NEVIDITELNÝ PES    //   EUROPE'S   //    ZVÍŘETNÍK   //    BYDLENÍ   //    EKONOMIKA   //    VĚDA   //    SCI-FI   //    SWNET
  
Úterý 13.6.2000
Svátek má Antonín

 Rubriky:
Svět
Politický cirkus
Rodina a přátelé
Bartovy příhody
Zábava
Kultura
Společnost
Politika
Šamanovo doupě
Mrožoviny
Litery
Slovenská kronika
Stručně
Kronika dne

Archiv vydání
Stálice


 Výběr z vydání:

FOTBAL: Češi prohráli - co na to řekli Holanďané

FOTBAL: kdo gól nedá, nevyhraje

FOTBAL: co je vlastizrada

RODINA A PŘÁTELÉ: Velké manévry v Metru

PSÍ PŘÍHODY: Zajímavý jev - oprsklí kosové

CHTIP: Murphyho zákony a láska

POLITIKA: Evropa nás už dávno nechce, ani po nás nevolá

LITERY: Klip s klasikem (pokus o dramturgické epigonství)

POLITIKA: Odírání občanů za předraženou elektřinu, proces s Novákem a bezcharakternost výrobců cigaret

POLITIKA: Proč bychom se nešklebili

ŠAMANOVO DOUPĚ: Děti se dívají

VOLBY: O co jde ve volebních zákonech

MEJLEM: O fotbalu, o architektuře

SLOVENSKO : “Dobrou noc, soudruhu Mao”

ARCHITEKTURA: Čokoládovna v Noisiel-sur-Marne

 Hledání:
 HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Šamanovo doupě

13.6. ŠAMANOVO DOUPĚ: Děti se dívají
Jan Kovanic (kovanic@mbox.dkm.cz)

Ještě v noci vyzvedli starostu, který musel odevzdal veškerou hotovost a vkladní knížky obce i místní kampeličky, cenné papíry a veškeré cennosti obecní. Za svítání počali s evakuací hovězího dobytka a koní, hospodářských strojů a zásob.

V ranních hodinách vzbudili obyvatele a vyzvali je, aby si s sebou vzali veškeré doklady, peněžní hotovost, vkladní knížky, šperky, cenné papíry a jiné cennosti, jež jim pak sebrali.

Do okolních vesnic se rozléhal pláč žen, křik dětí, řev dobytka a řev nelidských dobytků s lidskou tváří.

Dopoledne ještě odváděli koně a krávy, sbírali i husy a slepice. Na nákladních autech odvezli jízdní kola, motocykly, šicí stroje, bytové zařízení... a dětské kočárky. Jinak jen velké kusy. Ostatní věci zůstaly na místě, neboť v 11 hodin hořela již celá vesnice. Psy postříleli na místě, muže na dvoře Horákova statku.

Němci 10. června 1942 v Lidicích.

Ženy s dětmi odvezli do kladenského gymazia. Tady, v místní tělocvičně, je rozdělili. Ženy jely do Ravensbrücku. Spoluvězenkyně před nimi celou dobu tajily pravdu o likvidaci obce a postřílených mužích. O zavraždění dětí se veřejnost dověděla až po válce. Ovdovělé matky dlouho a marně čekaly...

Po vypálení vesnice následovalo její vyhlazení z povrchu země i z dokumentů. Lidice měly být vyhlazeny i z paměti. Jedině vrby u potoka a stará hruška u studánky přečkaly. Němci ukradli i dědická práva všech obyvatel. "Veškerý majetek pozemský". Výnosy a nařízeními. Pozemky lidických občanů byly hromadně převedeny na německou říši.

Nezůstalo nic. Jen paměť.

330 životů ani naloupený majetek nikdy nikdo nevrátil. Staré Lidice byly likvidovány za peníze místních občanů. Lidičtí si zničení obce zaplatili ze svého! Nové Lidice vyrostly z darů celého světa. Pozemek starých Lidic odebraly německé říši až poválečné zákony Československa, kterým se dnes nadává do "Benešových dekretů".

"Ústřední téma nejbližší činnosti Sudetoněmeckého landsmanšaftu je požadavek na zrušení Benešových dekretů a jeho spojování se vstupem do Evropské unie", prohlásil 11. června 2000 při svém nástupu do funkce nový mluvčí SL Johann Böhm. Připomněl mi tak paní Wiesmannovou, manželku gestapáka, jenž řádil v Lidicích, jak se několik dní po tragedii producírovala po Kladně s arizovaným kočárkem. A nijak jí to nepřišlo nevkusné. Po zrušení "dekretů" by se německé říši měly správně navrátit lidické pozemky.

Lidický kočárek by paní Wiesmannové patřil právem.

V Lidicích už klečel za odpuštění Willy Brandt, jak zde připomněla ve svém sobotním projevu Petra Buzková. Němec, vězeň hitlerovských koncentráků. Vrah Maloth samozřejmě o odpuštění nežádal. (Stejně jako nikdo z českých provokatérů nepoklekne u mostu v Ústí nad Labem.) Ale ani od "nové generace" sudetoněmeckých vůdců jsme nezaslechli náznak omluvy.    

10. června 2000 po slavnostním kladení věnců, projevech politiků a po mši svaté odhalil Jiří V. Hampl poslední segment neuvěřitelného památníku: Po smrti své ženy Marie Uchytilové (+16.11.1989) se zarputilou tvrdošíjností dokončil její životní dílo, na kterém společně pracovali od prvního nápadu v roce 1969. Na loučce s výhledem na Horákův statek postavil sousoší 82 lidických dětí zavražděných plynem v polském Chelmnu. Za práci si účtoval 1 korunu. Realizace stála dalších 11,5 milionů (včetně bezpečnostního zařízení!). Tisícovkami drobných příspěvků se podíleli Češi. Milionovými obnosy přispěly nadace z Dánska, Japonska, Velké Británie... A Německa.

Odpoledne zapěly pěvecké sbory z Kladna i z Brém v ekumenickém středisku sociálních, kulturních a duchovních služeb Oáza Lidice. Žádný z přítomných Němců nehovořil o "odškodnění", "vyhnání" nebo "dekretech". Lidické ženy tu dosud žijí. I jejich děti, vnuci a pravnuci.

Něco se dá odpustit, něco pochopit, něco snad i napravit. Jsou však věci, které nesmějí zůstat zapomenuty.

Lidické děti se dívají.

Pramen: www.volny.cz/lidice


Hořící Lidice


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic (kovanic@mbox.dkm.cz)
Počet přístupů na stránku: