Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 4.4.2005
Svátek má Ivana




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Komunisté venku z izolace
 >GLOSA: Tato úloha nemá řešení
 >POLITIKA: Nebát se a nekrást
 >POLITIKA: Kdo tuneluje Stranu Zelených?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jak jsem byl rozhodný a energický chlapík
 >ANALÝZA: Proč sociální demokracie padá ke dnu?
 >SPOLEČNOST: Vše, co jste chtěli vědět o sexu na veřejných záchodcích
 >PSÍ PŘÍHODY: Pejsek a kolotoč
 >POLITIKA: Úvaha prognostická
 >ÚVAHA: Proč je těžké vésti válku?
 >POLITIKA: Schyluje se k integraci menších pravicových stran?
 >DETEKTIVKA: Melancholický vrah
 >FEJETON: Velikonoční hod
 >CHTIP: Ze soudních síní...
 >PENÍZE.CZ: Když jste místo na lůžku u sousedů na kafi

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  
 
4.4. SPOLEČNOST: Vše, co jste chtěli vědět o sexu na veřejných záchodcích
Jiří Staněk

"Je něco málo po páté odpoledne, normální pracovní den a čtyři muži vstupují na záchodek v městském parku. Jeden má na sobě padnoucí oblek, druhý kraťasy, umolousané tričko a na nohou tenisky. Třetí stále ještě nesundal khaki uniformu, kterou nosí v práci u benzínky, a poslední z nich, typický obchodník, si povolil kravatu a svůj elegantní sportovní plášť nechal v autě. Co přimělo tyto muže, aby opustili kolonu aut, v níž se spolu s ostatními hnali domů ze zaměstnání? Jaký společný zájem přivádí muže rozdílných společenských postavení na veřejnou toaletu? Ne, není to důvod, který se nabízí jako první. Hledají něco jiného - rychlý neosobní sex."

Takhle začíná studie Lauda Humphreyse, sociologa, kazatele a aktivisty, nazvaná "Tearoom Trade - neosobní sex ve veřejných zařízeních". Spatřila světlo světa koncem šedesátých let a vzbudila slušný rozruch. Nejen tématem a závěry, ale i originálními metodami. Jestli si právě říkáte "jejich problémy na mojí hlavu" a "co je to za úchyly, že maj potřebu se hrabat v takovejch prasárnách", tak to jste na tom stejně jako já. Taky jsem si mohl hlavu ukroutit, když jsem na "problém" narazil poprvé. Ale čím víc se v případu šťourám, tím víc mě zajímá. Většina z nás chodí na veřejné záchodky jen v krajní nouzi a dělá tam to, k čemu jsou tato bohulibá zařízení určena. Ale přiznám se bez mučení, že mě zajímá, jak vypadá ten druhý, skrytý provoz, o kterém jsem dosud jen občas něco temného zaslechl.

Ještě než se pustím do líčení, jak výzkum probíhal, bude dobré se naučit tři slovíčka. "Tearoom trade" - je jak už jste se dočetli - neosobní konsenzuální sex provozovaný mezi muži na záchodcích. "Tearoom" - je logicky slangový výraz pro veřejný záchodek nebo jinou vhodnou budovu v které se "trade" provozuje. Celá činnost probíhá samozřejmě v anonymitě a je žádoucí, aby zůstala skryta nepovolaným očím. Proto je na scéně vedle dvou přímých účastníků i třetí osoba zvaná "watchqueen". Ta dává pozor a v případě, že se blíží někdo neznámý nebo třeba policejní auto, signalizuje nebezpečí.

Tuhle roli sehrál výzkumník Laud. Během několika měsíců se stal svědkěm několika stovek sexuálních aktů. Pečlivě si při tom dělal poznámky. O místě a délce kontaktu a zaznamenával také, co si účastníci povídali. Respektive zjistil, že většinou se celá akce odehrávala v naprostém tichu. Až na občasné "ne tak drsně" a závěrečné "díky" se vše odehrávalo bezeslov ... tearoom sex je výrazně méně osobní než jakákoli jiná forma sexuální aktivity s jedinou výjimkou, kterou je masturbace. Obě strany transakce do ní vstupují s cílem omezit emocionální i fyzický kontakt na minimum. Jestli si k něčemu časem vypěstují silný citový vztah, nejsou to jejich krátké známosti, ale místo na kterém se potkávají.

Zetal jsem se: "Pamatuješ na ten starý tearoom naproti správě parku? Ten co ho v zimě zbourali?"

"To si piš že si ho pamatuju. To bylo nejskvělejší místo v parku. Víš co udělal můj známej když ho o vánocích zbořili? Vzal věnec, přestříkal ho načerno a položil ho do sněhu, tam co dřív stával ten přístřešek... Byl úplně zdrcenej!"

Laud tedy nasbíral spoustu materiálu, ale to hlavní mu stále chybělo. Znal zhruba věk účastníků, měl záznamy o tom, v jakém přijeli autě, co měli na sobě, ale stále netušil, jaké jsou jejich rodinné, ekonomické a jiné poměry. A nemohl se dost dobře přímo zeptat. Koneckonců všichni se podíleli na aktivitě, která byla trestná a případným prozrazením riskovali ztrátu zaměstnání, společenské prestiže a rozpad rodin. Použil ďábelskou lest. Pečlivě zaznamenával čísla aut a přes známého na policii získal adresy sledovaných osob. Aby omezil riziko, že ho lidé, které se chystal vyzpovídat, poznají, rok si počkal a změnil účes a barvu vlasů. A pak se pod záminkou, že dělá výzkum pro státní instituci o zdravotním stavu obyvatel, vydal do domácností. Mezi otázky skutečného státního výzkumu zamíchal i pár vlastních. Výsledky byly velice zajímavé.

Padesát čtyři procent zpovídaných žilo ve spořádaném manželství. Byli to dobří občané a vzorní otcové rodin. Třicet osm procent nejevilo příznaky bisexuality nebo homosexuality. Někteří si stěžovali na klesající frekvenci, s kterou mohli vykonávat své manželské povinnosti. Hledali nějakou formu orgazmu, který by nebyl tak osamělý jako maturbace a vyžadoval menší míru závazků než skutečný vztah. Pouhých čtrnáct procent dotázaných odpovídalo tomu, co si běžně představujeme pod pojmem homosexuál t.j. bylo členy gay komunity a měli primárně zájem o homosexuální vztahy.

Zveřejnění Humprhreysovy práce vyvolalo značné pozdvižení. Na půdě jeho domovské fakulty sociologie došlo dokonce k pěstnímu souboji a půlka oddělení podala výpověď. Vadilo jim, že Laud postupoval neeticky a vážně ohrozil nic netušící účastníky výzkumu. Novinář Nicholas von Hoffman napsal článek, v kterém napadl sociální vědce jako celek:

"Jsme tak zaneprázdněni obranou svého soukromí před pojišťovacími agenty, policejními pátrači, kontrašpionáží, rozvodovými detektivy a pátrači v našich bankovních účtech, že se nám podařilo přehlédnout sociální vědce. Ti zatím v pozadí nepozorovaně nakukují do toho, o čem jsme si mysleli, že to jsou naše nejprivátnější nedotknutelné životy. A oni už nám v nich štourali, studovali nás, dělali si poznámky a pomalu nás poznávali, stejně necitelní jako kdokoli jiný k pocitu, že k tomu, abychom byli celými lidmi, pořebujeme mimo jiné i kus nás samých, který zůstane nepoznán."

Na druhou stranu výsledky výzkumu úspěšně použili mnozí obhájci k tomu, aby přesvědčili soudy a policii o tom, že nemá smysl stíhat a zavírat ty, kteří se podobných hrátek dobrovolně účastní.

Podrobné výsledky najdete na stránkách autora.

Použitá literatura:
Původní Humphreysova studie
Hezké shrnutí studie a reakcí na ni




Další články tohoto autora:
Jiří Staněk

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku