Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 30.6.2004
Svátek má Šárka




  Výběr z vydání
 >PRÁVO: Jak to teda vlastně je?
 >POLITIKA: Předčasné volby? Ne, vládu odborníků
 >NÁZOR: Politická sebevražda
 >MROŽOVINY: Jak Ivan Langer loví skalp České televize
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Výlet do světa silných strojů III.
 >PSÍ PŘÍHODY: Akt solidarity
 >EKOLOGIE: Labské jezy, Fárkova kočka a Brezinův jabčák
 >GLOSA: CLICK & CLACK , neznáte, nevadí
 >JE LIBO VTÍPEK: Pravice se těší na občany ČR
 >EKONOMIKA: ČNB překvapila
 >LIDÉ: Střípky z Ameriky - Zemřel otec ASCII.
 >REAKCE: Pan Novák zase lže
 >NÁZOR: K volbám nepudu aneb Defenestraciiii!
 >POSTŘEH: O sugesci
 >PENÍZE.CZ: Deregulaci nájmů se nevyhneme, říká Martin Lux

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Mrožoviny  
 
30.6. MROŽOVINY: Jak Ivan Langer loví skalp České televize
František Novotný

Averze občanských demokratů k ČT se táhne již od sponzorských afér této strany, o nichž veřejnoprávní televize nemohla nereferovat, a ještě zesílila v období oposmlouvy, kdy si ČT udělala vroubek jak u Klause, tak u Zemana, když upozorňovala na skrytou a amorální dělbu moci, jež ze smlouvy vyplynula. Nemluvě o nelibosti obou politických koryfejů, když je redaktoři zpravodajství a publicistiky tiskli před očima kamer do kouta. Perlíkem, jímž začala ODS v odvetě bušit do ČT, se pak stalo hospodaření veřejnoprávní televize, nízká efektivnost a klientské vztahy uvnitř tohoto postkomunistického bumbrlíčka. Avšak poté, co se v režii ODS stal generálním ředitelem George Hodač, byl útok nového vedení zaměřen nikoli na nehospodárnost a na exkluzivní smlouvy s externími dodavateli, ale proti redakci zpravodajství. Tím se dostalo šídlo z pytle ven, v ČT vypukla okupační stávka a veřejnost se poprvé seznámila s aktivitami mediálních expertů ODS, poslanců Ivana Langera a Kateřiny Dostálové a jejich trojského koně v televizní radě Jany Dědečkové. Když se pokus o převzetí televizních otěží nezdařil, rozhodli se oposmluvní partneři ČT vyhladovět. V rovině legislativní to vedlo k blokování jakýchkoli novel, jež by měly ČT zvýšit příjmy, ať už z reklam nebo koncesionářských poplatků. Přestože i důchodcům se ze zákona důchody v závislosti na inflaci valorizují, televizní poplatky se od roku 1997 nezměnily ani o haléř.

Po parlamentních volbách 2002, které ODS prohrála hlavně kvůli oposmlouvě a jež vedly ke vzniku koaliční vlády ČSSD, KDU-ČSL a US/DEU, vítězové obměnili obsazení "Velké" a "Malé" mediální rady a rozhodli se ČT přidat peníze. Přes protest nyní opoziční ODS, která říká, napřed restrukturalizace a pak peníze, a komunistů, kteří se dostali do zajetí vlastního populismu a zvýšení poplatků by svým voličům těžko vysvětlovali. Novela zákona, která se zrodila po 16měsíčním těhotenství, navrhovala zvýšit koncesionářský poplatek na 100 Kč plošně pro všechny domácnosti, každoročně jej zvyšovat o inflaci a omezit reklamy na 0,8 % vysílacího času.
Takto znějící návrh projednávala koncem května horní komora parlamentu a pozměnila jej přidáním paragrafu, který říká, že ČT nesmí čas vyhrazený pro reklamu přesouvat z jednoho programu na druhý. Tuto zdánlivě nevinnou větičku předložil jako pozměňovací návrh v debatě na hospodářském výboru senátor Robert Kolář, bývalý člen US, který koketuje se vstupem do ODS. O tom, jak k němu přišel, podle článku Davida Macháčka "Senátoři nevěděli, že berou televizi peníze" v HN 24. 6. 2004 říká: "Už si to nepamatuji přesně, ale nějak jsem se prostě s Langerem sešel a ten mi předal tři hotové pozměňovací návrhy, mezi kterými byl i tento paragraf. Tak jsem ho na hospodářském výboru přednesl a prošlo to. Že tam jde o peníze? Nejsem zas tak velký odborník na ekonomiku, abych to poznal."
Podle téhož zdroje občanskodemokratický poslanec Ivan Langer připustil, že senátora Koláře k prosazení svého záměru skutečně použil. "Věděl jsem, že ve sněmovně bych s tím neměl šanci, tak jsem to udělal takhle," přiznal.

Je na čase vysvětlit, v čem spočívá důmyslnost Langerova návrhu. Poplatky za reklamu jsou odvislé od sledovanosti, čehož hospodářské vedení ČT využívalo k tomu, že stávající kvótu 1 % reklamního času přesouvalo operativně z ČT1 na ČT2, aby maximalizovalo zisky. Chovalo se tedy v souladu s tím, co požaduje ODS a co právě podle poslance Langera veřejnoprávní televizi chybí - jako dobrý hospodář. Avšak právě návrh tohoto poslance by ČT tuto praxi znemožnil a připravil veřejnoprávní televizi o částku kolem čtvrt miliardy korun!

Zbytek připomíná ponurou Kafkovu grotesku. Ačkoli o tom, zda se mají poplatky vybírat plošně, rokovali senátoři přes měsíc, Kolářův návrh, předložený hospodářskému výboru den před hlasováním, zaskočený senát prakticky bez debaty odsouhlasil. Částku, o kterou by ČT měla jeho návrhem přijít, Kolář vůbec neuvedl (sám ji, jak naivně připustil, ani neznal) a argumentoval tím, že ani Český rozhlas nemůže přesouvat reklamní časy. Nedodal ale, že rozhlas má 16 stanic, jejichž počet přesouvání komplikuje až k nemožnosti, a že vedení rozhlasu proti přesouvání reklam v "konkurenčním" veřejnoprávním médiu nic nenamítá. Ani Rada pro rozhlasové a televizní vysílání nikdy neřešila žádný podnět, který by napadal rozdílné podmínky pro vysílání reklam v ČRo a v ČT. Nic z toho ale ani Kolářovi kolegové v hospodářském výboru a pak v plénu nenamítli a de facto Langerův návrh spolkli, jak se říká, i s navijákem.

Kdyby nebylo článku novináře Davida Macháčka ve čtvrtečních HN, který odhalil Langerův úskok a na nějž zasedající poslance před hlasováním napřed upozornil ministr Dostál a poté i premiér Špidla, spolkla by tento naviják i sněmovna a Langerovi by se podařilo ulovit přinejmenším skalp ČT2. Vzhledem k vyšší sledovanosti by totiž ČT byla nucena zařazovat reklamy jenom na programu ČT1, takže ČT2 by byl postupně zardoušen finanční smyčkou. Na rozdíl od let opoziční smlouvy, kdy se bojovalo o politický vliv, válčí se dnes na mediálním trhu hlavně o podíl reklam. Příjem ČT za ně se odhaduje na 1,2 miliardy a cokoli z těchto peněz by se vlastníkům Novy a Primy pochopitelně velmi, velmi hodilo. Po omezení na 0,8 % by příjem poklesl o 0,25 miliardy a po zákazu přesouvání o další 0,25 miliardy. A to jsme se nezmínili o frekvenci, která by se zánikem ČT2 uvolnila a po zavedení digitalizace nabyla nejméně o jeden řád vyšší přenosové kapacity, a tudíž i ceny.

Dovolil jsem si tady citovat z článku v Hospodářských novinách, neboť jasně a průkazně demonstruje hned čtyři skutečnosti:
1. Odhaluje důmyslnou energii, kterou nepřestává vynakládat občanskodemokratický poslanec Ivan Langer, aby likvidoval veřejnoprávní televizi, ať už z důvodů politických či proto, že je zlobbován majiteli soukromých stanic.
2. Ukazuje triky, které se v legislativním procesu používají a jež těží z povrchnosti zákonodárců, zde až z ukázkové hlouposti senátorů.
3. Usvědčuje ze skutečně bumbrlíčkovské netečnosti vedení ČT, která naopak nebyla schopna lobbovat za své zájmy, nechala legislativní proces běžet, aniž by si jak ve Sněmovně tak v Senátu hlídala svůj prospěch a pokusila se eliminovat Langerovy kejkle. Za to by měla padnout hlava ekonomického šéfa nebo generálního ředitele.
4. Dokládá, že ne všichni novináři patří do jednoho zemanovského pytle polointeligentů, že naopak mnozí dokážou klepnout politiky přes jejich až příliš vlezlé prsty.

Psáno v Praze 28. 6. 2004


Další články tohoto autora:
František Novotný

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku