Člověk by se až divil, jak je možné, že ten samotářský spisovatel tajuplně fantaskních příběhů, který za celý svůj život nedokázal vydělat na slušné živobytí, má najednou moc inspirovat a dokonce ovlivňovat životy čtenářů na celé Zemi? (Jim Turner, editor sbírky)

Howard Phillips Lovecraft (1890-1937) byl skutečně podivínským samotářem, který přesto svým dílem stále ještě ovlivňuje čtenáře i autory. Navíc - na  rozdíl od mnoha jiných vrcholných autorů SFFH - jsou jeho díla u nás známa a vydávána. 

Řada autorů byla natolik zaujata - a pohlcena - lovecraftovským světem, že vytvářeli díla, navazující nebo reflektující postavu HPL a mýty, které vybudoval. Jim Turner se vypravil po stopách lovecraftovských inspirací a v roce 1995 uspořádal tuto sbírku, v níž se objevuje celkem 18 povídek datovaných od poloviny šedesátých let až do počátku let devadesátých (číslovka 2000 v názvu se tedy k datu vzniku sborníku nevztahuje).

Ačkoliv nadpis sbírky i Turnerův úvod se odkazují na Lovecrafta, mistra hororu, ve sbírce mne zaujala jedna vynikající humorná povídka (pravda, navazující na HPL) - Lovyho tajuplná Ichor od Esther M. Friesnerové. Venkovské děvče nalezne doma rukopis své dávno zemřelé příbuzné H. P. Lovecraftové, a tuto ukázku červené knihovny nabídne nakladatelství, specializovanému na romantickou literaturu. Ředitelka jí podstrčí hanebnou smlouvu, kterou dívka podepíše, ale při té příležitosti se do ní zamiluje jediný mužský zaměstnanec nakladatelství. Výsledkem je, že slečna Pickmannová dorazí do New Yorku - a dorazí tam se svými gardedámami, z nichž nejzajímavější je Velké Cthulhu. Ony to jsou spíš kamarádky, než gardedámy, a tak, řečeno s klasikem: ptáček (totiž Cthulhu) zašveholil a dívka byla zachráněna.

Do první brázdy k této povídce ještě řadím již klasicky hororové kousky. Šachta 247 Basila Coppera popisuje podivné události v podzemním komplexu, jehož lokalizace je stejně nejasná, jako jsou nejasné důvody, proč z něj - právě šachtou 247 - utíkají lidé, aniž by kdokoliv dokázal říci, kam odcházejí. Zmije Freda Chappela vypráví příběh o tom, jak Nekronomicon vstřebává díla světové literatury, a jak to dopadne, když se dva antikváři pokusí této jeho vlastnosti vzdorovat. Povídka Černý muž s rohem T. E. D. Kleina přivádí do USA oživený mýtus jednoho asijského národa.

V závěsu za nimi jsou ještě další zajímavé povídky. "Bezmyšlenkovitě jsem to strčil do kapsy... Pane Bože, Eliote, on fotografoval skutečnost!" Joanny Russové ale měla končit o odstavec dřív, než ji autorka dopsala. HPL Gahana Wilsona začíná a končí přesně tam, kde má, a hodně čerpá z lovecraftovských mýtů a reálií. Poslední slavnost s harlekýnem Thomase Ligottiho mne zaujala propracovanou atmosférou, i když by jí prospěla trochu větší sevřenost. 

Na opačný konec spektra jsem zařadil povídky Pickmannův modem (Lawrence Watt-Evans) a Tlusťoch (Michael Shea).

Čím hrneček navřel, tím je cítit - říkávaly babičky. Každý z nás by si měl uvědomit, čím navřel on - a podle toho vnímat, proč to či ono dílo hodnotí rozdílně od ostatních kritiků. V anotaci na zadní straně obálky najdete citovanou povídku Pickmannův modem jakožto lákadlo - pravda je, že díky mému vzdělání v oboru počítačů se na tento typ zápletky dívám mnohem poučenějšíma očima - a také mnohem kritičtěji - než většina čtenářů. A když porovnáte můj výběr s anotací na zadní straně obálky, zjistíte, že ani dvě zbývající povídky v anotaci mne zvlášť nezaujaly. 

Jsem si vědom, že moje etalony pro žánr hororu nastavoval Edgar Alan Poe a jeho Jáma a kyvadlo. Jinak řečeno - cítím to tak, že kvalitní horor neukazuje, čeho se máme bát, ale místo toho předvádí, jaký strach máme. Můžete to také (ne úplně přesně) přeložit takto: thriller je něco trochu jiného, než horor. Jim Turner nebyl takový purista, jako já, a tak sbírka má mnohem širší záběr, dokonce povídka Velká ryba (Kim Newman) mi připomíná nepřijatý scénář k Aktům X.

hodnocení: autorské průměr 7/10 (5-8/10), překlady "+" (čtivé, dobré zacházení s jazykem), redakce 7/10