Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 28.4.2005
Svátek má Vlastislav




  Výběr z vydání
 >ÚSTAVA: Pravomoci prezidenta republiky v zahraniční politice a jejich význam
 >SVĚT: Moudrá francouzská hlava a obtíže s poučitelností
 >POLITIKA: Loutkový vicepremiér
 >MÉDIA: Co je skutečný problém televizních debat
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Nový začátek
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Díky Klausovi
 >POLITIKA: Komunistickému kostlivci je už 15 let
 >EVROPA: Osud Evropské ústavy na vážkách
 >PSÍ PŘÍHODY: No jo, zkusil jsem fór
 >POLEMIKA: Otevřený dopis senátorce A. Gajdůškové
 >ÚVAHA: Jarní zamyšlení
 >HISTORIE: Osvobození jednoho města v Sudetech
 >CHTIP: Překlad návrhu Ústavy EU do srozumitelštiny
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: 60. výročí konce 2. světové války ve vysílání Českého rozhlasu
 >PENÍZE.CZ: Penzijní reforma: vrátí Bezděk politiky zpět do reality?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Historie  
 
28.4. HISTORIE: Osvobození jednoho města v Sudetech
Aleš Uhlíř

Ve dnech kolem výročí určitých historických událostí se obvykle zvyšuje četnost článků, připomínajících více méně stále stejnými slovy osudové chvíle. Svědectví pamětníků valem ubývá, neboť čas je neúprosný. V českých zemích mezi klíčová data tohoto druhu (28.10.1918, září/říjen 1938, 15.3.1939) bezesporu náleží květen 1945, kdy v nejstrašnější válce všech dob právě u nás skončily poslední válečné operace na evropském území.

Každý rok se tak dozvídáme, jak byla osvobozena Praha, co se dělo u Plzně a jak se armáda spojenců, proniknuvší do Čech, zastavila na linii předem dohodnuté s Rusy. V předvečer 60. výročí květnových událostí nabídla Česká televize divákům dosud údajně neuveřejněné filmové záběry Prahy z přelomu dubna a května roku 1945. Jde přece o kulaté výročí a odstup šedesáti let je asi dostatečný pro poněkud netypický obraz města pár dnů před povstáním. Film ukazuje město válkou netknuté. Obraz pouličního dění nijak nenarušuje obvyklou představu o poklidném životě. Jediné, co na první pohled na těchto záběrech krás Prahy a zdánlivě poklidného života jejich obyvatel upoutá, je množství německých vojáků. Příslušníci wehrmachtu se ve skupinách, ale i jednotlivě procházejí mezi obyvatelstvem. Němečtí vojáci polehávající na zemi před nádražím připomínají spíše trampy či dokonce bezdomovce, než vojsko dosud bojující Německé říše. Čekají na svůj vlak, zatímco motorizované kolony za Prahou táhnou odevzdaně vstříc americkému zajetí. Pak došlo k pražskému povstání. Jak při něm vypadaly bojové akce, vidíme na každoročně stále opakovaných filmových záběrech (přemalovávání a ničení německých nápisů, řídká střelba za zmateného pobíhání lidí zaskočených na ulici, pochodující zástupy připomínající více průvod než skutečné válečníky, zatýkání Němců a kolaborantů).

Takový obrázek z konce války svádí k myšlence, že o zapadákov kdesi na východě se asi nebojovalo, že to Němci nejspíše zapíchli a pelášili do amerického zajetí. Jak to tedy vypadalo na konci dubna 1945 kupříkladu ve východní části území, které bylo odstoupeno Mnichovskou dohodou? I když nejsem pamětník, leccos je mi známo z vyprávění rodičů, prarodičů a dalších příbuzných, kteří zažili přechod fronty ve Svinově (dnes jde o městskou čtvrť Ostravy). Jejich zážitky se shodují s tím, co jsem nalezl v ostravském archivu.

Svinov (po Mnichovu Schönbrunn/Oder) byl samostatným městem a zároveň nejvýchodnějším místem říšské župy Sudetenland. Od Protektorátu jej oddělovala řeka Odra.

O Svinov se svedl boj, jako by se nejednalo o nejvýchodnější enklávu Sudet s převážně českým obyvatelstvem, nýbrž o předměstí samotného Berlína.

Předzvěstí bojů byl nálet amerických bombardérů na nedalekou elektrárnu v polovině dubna 1945. Němci útok odvrátili palbou a kouřovými clonami. Desítky těžkých bomb dopadly ani ne půl kilometru od svinovského nádraží. Rusové se ke Svinovu probíjeli od západu, neboť přístupu od východu stála v cestě Odra a od severu Opavice. O urputnosti, s jakou byl boj veden, svědčí délka boje při postupu fronty od Děhylova ke Svinovu. Těch 12 kilometrů představovalo 10 dní! Mezi Svinovem a sousedními Třebovicemi prchali před postupující frontou obyvatelé Hlučínska. V Třebovicích se Němci pokusili evakuovat obyvatelstvo, avšak kvůli silné palbě se evakuace neuskutečnila. Počínaje 26. dubnem dopadaly na Svinov bez přestání granáty a střely z katuší. V pátek 27. dubna započalo letecké bombardování města s nebývalou silou – celkem 41 náletů. V sobotu 28. dubna intenzita leteckého bombardování vzrostla. Rusové několikrát dobyli silnici od Třebovic ke Svinovu, aby pak ustoupili Němcům, kteří tento přístup na Svinov dobyli zpět. Vyhořela spousta domů a mnoho obyvatel nalezlo ve sklepech svých domů smrt. Docházelo i k takovým tragédiím, při kterých pod sutinami zahynuly celé rodiny. V neděli 29. dubna fosforová bomba do základů vypálila obytný dům podnikatele Stachy, ve kterém s rodiči bydlela moje matka. To již zuřily urputné boje kolem svinovského nádraží. Zahradou a sklepením domu mého dědečka na Schillerstrasse 534 naproti nádraží procházely ustupující německé jednotky. Otci, pozorujícímu přibližování fronty ze sklepního okna, utkvěly v paměti slepice, nerušeně zobající na sousední zahradě za vybuchování granátů a husté střelby. Dne 30. dubna byl Svinov zcela pod kontrolou Rusů.

Málokdo však dnes ví, že po uklidnění situace byly na úředních formulářích sepisovány škody, a že tyto soupisy jsou dosud v archivech uchovávány. O domě 534 (po 30. dubnu již na ulici Kolofíkové) se v Archivu města Ostravy dochoval v soupise škod ze Svinova spis číslo 504 s ověřeným mnohastránkovým seznamem válečných škod. Úřední předtisky tehdy důsledně lišily škody způsobené za bojů a škody při plenění. Je neuvěřitelné, že v domě nikdo nezahynul. Budova dostala 12 zásahů granátem. Zbořena byla část obvodního i vnitřního zdiva, notně utrpěla také střecha.Ve spise je důkladný úředně potvrzený výčet škod na stavbě. Pak následují dlouhé soupisy škod způsobených pleněním. Osvoboditelé odcizili kromě nábytku snad veškeré věci v domě od šatstva, prádla až po rozličné drobné předměty. V dědečkově obchodě vedle nádraží ukradli naprosto vše až po rozměrná nástěnná zrcadla.

Válečné škody hradil stát. Kupodivu jedna jediná věc se přece jen vrátila a byla ze soupisu vyřazena. Byl to automobil Škoda Popular, zrekvírovaný německou správou. Ustupující Němci ho opustili někde u Zábřehu, nechali v něm vzkaz a někdo z místního národního výboru telefonoval do Svinova.

Z fotografií zničeného města bylo sestaveno zvláštní tablo, z něhož byla zmenšením pořízena pohlednice s názvem Svinov v rozvalinách. Příkladný název pro všechna ta spáleniště a torza domů bez střech, kde mezi částmi obvodových zdí vyčnívají zbytky komínů. Tehdy se ještě nepěly tryzny, nikdo neprosil o pomoc, nikdo se na zkázu nechodil dívat. Přesto byl Svinov z nejhoršího rychleji než některé obce po nedávných povodních.

Jen to bezuzdné plenění, doprovázející osvobození, dávalo po léta slovu osvobození zvláštní pachuť. Lidé si dlouho pamatovali. I stalo se, že jedna učitelka na procházce v době slavných májových dnů (20. výročí) ve snaze přiblížit žákům osvobození vyprávěním očitého svědka, oslovila starou paní, vyhřívající se na sluníčku před svým domkem. Rázná odpověď „dejtě pokoj, o Rusach mi ani němluvtě, ukradli mi všecko, co jim přišlo pod ruku“, byla pro paní učitelku ledovou sprchou.

Čeští historikové jsou povětšinou osoby bázlivé. Vždyť legionáře z první války objevili teprve docela nedávno. Možná jednou, až téma uzraje a nebude nekorektní, někdo události doprovázející osvobození na podkladě soupisu škod způsobených obyvatelstvu pleněním zpracuje. Musíme jen doufat, že v době, kdy neuvěřitelně narůstá objem produkovaných písemností, nebudou muset objemné a dosud úplné doklady o válečných škodách utrpěných obyvatelstvem ustoupit nějakým důležitějším archiváliím.




Další články tohoto autora:
Aleš Uhlíř

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku