hud  
Zpět  Zpět     Hudba a zvuk - hudební rubrika Neviditelného psa, kterou řídí Lubomír Fendrych, vychází každé úterý. Pro návrat do hlavní stránky klikněte na přišpendlený obrázek v titulku nebo sem.     
 

STARŠÍ PŘÍSPĚVKY:

20.4. forbína o soužití s LP deskami - aktuality Hudební festivaly koordinují, Česká televize 2; Vltava: Nenechte si ujít - recenze J. S. Bach: Sonáty pro cembalo a housle; Beňačková + Brabec: Sento amor - ftipy tentokrát kreslené - Stavíme hudební nástroje aneb s panem Poláčkem o tom, že nástrojař prostě musí být všeuměl
13.4. forbína o humoru, opeře, krizi a obrázku - aktuality Pavel Šporcl má nové CD, Vratislav Blažek scénárista filmových muzikálů a textař, Vltava: Nenechte si ujít - recenze Bach -Vivaldi: Concertos; Mozart: Sonáty pro housle a klavír - Robert Schumann žil dva životy - ftipy - Co je do hudby, když nemá švih...
6.4. forbína o Rusalkách všeho druhu - aktuality Vážná hudba v televizi - recenze Rachmaninov: Songs; Ze zlatého fondu Janáček: Complete Orchestral Works - ftipy - Středověká hudba ještě trochu jinak... s J. Doubkem, skladatelem, dirigentem a... - Hifi na duben
30.3. forbína o novém operním slovníku a o tom, že se šetří až příliš aktuality Novinky ze Slovart Records, Muzikál o Mozartovi, Vltava: nenechte si ujít, Česká televize Brno: vážná hudba obrazem i zvukem - recenze B. Smetana: Klavírní dílo IV. (komplet); Ceremony of Trumepts: výběr barokní hudby - Na druhé straně mikrofonu jsou taky lidi - ftipy
23.3. forbína o Hudebním informačním středisku - aktuality Hradčany hudební počtvrté, Josefu Sukovi bude v létě 70 - recenze Janáček: Glagolská mše, Věčné evangelium; Fauré: Requiem, Janáček: Otčenáš, Zdrávas Maria, Hospodine, pomiluj ny - Hospodine, pomiluj ny! exkurze do hudební historie s notami ze 14. století - Malá, ale čilá firma Arco Diva - ftipy(?)
16.3. forbína o hudbě v Haz vůbec a o MP3 zvlášť - aktuality Landovský natáčí Černé barony, Tučapského Stabat Mater v Rudolfinu - recenze Bedřich Smetana: Piano Works III (komplet) - Ze zlatého fondu Bach Harpsichord Works, Zuzana Růžičková - ftipy - Cembalo je když,... chvilka se Zuzanou Růžičkovou - Kterak zařízení dobré hudební VII... o téměř marném boji s hlukem
9.3. forbína o pejskovi - aktuality Virtuosi di Praga v Austrálii - recenze Smetana: Klavírní dílo II. (komplet) - Ze zlatého fondu Honegger: Johanka z Arku - ftip? Ani ne, jen postřeh ze života od A.Honeggera..., ale přece jen ftípek navíc - S panem profesorem Ivanem Klánským o Smetanovi a žáčcích darebáčcích...
2.3. forbína o Mozartově, ba i Haydnově lebce - aktuality Notes a Muzzik jsou zajímavé televizní hudební pořady - recenze Smetana: Klavírní dílo I (komplet) - Ze zlatého fondu Jean-Pierre Rampal, skladby Fr. Bendy a K. Stamice - ftipy - Kvinterna je na středověk
23.2. forbína o osmi klavíristech - aktuality Příležitost dostanete, když vyhrajete - recenze Dvořák: String Quartet No. 3, Two Waltzes; Smetana: Klavírní skladby pro 8 a 16 rukou - ftipy - DVD a kousek domácího kina
Mediálním partnerem
Hudby a zvuku je:
jdi na WWW stanice Vltava - ČRo 3 (1kB)
Úterý 20.4.1999 Hudba a zvuk - ZNĚLKA (17 kB) - každé úterý HUDBA A ZVUK (89)

forbína o soužití s LP deskami - aktuality Hudební festivaly koordinují, Česká televize 2; Vltava: Nenechte si ujít - recenze J. S. Bach: Sonáty pro cembalo a housle; Beňačková + Brabec: Sento amor - ftipy tentokrát kreslené - Stavíme hudební nástroje aneb s panem Poláčkem o tom, že nástrojař prostě musí být všeuměl


Opět a opět se setkávám na CD s nahrávkami, které jsem už jednou recenzoval coby LP, tehdy se šumem, praskotem, narážkami, škrtáky všeho druhu a velikostí, s průřezy, povrchem podobným pomerančové kůře a ....bylo toho ještě hodně. Byl velikánský rozdíl mezi originálem - tedy mg. pásem sestřihaným do konečné podoby ve studiu a kopií určenou výrobě, A ještě větší porovnávalo-li se to s výslednou LP deskou. U samotných LP desek pak tu byly navíc rozdíly jak co do mimohudebních příměsí (pokud jde o kvalitu povrchu), ale i ve zvuku, neboť materiál “tekl” i po lisování, což odnášela hlavně (ale nejen) vyšší kmitočtová pásma, a tedy hudba. Navíc se u nás musel brát zřetel na nekvalitní vybavení diskofilů - například přeskakování přenosek, kvůli němuž se musely omezovat basy i nad povolenou normu. Byly i další triky, například když bylo nutno dostat na omezenou plochu záznamového pole desky trochu víc, a nedej gramofonbože zároveň na “prostor” náročnější hudby. To jsme pak poslouchali nízké kmitočty “mono” - otázkou jen bylo odkud dolů. Přitom samotný princip lisování neomezoval možnosti LP desky tak, jak bychom mysleli. Existovaly postupy, které umožňovaly vyrobit LP desku v kvalitě zcela se rovnající nebo i předčící nahrávku na originálním mg. pásu - tím, že se vynechalo nahrávání pomocí magnetofonu a hudba se zapisovala přímo. Takhle se kdysi začínalo, ale já mám na mysli něco trochu jiného,to co se za drahé peníze prodávalo audiofilům zhruba od poloviny našeho století. Za drahé peníze proto, že takto bylo možno vyrobit jen velice omezený počet desek. Sám jich pár mám a mohu jejich kvalitu dosvědčit. Mezi tím se zkoušelo mnoho jiných, méně finančně náročných způsobů. Zajímavé jsou, pravda: někdy bylo přání otcem myšlenky, některé byly technicky překomplikované. Jako například pokus vykompenzovat nedostatky přenoskového hrotu záměrným zkresením zápisu na záznamové drážce...zrovna jsem se těmi LP ve své diskotéce probíral. Ale o tom zase až někdy jindy.


Aktuality

Hudební festivaly koordinují a to tak, že se sdružily v Asociaci hudebních festivalů. Tenhle nápad se týká mezinárodních hudebních a operních festivalů v České republice a není to už jen záměr: Asociace totiž přešla k činům. Smysl té snahy je jasný: koordinace, zamezení zbytečných duplicit, podpora specifičnosti jednotlivých podniků, kterých je u nás od jara do zimy, tedy vlastně celý rok, požehnaně. A možná že i zkvalitnění toho dění, neb by se tu postupem doby mohla uplatňovat měřítka vskutku evropská. Jen pro připamatování uvádím aspoň některé festivaly. Samozřejmě Pražské jaro na místě prvním, ale je tu i Moravský podzim, Velikonoční festival duchovní hudby, Ostravský máj, Litomyšl, České Budějovice, Český Krumlov a mnoho jiného. Podaří-li se, bude to znamenat daleko efektivnější využití domácí hudebního potenciálu i směrem do zahraničí. Přidám trošku skepse: ono mít u nás dobrý nápad....ovšem pro české muzikanty to je příležitost takřka životní a pro posluchače ostatně také.

Nenechte si ujít

Pondělí až pátek 19. 4. - 23. 4. 9. 00 a 16. 30
Naše téma
" Jako by tu s námi ani nežili.. " - tak zní titulek pěti pořadů v nichž se zamyslíme nad tím, co se na nejrůznějších typech škol má možnost naše mládež dozvědět o historii židovského národa. Zároveň zodpovíme i nejčastěji se opakující dotazy posluchačů. Hosty besed budou ředitel Židovského muzea dr. Leo Pavlát, historici, vyučující dějepisu na pražských gymnáziích, pedagogové Univerzity Karlovy a představitelé křesťanských církví.

Úterý 20. 4. 19. 30.
Koncertní sezóna SOČRu.
Na programu bude jedna z populárních operních předeher Gioacchina Rossiniho Straka zlodějka, dále 2.violoncellový koncert Bohuslava Martinů a Janáčkova Sinfonietta. Koncert řídí šéfdirigent Vladimír Válek.

Sobota 24. 4. 20. 00
Opera - J.Massenet: Popelka
ve vynikajícím provedení sólistů Flanderské opery.

Neděle 25. 4. 7. 00
Liturgický rok
Zpěvy ze sbírek Česká mariánská muzika a Svatoroční muzika Adama Michny z Otradovic patří k tomu nejkrásnějšímu, co v této oblasti vzniklo.



NOTES 5/99
(hudební magazín ČT Brno na ČT 2
Dubnový Notes se zaměřil na dva významné koncerty Velikonočního festivalu duchovní hudby: barokní kantáty v podání belgické sopranistky Amarylis Grégoire, barytonisty Vladimíra Chmela, orchestru Czech Virtuosi a malajsijské dirigentky Chean See Ooi a Liturgické symfonie Arthura Honeggera a Žalmové symfonie Igora Stravinského. Scénické oratorium Marie Magdeleine Julese Masseneta se objevilo ve vídeňském Odéonu v podobě, ve které se původně uvádělo v 19.století. Klezmer, židovské a hebrejské písně uvedl v Brně u příležitosti svátku Pesach soubor Ha Chucpa.

75. výročí založení si letos připomíná Český rozhlas Brno. Unikátní společný koncert u příležitosti tohoto výročí přichystaly soubory DAMA DAMA a Orchestr Gustava Broma.


Recenze

Hudba Bach Sonata No. 6 G dur II. Largo
Johann Sebastian Bach: Sonáty pro cembalo a housle
Zuzana Růžičková cembalo, Josef Suk housle
2 CD Lotos LT 0060
Sonáta v době Bachově byla již vyzrálou hudební formou a Bach sám jí věnoval nemálo pozornosti. Nebyl by to ani on, kdyby tu nepřinesl něco nového, svého. Tak právě zde vytváří cembalový part nikoli jako návod pro hráče k improvizaci, (k čemuž jinak vybízí jeho tehdy běžný záznam v podobě generálního basu), ale detailně jej vypisuje - dává mu definitivní podobu. Nejen to, part cembala je tu myšlen jako houslím zcela rovnocenný, s dostatkem příležitosti uplatni se i sólově. Vznikl tak zcela nový útvar koncertantního dua. Je to polyfonie, ovšemže, a to polyfonie schopná v rámci svých strohých pravidel sdělit řádku emocí, náladových odstínů, které bychom tu snad ani nečekali. Oba interpreti nahráli ty skladby už v šedesátých letech, vyšly v Supraphonu přivítal jsem je tehdy v recenzi s velkou radostí. Především právě pro zpěvnost houslového partu a náladotvornost té interpretace. Teï tu máme nahrávku novou, je mezi tím víc než třicet let koncertní činnosti, u Zuzany Růžičkové také kompletní nahrávka Bachova cembalového díla. Porovnal jsem si je a řekl bych, že tato je poněkud víc koncertantní, výrazem zdrženlivější. Je to ovšem vždycky Bach “po česku”, to je zřejmé a budiž to tu ještě jednou zdůrazněno. Co je naprosto stejné - to konstatuji s obdivem - je nepřehlédnutelná technická suverenita (k níž docela samozřejmě patří i křišťálově čistá intonace houslového partu). Zvuk velice dobrý, čistý, průzračný.

Scarlatti O Cessate di.
Beňačková + Brabec: Sento amor
CD Ultraphon UP 0007
Výběr hudby na tohle vpravdě nesmrtelné téma je široký -- od raně barokní písňové tvorby Cacciniho až k  téměř současné, je tu hudba původem nebo formou italská, španělská, ale také latinsko -americká. Takže tu najdete G.Paisiella, L.Koželuha, E. Granadose, Villa-Lobose, M. Ponce, Tedesca, a zase zpět ke Giordanimu, Pegolesimu.Scarlattimu a ovšem Händelovi. Jsou to hlavně úpravy Lubomíra Brabce, který v tom má už praxi. Úpravy věcně přijatelné a přirozené tak, jako se zpěv ke kytaře prostě hodí. A sjednocující tenhle co do prostředků a výrazu dost rozdílný soubor. Hlavní je ovšem sólistka, i když kytarista tu má také své malé preludium - fungující jako jakýsi předěl (Santórsola: Prelúdio). Celkově to je stylová interpretace, kde lehčí úlohu má kytara, decentně a zřejmě i záměrně se držící v pozadí
ftipy

Stavíme hudební nástroje, anebo o tom, že nástrojař prostě všeuměl být musí

Pan Martin Poláček je původem technik - strojař a k hudbě, tedy k strojařině přišel tedy z opačné strany, než jiní strojaři, kteří začali u hudby. On ten název nástrojař není vůbec přesný, ba ani dost uctivý - spíš to je architekt - stavitel, tvůrce, restaurátor. Ten technický původ měl i své výhody: nejen tu manuální zručnost, která se u strojařiny jaksi předpokládá, ale konstruktérskou představivost, schopnost důkladně vše nakreslit a spoustu jiného. Ona “nástrojařina” není jen stavět instrumenty, popřípadě jejich repliky, ale i renovace toho, co zub čas, myši, kuny, plísně, houby a já vím co všechno rozhlodaly. Viděl jsem ukázky instrumentů, které byly do dílny přineseny nejspíš v nůši, i parádní hnízdo myší v měchu od varhan - a všelijak poničené píšťaly... ale o tom bude ještě řeč.

Pan Poláček je, jako značná část lidí, kteří mají co do činění se stavbou hudebních nástrojů, zapáleným nadšencem, který sice ví, že se svou profesí musí nějak uživit, ale...prostě mu to nějak nedá a snaží se víc, než je v Čechách - zvláště teï - obvyklé. Působit - od píky - začal v roce 1972 a do dnešní doby opravil na stovku instrumentů, a postavil něco ke dvacítce.

Jakpak se rodí instrument, dejme tomu replika?

Kupodivu není až takový problém udělat dobrý nástroj, ale strefit se do vkusu zákazníka, vcítit se do jeho vnímání a naladit se na ně, abych vyhověl. Jde samozřejmě hlavně o zvukovou stránku, ale i o řadu dalších požadavků, spíš už praktických. A ty dají hodně přemýšlení. Postupy musím tu volit někdy zcela neortodoxní.

???

Tak třeba zvuk nástroje by měl být - tak si přál zákazník - dost silný, aby zaplnil i prostory chrámu, ale chtěl na něm hrát i komořinu. Takže bylo nutno zajistit aby bylo možno - jakýmsi přídavným zařízením, které jsem vymyslil, zvýšit tlak vzduchu. To jsem vyřešil ke spokojenosti a bez ztráty kvality zvuku.

Dalším požadavkem bylo, aby ten instrument - pro úplnost dodávám, že to byl varhanní pozitiv - nebyl příliš velký, ba aby byl přímo na míru, neb se musel vejít - spolu s jinými nástroji - do auta. Muzikanti samozřejmě hrají tu i onde a na vlak spoléhat nemohou. Ten až k sálu stejně nedojede.

A ještě - ten instrument nesměl být příliš těžký, protože jej stěhují sami muzikanti.

...kvůli tomu jsem musel vymyslet zcela jinou technologii, klasickým způsobem postavený instrument by nikdo neunesl.

No dobrá, ale i když se takový pozitiv vejde do auta a dva nepříliš robustní lidé jej odnesou - co se změnami teploty, otřesy?

To je další skupina problémů. Takový instrument, tím spíš tedy varhany, musí být stabilní, aby se nerozsypal, musí vydržet změny teploty, vlhkosti a udržet ladění. Samozřejmě, že dolaïovat se musí vždy, ale ten základ opravdu držet musí.

A kdože má takové požadavky?

Dělal jsem instrumenty pro rozhlas, jednotlivé soubory, například pro soubor Kvinterna, pro jednotlivé muzikanty - dost také pro pana Krčka...

Pro Kvinternu to byl instrument vytvořený na základě dobových kreseb - máte dojem, že jste se strefil - ne snad do optického tvaru, ale aspoň trochu do jeho zvuku?

Zjistit jak varhánky kdysi hrály s pomocí dobového obrázku je - ač se to zdá k nevíře - přece jen možné. Nástrojař má přece znalosti nejen dnešní, ale i dobové technologie, zkušenosti, cit - a ta vyobrazení bývají sdostatek instruktivní. Dokonce podle vyobrazení H. Bosche bylo možno udělat instrument docela přesně - šlo o niněru - a ten zvuk nakonec z toho vyplynul. Ale tu jsem nedělal já.

Ale u varhan - to je přece jen složitější, než u instrumentu s několika strunami?

Tady nám obrázky ukáží počet, velikost i tvar píšťal, takže víme rozsah, barvu - a při znalosti dobové technologie a jejích nedostatků lze napodobit i tehdejší nedostatky - ono dobové někdy na náš dnešní vkus poněkud přibližné ladění.

Ale my musíme vyrobit repliky, které ladí dobře, tu středověkou přibližnost, danou nedokonalým zpracováním, by uši dnešního posluchače nesnesly. Tehdy byla měřítka o dost hrubší.

Takže dneska to mají nástrojaři těžké?

Určitě - zaprvé proto, že se instrument nejdřív vyrobí a sestaví, samozřejmě s určitou představou o výsledku, přesnost takových představ je dána zkušeností, schopnostmi, přípravou, ale též intuicí ..........pak teprve ladí. Každý má svůj zvukový ideál a podle něj - třeba instinktivně - postupuje... Výsledný zvuk je ale nakonec přece jen trochu rébusem až do konce. To znají zvlášť dobře zvonaři. Ti zjistí, zda se dílo podařilo, až úplně na konci. Jen podotýkám, že já instrument sestavuji doma - v dílně, protože tam lze leccos upravit naprosto přesně. A když je naladěno a hotovo, pak se vše rozebere, odveze na místo, a tam znova sestaví. Pak přijde muzikant, sedne a zahraje. Teprve když uzná, že to zní dobře, je vyhráno.

Starý nástrojař odevzdával instrument jen po zvukové stránce. Vnitřek byl jeho tajemstvím. Dnes si každý zákazník instrument hned otevře, takže všechno musí být naprosto dokonalé, dřevo až padesát let staré, ruční práce na setinku milimetru. A i když jde o repliky, je přece jen třeba řešit leccos jinak - jak vést vzduch, jak vyřešit táhla, která se třeba původnímu staviteli tak docela přesně vyrobit nepodařilo... a podobně. Chce to nápad i představivost.

Takže si leccos schováme na příště, neb to bude určitě zajímavé. Asi by bylo dobré uvést některé Vaše instrumenty našim čtenářům...

Myslím že ano, i když to až tak jednoduché nebude. Slouží totiž - pokud vím k plné spokojenosti - leckdes po světě.

Lubomír Fendrych

 
 
 
 
Klikací mapa