapitan tretěvo ranga (korvetní kapitán?, kapitán 3. třídy), kapitan-lejtěnant (kapitánporučík), staršij lejtěnant (námořní nadporučík?, starší poručík), lejtěnant (poručík).
K výrazům, u kterých si nejsem jist, jestli by se neměly překládat doslovně, jsem přidal otazník, neboť i v tomto případě doslovný překlad nese informaci navíc, že se jedná o hodnosti ruské floty.

Záhadný Yeoman, Post-captain a Master and Commander
V minulém článku jsme se též seznámili, jak válečné loďstvo vznikalo, že původně si feudálové najímali k námořním válkám obchodní lodě, jež pro boj osadili vojenským kontingentem. Tím se na moře dostali i rozliční dvorní hodnostáři s podivnými tituly, jež pak tradice přisoudila některým lodním funkcionářům. Ti, kteří četli Foresterovu knihu "Křižník Artemis", si možná vzpomenou na poddůstojnickou hodnost "yeoman", jež se tam vyskytuje, a kterou překladatel K. B. Palkovský rozumně ponechal v původním znění. Jedná se o hodnost na úrovni seržanta, jež má původ v titulu dvorního služebníka, muže obhospodařujícího svou vlastní půdu (česky asi zeman?)
Obdobný původ má spíše funkce než hodnost "Master and Commander". Je třeba předeslat, že se jedná o jednu hodnost?, ačkoli spojuje dvě funkce. Ve středověku byla mořeplavba organizována na cechovním principu, takže je pochopitelné, že v čele lodní posádky stál Master, tedy "mistr". Později se takto začal nazývat muž odpovědný za odborné vedení plavidla, tedy za navigaci. Slovo Master je možno pak překládat jako navigátor, respektive navigační důstojník. Když bylo nějaké cechovní plavidlo v době války zrekvírováno k válečným účelům, pochopitelně v čele palubního oddílu vojáků stál velitel, tedy Commander. Po vzniku skutečných válečných lodí došlo ke sloučení obou funkcí a do konce 18. století pak existovala funkce "Master and Commander" (že to byla funkce si myslím proto, že do ní mohl být jmenován třeba poručík), která by se mohla do češtiny překládat jako "navigátor a velitel".
Obdobný problém působí anglický termín "Post-captain", což byla hodnost, kterou používala Royal Navy za napoleonských válek a jíž se pyšní Hornblower v knize "Šťastný návrat". Odpovídá dnešnímu námořnímu kapitánovi (ekvivalent pozemní hodnosti major). Tehdy znala Royal Navy dva stupně kapitána. Pokud byl poručík povýšen, dosáhl stupně kapitána pro velení nad menšími námořními jednotkami, jako byly šalupy, kutry apod. Dnešním ekvivalentem je hodnost komandér. Po získání určitých zkušeností či po úspěšné kampani byl teprve zapsán (anglicky "posted") na kapitánský seznam admirality. Zde pak již záleželo jenom na počtu služebních let a na "úmrtnosti" těch starších, aby post-captain mohl jednoho dne vyvěsit i svoji vlastní admirálskou vlajku, neboť zapsaný kapitán mohl velet i více lodím, např. šalupám s poručíky jako kapitány, a pak se pyšnil funkcí komodora. Jestliže mise skončila a jeho flotila byla rozpuštěna, stával se zase "obyčejným" zapsaným kapitánem. Takovým komodorem, jenž se později stal v britském námořnictvu hodností, je i kapitán Hornblower v dalším Foresterově románu, ve "Veliteli eskadry".
Umístění v seznamu také dávalo velitelskou pravomoc staršího,dříve zapsaného kapitána nad mladším, později zapsaným kapitánem. Jelikož termín "zapsaný kapitán" nezní příliš elegantně, přikláním se k překladu "jmenovaný kapitán" (po příkladu polštiny) avšak tento jazykový rébus ještě čeká na svého řešitele.

Psáno v Praze 4. 5. 2004


Další články tohoto autora:
František Novotný

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku