Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 6.5.2005
Svátek má Radoslav




  Výběr z vydání
 >VÍKENDOVINY: Ať žije TV a pracující inteligence!
 >SPOLEČNOST: Vepřín, koncentráky a falešná morálka
 >MÉDIA: Tomáš Feřtek – novinář, nebo aktivista?
 >POLEMIKA: Proč Jahn?
 >PENÍZE: Rovná daň je výhodná pro důchodce
 >SPOLEČNOST: Otevřený dopis ministru obrany ČR, vládě ČR a Parlamentu ČR
 >POLITIKA: Bláznivá hra na moc
 >SPOLEČNOST: Čeští zelení a marihuana
 >INTERNET: Elektronický podpis nalomen kolizí haše
 >POVÍDKA: Pálení čarodějnic
 >POEZIE: Nikoho nezabije!
 >AUTOMOBILY: Pozvánka do Roztok
 >PENÍZE.CZ: Dobrý obchodník musí umět ovládat své ztráty
 >EVROPA: Pájejte bez olova!
 >TEROR: Knižní trh v nových podmínkách

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Historie  
 
6.5. SPOLEČNOST: Otevřený dopis ministru obrany ČR, vládě ČR a Parlamentu ČR
Rudolf Pernický

Podnět k tomuto dopisu zavdal dopis a situace plk. let. v.v. Jaromíra Foretníka z Olomouce a jednání v Senátu ČR o válečných veteránech dne 28.04.2005.

V Praze dne 1. května 2005

Až se Tobě bude třásti ruka,
korýtko Ti synek také udělá.

J. Neruda: Dědova mísa

Plk. let. v.v. Jaromír Foretník, jako důstojník čsl. armády, odešel v roce 1939 do Polska a vstoupil do čsl. zahraniční armády ve Francii. V Anglii odlétal v RAF 200 hodin jako palubní střelec a navigátor při bombardování nacistického Německa. Kdo ví, co znamenal jediný nálet na Německo či okupovanou Evropu, ať si povzdechne. Po únoru 1948 byl vyhozen z armády, vždyť byl ze Západu. Kolik takových, oddaných národu a státu, po únoru 1948 strávilo mnoho let ve vězeních a na nucených pracích. Jaké nedozírné škody byly tehdy napáchány. Pak pracoval v různých stavebních podnicích do roku 1970. Po těžkých úrazech je nyní na invalidním vozíku. Je v péči Charity ve vlastním bytě či u příbuzných. Dokonce si i sám vaří. Odmítá péči sociálních orgánů a je přesvědčen, že jako o vojáka se o něj musí postarat Ministerstvo obrany ČR. Jeho žádost o přijetí do Domova válečných veteránů byla zamítnuta. Odvolává se. Letos mu bude 91 let.

Když jsem chodíval jako člen výboru Čs. OL k bývalým ministrům či náměstkům ministra obrany, to bylo slibů, jaká zdravotnická zařízení Ministerstvo obrany ČR (dále MO) postaví pro válečné veterány. Sliby, chyby, jak je v Česku zvykem. Z toho všeho bylo v Ústřední vojenské nemocnici zbudováno 18 míst pro válečné veterány, některá pro manžele. Domov je penzion a v jeho statutu je uvedeno, že v Domově mohou být osoby, které se umí o sebe postarat bez pomoci jiných! To je nemravné a děsivě asociální a v rozporu s Chartou o lidských právech. Ptám se: Který osmdesátník či starší se obejde bez pomoci jiných? V Domově jsou 2 sanitární sestry a ošetřující lékařka na 2 hodiny týdne, i když ona dochází i častěji, dle potřeby. Pobyt v Domově si osobně hradíme.

Takových jako Foretník je v České republice mnoho. Nejsou jen jako on hrdina 2. světové války, který má smůlu, že se narodil v ČSR, šel do odboje, přežil válku a dosud žije. Jsou zde ovšem i bojovníci za obživu a blaho rodiny a vzdělání svých dětí. Kolik z nich za rudé totality v boji neuspělo! Je to problém celorepublikový, možná i celoevropský. Mnohé kraje, města i obce tento problém již řeší. Je známo, jak se v těchto zařízeních často bídně žije. Pro neznalé ve věci válečných veteránů ale je třeba uvést, kolik kasáren mohlo být adaptováno jen v Praze: v Ruzyni, v Karlíně či historická kasárna na náměstí Republiky, kde se nyní staví obchodní dům, pár kroků od obchodního domu Kotva. A co ostatní po celé republice, a také poloprázdné bývalé MO a hlavní štáb. Fungovaly např. nemocnice na Homolce a Sanops, vhodné pro veterány, jichž se nereformovatelné české zdravotnictví nemohlo vzdát. A co lázeňská zařízení v západních Čechách, patřící armádě? Budova Domova v Praze se bude upravovat, a tak se připravuje nový „Domov“ v Karlových Varech, daleko od Prahy, od přátel a příbuzných. To je jako vytržení starého stromu i s kořeny. Tam bude jen recepční a lékař na zavolání. Jak lživý je název „Domov pro válečné veterány“, když tam přijmou jen osoby, jak jsem uvedl, které se o sebe umí postarat bez pomoci jiných. Již teď před stěhováním dostali čtyři obyvatelé Domova výpověď s tím, aby si hledali jiné podobné zařízení. Domov je pro nás všechny posvátné místo, kde se v klidu dožívá a důstojně umírá! Nemáme eutanasii, abychom nebyli na obtíž, máme ke zkrácení života přispět vlastní rukou?

To zde zřejmě nechtějí chápat. A to je neomluvitelné a je třeba to ze zásady změnit. Je třeba se postarat o klidné dožití a důstojnou smrt na sklonku života. A to může vyřešit jen hospic pro veterány. O jeden Gripen méně, a bylo by po problému.

K 60. výročí konce 2. světové války napsal

Ing. Rudolf Pernický, genmjr. v.v.

válečný parašutista
čestný předseda KPV ČR,
i když ve výpovědi, stále ještě
Domov pro válečné veterány
U vojenské nemocnice 1200
169 02 Praha 6 – Střešovice

Vážená veřejnosti a média, prosím, podpořte mě.

P. S.:

Řekni, kde ty kytky jsou, co se s nima mohlo stát,
řekni, kde ty kytky jsou, kde mohou být.
Dívky je tu během dne, otrhaly do jedné,
kdo to kdy pochopí, kdo to kdy pochopí.

Řekni, kde ty kytky jsou, co se s nima mohlo stát,
řekni, kde ty dívky jsou, kde mohou být.
Muži si je vyhlédli, s sebou domů odvedli,
kdo to kdy pochopí, kdo to kdy pochopí.

Řekni, kde ti muži jsou, co se s nima mohlo stát,
řekni, kde ti muži jsou, kde mohou být,
Muži v plné polní jdou, do války je zase zvou,
kdo to kdy pochopí, kdo to kdy pochopí.

A kde jsou ti vojáci, co se s nima mohlo stát,
a kde jsou ti vojáci, kde mohou být?
Řady hrobů v zákrytu, meluzína kvílí tu,
kdo to kdy pochopí, kdo to kdy pochopí?




Další články tohoto autora:
Rudolf Pernický

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku