NEVIDITELNÝ PES    //   EUROPE'S   //    ZVÍŘETNÍK   //    BYDLENÍ   //    EKONOMIKA   //    VĚDA   //    SCI-FI   //    SWNET
  
Středa 27.9.2000
Svátek má Jonáš

 Hledání:
 Výběr z vydání:

ŠAMANOVO DOUPĚ: Bitva pod Vyšehradem

RODINA A PŘÁTELÉ: Ani rodina, ani přátelé - drsná realita

NÁŠ RYBNÍK: Co jsme s hrůzou čekali, je tady!

SLOVENSKO : V Praze se hází dlažební kostky, v Bratislavě celý stát

POLITIKA: Čekání na výsledek

Pes CLASSIC 27.9.2000

PSÍ PŘÍHODY: Psi v centru dění

BLBOST: Kdo je větší blb

CHTIP: Proč jsem propustil svoji sekretářku

ŽIVOT: Mikrodrama s mobilama

MROŽOVINY: Stát na dluh

USA: Vojenský výzkum

ŠKOLSTVÍ: Bude školní internet (ne)bezpečný?

AKTUALITA: Brečeli jsme pod Vyšehradem
aneb Grossovy lázně


NÁŠ RYBNÍK: Praha - den před tím
 Rubriky:
Svět
Politický cirkus
Rodina a přátelé
Bartovy příhody
Zábava
Kultura
Společnost
Politika
Šamanovo doupě
Mrožoviny
Litery
Slovenská kronika
Stručně
Kronika dne

TOP 50, TOP 100
Archiv vydání
Stálice

 HLAVNÍ STRÁNKA

27.9. ŠAMANOVO DOUPĚ: Bitva pod Vyšehradem
Jan Kovanic

Tak už to tu máme: Zničená auta, rozbitá okna, hořící barikády, ranění lidé. Levicoví teroristé zaútočili v Praze na symboly západní civilizace.

Kolem poledne to v Sokolské ulici na novoměstské straně Nuselského mostu vypadalo ještě jako na nevinném karnevalovém průvodu. Dav několika tisíc lidí postával, posedával, polehával, pokřikoval hesla, většinou italsky. Socialismus ano, kapitalismus ne. Bubny duněly, stupňovaly rytmus i řev. Re-vo-lušn! Dav ječel, skoro jako při fotbalovém utkání či Hitlerových projevech. Ale našla se i zákoutí se zádumčivou flétnou. Dojem karnevalu umocňovala sádropapírová figurka strýčka Sama a různobarevné balónky s nápisem "Liquidate IMF & WB". Dokonce i cosi jako alegorický vůz se zde nacházelo.

Náměstíčko přímo před mostem bylo prázdné, aktivisté zde polehávali a močili do křoví. Položili si na zem transparenty upevněné na bytelných latích. Świat dla ludzi nie dla zysku, na nich měli napísáno. Na různých transparentech v různých řečech, ale všechny ty transparenty byly upevněny na solidních latích. A taky, abychom jim rozumněli, byl zde nápis v češtině - Otpor! Na zemi se povalovaly stovky lístečků marxleninské komunistické strany Turecka s frontou tváří velikánů. Na lístečcích hrdě hleděli Marx, Engels, Lenin, Stalin a Mao. I kubánská vlajka nad demonstranty pyšně zavlála.

Nuselský most byl zašpérován hradbou policajtů a jejich techniky. Kolem ní stovky fotoreportérů a kameramanů. Ti nejagilnější vyšplhali až na lampy veřejného osvětlení. Od policistů se linulo hlásání "Občané, vaše shromáždění je v rozporu se zákony České republiky. Jménem zákona vyzýváme svolavatele k jeho rozpuštění." Česky, italsky, anglicky, španělsky. Jakási postarší antiglobalizační túristka hrozila francouzkou holí a volala "Šprechen sí dojč!" Jiná madam volala anglicky, že to je její svoboda, chodit si po mostě, kam chce. I mírumilovný vozíčkář se tu projížděl se svou kamerou.

Těsně u policejních zátarasů bylo tvrdé jádro demonstrace - 200 až 300 vycvičených bojovníků. Za nimi byla silnice prázdná - až po 200 metrech křepčil a polehával onen karneval. Chtěl jsem prázdnou ulici přejít, ale nepustil mne kordon španělsky mluvících borců. (Jak v únoru 1948!) Pochopil jsem, že udržovali ústupovou cestu útočícím bojůvkám. Útočníci napadali čelo policejního kordonu, rozebírali zátarasy a odvlékali je pryč. Občas byli poprášeni lehkým plynovým útokem.

Toto byl růžový, "hodný" průvod. Zatímco laškoval s policií u vstupu na Nuselský most, akční modrý průvod mířil k Pakulu z Nuselského údolí. Ve Slavojově zastavil hlavní dav policejní kordón. Tady hrál na trumpetu jeden aktivista pod černou vlajkou anarchie smuteční pochody i revoluční píseň "Avanti popolo". Zatím útočná skupina pokračovala Lumírovou ulicí. Na úrovni Krokovy je však zablokoval kordon policistů, podpořený dvěma obrněnými vozy a stříkačkami. Modří si nechtěli nechat líbit omezování své svobody pohybu, rozebrali chodník a jali se metat kostkami po policistech, kteří se chránili štíty.

Stál jsem tam na zahradě domu na rohu. Po půlhodině to již bylo poněkud fádní - od spodu pršely na policisty nepřetržitě dlažební kostky vyrvané z chodníku, občas jsem se musel některé uhnout. Vždy tak pět až deset útočníků vyrazilo proti policejní hradbě a házeli kostky, někteří si přišli blíž - ti, kteří rozebrali větší kostky silniční. Ve druhé vlně se zatím připravovalo dalších asi dvacet záložníků. Jedni ustoupili, aby doplnili střelivo, druzí nastoupili a další byli připraveni vystřídat své soudruhy. Policajti se kryli štíty a z hasičských vozů trpělivě kropili útočníky, nikoli vražedně silným proudem. Také je pravidelně zásobovali dělbuchy se slzným plynem.

Kolem 14.45 došlo ke změně situace. Odspodu z Lumírovy ulice se blížila posila asi sta bojovníků proti chudobě. Kryli se kdesi strženými plechovými dveřmi před vodní sprchou a nezadržitelně postupovali. Teprve teď, zhruba po hodinovém nepřetržitém držení pod kostkodlažební palbou, policie zaútočila. Přijela jí k tomu posila Krokovou ulicí. Hoši v helmách a ve štítech začali zatlačovat černorudou gardu dolů Lumírovou i do sadů.

Pak nastoupil druhý sled policistů - bez přileb, který začal řvát na novináře, ať vyklidí "soukromý pozemek", totiž zahradu domu č. 2. Nechápal jsem toho policistu, co křičel na chlápka, který v závětří za domem, jsa oblečen do červené vestičky s nápisem "Press" klofal cosi do svého notebooku. Policajtek k němu přiběhl a z jednoho metru na něj řval: "Okamžitě opusťte soukromý pozemek, jinak proti vám bude použito všech zákonných prostředků." Napadený evidentně nic nedělal, jen klofal. Opáčil, že musí přeci svoje věci zabalit, načež jsme opustili tu zahradu.

Řadě druhosleďáků to však nestačilo a začala nás vytlačovat Krokovou ulicí dolů, dále od dění v Lumírově. Bylo nás tam asi padesát lidí, z toho tak třicet označených vestičkami "Press". Jeden aktivní policajt vypadal, že nás snad začne mlátit, zarazil ho však starší kolega, nejspíš velitel "zásahu".

Tak to byla jediná skvrnka na práci policie. S těmi hochy v helmách, kteří hodinu trpělivě snášeli soustředěný útok kameny, s těmi se dalo mluvit. Ale pan policajt z týla byl neadvekvátně agresivní - ne na teroristy, na novináře.

Mezitím začala policie zatlačovat všechny demonstranty - i ty, co jen čekali v záloze a zpívali Avanti popolo, panděra rosa. Dav se přesunul podchody pod železniční tratí do ulice Na Slupi, kde zablokoval tramvajovou dopravu. Ulice za tratí byly ovládnuty policií. Z trati se stala frontová linie. Přes stojící vlak s cementem létaly dlažební kostky, ba i přes projíždějící osobák. Z druhé strany postupovala artilérie, která dálkovou palbou dělbuchů zatlačovala demonstranty ke křižovatce na Slupi. Zároveň je na své straně trati hnala i Vnislavovou ulicí k Výtoni. Ustupující dav zatarasil Vnislavku snad desítkami barikád z urvaných plotů a uschlých stromků z náspu železniční tratě. A zapálil je. Na Slupi hořela jen jedna barikáda, zato parádně. I tu však policajti překonali. Postupovali opravdu pomalu, spíše zatlačovali. Nevybíhali a nezatahovali demonstranty do antonů. Ti v klídku demolovali zábradlí na slupské křižovatce a vyrobili z nich další zátarasy. Zároveň vzadu za policejním kordonem jiné party rozbírali dlažbu na tramvajové Jaromírově ulici i v souběžných Sekaninově a Oldřichově. Nuselské údolí bylo neprůjezdné. To nejspíš nepochopil řidič dodávky s imperialistickým Plzeňským pivem, který jeda od Vltavy Svobodovou, vjel na křižovatce Na Slupi do plné palby obránců umírajících afrických dětí. Zazmatkoval a jel "bezohledně" dál. (Jak jsem slyšel na některé televizi - jel bezohledně v jízdní dráze, místo aby zastavil v dešti kamení). Však byl ztrestán vymlácením oken a poraněním na hlavě.

To už bylo asi 15.45. Školení pracovníci systematicky rozebírali ochranná zábradlí, ploty, bilboardy, se zkušeným grifem vyjížděli s odpadkovými kontejnery do ulice, kde je vysypávali, případně zapalovali. Pod železničním mostem Na Výtoni stál dav cizokrajných mladých lidí a blokoval veškerou dopravu. Tramvaje nejezdily ani po nábřeží. Nějaký bezohledný automobilista chtěl projet, jeho kapitalistickou stodvacítku však milovníci svobody svobodně a bezelstně zapálili, v pět hodin večer z ní už kapala jen voda. Ještě že ten pivovarník nezastavil!

To jsem viděl a prožil v úterý 26. září 2000 pod Vyšehradem

Šamanovy poznámky:

1. Poslyšte, mám už za sebou pár demonstrací, od liberecké v srpnu 1968, přes palachiádu a všechny ty předlistopadové - ale něco tak organizovaného jsem ještě nezažil! Všichni demonstranti měli své role. Na jedné straně hoši s plynovými maskami házejí na policajty kamení a Molotovovy koktajly, v pozadí jsou ti hodní, připravení nechat se brutálně zatknout před kamerami televizí. Třeba invalida nebo dívenka s batůžkem, ti jsou opravdu politováníhodní. Ani jsem neměl pocit, že by teroristi, útočící proti policistům se zbraněmi v rukou (ty plaňky, když se z nich strhnul nápis, byly opravdu účinné) - že by projevovali nějakou nenávist. Ne, odváděli pouze profesionální výkon. Ani žádná neobratnost při stavění a zapalování barikád nebyla patrná. Šlo o dobře nacvičenou a dlouhým opakováním zažitou činnost.

2. No, nemyslel jsem si, že budu kdy fandit policii. Přes všechny chyby, které učinila, ji chválím. Všichni zranění - i ti nevinní okolojdoucí lidé, jsou obětmi komunistické špíny, která se halí pod černý šátek anarchie. Jak se natřásal antiglobalista před televizní kamerou, že starému pánovi poskytli první pomoc, když na něj vletěl slzák. Hodní chlapečci mezitím dlouhé desítky minut házeli kamením, dokonce i ti samaritáni s červeným křížem na rukávě!

3. Mám jednu radu pro odpůrce západní civilizace: Když se vám nelíbí, odstěhujte se třeba do Vietnamu, Severní Koree či na tu Kubu! Aspoň poznáte onu svobodu reálného socialismu, kterou stále opěvují komunisté. Ale do České republiky už raději nejezděte.




Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: