Středa 20.8.2003
Svátek má Bernard

Literatura
Film
Povidky
SF akce
Akademie SF
SF&F workshop

Archiv vydání


HISTORIE: seriál Jak to je s dějinami fantastiky u nás doopravdy?
>>>


CONY: seriál Pořadatelem snadno a rychle
>>>


TV zaklínač - rešerše třináctidílného seriálu
>>>


přehled životopisných medailonků na Sardenu
>>>


přehled filmových recenzí, zveřejněných v roce 2002
>>>


seriál o přednášení - spousta postřehů pro přednášející, několik rad pořadatelům a něco málo pro zasmání nakonec
>>>


Přehled článků o Euroconu 2002 v Chotěboři
>>>


Pod tímto odkazem najdete seriál paní Freiové o jazyku naší fantastiky.
>>>

 
 
SARDEN: sci-fi sekce NP + deník o SFFH
šéfredaktor: Pagi, redakce: Zdeněk Rampas (Interkom), Vlado Ríša (Ikarie)
kalendář SF akcí, Pagiho fotoalbum, NOVÉ KNIHY, UKÁZKY

 HLAVNÍ STRÁNKA

20.8. RECENZE: China Miéville, Nádraží Perdido
Pavel Obluk

Nádraží Perfido

Kolem tohoto tlustého špalku jsem chodil několik týdnů, než jsem si ho koupil. Trochu mě odrazovala ukázka zveřejněná na Sardenu, všeobecně nadšené přijetí a tak trochu i to, že jsem pořádně nevěděl, co je titul knihy a co jméno autora. Nakonec jsem neodolal a mohl se tak přesvědčit, že ovace byly opodstatněné.

Obal knihy (jinak pěkný a k věci) se hemží tradičními reklamními upoutávkami, které jsou netradičně docela rozumné a oprávněné. Snaží se několika slovy knihu definovat, což je ovšem předem odsouzeno k nezdaru. Dílo se zcela vymyká zařazení do běžných škatulek. Asi nejvíc se mi líbilo označení jako "fantasy ekvivalent kyberpunku".

Hlavním hrdinou knihy je město Nový Krobuzon. Jeho popis jistě v souhrnu vydá na několik stovek stránek celého textu. Je to město bizarní, mnohovrstevné, žijící samostatným životem bez ohledu na své obyvatele. Tento život kypí na všech úrovních; v podzemních kanálech a kobkách, v ulicích, na střechách domů i v ovzduší. Ve městě je mnoho chrámů zasvěcených bezvýznamným bůžkům; veškeré aktivity lidí, zástupců jiných ras, hybridních "přetvorů", myslících i nemyslících strojů však směřují k oslavě jediného pravého a nejvyššího boha, jímž je město samo. Dnem i nocí zpívají podzemní stroje skřípavé žalmy a ke lhostejným nebesům stoupá zápach a dým zbytečných obětin.

Autorova invence oživila město řadou hlavních i vedlejších postav nejrůznějších ras a charakterů. Jejich osudy se proplétají stejně jako křivolaké uličky města a stejně jako ony tu a tam náhle mizejí, aby se o kus dále nečekaně znovu vynořily z podzemí. Ústřední (zřejmě) dvojici tvoří nekonformní zneuznaný vědec Izák a ptačí muž Jagharek, z trestu zbavený svých křídel. Právě jeho zoufalá snaha o opětné získání schopnosti létat rámuje celý spletitý příběh. Izák přijímá neobvyklou zakázku (spolu s neobvykle vysokou zálohou) a nevědomky spouští lavinu událostí, které představují hrozbu pro celé město, respektive jeho myslící obyvatele.

Této hrozbě jsou pak nuceni - částečně okolnostmi, částečně vlastním svědomím - čelit. Je zajímavé, jak se k ní stavějí oficiální vládcové města. Přestože jsou navýsost zkorumpovaní, neváhají v zájmu věcí veřejných nést vlastní kůži na trh. Jejich vyjednávání se zmocněncem samého Pekla (!) a neuchopitelnou bytostí jménem Tkáč patří k vrcholům knihy. Nerovný zápas s psychomůrami, jež se živí sny myslících tvorů, však zůstává na bedrech Izáka a jeho přátel.

Při čtení jsem měl pocit, že se jedná o zvláštní konglomerát Hyperionu a Neuromancera říznutý dalšími ingrediencemi z Neala Stephensona a Paula J. McAuleyho. Výsledný koktejl byl dokonale namíchán; nic z něj chuťově nevyčnívalo (s výjimkou Tkáče, který hodně připomínal Štíra). Snad právě proto nelze knihu jednoznačně zařadit. Je to sci-fi i fantasy, kyber- i steampunk. Autor však na nějaké škatulky nedbá a s rozkoší chrlí proudy své imaginace. Čtenáři nezbývá, než se po nich - rovněž s rozkoší - plavit. Jen někdy se tato silná zbraň jeví jako kontraproduktivní. Některé bytosti jsou až příliš komplikované a samoúčelné (rukodlaci a konec konců i cheprijky).

Trochu to vázne i v kompozici díla. Jedna z hlavních hrdinek se ztrácí na několik stovek stran a její znovuobjevení patří do kategorie deus ex machina. Také úloha nádraží Perdida, kde se spojují všechny trasy projíždějící městem, mohla být více zdůrazněna. Tím by se zároveň vysvětlil i název knihy. To vše jsou ovšem jen drobné nepodstatné výtky. Asi jako když gurmán po výtečné hostině postrádá ubrousek na otření mastných rtů.

Pavel Obluk

Miéville China, Nádraží Perdido, fantasy kyberpunk (?) Název originálu: Perdido Street Station, přeložil Milan Žáček, vydal Laser, 2003, 607 stran, cena 279 Kč, ISBN 80-7193-149-7

(převzato z Interkomu)




Další články tohoto autora:
Pavel Obluk

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku:




Výběr z vydání

  • RECENZE: China Miéville, Nádraží Perdido

  • ÚVAHA: pět zákonů sledovanosti

  • VYŠLO: dotisk parodie Za pár prstenů, Saudkovo Tajemství Zlatého koně, Pevnost a román z prostředí WITCH

  • RECENZE: Andrzej Pilipiuk, Čaroděj Ivanov

  • ÚVAHA: Zednáři ve StarGate

  • FILM: Terminátor 3: Vzpoura strojů

  • CENY: nominace na World Fantasy Awards

  • MEJLEM: Grand Prix Mistrovství Moravy v Osadnících z Katanu

  • VYŠLO: román Projekt Coyote, Čtyřlístek, WITCH a hry

  • RECENZE: Karolina Francová, Arien

  • HOROR: Červencové novinky ze světa filmových horrorů

  • AKCE: Tatracon, aneb hele, oni zapnuli Tatry...

  • (NE!)RECENZE: China Miéville, Nádraží Perdido

  • RECENZE: Orson Scott Card, Hegemonův stín

  • AKCE: přihlašujte se na XenaCon 2003!

  • Na okraj
    Pagiho fotky z Tatraconu

    Dárečkovy fotky z Tatraconu



    2003-09-12..14 Bratislava: Istrocon

    přihláška na Koprcon (14-16/11/2003)

    Terminátor 3 - M. Spáčilová na iDnes

    Palantír fotil na Parconu