Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 15.2.2005
Svátek má Jiřina




  Výběr z vydání
 >SVĚT: O předpokladech vhodného počínání v hostově domě
 >EKOLOGIE: Někteří poslanci to kupodivu vědí
 >SPOLEČNOST: Omluva Pavlu Dostálovi
 >MÉDIA: Digitalizaci nelze zastavit
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Tak holt budu platit
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Proč číst verneovky – Děti kapitána Granta I
 >HISTORIE: Vznik a zánik jaderné elektrárny
 >VIA CAROLINA: Tradiční spojnice českých zemí s evropským západem
 >PSÍ PŘÍHODY: Fascinovaná Irda
 >ÚVAHA: Krátká a aktuální
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Největší Čech a fenomén Cimrman
 >SPOLEČNOST: Sv. Valentýn nebo sv. Trifon?
 >ÚVAHA: Český impeachment – „birdment“?
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Pronájem tf. linky by měl stát zhruba 200 korun
 >PENÍZE.CZ: Navýšit cílovou částku kvůli spoření? Nesmysl!

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Historie  
 
15.2. VIA CAROLINA: Tradiční spojnice českých zemí s evropským západem
Václav Chyský

Část 3: Via carolina - realizace a úpadek

Karel IV. otevíral ve 14. století české království Evropě. Karel byl challenger and responder, vyzývatel schopný přijímat kulturní impulsy zvenku a integrovat je do poměrů českého království. Západoevropské ideje a vlivy se za jeho vlády převtělily ve specifickou pozdně gotickou kulturu českých zemí.

České země se měly bez ohledu na svoji geografickou uzavřenost stát průsečíkem hlavní obchodní tepny z bohatého Porýní, kam se soustřeďoval vnitrozemský říšský obchod, na Norimberk a odtud přes Lauf – Sulzbach – Bärnau – Tachov – Kladruby – Stříbro – Plzeň – Rokycany – Žebrák – Beroun – Karlštejn do Prahy a dále na Brno. Odtud měla vést dálková trasa na sever do Vratislavi a dále na Krakov a na Kyjev (7).

Norimberská cesta měla překonat tzv. Řezenskou cestu, která byla hlavní osou českého obchodu s Bavorskem, kde za dovoz soli, jemného sukna, vína, koření a dalších luxusních předmětů, importovaných přes Itálii z Orientu, se z Čech vyvážely suroviny, obilí, slad, med, sádlo, vejce, skot a ryby. Řemeslná produkce českých zemí byla svou kvalitou pro export nedostatečná.

S Karlovým projektem Norimberské cesty, zvané již za časů Karlových Zlatá cesta – Goldene Straße, souviselo i získávání lén v Horní Falci, na nichž vzniklo správní území Bavaria trans silvam Boemicalem, později zvané Neuböhmen – Nové Čechy, podléhající právní suverenitě českého krále. V den své císařské korunovace v Římě v roce 1355 přivtělil Karel IV. slavnostním prohlášením třicet hradů a města drobnějších panství v Horní Falci k zemím České koruny. Střediskem Nových Čech se stalo město Sulzbach, v němž prý Karel při svých padesátidvou zaznamenaných jízdách do Norimberka a ostatních říšských oblastí v letech 1354 – 1374 strávil celkově takřka půl roku. Ještě dnes najdeme v Nových Čechách, dnešní Oberpfalci, památky na období společných dějin, zvláště pak kult svatého Václava, ale i pozdější kult Jana Nepomuckého.

Zlatá cesta vedla z Prahy přes Karlštejn, Plzeň, Stříbro a Bor na Tachov a hranici Nových Čech překročila v Bärnau. Na bavorské straně táhla přes Ploßberg na Neustadt a.d. Waldnaab, Weiden, Kohlberg, Hirschau, Sulzbach-Rosenberg, Hersbruck a ústila v Norimberku, tehdy proslulém svojí řemeslnou technologickou vyspělostí. Také německá Hansa, jako nejvýznamnější hospodářský svaz středověké Evropy, používala Zlatou cestu jako obchodní trasu. Až do roku 1490 si zachovala Karlem vytýčená cesta svoji privilegiemi zajištěnou pozici, ale ke konci 15. století počala být zkracována přes Wernberg, Waidhaus a Přimdu, tedy na trasu, kudy vede dnešní dálnice E 50, která se stává součástí současného koridoru Norimberk – Praha – Brno – Bratislava – Budapešť – Istanbul.

Lucemburská vize přesunout mocenské těžiště Svaté říše římské do zemí českého království a z Prahy vytvořit říšskou residenci, přetrvala necelé století. Husitské války a konfesijní spory uvrhly zemi opět na staletí do izolace a provinčního vegetování. Jedině za panování podivínského Rudolfa II. Nakrátko ožila Praha příchodem vědců, umělců i všelikých dobrodruhů ze všech koutů Evropy. Opět se českým zemím vyhýbal mezinárodní obchod, nemluvě o slábnoucím podílu zemí Koruny české na zahraniční politice habsburské monarchie. Česká dvorní šlechta – böhmischer Hofadel – sice architektonicky obohatila Prahu a zemi barokními paláci, na politice se však přiživovala ve Vídni. Duchovní obzor českého etnika, redukovaného na poddanské vrstvy, nevybočoval z oblasti denních starostí, jak o tom svědčí kroniky písmáků. Symptomatické pro provincionalismus českého státu bylo, že až do příchodu TGM a jeho slovinského architekta Plečnika na hradčanských nádvořích kvokaly a pobíhaly slepice.

Pokračování příště


Další články tohoto autora:

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku