Na konto národního kalamitního fondu bylo desátý den po neštěstí složeno 10 miliónů guldenů. (1 gulden je asi 17 korun.) Pro srovnání: akce "Kosovo" vynesla 111 miliónů, akce "Mitch" 100 miliónu a akce "Turecko" 43 miliónů guldenů. Počet soukromých akcí roste jako houby po dešti: pořádají se benefiční koncerty po celé zemi, jsou advokáti, kteří dávají rady zdarma, hospody se vzdávají zpropitného ve prospěch postižených a třicet radiových vysílaček pouští desky na přání - ale ne dřív, než posluchač slíbí, že složí částku na Enschede. Kdosi prý tak složil 20 tisíc guldenů... a objednal si veselou písničku.

Je však i pomoc nemateriální: kromě rozsáhlé psychiatrické péče se například ve Velkém kostele v Enschede pořádají celý týden takzvané "koncerty útěchy". Zřejmě místní obyvatelé útěchu potřebují - každý večer je kostel plný. Lidé jsou tak spolu a můžou se navzájem podporovat. A nakonec: hora - snad desetitisíce - kytic na náměstí, říká své.

Také Němci nejsou škoťáci, například: v městečku Gronau, které leží vedle Enschede napřes hranici a čítá 40 tisíc duší, bylo nastřádáno v rámci akce "Nachbarn helfen Nachbarn" - sousedé pomáhají sousedům - už 335 tisíc DM. Očekává se, že bude dosaženo půl miliónu DM.

Pověst holandské šetrnosti zřejmě pochází už ze 17. století - z doby, kdy Holanďané platili za kupce Evropy. Jak to u obchodníků bývá, snažili se co nejvíc peněz nastřádat a co nejmíň vydat. Tuto vlastnost - nevydávat peníze zbytečně - si jejich potomci udrželi v genech podnes. Na druhé straně, Holanďané nikdy nebyli skoupí, když se jednalo o pomoc těm, kteří ji potřebovali. Amsterodam byl tradičně útočištěm pro uprchlíky z celé Evropě - jako například náš Jan Amos Komenský, v roce 1656.

Omlouvám se obyvatelům Skotska, jestli titulek tohoto článku vyzněl jaksi nepřívětivě. Já neříkám že vy jste škoťáci. Ono je to jenom takové rčení, asi takového něco, jako když se řekne "dutch treat".