Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 24.2.2005
Svátek má Matěj




  Výběr z vydání
 >USA: Hillary a Condi
 >SPOLEČNOST: Prokádrujte disidenty!
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Východ, který je nám blízký (Z projevu zápaďana)
 >POLITIKA: Proč skandály v Česku vždy vyšumějí
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Padl jsem až na sám PUK
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Televizní zábava 60. let - test pro pamětníky
 >GLOSY: Rejžek a neznámý nosič & Neštěstí není umění
 >EKOLOGIE: Jak se manipulovalo Kjóto
 >PSÍ PŘÍHODY: Přítel dalmatin
 >SVĚT: Nakrmíme hladovějící mobilním telefonem
 >POLITIKA: ODS se bojí světla
 >EVROPA: Skandální překlad Smlouvy o Ústavě pro Evropu
 >PENÍZE.CZ: Na berňák po internetu
 >EKONOMIKA: Světové trhy se vydaly dolů
 >POLITIKA: Neotřelá tvář v čele - Michal Kraus

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Ekologie  
 
24.2. EKOLOGIE: Jak se manipulovalo Kjóto
Ivan Brezina

Minulou středu vstoupil v platnost Kjótský protokol. Signatářské země včetně České republiky se v něm zavazují snížit emise skleníkových plynů, které údajně způsobují globální oteplování. Na kolik nás to celé přijde?

Pro srovnání: kdyby Kjótský protokol bývaly podepsaly Spojené státy, došlo by tu ke ztrátě až milionu pracovních míst ročně a hrubý domácí produkty by klesl o 300 miliard dolarů. Kanadská hospodářská komora odhaduje, že kvůli "agresívním emisním limitům" dojde ke zvýšení cen energie až o 50 %. Podle organizace UNICE, sdružující evropské podnikatele, budou pro EU ekonomické následky Kjóta "nedozírné". Není proto divu, že vědeckému poradci ruského prezidenta Putina Andreji Ilarionovi Kjótský protokol připomíná bývalé státní plánování sovětské vlády. "Stejně jako fašismus a komunismus je i kjótismus útokem na základní lidskou svobodu, " tvrdí Ilarionov.

Dětské slohové cvičení

Navzdory propagandě zastánců Kjóta není skleníkovými plyny způsobené oteplování žádným "prokázaným faktem". Jde jen o teorii, založenou na nepřesných počítačových modelech. Americký komentátor Jeff Jacoby proto Kjóto označil za "drastické řešení problému, který neexistuje".

Dohoda o omezení emisí skleníkových plynů vychází ze závěrů Mezivládního panelu Organizace spojených národů pro klimatickou změnu (IPCC), založeného v roce 1988. Oponenti IPCC od začátku vyčítali imanentní neobjektivitu, protože OSN ho už vytvořila s cílem propagovat údajnou hrozbu změny klimatu. Podle IPCC bychom měli změnit náš životní styl, konzumovat méně a "racionalizovat" ekonomiku. Kritici upozorňovali, že globální oteplování je tak zneužíváno k skrytému protlačování politické agendy.

Zhruba jednou za dva roky publikuje IPCC dva aktualizované dokumenty: vědeckou Zprávu a z ní vycházející zjednodušený Souhrn, určený politikům. Mezi oběma dokumenty je kvalitativní rozdíl. Jeden z hlavních autorů Zprávy, americký meteorolog Albert Sloan, charakterizoval Souhrn jako "dětské slohové cvičení o tom, co by se teoreticky mohlo stát, připravené podivnou skupinou bez technické kompetence".

Někdejší předseda IPCC Bert Bolin v červnu 1989 řekl, že hlavním cílem Souhrnu je "formulovat globální politiku, vedoucí k záchraně planety." Už tehdy byl Souhrn vědci kritizován jako účelové zkreslení často rozporuplných vědeckých studií, potlačující pochybnosti a nejistoty, které o globálním oteplování panují. Klimatolog Fred Singer udělal v roce 1991 mezi autory Zprávy IPCC průzkum. Zjistil, že minimálně polovina vědců, kteří se na jejím vypracování podíleli, zároveň kritizovala způsob, jakým byla následně jejich práce (dez)interpretována v Souhrnu. Vadilo jim, že Souhrn mezi politiky šíří zavádějící informace o existenci důkazů antropogenního původu globálního oteplování.

Jakým způsobem Souhrn vzniká? Britský vědec Keith Shine, jeden z hlavních autorů IPCC, řekl v prosinci 1995 agentuře Reuters: "Sepsali jsme pracovní verzi a politici ji pak řádek po řádku procházeli a měnili její vyznění." (Viz zde.)

Souhrn z roku 1995 tvrdí, že "vědecké důkazy naznačují vliv člověka na globální klima". Zcela přitom ignoruje přesná satelitní data, která oteplování nepotvrzují. Není proto divu, že klimatologický panel americké Národní akademie věd (NAS) v červnu 2001 konstatoval, že Souhrn reprezentuje konsenzus vládních představitelů spíše než vědců, a že "zdůrazňuje strašidelné scénáře, pro které nejsou žádné důkazy" (jeho podrobná kritická analýza je zde).

Santer zasahuje

V červnu 1996 vyšel americkém deníku Wall Street Journal článek Fredericka Seitze, někdejšího prezidenta Národní akademie věd (NAS) a Americké fyzikální společnosti. Profesor Seitz v něm odhalil jeden z největších vědeckých podvodů 20. století, který definitivně zničil kredit IPCC. Celá causa připomíná špatnou detektivku. Její kompletní popis včetně přehledu neautorizovaných změn je zde.

V říjnu 1995 byl na schůzce IPCC v Madridu sestaven Souhrn pro rok 1996. Zhruba v té době byla také dokončena Zpráva, která prošla běžnou vědeckou oponenturou: velká skupina odborníků o ní diskutovala a zjišťovala, jestli je v souladu s aktuálním stavem vědeckého poznání. V květnu 1996 měla jít Zpráva do tisku. Seitz si ale všiml skoro čtyřiceti dodatečných změn, které recenzenti neautorizovali. "Zpráva není tím, za co se vydává - není to verze schválená vědci uvedenými na titulu. Za více než šedesát let své vědecké kariéry jsem se nesetkal s více znepokojující korupcí oponentního řízení," napsal Seitz.

Ukázalo se, že hlavní editor klíčové 8. kapitoly Zprávy, kterým byl americký klimatolog Benjamin Santer, její význam zásadním způsobem posunul. Tajně totiž vypustil všechny zmínky o vědecké nejistotě a vynechal klíčové sdělení, podle něhož zatím žádná vědecká studie nepodává důkaz, že za klimatickou změnu může lidstvem zaviněné zvýšení koncentrace skleníkových plynů. Mezi formulacemi, které ze schválené verze zmizely, jsou například:

"None of the studies cited above has shown clear evidence that we can attribute the observed [climate] changes to the specific cause of increases in greenhouse gases." (Žádná ze shora citovaných studií nepodává jasný důkaz že pozorovanou klimatickou změnu můžeme připsat specifické příčině, spočívající ve zvýšení koncentrace skleníkových plynů).

"No study to date has positively attributed all or part [of the climate change observed to date] to anthropogenic [man-made] causes." (Dosud žádná studie celkově ani částečně nepřipsala doposud pozorovanou klimatickou změnu antropogenním příčinám)

"Any claims of positive detection of significant climate change are likely to remain controversial until uncertainties in the total natural variability of the climate system are reduced." (Jakákoliv tvrzení o detekci významné klimatické změny pravděpodobně zůstanou sporná, dokud se nesníží nejistoty o celkové přirozené variabilitě klimatického systému).

Pachatelé dobra

Santer tedy jinými slovy ze Zprávy IPCC zcela odstranil skepticismus, který její autoři vyjádřili k tvrzení, že globální oteplování způsobuje člověk. Nahradil ho novou formulací se zcela opačným významem: "Studie naznačují, že lidské aktivity mají měřitelný efekt na globální klima".

Santer se k autorství změn přiznal. Nejdřív prohlásil, že to udělal proto, aby Zpráva byla "v souladu s vědeckým konsenzem". Ten byl ale přece naopak vyjádřen v její původní verzi! Později tvrdil, že změny provedl na žádost politiků a nevládních organizací, které je požadovaly proto, aby "složitým vědeckým myšlenkám" lépe porozuměli laici.

Postupně se ale ukázalo, že Santer provedl změny na příkaz tehdejšího předsedy IPCC Johna Houghtona. Časopis Nature odhalil, že Houhgton jednal na politickou objednávku úředníků State department. Na veřejnost totiž vyplaval jejich dopis z listopadu 1995, ve kterém Houghtona žádali o "modifikaci" Zprávy tak, aby odrážela závěry z Madridu. Z dokumentů, které jsou dostupné na internetu, nelze přímo zjistit jméno konkrétního autora dopisu. Zdá se ale, že šlo o sekretáře Timothy Wirtha, který prohlásil: "Věda nás volá, abychom přijali okamžitou akci." Už v roce 1990 přitom Wirth tvrdil: "Musíme se "svézt" na tématu globálního oteplování. I v případě, že ta teorie je špatná, díky ní můžeme udělat dobré věci pro ekonomickou a ekologickou politiku." (Viz zde.)

Také podle časopisu Science "nejmenovaný představitel IPCC" řekl, že ke změnám došlo proto, aby Zpráva byla v souladu se Souhrnem. IPCC tedy ústy svého předsedy přiznal, že vědeckou zprávu přizpůsobil ideologickému dokumentu vypracovanému politiky - nikoli naopak. Editorial Science v červnu 1996 konstatoval, že "změny způsobily jemný posun, který směřoval k upřednostnění argumentů, které byly v souladu se širšími závěry Zprávy" a že "zmizely výrazy, které by mohly být (dez)interpretovány jako podkopávající tyto závěry". Převedeno do méně diplomatické a srozumitelnější řeči: manipulace jako Brno.

Věříte jim?

Ale proč k tomu všemu vlastně došlo a komu to posloužilo? Podle klimatologa Freda Singera bylo už v polovině 90. jasné, že satelitní pozorování nepotvrzují předpovědi počítačových modelů IPCC, podle nichž se mělo začít silně oteplovat. Zpráva IPCC proto satelitní data raději zcela ignorovala. Jenže to nestačilo: ideologové nutně potřebovali krytí pro připravovanou politickou akci. Globální oteplování bylo nezbytné vykreslit jako mnohem závažnější, než dovolovala naměřená data. Jenže pro tvrzení o údajné klimatické hrozbě obsahoval Souhrn příliš málo důkazů. Politici proto zneužili práci respektovaných vědců, kteří sami jednoznačná tvrzení o budoucím oteplování nikdy neuváděli.

Tajný zásah do textu, který prošel oponenturou, je porušením základních etických standardů vědecké práce. Právě na Zprávu IPCC se přitom odvolávají plánovači OSN i ekologičtí aktivisté jako na "masivní, politicky neutrální přehled současného stavu poznání klimatické vědy". Právě na jejím základě byl v prosinci 1997 dojednán Kjótský protokol. Dohoda o astronomicky nákladném omezování emisí skleníkových plynů, která začne od minulé středy drasticky ovlivňovat naše životy, je tedy založena na podvodu.

V rámci IPCC přitom nešlo o ojedinělý případ účelových "textových čistek". Došlo k nim nejen ve Zprávě z roku 1996, ale například také v Souhrnu z roku 2001. Dánský statistik Bjorn Lomborg ve svém bestselleru The Skeptical Environmentalist popisuje, jak byly jednotlivé pracovní verze Souhrnu z roku 2001 vedením IPCC postupně přepisovány a stále více významově "ohýbány" s cílem vytvořit dojem, že člověk mění klima.

V dubnu 2000 návrh textu zněl: "There has been a discernible human influence on global climate" (Existoval/byl popsán zjistitelný lidský vliv na globální klima).

Upravená verze z října 2000 říkala: "It is likely that increasing concentrations of anthropogenic greenhouse gases have contributed substantially to the observed warming over tle last 50 years" (Zdá se, že vzrůstající koncentrace antropogenních skleníkových plynů významně přispěla k oteplování pozorovanému v posledních 50 letech).

V publikované verzi Souhrnu z roku 2001 se nakonec objevila formulace: "Most of the observed warming over the last 50 years is likely to have been due to the increase in greenhouse gass concentration" (Většina oteplování pozorovaného v posledních 50 letech se zdá být způsobena vzrůstem koncentrace skleníkových plynů).

Když se časopis New Scientist zeptal šéfa ekologického programu OSN Tima Haghama na vědecký podklad těchto významových posunů textu, Hagham odpověděl: "Nebyly za tím žádné nové vědecké poznatky. Vědci jen chtěli vyslat jasný a silný signál politikům".

IPCC dnes globální oteplování označuje za "potenciálně největší ekologickou hrozbu, se kterou je lidstvo konfrontováno". Ve svém Souhrnu z roku 2001 varuje, že do roku 2100 se teplota zvýší až o 5,8 C a mořská hladina stoupne až o 0,9 metru. Proč bychom ale měli věřit usvědčeným podvodníkům?

(Psáno pro Lidovky a Neviditelného psa)




Další články tohoto autora:
Ivan Brezina

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku