Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 17.12.2004
Svátek má Daniel




  Výběr z vydání
 >NÁZOR: Defraudace rozpočtu
 >GLOSA: Znáte to? Jde...
 >LETECTVÍ: Krádež století
 >EVROPA: Evropské „evet“ Turecku, turecké „ano“ Unii...
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Televize
 >ÚVAHA: Zimní slunovrat nebo Vánoce, ateismus vs. teismus
 >KNIHA: Mezi šutrem a tvrdou skálou
 >PSÍ PŘÍHODY: Zatracená zima
 >EKONOMIKA: Příští rok bude rokem fúzí
 >PENÍZE.CZ: Mobil na horách
 >EKONOMIKA: Sazby eurozóny ovlivní české sazby
 >SVĚT: Zpovídání moravského lékaře v Botswaně
 >DOPRAVA: Ohebný jak policejní paragraf...
 >POLITIKA: Jak snadno hoditi marxismus přes palubu
 >SVĚT: V kaňonech Utahu (4)

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
17.12. ÚVAHA: Zimní slunovrat nebo Vánoce, ateismus vs. teismus
Aleš Vyhnal

Vánoce se blíží a ve sdělovacích prostředcích všeho druhu se začne dostávat značného prostoru stoupencům teistických náboženství, zejména křesťanství. Budeme se dozvídat o „nezastupitelné roli náboženství v lidském životě“, o „spásonosném zrození a vykupitelské moci Ježíše Krista“, „prázdnotě lidského života bez Boha“, „centrální úloze morálního poselství Bible“ apod. Jak však ukázalo nedávné sčítání lidu, převážná většina obyvatel České republiky se k žádnému náboženství nehlásí.

Primárními protivníky sekulárního humanismu jsou teismus a postmoderní filosofie. Tyto dva světové názory převládají na našich humanitně orientovaných vysokých školách. Sekulárně orientovaní občané ČR, kteří nemají zálibu v planém postmodernistickém tlachání a kteří se například zajímají o to, jak se antičtí ateističtí filosofové, jako např. epikurejci, vyrovnávali s fenoménem smrti, jsou odkázáni na cizojazyčnou literaturu, v našich knihovnách nedostupnou. V Národní knihovně nenajdeme dokonce ani základní dokumenty sekulárního humanismu, jako je Humanistický manifest (Paul Kurtz, 2000), ani tisíce dalších sekulárně humanistických děl, které byly publikovány během posledních padesáti let, naproti tomu jsou tito občané doslova zahlceni překlady teistických publikací, patrně z dílny církevních pracovníků, kteří jsou díky absenci odluky církve od státu v ČR placeni z daní nás všech.

Intelektuální titáni jako Bertrand Russell či Albert Einstein teismus zavrhli, a přesto vedli spokojené a naplňující životy a přispěli k poznání a rozkvětu lidstva.

Motivovalo zjevené náboženství v minulosti k morálně ušlechtilému chování? John Adams, jeden z architektů americké ústavnosti, popsal židovsko křesťanskou tradici jako „nejkrvavější náboženství, jaké kdy existovalo“. Karlheinz Deschner ve svém monumentálním díle „Kriminalgeschichte des Christentums“ (Hamburg:Rohwolt) charakterizoval většinu dvoutisícileté historie křesťanství jako „kriminální“. Připomeňme alespoň to, že katolická církev od dob Sv. Pavla až do doby po polovině 19.století učila, že otrokářství je morálně přijatelné, konkordáty římskokatolického papeže s Hitlerem, Mussolinim a Francem, ohavné křížové výpravy, třicetiletou válku, vedenou z náboženských důvodů, vraždění hugenotů, upalování zastánců svobody náboženského vyznání a tzv. čarodějnic nebo málo známý fakt, že západní křesťané v 19. století prováděli barbarskou klitoridektomii mladým dívkám, aby potlačili jejich sexualitu [1]. Přestože zbožní lidé, jako kardinál Torquemada, neměli k dispozici technologie Osvětimi či sovětstkých gulagů, jdou odhady počtu, z dnešního pohledu nevinných, obětí křesťanství do stovek milionů. Nezapomeňme také na to, že dvě milénia křesťanského doktrinářského a často vražedného antisemitismu připravily klima příznivé pro holocaust [1].

Přistupme nyní na falacii „No True Scotsman“ a předpokládejme, že tito morálně podřadní křesťané nesprávně interpretovali základní zdroj svých informací o svém náboženství, tj. Bibli a podívejme se blíže na tuto „posvátnou“ knihu. Mnozí lidé se jistě vydají na půlnoční mši, kde se bude z Bible předčítat. Budu vycházet z článku profesora Theodora Drangeho [2].

Bible uvádí stovky údajných proroctví, z nichž většina je obsažena ve Starém zákoně, a o kterých se předpokládá, že se pozoruhodným způsobem vyplnila, a odtud se odvozuje božská inspirace Bible. Zde se podíváme pouze na některá z nich.

Uvažme nejprve verš Micheáš 5:2, o kterém se předpokládá, že je to předpověď toho, že Mesiáš se narodí ve městě Betlému. Podle Nového zákona se Ježíš narodil v Betlémě (Mt 2:1), což by mělo být naplněním Micheášova proroctví (Mt 2:5-6, J 7:42). Ohledně tohoto se však vyskytuje mnoho potíží. Ekumenický překlad přímo uvádí: „A ty, Betléme efratský, ačkoli jsi nejmenší mezi judskými rody.“ Micheášovy verše se netýkají města, nýbrž rodu. Ode dávných dob byl David popisován jako „syn Efratejce, toho z Betléma Judova“ (1 S 17:12). Micheáš patrně zamýšlel potvrdit, že Mesiáš bude potomek Davida. Podle Ř 1:3 Ježíš „tělem pocházel z rodu Davidova“, je však nejasné, jak k tomu mohlo dojít. Podle Matouše i Lukáše byl manžel Marie Josef potomkem Davida. (A to přestože se rodokmeny těchto autorů v podrobnostech neshodují.) Nicméně Matouš i Lukáš popírají, že by Josef byl otcem Ježíše, proto jejich rodokmeny Josefa (Mt 1:2-16, L 3:23-38) by neměly být považovány za rodokmeny Ježíše. Matouš se zmýlil, když to tvrdil (Mt 1:1). Dále se zdá, že proroctví se netýkalo Ježíše, protože proroctví říká, že Mesiáš „bude vládcem v Izraeli“. Ježíš žádným vládcem v Izraeli nebyl. Naopak se má za to, že popřel, že by jeho království bylo z tohoto světa (J 18:36). Tento vládce by měl učinit z Izraele bezpečné místo (Micheáš 5:3), toto se však zcela jistě nestalo. Je pochopitelné, proč židé, pokud jde o Micheáše, věří, že Mesiáš dosud nepřišel. I kdybychom se domnívali, že proroctví se týká města Betléma, dávalo by to prostor pochybnostem, zda se v tomto městě Ježíš skutečně narodil. Příběhy o zrození podle Matouše a Lukáše si na několika místech vzájemně odporují. Obě vyprávění navíc obsahují pochybné prvky. Matoušův příběh o mudrcích od Východu, kteří sledovali hvězdu, která před nimi šla (2:1-10), se zdá být velmi nepravděpodobný. Lukášův příběh (2:1-5) o cestě Marie a Josefa z Nazaretu do Betléma, aby se účastnili římského sčítání lidu, se zdá být smyšlený. Podle historiků Římané nikdy neprovedli takový druh sčítání lidu, jaký zde Lukáš popisuje a při kterém by se vyžadovalo, aby lidé cestovali do místa rodiště svých předků ani by takový požadavek neměl příliš smysl. Z těchto důvodů je údajné splnění Micheášova proroctví v osobě Ježíše dosti pochybné. Zajisté to nemůže sloužit jako důkaz, že Bible je božsky inspirovaná.

Další údajné proroctví, o kterém se v Mt 1:22-23 uvádí, že se vyplnilo v osobě Ježíše, je založeno na Iz 7:14, o kterém se tvrdí, že předpovídá jisté zrození z panny. Ohledně tohoto se však vyskytuje mnoho potíží. Hebrejské slovo „almá“, které použil Izajáš neznamená „panna“, nýbrž „mladá dívka“. Správný překlad je v ekumen. překladu, nesprávný v Bibli kralické. Chybný překlad se rovněž vyskytuje u Matouše, který se pravděpodobně spolehl na chybný překlad Septuaginty. V hebrejštině existuje slovo „betúlá“, které jednoznačně znamená „panna“. Protože zrození z panny je výjimečná událost, Izajáš by podle všeho dal přednost tomuto slovu, kdyby chtěl říci, že ta dívka je panna. Znamení, o kterém hovoří Izajáš se týká jisté osoby, která je známa mluvčímu i posluchači (podle mnohých historiků se jedná o Izajášovu ženu), a která je už těhotná, a nikoli nějaké neurčité osoby, která má teprve otěhotnět. Správný překlad (z Tanachu) zní: „Hle, mladá dívka je těhotná a brzy porodí syna.“ Bylo to znamení judskému králi Achazovi v 8. stol. př.n.l. ohledně jistých událostí, které měly následovat v brzké budoucnosti. Nemělo to nic společného s Mesiášem nebo s událostmi daleké budoucnosti. Část znamení králi Achazovi spočívala v tom, že dítě dostane jméno „Immanuel“. Toto jméno znamená „Bůh s námi“, mělo to sloužit k tomu, aby se Achazovi ukázalo, že Bůh je na jeho straně. Přestože Matouš bezdůvodně tvrdí, že Ježíš dostane jméno „Immanuel“ (Mt 1:23), ve skutečnosti dostane jméno „Ježíš“ (jak Matouš sám prohlašuje v 1:25). Že by Izajáš poukazoval na zrození z panny se zdá nepravděpodobné, protože takováto představa byla Izraelitům naprosto cizí. Tato představa se nevyskytuje v judaistické teologii a je cizí judaistickému pojmovému rámci. Pokud by Izajáš měl v úmyslu zavést takovouto myšlenku, bylo by to poprvé v celé historii Izraelitů. Podle všeho by v takovém případě použil jasnějšího výrazu „betúlá“ místo „almá“ a jistě by ohledně takové pozoruhodné události sdělil více. Myšlenka zrození z panny se však vyskytovala běžně mezi jinými skupinami obyvatel ve starověku. Mimo jiné mezi Řeky a Římany. O mnoha známých lidech a o mnoha mýtických hrdinech se soudilo, že byli zrozeni z panny. Z tohoto důvodu se zdá pravděpodobné, že Matouš a řečtí autoři Septuaginty neobjevili myšlenku o zrození z panny v textu Izajáše, ale vložili ji sami do textu.

Uvádí se, že podle Zacharjáše 9:9 má Mesiáš přijet do Jeruzaléma na hřbetě osla a že Ježíš skutečně toto proroctví naplnil (Mt 21:1-7, J 12:14-15). (Viz také Mk 11:2-7 a L 19:30-35.) Existuje zde menší problém, protože Matouš hovoří o dvou oslech, zatímco všechna tři zbylá Evangelia zmiňují osla pouze jednoho. Matouš nejspíš nesprávně pochopil, že Za 9:9 nehovoří o dvou oslech, ale jen o jednom. Zacharjáš popisuje osobu, která řídí osla jako „krále dcery sijónské a dcery Jerusaléma“ (v Tanachu je „král Sijónu a Jeruzaléma“). Je ale obtížné vidět, jak by se takový titul mohl připisovat Ježíšovi, protože židé jej většinou odmítali a on nikdy neprohlásil, že je jejich král. V dalším verši (Za 9:10) se podle Tanachu říká, že ten, který řídí osla, vymýtí vozy z Efrajima a z Jeruzaléma koně; válečný luk bude vymýcen, vyzve národy, aby se vzdaly; jeho vláda bude sahat od moře k moři, od oceánu až na konec země. Je obtížné vidět, jak by se cokoli z tohoto mohlo týkat Ježíše Nazaretského. Někteří říkají, že tento veliký mír, který má přijít a království, kterému bude Ježíš vládnout, má přijít teprve v budoucnosti, to se ale naší argumentace netýká, protože se zabýváme proroctvími, která se vyplnila.

Mnozí se domnívají, že Starý zákon předpověděl, že Mesiáše zradí nevěrný přítel za odměnu třiceti stříbrných, které později odhodí v Hospodinově domě a za které bude koupeno hrnčířovo pole (Ž 41:10, Za 11:12-13) a že přesně to se odehrálo v Ježíšově příběhu. Uvádí se, že Jidáš zradil Ježíše za třicet stříbrných, ale později pocítil výčitky a vrátil odměnu tak, že peníze odhodil v chrámě, a ty byly posléze použity k nákupu hrnčířova pole (Mt 26:15, 27:3-10). Avšak ohledně tohoto se vyskytuje mnoho potíží. Žádná z uváděných pasáží Starého zákona se netýká Mesiáše. V knize Zacharjášově dobří lidé autorovi vyplatí mzdu třiceti šekelů stříbra za správnou věc, a to je přesný opak toho, o čem se předpokládá, že se odehrálo v případě Jidáše. Ani ve verši z knihy Žalmů se nevyskytuje žádný odkaz na Mesiáše. Předcházející verš (Ž 41:5) jasně říká, že ten zrazený (tj. autor David) je sám hříšníkem, čili se to těžko může týkat Ježíše. Matouš tvrdí (27:9-10), že koupi hrnčířova pole předpověděl Jeremiáš, v knize Jeremiášově však o tom vůbec nic není, a proto se také místo toho obvykle odkazuje na pasáž z knihy Zacharjášovy. Matouš se asi přepsal. Překlad relevantní části Za 11:13 Tanachu zní: “Vzal jsem těch třicet šekelů a uložil jsem je do pokladny v domě Hospodinově.“ Není zde žádná zmínka o odhazování peněz, o hrnčíři ani o hrnčířově poli. Údajné proroctví se tedy nevyskytuje ani v Zacharjášově knize. Jde zřejmě o výtvor Matoušovy fantazie.

O některých dalších starozákonních verších se předpokládá, že se týkají údajných spasitelských proroctví. Mt 3:3, 11:10 a 17:10-13 (a souběžné verše v ostatních evangeliích) se odvolávají po řadě na Iz 40:3, Mal 3:1 a Mal 4:5 jako na prorokování Jana Křtitele. Ohledně tohoto se ale vyskytují problémy. Za Iz 40:3 následují verše, které hovoří o velikých událostech (zarovnávání hor, všechno tvorstvo společně spatří slávu Hospodinovu), ty se však za doby Jana Křtitele zajisté neodehrály. V Mal 3:1 se předpokládá, že hovoří Bůh a že sděluje, že bude poslán posel, aby „připravil cestu“ před ním (Bohem). Avšak Mt 11:10 uvedl tento verš nesprávně, aby to vypadalo, jako že Bůh řekl, že posel bude poslán před někým dalším. Verš tedy neříká to, co tvrdí Matouš. Možná interpretace původního verše je, že verš se týká samotného Malachiáše, protože hebrejské jméno Malachiáš znamená „můj posel“. Mal 4:5 říká: „Hle, posílám k vám proroka Eliáše“. Mt 17:12-13 předpokládá, že se jedná o Jana Křtitele. Jan Křtitel však popírá, že by byl Eliášem (J 1:21). Rovněž následující verš (Mal 4:6) prohlašuje, že s příchodem Eliáše se otcové a synové usmíří, aby Bůh „při svém příchodu nestihl zemi klatbou“. Ale nic takového se s příchodem Jana Křtitele neodehrálo, čili část údajného proroctví se nevyplnila. Sám Ježíš staví členy rodiny proti sobě navzájem (Mt 10:21, 35-36, L 14:26), což je v protikladu s Mal 4:6. Z těchto různých důvodů se zdá, že žádný z těchto veršů Starého zákona se nijak netýká Jana Křtitele. Opět nejsou žádné důkazy, že se jakékoli biblické proroctví naplnilo v době Ježíše Nazaretského.

Izajáš 53 se často uvádí jako předpověď utrpení „trpícího služebníka“ Ježíše. Dle Iz 53:3 v Tanachu je trpící služebník „opovrhovaný“a „lidé se mu vyhýbali“. Dle L 4:15 však učil v synagogách a všichni ho velmi chválili. A později jej údajně následovaly celé davy a triumfálně vjíždí do Jeruzaléma (Mt 21:8-11, J 12:12-13, 17-19). Verš 3 v Tanachu také uvádí, že trpící služebník byl „zkoušen nemocemi“ a verš 4 říká, že byl „postižený Bohem“. Hebrejské slovo „postižený“ se v hebrejském Písmu používá jen v souvislosti s malomocenstvím, jako v Lv 13:3, 9, 20 a 2Kr 15:5, avšak o Ježíšovi není známo, že by trpěl leprou nebo nějakou jinou nemocí. Pokud jde o verš 7, dle kterého měl trpící služebník zůstat němý před svými žalobci, je zde opět rozpor. Dle J 18:33-37, 19:11 toho Ježíš Pontiu Pilátovi řekl mnoho. Verš 9 uvádí: „Byl mu dán hrob se svévolníky“, těžko se to tedy může týkat Ježíše, protože v hrobě, kam byl Ježíš umístěn, žádná další těla nebyla. Dle verše 10 trpící služebník „spatří potomstvo, bude dlouho živ“. Ježíš však nespatřil potomstvo ani nebyl dlouho živ.

Další často uváděné údajné proroctví se týká zničení města Týru. Dle Ez 26:3-21 měl babylónský král Nebúkadnesar zničit Týr, který již nikdy nebude vystavěn (Ez 26:14), nikdy nebude nalezen (Ez 26:21) a navěky zanikne (Ez 27:36, Ez 28:19). Ve skutečnosti to je trochu jinak. Dle historiků Týr sestával ze dvou částí, ostrovní a pevninské. Nebúkadnesarovi se podařilo zničit pouze pevninskou část po třináctiletém obléhání (585-572 př.n.l.). Nebúkadnesar proto nevyplatil mzdu svým žoldákům, jak připouští sám Ezechiel (Ez 29:18). Pevninská část Týru byla zničena až o více než 200 let později Alexandrem Velikým, kterého Ezechiel nezmiňuje. Týr se však rychle zotavil a r. 64. př.n.l se stal součástí říše římské. V samotném Novém zákoně se o Týru hovoří v přítomném čase (Mt 11:21-22, 15:21, Mk 3:8, 7:24, 31, L 6:17, 10:13-14, Sk 12:20, 21:3,7). Dnes Týr stále existuje a leží na pobřeží Libanonu.

Nyní se podívejme na některá evidentně nevyplněná proroctví Bible:

Dle Gn 2:17 Adam zemře v den, kdy pojí ze stromu poznání, místo toho se však dovídáme (Gn 5:5), že Adam žil do 930 let. Všimněme si, že stejné hebrejské slovo pro „zemřít“ je použito pro fyzickou smrt na jiných místech Starého zákona. (Autoři ekumen. překladu zkreslují.)

Dle Gn 4:12, 14 se Kain stane psancem a štvancem a neustále bude moci být zavražděn. To se ale nestalo, neboť podle Gn 4:16-17 měl Kain rodinu a děti, žil na určitém místě celý život a vystavěl město.

Dle Joz 17:17-18 Efrajim a Manases si podrobí Kenaance, avšak dle Sd 1:27-29 si je nepodrobili.

Jr 34:5 předpovídá, že Sidkiáš zemře pokojně, dle 2Kr 25:7 a Jr 52:10-11 se to ale nevyplnilo. Sidkiáš viděl popravu svých synů, byl odveden v řetězech, oslepen a zemřel ve vězení.

Am 7:17 předpovídá, že Amasjášovi synové zemřou mečem, avšak dle 2Pa 26:1,21 Amasjášův syn Uzijáš zemřel na lepru.

Dle Jon 3:4 bude Ninive vyvráceno za 40 dní, pak ale Bůh změnil své rozhodnutí (Jon 3:10).

Dle Mt 12:40 bude Kristus pohřben tři noci, avšak zemřel v pátek a v neděli byl hrob prázdný. Mezi pátkem a nedělí jsou pouze dvě noci, nikoli tři.

Dle Mt 19:28 a L 22:30 všech 12 apoštolů usedne na 12 trůnů jako soudci. Ale ve skutečnosti nemohlo všech 12 apoštolů vládnout, protože Jidáš, který byl jedním z nich, byl vyloučen (Mt 26:24-25).

V Mt 26:34 a L 22:34 je předpovídáno, že před tím, než kohout zakokrhá, Petr zapře třikrát Ježíše, ale dle Mk 14:66-68 Petr zapřel Ježíše pouze jednou před tím, než kohout zakokrhal.

Podle L 23:43 bude zločinec s Kristem v ráji „dnes“. Avšak toho dne byl Ježíš pohřben a jeho duše odešla do pekla, ne do ráje (Sk 2:27,31).

Podle Gn 15:18, 17:3,8 a Dt 1:7-8 Abrahamovi potomci budou vlastnit všechnu zemi od Nilu až po Eufrat, to se ale nikdy nestalo, nikdy všechnu tuto zemi nevlastnili. Bůh porušil svůj slib, jak přiznávají Sk 7:5 a Žd 11:13.

Podle Gn 49:13 se kmen Zabulón rozloží až k moři. Jak však ukazují různé další verše a extrabiblické zdroje, přebývali jeho příslušníci ve vnitrozemí, nikoli na pobřeží.

Podle Joz 8:28 bude město Aj zničeno navěky. Aj však měl pozdější obyvatele (Ezd 2:1, 28, Neh 7:32).

Podle Ex 3:8 budou Izraelité žít ve veliké zemi oplývající mlékem a medem a dle 2S 7:10 nebudou již rušeni, avšak historickým faktem je, že Izrael (a okolí) byl malou a většinou neúrodnou zemí a Izraelité byli neustále pronásledováni ze všech stran.

Mnoho veršů předpovídá, že Davidův trůn bude trvat navěky a nikdy nenastane čas, kdy by někdo na tomto trůně nebyl. Historickou skutečností však je, že Davidova linie králů skončila Zedekijášem. O 450 let později krátce vládli Makabejští. Avšak po 2000 let neexistoval žádný davidovský král.

Dle Iz 14:23 bude Babylón slatinami, ale to se nikdy nestalo. Podle Jr 51:36 bude Babylón zcela vyschlý, ale to se také nestalo. Podle jiných veršů (Iz 13:20, Jr 50:39-40, 51:26, 29, 37, 43) Babylón již nikdy více nebude obydlen, ve skutečnosti však byl Babylón od těch dob neustále lidmi obydlen, viz např. 1P 5:13. Nyní je součástí Iráku.

Podle Iz 17:1 bude Damašek zničen, avšak Damašek je jedním z mála starověkých měst, která nebyla zničena nikdy. Skutečnost, že jich tak velké množství bylo zničeno, činí předpovědi o budoucím zničení starověkých měst nezajímavými. Pozoruhodné by naopak bylo, kdyby naopak Izajáš předpověděl, že Damašek nebude nikdy zničen.

Dle Iz 17:1, Ez 30:12 a Za 10:11 vyschne Nil a dle Ez 29:9-12, nebude Egypt po 40 let obýván, Egypťané budou rozptýleni a Egyptem neprojde lidská noha ani noha zvířete, ve skutečnosti však Nil nikdy nevyschl ani se v dějinách Egypta podobná katastrofa neudála.

Podle Iz 19:18 bude pět egyptských měst hovořit kenaanským jazykem, ale lingvisté a archeologové nás ujišťují, že se v žádném egyptském městě nikdy kenaanským jazykem nehovořilo.

Podle Iz 29:17 se Libanon změní v sad, to se ale nikdy nestalo.

Dle Iz 34:9-10 se Edóm (území mezi Mrtvým mořem a Aqabským zálivem) změní v hořící smolu a nikdo již skrze něj neprojde. To se ale Edómu nikdy nepřihodilo, lidé skrz něj procházeli po tisíce let.

Dle Iz 52:1 nikdy neobřezanec či nečistý nevstoupí do Jeruzaléma, ve skutečnosti však takovíto lidé vstupovali do Jeruzaléma po tisíciletí.

Podle Jr 42:17 Židé, kteří si zvolí žít v Egyptě, do jednoho zemřou. Historie však ukazuje, že Židé zde žili po staletí a posléze založili kulturní středisko v Alexandrii.

Sf 3:13 předpovídá, že zbytek Izraele se již nebude dopouštět bezpráví, lhát a obávat se, ale ve skutečnosti nikdy jeho obyvatelé nebyli tak morální či nebojácní.

Mnoho veršů (Mt 4:17, 10:23, 16:28, 24:34, Mk 9:1, 13:30, L 9:27, 21:32, J 5:25, 1Te 4:15, Zj 3:11, 22:6, 7, 10, 12, 20) předpovídá, že Kristův druhý příchod nastane brzy. Některá z nich přímo říkají, že to bude během života jejich posluchačů, tj. před tím, než „pomine toto pokolení“. Ve skutečnosti však od té doby uplynulo více než 19 století a tato událost nepřišla.

Vidíme, že údajná zázračná proroctví Bible se ve skutečnosti nevyplnila. I kdyby se nějaká proroctví vyplnila, nebude to nic výjimečného z hlediska teorie pravděpodobnosti, protože, jak jsme ukázali, existuje veliké množství proroctví, která se nevyplnila.

Nyní se podívejme na nauku o vzkříšení Ježíše Krista, jak ji podávají Evangelia. Udává se, že Bible obsahuje přesvědčivé zprávy očitých svědků vzkříšení a následných zjevení Ježíše Nazaretského. Evangelia popisují Ježíšovu popravu a následné uložení do hrobu a popisují, že následně byl hrob prázdný a že se Ježíš zjevil svým stoupencům v tělesné podobě. Hlavní důvod, proč se tato svědectví nazývají „zprávami očitých svědků“ je L 1:2: „jak nám je předali ti, kteří byli od počátku očitými svědky“. Ohledně toho se ale vyskytuje mnoho obtíží.

Za prvé, je obecně přijímáno, že zprávy o vzkříšení byly zapsány více než 30 let po těchto údajných událostech a před tím, než byly zapsány, jednalo se o pověsti či příběhy, které se šířily ústně. Snadno se může stát, že se takové příběhy časem přikrášlují. Ke změnám dochází, i když se vypravěči snaží předat je co možná nejpřesněji. Jako analogie nám může posloužit nějaká událost v historii, jako je exploze a shoření vzducholodi Hindenburg nad Lakehurstem v r. 1937. Kdyby první zprávy o této události byly publikovány řekněme v roce 1967, potom by historikové byli nedůvěřiví, zda se tato událost skutečně odehrála, i kdyby zpráva byla založena na údajných svědectvích očitých svědků.

Za druhé, událost, o kterou jde, je svou povahou nadpřirozená či zázračná. To vyžaduje ke svému potvrzení mnohem více než jen svědectví hrstky údajných svědků. Analogicky kdyby se tvrdilo, že po explozi a shoření vzducholodi Hindenburg následovalo její objevení se z ničeho řekněme následující den, potom by historikové potřebovali mnohem více než jen údajná očitá svědectví, aby mohli takovou událost zařadit do učebnic historie.

Za třetí, ti, kdo psali příběhy o Ježíšově vzkříšení, nebyli zpravodaji či historiky. Všichni byli motivováni tím, aby získávali konvertity ke svému novému náboženství, které bylo tou dobou druhem židovské sekty.

Za čtvrté, údajným zjevením se dostávalo pouze Ježíšovým následníkům, nikoli jeho oponentům. Kdyby Bůh chtěl prostřednictvím vzkříšení sdělit lidstvu pravdivost Evangelií, pak to bylo uděláno velice nešikovně. Mnohem více lidí mělo být svědky ukřižování a dosvědčit, že Ježíš byl mrtev. A zajisté mnohem více lidí než jen hrstka jeho následovníků mělo být svědky jeho zmrtvýchvstání.

Za páté, biblická vyprávění o vzkříšení jsou nekonsistentní, a to na ně vrhá stín pochybnosti. Zde jsou některé rozpory ohledně těchto vyprávění:

Kolik žen šlo k Ježíšově hrobu? Jedna: J 20:1-18. Dvě: Mt 28:1-8. Tři: Mk 16:1-8 Mnoho: L 23:55-24:10.

Byla stále ještě tma? Ano: J 20:1. Ne: Mt 28:1, Mk16:2.

Řekla Marie Magdalská někomu o hrobu? Ano: Mt 28:8, L 24:9-10, J 20:2. Ne: Mk 16:8.

Šla s někým zpátky k hrobu? Ano: J 20:2-11. Ne: Mt 28:1-10, 16, Mk 16:8-14, L 24:9-12.

Vyskytoval se pouze jeden anděl u Ježíšova hrobu? Ano: Mt 28:2-5, Mk 16:5-6. Ne: L 24:4-5, J 20:11-13 (Byli dva).

Byli andělé uvnitř hrobu? Ano: Mk 16:5, J 20:11-12. Ne: Mt 28:2 (Jeden anděl vně).

Byla u hrobu stráž? Ano: Mt 27:62-66, 28:2-4, 11-15. Ne: Mk 15:44-16:10, L 23:50-24:12? J 19:38-20:12.

Vypadali andělé jako blesk? Ano: Mt 28:2-4. Ne: Mk 16:5, L 24:4 (Jako lidé).

Dostali se andělé do hrobu jako první? Ano: Mk 16:5. Ne:L 24:2-4, J 20:1-12.

Běžel Petr sám? Ano: L 24:12. Ne: J 20:2-6.

Ukázal se Ježíš nejprve Petrovi? Ano: 1K 15:3-5. Ne: Mt 28:9, Mk 16:9, L 24:9-15, J 20:14.

Ukázal se vůbec Marii Magdalské? Ano: Mt 28:9, Mk 16:9, J 20:11-14. Ne: L 24:1-51, 1K 15:3-8.

Ukázal se u hrobu poté, co řekla vše učedníkům? Ano: J 21:14. Ne: Mt 28:1-9, Mk 16:1-10 (Ne u hrobu a před tím, než vše řekla učedníkům).

Byla sama, když se jí Ježíš ukázal? Ano: Mk 16:9-10, J 20:10-14. Ne: Mt 28:1-9 (Byla s ní jiná Marie).

Poznala ho okamžitě? Ano: Mt 28:9, Mk 16:9-10. Ne: J 20:14.

Šel Petr k hrobu před tím, než o tom bylo řečeno ostatním? Ano: J 20:1-3, 18 (A nebyl sám). Ne: L 24:9-12 (Bylo to až po tom a byl sám).

Zjevil se Ježíš speciálně dvěma učedníkům? Ano: Mk 16:12, L 24:13-31. Ne: J 20:19-29.

Poznali jej okamžitě? Ano: Mk 16:12-13. Ne: L 24:13-16.

Zjevil se později, když hovořili s ostatními? Ano: L 24:36. Ne: Mk 16:14 (Bylo to až potom).

Káral ostatní pro jejich nevěru? Ano: Mk 16:14. Ne L 24:35-51.

Zjevil se Ježíš učeníkům pouze jednou? Ano: Mk 16:14-19, L 24:36-51. Ne: J 20:19-26, 21:1-2, 14 (Třikrát).

Bylo jeho první zjevení učedníkům v Galileji? Ano: Mt 28:9-10, 16-18. Ne: L 24:33-36, 49-51, J 20:18-26, Sk 1:4.

Poznali jej všichni okamžitě? Ano: Mk 16:14-20, J 20:19-20. Ne: Mt 28:16-17, L 24:36-41.

Vystoupil do nebe okamžitě poté? Ano: Mt 28:9-10, 16-20, Mk 16:14-19, L 24:36-51. Ne: J 20:19-26, 21:1, Sk 1:1-9, 1K 15:3-8.

Ukázal se učedníkům dvakrát, s osmidenní přestávkou? Ano: J 20:19-26. Ne: Mt 28:9-20, Mk 16:14-19, L 24:36-51.

Ukázal se Dvanácti, více než pěti stům bratří a speciálně Jakubovi? Ano: 1K 15:5-7. Ne: Mt 27, 28, Mk 16, L 24, J 20, 21.

Vystoupil Ježíš do nebe z Betanie? Ano: L 24:50-51. Ne: Sk 1:9-12 (Z Olivové hory), Mk 16:14-19 (Z Jeruzaléma).

Byl Ježíš jediným, kdo vystoupil na nebesa? Ano: J 3:13. Ne: Žd 11:5, 2Kr 2:11 (Enoch a Elijáš také).

Slyšeli muži, kteří doprovázeli Pavla, Ježíšův hlas? Ano: Sk 9:7. Ne: Sk 22:9, 26:14.

Vidíme, že Bible obsahuje velké množství nevyplněných proroctví a mnoho vzájemných protikladů, těžko to tedy může být kniha inspirovaná Bohem. Podívejme se na některé další rozpory v Bibli:

Pocházejí létavci z vody? Ano: Gn 1:20 Ne: Gn 2:19 (Ze země).

Vejde do Noemovy archy z každého druhu ptactva jeden pár? Ano: Gn 6:19-20. Ne: Gn 7:3 (Sedm párů).

Mluví ďábel někdy pravdu? Ano: Gn 3:4-7, 22. Ne: J 8:44.

Mluvili všichni stejnou řečí? Ano: Gn11:1. Ne: Gn 10:5, 20, 31.

Byl Šelach synem Arpakšáda? Ano: 11:12. Ne: L 3:35-36 (Jeho vnukem).

Bude země trvat navždy? Ano: Ž 37:29, 104:5, Dt 4:40, Kaz 1:4. Ne: Mt 24:35, 2P 3:10-11, L 21:33, Žd 1:10-11, 1J 2:17, Zj 1:1.

Měl Abraham pouze jediného syna (Izáka)? Ano: Žd 11:17. Ne: Gn 16:15, 1Pa 1:28, Ga 4:22 (Dva), Gn 25:2, 1Pa 1:32 (Mnoho).

Byla Ketúra manželka Abrahama? Ano: Gn 25:1. Ne: 1Pa 1:32 (Jeho konkubína).

Budou Izraelité v zajetí 400 let? Ano:Gn 15:13. Ne: Ex 12:40 (430 let).

Koupil Potífar Josefa od Medanců? Ano: Gn 37:36. Ne: Gn 39:1 (Od Izmaelců).

Šli Izraelci z Kadeše na horu Hór, kde zemřel Áron, a potom do Salmóny? Ano: Nu 33:37-42. Ne: Dt 10:6-7 (Šli z Beerótu do Mósery, kde zemřel Áron, potom do Gudgódu).

Měli lévijci začít konat službu od 30 let? Ano: Nu 4:30. Ne: Nu 8:24 (od 25).

Byl David Jišajův sedmý syn? Ano: 1Pa 2:15. Ne: 1S 16:10-11 (Osmý).

Zabil David Goliáše prakem a kamenem? Ano: 1S 17:50. Ne: 1S 17:51 (Mečem).

Byl to kněz Achímelek, kdo dal Davidovi chléb? Ano: 1S 21:1, 6, 22:20. Ne: Mk 2:25-26 (Jeho syn Ebjátar).

Byl to Saul, kdo pobil Amáleka? Ano: 1S 15:7-8. Ne: 1S 27:8-9, 30:13-18 (Byl to David).

Dotazoval se Saul Boha? Ano: 1S 28:6. Ne: 1Pa 10:13-14.

Zemřel Saul svojí vlastní rukou? Ano: 1S 31:4-5. Ne: 2S 1:4-10 (Usmrtil ho Amálekovec), 2S 21:12 (Pelištejci), 1Pa 10:14 (Hospodin).

Byl to Hospodin, kdo podnítil Davida, aby sečetl Izraele? Ano: 2S 24:1. Ne: 1Pa 21:1 (Byl to satan).

Zajal David 700 jezdců Hadad-ezera? Ano: 2S 8:4. Ne: 1Pa 18:4 (7000).

Pobil David koně od 700 aramejských vozů? Ano: 2S 10:18. Ne: 1Pa 19:18 (Od 7000).

Sestávali další oběti ze 40000 jezdců? Ano: 2S 10:18. Ne: 1Pa 19:18 (Byli to pěšáci).

Aby postavil svůj oltář, zaplatil David Aravnovi 50 šekelů stříbra za humno a skot? Ano: 2S 24:18, 24-25. Ne: 1Pa 21:22, 25-26 (Dal Ornánovi 600 šekelů zlata jen za humno).

Měl Izrael o 640000 více mužů schopných tasit meč než Juda? Ano: 1Pa 21:5. Ne: 2S 24:9 (Pouze o 300000).

Měly sloupy pojmenované Jakín a Bóaz výšku 18 loktů? Ano: 1Kr 7:15. Ne: 2Pa 3:15, 17 (35 loktů).

Měl Šalomoun 3300 správců a jejich představených 550? Ano: 1Kr 5:16, 9:23. Ne: 2Pa 2:2, 18, 8:10 (3600 správců a 250 jejich představených).

Měl ustájeno 40000 koní? Ano: 1Kr 4:26. Ne 2Pa 9:25 (Pouze 4000).

Mělo jím odlité moře objem 2000 batů? Ano: 1Kr 7:26. Ne: 2Pa 4:5 (3000 batů).

Začal Jóram vládnout v druhém roce? Ano: 2Kr 1:17. Ne: 2Kr 8:16 (V pátém roce).

Zemřel král Jósiáš v Megidu? Ano: 2Kr 23:29-30. Ne: 2Pa 35:23-24 (V Jeruzalémě).

Bylo Jójakínovi 8 let, když začal vládnout? Ano: 2Pa 36:9. Ne: 2Kr 24:8 (Bylo mu 18).

Začal Achazjáš kralovat ve 12. roce vlády Jórama? Ano 2Kr 8:25. Ne: 2Kr 9:29 (Bylo to v 11. roce).

Bylo mu tehdy 22 let? Ano: 2Kr 8:26. Ne: 2Pa 22:2 (Bylo mu 42).

Byl Achaz poražen izraelským a aramejským králem? Ano: 2Pa 28:5. Ne: 2Kr 16:5.

Bylo to sedmého dne, kdy přitáhl Nebúzaradán? Ano: 2Kr 25:8. Ne: Jr 52:12 (Desátého dne).

Přišlo ze zajetí 775 potomků Arachových? Ano: Ezd 2:5. Ne: Neh 7:10 (Bylo jich 652).

(Všimněme si, že existuje spousta rozporů v seznamech v Ezd 2 a Neh 7. Jde ale o totéž sčítání, protože celková suma souhlasí: Ezd 2:64-65, Neh 7:66-67.)

Pocházel Ježíš z Davida přes Davidova syna Šalomouna a vnuka Roboáma? Ano: Mt 1:1-7. Ne: L 3:23, 31 (Přes Davidova syna Nátana a vnuka Matáta).

Byl Josefův otec Jákob? Ano: Mt 1:16. Ne: L 3:23 (Byl to Heli).

(Existuje mnoho dalších rozporů mezi Matoušem 1 a Lukášem 3.)

Byli Josef a Marie rodáci z Nazaretu? Ano: L 1:26, 2:4,39. Ne: Mt 2:23 (Šli tam až později).

Šli do Egypta? Ano: Mt 2:14-15. Ne: L 2:39 (Přímo do Nazaretu).

Obracel se při Ježíšově křtu hlas k Ježíšovi? Ano: Mk 1:11. Ne: Mt 3:17 (Obracel se k zástupu).

Šel Ježíš do Káně brzy po svém křtu? Ano: J 1:29-36, 2:1-2. Ne: Mt 3:13-17, 4:1-2, Mk 1:9-13.

Byl Jan Křtitel uvězněn poté, co Ježíš začal svoji duchovní činnost? Ano: J 3:23-24. Ne: Mk 1:14 (Bylo to před tím).

Když byl Jan ve vězení, věděl, kdo Ježíš je? Ano: J 1:25-36, 3:23-24. Ne: Mt 11:2-3.

Připojili se Šimon a Ondřej k Ježíšovi po jistých událostech? Ano: Mt 4:12-20, Mk 1:14-18, L 3:19-20, 4:14-31, 5:1-10. Ne: J 1:35-42, 4:1-54 (Bylo to před těmi událostmi).

Směli učedníci mít obuv a hůl? Ano: Mk 6:8-9. Ne: Mt 10:10.

Vzal Ježíš po jisté rozmluvě 3 učedníky na horu po šesti dnech? Ano: Mt 17:1, Mk 9:2. Ne: L 9:28 (Bylo to asi 8 dní, čili, 7, 8, či 9, ekumen. překlad je chybný).

Přišel sám setník za Ježíšem? Ano: Mt 8:5-6. Ne: L 7:3, 6 (Poslal jiné).

Žádali Jakub a Jan Ježíše o jistou laskavost? Ano: Mk 10:35-37. Ne: Mt 20:20-21 (Žádala jejich matka).

Dal Ježíš jiné znamení než znamení Jonáše? Ano: J 3:2, 20:30, Sk 2:22. Ne: Mt 12:39, Mk 8:12.

Potkal Ježíš jen jednoho posedlého muže? Ano: Mk 5:1-20, L 8:26-39. Ne: Mt 8:28-34 (Byli dva).

Jednoho slepého muže? Ano: Mk 10:46-52, L 18:35-43. Ne: Mt 20:30-34 (Dva).

Uzdravil Ježíš malomocného před tím, než vešel do Petrova domu? Ano: Mt 8:1-3, 14-15. Ne: Mk 1:29-31, 40-42 (Bylo to až poté).

Bylo to blízko konce jeho duchovní činnosti, co Ježíš vyčistil chrám? Ano: Mt 21:10-12. Ne: J 2:11-15 (Bylo to na počátku).

Proklel Ježíš fíkovník poté, co vstoupil do chrámu? Ano: Mt 21:12. Ne: Mk 11:13-15 (Bylo to před tím).

Odhalil Jidáš Ježíše polibkem a dav se jej pak zmocnil? Ano: Mt 26:48-50, Mk 14:43-46. Ne: J 18:3-6 (Ježíš odhalil sám sebe a dav couvl).

Mlčel Ježíš před Pontiem Pilátem? Ano: Mt 27:13-14. Ne: J 18:33-37, 19:11 (Řekl toho mnoho).

Oblékli vojáci Ježíšovi nachový plášť(znak majestátnosti)? Ano: Mt 27:28. Ne: Mk 15:17 (Purpurový, znak hanby).

Nesl Šimon z Kyrény Ježíšův kříž? Ano: Mt 27:32, Mk 15:21, L 23:26. Ne: J 19:16-17.

Dávali Ježíšovi k pití víno smíchané s myrhou? Ano: Mk 15:23. Ne: Mt 27:34 (Byl to ocet smíchaný se žlučí).

Byl Ježíš tupen oběma zločinci na kříži? Ano: Mt 27:44. Ne l 23:39-43 (Jen jedním).

Byl nápis nad jeho hlavou celou větou? Ano: Mt 27:37, L 23:38. Ne: Mk 15:26, J 19:19.

Zmiňoval Ježíše? Ano: Mt 27:27, J 19:19. Ne: Mk 15:26, L 23:38.

Byla Ježíšova poslední slova „dokonáno jest“? Ano: J 19:30. Ne: L 23:46 (Byla: „Do tvých rukou odevzdávám svého ducha“.

Bude všech 12 sedět na trůnech? Ano: Mt 19:28. Ne: Mk 14:18-21 (Jidáš ne).

Koupil si Jidáš z odměny za svůj zlý čin pole? Ano: Sk 1:18. Ne: Mt 27:3-7 (Vrátil ji a kněží koupili pole).

Oběsil se Jidáš? Ano: Mt 27:5. Ne: Sk 1:18 (Zřítil se a jeho tělo se roztrhlo).

Pohřbil Ježíše Josef z Arimatie sám? Ano: Mk 15:45-46, L 23:50-53. Ne: J 19:38-42 (Byl s ním Nikodém).

Chtěl Ježíš, aby apoštolové křtili lidi? Ano: 28:19. Ne: 1K 1:17.

Budou ospravedlněni ti, kdo zákon svými činy plní? Ano: Ř 2:13. Ne: Ř 3:20.

Jsou lidé ospravedlňováni samotnou vírou? Ano: Ř 3:23-28, Ef 2:8-9. Ne: Jk 2:24.

Existují spravedliví lidé? Ano: Gn 7:1, Jb 1:1, L 1:6, Jk 5:16. Ne: Ř 3:10, 23.

Podívejme se nyní na místa v Bibli, která jsou v rozporu s poznatky moderní vědy:

Podle Bible (Iz 11:12, 42:5, Jb 28:24, Jr 10:13, 31:37, Da 4:10-11, Za 9:10, Mt 4:8, Zj 1:7, 7:1) je Země plochá nebo její obydlený povrch může být přehlédnut z jediného bodu, což je v rozporu s tím, co víme. Toho se týkají také časté biblické odkazy na „vystupování do nebe“ (Sd 13:20, 20:40, Ž 139:8, Př 30:4, Iz 14:13, Mk 16:19, L 24:51, J 3:13, 20:17, Sk 1:9-11, 2:34, Ř 10:6, Ef 4:8-10, Zj 11:12), což naznačuje, že bibličtí autoři chybně považovali Zemi za rovinu pod nebeskou klenbou.

Bible prohlašuje (1Pa 16:30, Ž 93:1, 96:10, 104:5), že Země se nepohybuje, avšak je známo, že Země se ve skutečnosti pohybuje.

Stáří Země podle Bible (vypočítané podle Gn 1, 5, 11 a L 3:23-38) nemůže být o mnoho větší než 6000 let, avšak vědci stanovili stáří Země na 4.6 miliardy let a důkazy pocházejí z rozličných zdrojů a ukazují naprosto nezvratně, že Země je mnohem starší než 6000 let.

Podle Gn 1:16-17 Země již existovala, když byly vytvořeny hvězdy a Slunce, avšak vědci stanovili, že hvězdy existovaly miliardy let před vznikem Země a rovněž Slunce existovalo před vznikem Země.

Podle Bible (Gn 1:11-19) byly stromy a další rostliny stvořeny jeden den před stvořením Slunce, ale to je nemožné. Země bez Slunce by byla nehostinným místem a rostliny by v takovém prostředí nepřežily ani minutu, natož pak celý den.

Podle Gn 1:20-25 ptáci existovali před plazy a hmyzem (všelijací zeměplazi). Věda však stanovila, že plazi se na Zemi vyskytovali 150 milionů let před tím, než se objevili ptáci a vznik hmyzu se datuje dalších 100 milionů let před plazy.

Bible (Gn 1:21-24) udává, že velryby existovaly před „všelijakými zeměplazy“, ale vědci určili, že původ velryb je relativně nedávný v porovnání s plazy a hmyzem.

Podle Gn 1:12, 21 existovaly na Zemi ovocné stromy před zvířaty. Avšak fosilní záznamy ukazují, že na Zemi existovalo mnoho zvířat stovky milionů let před tím, než se vyskytovaly ovocné stromy.

Podle Bible neexistovali masožravci před Pádem (Gn 1:29-30, Ř 5:12, 14 , 17, 1K 15:21). Avšak věda ukázala, že masožraví živočichové existovali stovky milionů let. I skutečnost, že prehistoričtí lidé měli lovící nástroje odporuje biblickému vyprávění. Také podle stavby těl živočichů jako jsou pavouci, ryby, plazi, kočkovité šelmy je vidět, že je nesprávný názor, že tito živočichové byli někdy v minulosti býložraví.

Kniha Genesis popisuje vznik různých druhů živočichů na Zemi během krátkého časového údobí. Avšak věda má k dispozici vynikající důkazy, že různé druhy živočichů, včetně člověka, se na místo toho vyvíjely během velice dlouhého časového období.

Dle Gn 1:21-25, 31 bylo časové rozpětí mezi objevením se ryb a savců na naší planetě jeden den. Ale věda prokázala, že toto časové rozpětí bylo ve skutečnosti více než čtvrt miliardy let.

Kniha Genesis popisuje magické věci a události, jako magické stromy (2:9, 3:24), žena stvořená z mužova žebra (2:21-23), mluvící had (3:1-5). Víme však, že takových věcí či událostí nikdy nebylo.

Dle Bible hadi žerou prach (Gn 3:14) nebo prach žrát budou (Iz 65:25). Skutečností nicméně je, že hadi prach nežerou.

Kapitola 5 knihy Genesis pojednává o lidech, kteří žili více než 800 či 900 let. Víme však, že lidé se takového věku nedožívají.

Kniha Genesis popisuje světovou potopu, která pokryla všechny hory na Zemi (7:19-20), taková povodeň ale není možná. Mezi jinými je zde problém, odkud by se tak enormní množství vody vzalo a kam by se podělo poté.

Biblický příběh o Noemově arše musí být smyšlený, protože je v rozporu s tím, co víme o potřebách a chování různých živočichů a jejich současném výskytu na planetě. Příběh tvrdí, že se osm lidí staralo o více než milion různých živočišných druhů na uzavřené lodi po více než jeden rok. Je to nemožné. Je také nemožné, že živočišné druhy migrovali během posledních 4000 let z hory Ararat v Turecku a rozložili se po celé Zemi.

Bible podává příběh Adama a Evy jako fakt (Gn 2, 3, 1Pa 1:1, Mt 19:4-6, L 3:38, Ř 5:14-19, 1K 15:22, 45, 2K 11:13, 1Tm 2:13-14, Ju 14). Ale věda disponuje znamenitými důkazy, že tento příběh je nesprávný. Lidé nebyli speciálně stvořeni, nýbrž vyvinuli se z primátů

Podle Bible (Gn 11:6-9) rozličné jazyky vznikly naráz na věži v Bábelu. Lingvisté však ukázali, že jazyky se vyvíjely během času a na geograficky rozdílných místech.

Podle Gn 17:17 Abrahamova manželka porodila dítě v devadesáti letech a podle Gn 19:26 se Lotova žena proměnila v solný sloup. Ale takové věci ve skutečnosti nejsou možné. To samé platí o spoustě dalších údajných zázraků v celé Bibli. Víme, že to jsou mýty, nikoli fakta, protože odporují přírodním zákonům.

Vezmeme-li v úvahu čísla uvedená v Ex 12:37 a Nu 1:45-46 a zkombinujeme-li to s Dt 7:1, vyjde nám celkový počet obyvatel Palestiny na více než 21 milionů. Ale vědci vědí, že počet obyvatel Palestiny se nikdy tomuto číslu ani neblížil.

Lv 11:6 tvrdí, že zajíc přežvykuje, což je omyl. Lv 11:13, 19 a Dt 14:11,18 tvrdí, že netopýr je pták, což je omyl. A dle Lv 11:20-23 existují čtyřnozí ptáci a čtyřnohý létající hmyz, ale všichni víme, že ptáci mají nohy dvě a hmyz šest. Podle Nu 22:28-30 oslice hovořila, ale víme, že se to nikdy nestalo.

Podle Joz 10:12-13 Slunce stálo klidně na obloze. Autor patrně měl na mysli, že Slunce obíhá kolem Země, ale i kdyby najednou Země přestala rotovat kolem své osy, tělesa by byla vymrštěna díky setrvačnosti, což se nestalo.

Podle Ž 19:7 se Slunce pohybuje od jednoho okraje nebes k druhému a nic se neskryje před jeho žárem. Víme ale, že existují oblasti vesmíru, které jsou naprosto nedotčeny naším Sluncem.

Bible obsahuje mnoho zveličování. Uvažme například počet křepelek uvedený v Nu 11:31-32. Představovalo by to křepelky v objemu asi 780 čtverečních mil do výšky 3 stop. Je to zajisté zveličování. Také víme, že neexistovaly armády o 800000 mužů ani válečné oběti v počtu 500000, jak udává 2Pa 13:3, 17. Také v rozporu s 2 Pa 9:23-24 ne všichni králové země navštívili Šalomouna. Alespoň ne ti z Číny a západní polokoule. Ani není pravda, že 27000 vojáků zemřelo, když na ně spadla zeď, ani že 185000 vojáků se probudilo mrtvých, jak tvrdí 1Kr 20:30 a 2Kr 19:35.

Bible pojednává o fiktivních zvířatech jako jsou jednorožci, baziliškové, draci, satyři a ohniví či létající hadi, jako by skutečně existovali.

Podle Jon 2:1, 11 žil člověk tři dny v břiše ryby (či velryby podle Mt 12:40), avšak je to nemožné.

Dle Mt 2:9 se hvězda pohybovala na obloze, až byla přímo nad městem Betlémem, víme ale, že to je nemožné.

Podle Mt 2:16 dal Herodes zavraždit v oblasti všechny chlapce mladší dvou let, existuje ale dobrá historická evidence, že k něčemu takovému nikdy nedošlo.

Podle Bible je příčinou duševních onemocnění a jiných neduhů posedlost ďábly (viz Mt 8:28-33, 9:32-33, 12:22, 17:15, 18, Mk 1:23-27, 34, 5:2-13, 9:17-29, L 8:27-33, 9:39, 42, 11:14-26, 13:11, 16, 32). Víme ale že tomu tak není, duševní onemocnění a jiné neduhy mají jinou příčinu.

Podle Mt 17:27 Ježíš stanovil, že Petr najde v ústech první ryby, kterou uloví udicí, peníz. Zdá se být neuvěřitelné, že se taková předpověď splnila. (Bible nás neinformuje, zda k tomu došlo, či nikoli.)

Dle Mt 27:52-53 mrtví lidé vystoupili z hrobů a pohybovali se v Jeruzalémě a byli spatřeni mnohými. Kdyby se taková událost skutečně odehrála, vyskytovaly by se o ní zmínky také jinde než v Matoušově evangeliu. Avšak nikde jinde se nic takového neobjevuje. To je dobrý důvod k odmítnutí tohoto vyprávění. (A také důvod k podezření, že Matouš přikrašloval mnoho svých vyprávění.)

Podle Bible je autorem prvních pěti knih Mojžíš a autor žalmů David. Avšak těžko bychom hledali nějakého učence zabývajícího se Biblí, který by přijal tato tvrzení. Vedle slohové rozporuplnosti a rozporů obsahových, jsou v Dt 34:5-9 popisovány samotná Mojžíšova smrt a následné události.

Nyní se podívejme, na některá místa v Bibli, která ukazují na to, že je to kniha eticky závadná. Bůh zabíjel lidi bez opodstatnění. Uvažme jen množství dětí zabitých při velké potopě, při zničení Sodomy a Gomory a během ran egyptských (zejména té poslední). Zde jsou některé další příklady lidí, které Bůh zabil:

Muž, který odmítl přivést do jiného stavu vdovu po svém bratrovi. (Gn 38:7-10)

Dva muži, kteří nabídli Bohu kadidlo, které neautorizoval. (Lv 10:1-2)

Skupinu asi 300 lidí, kteří oponovali Mojžíšovi politicky. (Nu 16:1-35)

Další skupinu 14700 lidí, kteří sympatizovali s touto skupinou (Nu 16:49)

Větší množství lidí, kteří si stěžovali ohledně stravy a dalších věcí. (Nu 21:4-6)

24000 lidí, protože někteří uctívali Baala. (Nu 25:3, 9)

Emorejské, kteří oblehli Gibeón. (Joz 10:10-11)

Sedmdesát mužů, kteří se podívali do schrány. (1S 6:19)

Další muž, který se s dobrým úmyslem dotkl schrány. (2S 6:6-7)

Muž, který odmítl použít zbraň proti jinému muži. (1Kr 20:35-36)

Čtyřicet dva dětí, které křičeli na Elíšu „ty s lysinou“. (2Kr 2:23-24)

185000 asyrských vojáků. (2Kr 19:35)

Bůh také zabil celou faraónovu jízdu v Rudém moři (Ex 14:26-28). Mohl také učinit chromými jejich koně, což by bylo účinnější než uvolňování kol jejich vozů (Ex 14:25). Tím by také byli ušetřeni jezdci.

Kromě přímého zabíjení lidí Bůh také nařizoval, aby mnoho lidí bylo zabito (přes své přikázání „nezabiješ“). Zde jsou některé příklady lidí, kteří zemřeli na Boží příkaz (a v některých případech s Boží pomocí):

3000 bratrů, přátel a nejbližších Léviovců, kteří se stali neukázněnými. (Ex 32:27-28)

Všichni muži, ženy a děti všech sedmi kmenů, sousedů Izraelitů, Dt (2:34, 3:6, 7:1-2, 16, 20:16-17). Některé biblické verše ukazují, že Izraelité čítali 2-3 miliony, což by odpovídalo celkovému počtu více než 14 milionů jejich sousedů. Můžeme-li se řídit těmito verši, pak vidíme, že to, co Bůh nařizuje, je jistým holocaustem.

Všichni muži, ženy a děti měst Jericho a Aj a spousty dalších měst (Joz 6:21, 8:24-26, 10:26-42, 11:10-23, 21:44).

Všichni amálekovci, včetně dětí, a dokonce i zvířat (1S 15:3, 18).

Všichni členové Achabova domu a ctitelé Baala v Izraeli, a sice úskokem (2Kr 10:11-25), přesto to Bůh pochválí (10:30).

Všichni obyvatelé Jeruzaléma, včetně dětí, kteří nevzdychali a nesténali nad hříchy v něm páchanými (Ez 9:4-6).

Bůh takto jednal neeticky, když nařizoval usmrcení tak velkého množství lidí, ať již byly jejich prohřešky jakékoli, zejména pokud jde o děti, o kterých se obecně má za to, že jsou nevinné.

Předchozích příkladů se úzce týká přemrštěný výskyt trestu smrti mezi Bohem vyvoleným národem. Bůh nařizoval usmrcování lidí za menší prohřešky, jak ukazují následující příklady:

Konzultace vědmy (Lv 20:6, Dt 18:11).

Rouhačství či vyznávání jiného náboženství (Ex 22:20, Lv 24:10-23, Dt 13:1-15, 17:2-5, 18:20, Joz 23:7, 16).

Sbírání dříví či rozdělávání ohně o sabatu (Ex 31:14-15, 35:2-3, Nu 15:32-36).

Konzumace nesprávných potravin (Ex 12:15, 19, Lv 3:16-17, 7:22, 25-27, 17:10-16).

Nepoddajné či vzpurné dítě (Lv 20:9, Dt 21:18-21).

Takto kruté zákony se zdají být neetické. Bylo by působivé, kdyby Bible šla proti převládajícím kulturním normám a stavěla by se proti otrokářství a útlaku žen. Bible však otrokářství schvaluje (Gn 9:25, Ex 21:2-6, 20-21, Lv 25:44-46, Dt 15:12, 17, 28:68, Jr 27:8, 12, Jl 3:8, Ef 6:5-7, Ko 3:22, 1Tm 6:1, Tt 2:9, 1P 2:18-21). Bible také obsahuje mnoho pravidel, která diskriminují ženy (1K 11:5-6, 14:34-35, Ef 5:22-23, 1Tm 2:9-14, Tt 2:5, 1P 3:1). Je obtížné nalézt v Bibli něco, co by z dnešního hlediska bylo eticky vznešené.

Navíc dle Bible Bůh mátl lidi a působil zlo. Zde jsou některé příklady:

Způsobil mezi lidmi komunikační problémy (Gn 11:7-9).

Poslal zlého ducha mezi Abímeleka a šekemské občany (Sd 9:23-24).

Poslala zlého ducha, aby trápil Saula (1S 16:14).

Dal zrádného ducha do úst všech svých proroků (1Kr 22:22-23).

Tvoří zlo (Iz 45:7, Am 3:6).

Dal lidem „nedobrá nařízení a řády, skrze něž nebudou mít život“(Ez 20:25).

Vydává lidi do moci klamu, aby uvěřili lži (2Te 2:11).

Bůh také nařizuje krádež, když nabádá Izraelity k plenění Egypta (Ex 3:22). Nařizoval plenění měst daleko od Izraele a zotročování jejich obyvatel (Dt 20:10-14). Také nařídil, aby bylo vzato 32000 panen jako válečná kořist, polovina byla pro vojáky, polovina pro lid a 32 z nich pro něj samotného (Nu 31:18-40). Všechno toto, je přinejmenším vysoce neetické.

Neetické jsou také biblické doktríny. Dá se argumentovat, že Adam a Eva byli obětmi léčky a navádění, a nezasluhují tak svůj trest. Myšlenka, že děti přicházejí na svět jaksi poznamenáni Adamovým a Eviným hříchem představuje také nespravedlnost. Pokud jde o Ježíšovu údajnou oběť pro lidstvo, opět je zde etický problém. Pokud lidé zasluhují potrestat, tak by potrestáni měli být. Záměrně potrestat nevinného je vždy morálně odpudivé. Dále je neetická exkluzivistická výhružka „přijmi Ježíše nebo budeš zatracen na věčnost“, lidé by měli mít možnost výběru. Nejvíce neetická je ale patrně doktrína věčného zatracení (Iz 33:14, Mt 13:40-42, 49-50, 25:41, 46, Mk 9:43-48, Ju 6-7, Zj 14:10-11). Je obtížně pochopitelné, jak někdo může považovat Bibli za morálně hodnotnou knihu, když obsahuje myšlenku, že Bůh záměrně někoho udržuje při životě jenom proto, aby jej mohl věčně trýznit, místo aby jej jednoduše zničil.

Viděli jsme, že údajná vyplněná proroctví Bible se ve skutečnosti nevyplnila, viděli jsme mnoho evidentně nevyplněných proroctví, dále jsme viděli, že biblická vyprávění o vzkříšení Ježíše jsou pochybná, rozporuplná a nespolehlivá, viděli jsme mnoho vnitřních rozporů Bible a mnoho míst, kde je Bible v rozporu se zjištěními moderní vědy, rovněž jsme viděli, že biblická morálka je pochybná. Bible je tedy kniha defektní. Stejnou měrou je ale defektní i světový názor na Bibli založený, jako je křesťanství.

Co tedy koncem roku oslavovat když ne narození vykupitele lidstva? Odedávna, rovněž v dobách předkřesťanských, lidé v tomto období slavili svátek zimního slunovratu. 25. prosince se den znatelně prodlouží, a to zhruba o jednu minutu. Lidé, kteří pozitivně hodnotí přínos vědy, mohou rovněž oslavovat narození Isaaca Newtona, dle mnohých největšího vědeckého génia všech dob, jehož datum narození připadá právě na 25. prosinec.

[1] Adolf Grünbaum: The Poverty of Theistic Morality (Adolf Grünbaum je dle mnohých největším žijícím filozofem vědy, je profesorem na univerzitě v Pittsburghu.)
www.infidels.org/library/modern/adolf_grunbaum/poverty.html
www.pitt.edu/~grunbaum

[2] Theodore Drange: The Argument from the Bible (Theodore Drange je emeritním profesorem filozofie na West Virginia University)
www.infidels.org/library/modern/theodore_drange/bible.html
/www.as.wvu.edu/phil/tdrange_long.html


Další články tohoto autora:
Aleš Vyhnal

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku