Úterý 20.11.2001
Svátek má Nikola

Biologie a příroda
Vesmír
Fyzika
Medicína
Matematika
Historie
Umění
Filosofie
Psychologie
Humanitno
O Zemi i zemi
Techno
Chemik

Ohlašovna
Rozhovory
Recenze
Soutěže
Lidé
Co když...?
Satirikon
K diskusi
Pa - vědo

Archiv vydání


Anglický Úřad pro UFO zavřen

Anglický úřad The British Flying Saucer Bureau, který po celé půlstoletí pátral po mimozemšťanech a jejich aktivitách, ukončil svou činnost. Tento úřad, který měl v jedné době až 1500 pracovníků po celém světě, registroval v minulosti týdně kolem 30 různých hlášení o výskytu UFO. V poslední době ale počet hlášení klesl na minimum a také na pravidelné měsíční konference docházelo tak málo účastníků, že je bylo nutno pozastavit. Podle Denise Plunketta, spoluzakladatele úřadu, je nutno činnost úřadu ukončit pro nedostatek UFO.

Víra v UFO klesá i v Německu čtěte zde:
>>>


NEJKRÁSNĚJŠÍ VÁNOČNÍ DÁREK PŘESTAŇ KOUŘIT A VYHRAJEŠ VLASTNÍ ŽIVOT


akce začíná na serveru HTTP://viditelne.prase.cz

Motto akce:

"Politik nemůže přijímat do státního rozpočtu peníze získané prodejem nejnebezečnější drogy cigarety, která zabije jen v České Republice dvacet tisíc lidí ročně, absurdně v době, kdy policie a záchranné sbory musí a po právu prohlížet kupříkladu obálky, ale i všeliké lokality, které jsou byť jen podezřelé z toho, že by mohly být kontaminovány nebezpečnou nákazou. Policie nás chrání před terorem a patří jí za to dík i ohleduplnost nás všech."

Potřeba ochrany zdraví občanů volá o to více v době, kdy asi 7 000 obětí našlo smrt při nejšílenějším a nejničivějším teroristickém útoku dějin 11.9. N.Y. proti svobodě nás všech. Ovšem třikrát tolik lidí, než zemřelo v tomto historicky nejničivějším útoku, nechají v naší malé zemi každý rok o život připravit politikové držením neudržitelného - tedy "legálnosti" zabíjení svých spotřebitelů Tabákovými koncerny. Dokonce se nám někteří i v této době snaží říci, že smrt z kouření, které nyní navíc cíleně v nechutných spotřebitelských hrách a PR kampaních útočí na naše děti, je prý "jaksi" v pořádku, je to jen - začátek citace - " všeobecně tolerovaným nešvarem", jak mi napsala paní poslankyně Kateřina Dostálová, byť dodává, další citace: "Vždy budu podporovat jakékoliv programy vedoucí k efektivní prevenci." I naše Prase má problém, aby se v tom vyznalo... Prevence je přeci přímo nabíledni, nenechat obchodovat narkomafii ze smrtí na úkor Vašich voličů. Co na tom prosím neni srozumitelného?

Smrt a nemoci z cigaret nejsou legální tím, že je brání zkorumpovaní politikové, leckdy bohužel i prostou ignorací žurnalisté, či lobisté tabákových koncernů. Smrt z cigaret je stejný teroristický čin jako kterýkoliv jiný a po duchu platných zákonů je veřejným ohrožením číslo jedna. Což ví ostatně i pan ministr zdravotnictví, jak nám vzkazuje na krabičkách, ale nikterak ho to nevzrušuje zřejmě?, neboť nechává cigarety dále distribuovat jako potraviny - v této souvislosti je smutné zjištění, že žvýkací tabák neprojde.. Cigarety ano? Proč tedy cigareta není novokuřákům zakázána, co hledá v kapitole "Potravinářský a tabákový průmysl?"

Co hledá na pultu každých potravin, ve skryté i otevřené reklamě. Důmyslnou strategií tak asociuje zejména mladým lidem, že ono to zase tak hrozné není, to by to nedali do potravin, to by nekouřil ten a ten... Cigareta bez zábran hledá nové oběti a jejich nárůst u žáků základních i středních škol je rekordní za poslední desetiletí.

Pokud Vám tato fakta také nepřijdou normální, byť jste i kuřáci, ale nechcete, aby tento "koníček" převzali i mladí, čtěte p r o s í m dál a pomozte nám šířit občanskou kampaň "Nejkrásnější Vánoční Dárek je nekouřit." Pomozte apelovat na své poslance, na své novináře, ať s tím taky trochu pohneme a není to lehké, sledujte výroky pana premiéra i poslanců, Ty negativní a výhružné nalezete už dnes na nástěnce TABÁK - budeme je akutalizovat, a začínají přicházet také kladné ohlasy na nástěnku ZDRAVÍ.
>>>


PROHLÁŠENÍ: Pražská botanická zahrada protestuje proti neobjektivnímu přístupu v kauze skleník

zaměstnanci Pbz

Praha, 7.10.2001: Zaměstnanci botanické zahrady v Praze-Tróji důrazně protestují proti neobjektivnímu přístupu některých zastupitelů Magistrátu hlavního města Prahy a jejich snaze o urychlené odvolání ředitele botanické zahrady Mgr. Jiřího Haagera.

Zaměstnanci Pražské botanické zahrady, jako organizace spravované Magistrátem HMP se cítí tímto jednáním napadeni a vyzývají všechny zastupitele, aby zvážili veškeré skutečnosti související se stavbou skleníku a vyhnuli se ukvapeným rozhodnutím na základě neúplných či záměrně zkreslených informací. Považují za nutné upozornit na zaujatost několika zastupitelů Magistrátu HMP a na skutečnost, že dosud známé posudky, jimiž je argumentováno proti PBZ, byly vypracovány autory, kteří jsou v kauze skleník přímo či nepřímo zainteresováni.

Ačkoliv odbor auditu a kontroly Magistrátu hl. města Prahy, jenž v Pražské botanické zahradě (dále PBZ) provedl opakovaně řadu kontrol účetnictví, financování a hospodaření, žádné závažné nedostatky nenalezl, ačkoliv byly z mnoha stran prověřeny veškeré smlouvy a výběrová řízení (odbor legislativy MHMP, odbor vnitřního auditu a kontroly MHMP, Úřad vyšetřování policie Prahy 7 a Úřad pro ochranu hospodářské soutěže) – a shodně potvrzena jejich správnost a platnost, posudky stavebních odborníků hodnotící kvalitu a cenu provedených prací (znalecký ústav Bewert - vypracování posudků zadal odbor městského investora Magistrátu hl. m. Prahy) vyznívají ve prospěch Pražské botanické zahrady i stavební firmy, jsou tato fakta ze strany několika zastupitelů pražského magistrátu soustavně ignorována a zpochybňována. Stejní zastupitelé se navíc zasazují o urychlené odvolání ředitele Pražské botanické zahrady Mgr. Jiřího Haagera a snaží se přesvědčit své kolegy a veřejnost o tom, že výrazné navýšení finančních nákladů při stavbě tropického skleníku mají na svědomí chybná rozhodnutí vedení PBZ.

Ve skutečnosti za chybný odhad nákladů nese odpovědnost firma Ateliér Deyl, která je autorem dokumentace pro stavební řízení (a vypracovala i odhad) a měla podle smlouvy být i dodavatelem kompletního realizačního projektu. V průběhu stavebních prací se ukázalo, že projektant se se dopustil zásadních chyb v řešení statiky celé stavby a že tedy skleník podle projektu akad. architekta Z. Deyla a ing. J. Jelínkové-Kaňákové nelze nejen cenově odhadnout, ale ani postavit, což dokládá i posudek soudního znalce v oboru statiky a stavebních konstrukcí Ing. Karla Sochy.

Protože celý spor o stavbu skleníku je velmi složitý a dlouhodobý, poukazujeme touto cestou alespoň na některá hlavní fakta, vazby a motivace lidí snažících se dosáhnout odvolání ředitele PBZ:


>>>


Dny otevřených dveří ve Fyzikálním ústavu AV ČR

Probíhají v těchto termínech:

18. 10. 9 až 16 hod.

19. 10. 9 až 15 hod.

20.10. 14 až 18 hod.

21.10. 14 až 17 hod.

Termíny v pracovních dnech jsou určeny pro školní výpravy. Doporučujeme dojednat si předem termín návštěvy, což přispěje k hladkému průběhu exkurse.

Telefon pro styk s veřejností:

Pracoviště “Slovanka”: Hana Waňková, Anna Körblerová: 6605 2121 (e-mail:secretary@fzu.cz )

Pracoviště “Cukrovarnická”: Z. Šimša, tel. 24321613 (e-mail:simsa@fzu.cz )

Budou připraveny ukázky a výklad k následujícím tématům:

na pracovišti "Slovanka" (adresa: Pod vodárenskou věží 1, Praha 8 - Libeň)

  1. Kovy, které si pamatují
  2. Supravodivá levitace.
  3. Lékařské aplikace laserem deponovaných tenkých vrstev
  4. Kapalné krystaly - materiály pro obrazovky nové generace.
  5. Prozařovací elektronový mikroskop.
  6. Krystaly mění barvu světla.
  7. Výlet do světa elementárních částic (úvodní přednáška) +

Křemíkové detektory částic + Auger.

na pracovišti "Cukrovarnická" (adresa: Cukrovarnická 10, Praha 6 - Střešovice)

  1. Supravodivé jevy.
  2. Sluneční elektrické články.
  3. Molekulární epitaxe aneb jak stavíme z molekul.
  4. Atomy pod mikroskopem.

Podrobnější popis některých témat:


>>>


Nabídka online služby ProQuest 5000 se rozrostla do konce roku o tři databáze

Národní licence na elektronickou informační sužbu ProQuest 5000, díky níž mají od loňského roku vysoké školy, Akademie věd ČR, veřejné knihovny a další instituce možnost bezplatného přístupu ke čtyřem tisícům odborných časopisů, byla dočasně -od 1. září do 31. prosince 2001 - rozšířena o další tři významné oborové databáze: AGRICOLA PlusText, ERIC PlusText a MEDLINE with Full Text. Hlavní přednost těchto informačních zdrojů spočívá v tom, že spojují kvalitní indexování článků pomocí řízených slovníků (tezaurů) částečně s jejich plnými texty.

AGRICOLA PlusText pokrývá zemědělství, veterinární lékařství, lesnictví, ekologii, zoologii, botaniku a výživu. Databáze zahrnuje bibliografické záznamy z více než 830 časopisů od roku 1970 (z toho je 52 titulů k dispozici v plném znění s průměrně čtyřletou retrospektivou - např. Biochemistry, Bioscience, Canadian Journal of Zoology, Journal of Nutrition aj.).

ERIC FullText je zaměřena na různé aspekty vzdělávání (včetně vývojové psychologie, protidrogové prevence, managementu škol, poradenství, výuky odborných předmětů, celoživotního vzdělávání) a rovněž na knihovnictví. Úplná retrospektiva bibliografických záznamů z 1060 časopisů sahá do roku 1966 (zhruba čtvrtina z nich je přístupná v plnotextové podobě od roku 1994 - např. Adult Education, Communication and Education, Harvard Educational Policy, Journal of Higher Education aj.). MEDLINE with Full Text obsahuje 11 miliónů záznamů ze 4300 medicínských časopisů, z nichž 230 je přístupných v plném znění od roku 1997 (např. AIDS Care, British Medical Journal, Canadian Medical Association Journal, JAMA, Journal of the American Medical Association, Lancet aj.). Texty jsou doprovázeny reprodukcemi fotografií, schémat a tabulek.

Databáze se aktualizují průběžně (některé články jsou do nich zařazeny v podstatě ve stejnou dobu, kdy vyjdou tiskem).

Filip Vojtášek
>>>


Alena Marešová

Neviditelný pes již před časem uveřejnil dotazník paní doktorky Marešové z Institutu pro kriminologii a sociální prevenci v Praze, týkající se extremismu. Nyní vás znovu prosí o pomoc.

Institut pro kriminologii a sociální prevenci se t.č. zabývá trestnou činností policistů - jejími příčinami, nezbytnými podmínkami její existence a možnostmi její redukce. Dílčím úkolem je zjištění, jak v současnosti policii a policisty vnímá veřejnost a odborná veřejnost. Ze zkušených pracovníků justice a policie byl vytvořen soubor expertů, jejichž názory budou zpracovány a interpretovány zvlášť .Vzhledem k vynikajícím zkušenostem ze sběru názorů prostřednictvím dotazníků předložených internetové části veřejnosti, také v tomto případě jsem zpracovala krátký dotazník a prosím uživatele internetu o jeho vyplnění.
>>>


Pro zájemce uvádím program
43. semináře Společnosti pro talent a nadání - ECHA:
Kam směřuje vzdělávání nadaných dětí v Evropě?

Poradenská a výzkumná centra pro nadané
Koná se v pátek, 27.10.2000 ve 14 hodin, v Aule Pedagogické fakulty UK v Praze 1, M.D.Rettigové 4.

Promluví: PhDr Jolana Laznibatová z VÚDPaP v Bratislavě, ředitelka Školy pro mimořádně nadané děti a
PhDr Eva Vondráková, předsedkyně STaN-ECHA,

Obě jsou psycholožky a zúčastnily se 7.ECHA konference v Maďarsku a mezinárodního workshopu o centrech a síti péče o nadané, který se konal začátkem října 2000 v Chorvatsku. Další informace najdete na adrese: http://db.zpc.cz

ECHA sdružuje psychology, pedagogy a rodiče nadaných dětí. Od května 1995 je Poradcem Rady Evropy ve vzdělávání nadaných.

STaN-ECHA organizuje od r.1989 odborné semináře. Už sedmý rok existuje Klub rodičů STaN-ECHA, který se koná 1x měsíčně.
Kontaktní adresa:
PhDr Eva Vondráková, Klub rodičů,
FZŠ Chlupova 1800, 155 00 Praha 515.
E-mail
>>>


Dny otevřených dveří na Fyzikálním ústavu AV ČR

Probíhají v těchto temínech:

  1. 19. 10. 9 až 16 hod.
  2. 20. 10. 9 až 15 hod.
  3. 21.10. 14 až 18 hod.
  4. 22.10. 13 až 17 hod.
  5. 23. 10. 9 až 16 hod.

    Termíny v pracovních dnech jsou určeny pro školní výpravy. Čtvrtek a pátek a část pondělí už jsou nyní obsazeny.

    Budou připraveny ukázky a výklad k následujícím tématům:

    na pracovišti "Slovanka" (adresa: Pod vodárenskou věží 1, Praha 8 - Libeň)

    1. Kovy, které si pamatují
    2. Supravodivá levitace.
    3. Supertvrdé a technicky aplikovatelné vrstvy a povlaky připravované pomocí fyzikálních plazmových technologií.
    4. Kapalné krystaly - materiály pro obrazovky nové generace.
    5. Prozařovací elektronový mikroskop.
    6. Krystaly mění barvu světla.
    7. Laserové dělo.
    8. Výlet do světa elementárních částic (úvodní přednáška) + Křemíkové detektory částic + TILECAL.

    na pracovišti "Cukrovarnická" (adresa: Cukrovarnická 10, Praha 6 - Střešovice)

    1. Supravodivé jevy.
    2. Atomy pod mikroskopem.
    3. Sluneční elektrické články.
    4. Molekulární epitaxe aneb jak stavíme z molekul.

    Něco z toho, co se bude předvádět, lze nalézt i na stránce FzÚ pro veřejnost.


    >>>

 
Vážení čtenáři,

vítám vás ve vědecké sekci Neviditelného psa - UNIVERSUM - určené k poznání, ale i pobavení. Své připomínky, reakce, glosy, články, informace do OHLAŠOVNY... posílejte na adresu. Děkuji a těším se na Vaše přispěvky - JITA Splítková


 HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Lidé

20.11. OSOBNOSTI: Dr. T. Lobsang Rampa - láma, nebo podvodník?
Viktor Pavel

6.


Rampovi odpůrci a zastánci

Tuto kapitolu považuji za jednu z nejdůležitějších z celé mé seminární práce, protože se v ní pokusím odpovědět na zásadní otázku „Lobsang Rampa - láma, nebo podvodník ?“ Není to úkol jednoduchý, protože názory jedné i druhé strany jsou natolik přesvědčivé, že člověk ani neví, kdo má skutečně pravdu.

Rampovi odpůrci

Zanedlouho poté, co Lobsang Rampa začal ve Velké Británii vyprávět o své nauce, se setkal s naprostým nepochopením. Zvláště německý tisk proti němu rozpoutal kampaň, v níž se snažil dokázat, že Dr. T. Lobsang Rampa vůbec nestudoval medicínu, že se nikdy nesetkal s dalajlámou a ani nenavštívil žádné utajované prostory v podzemí Tibetu. Rampa se stal obětí novinářů, kteří myšlenku inkarnace považovali za náboženské dogma. Proto nemohli pochopit Rampovu transmigraci do těla Angličana Cyrila Henriho Hoskinse. Velmi mě však udivuje, že Rampovi, ať už to byl kdokoliv, neposkytli prostor k vysvětlení jeho tvrzení. Ani novináři ani vědci nereagovali na Rampovu nabídku, že s ním mohou udělat takové testy, které by vedly k ověření jeho pravé totožnosti.

Skutečnost je taková, že se všichni Rampovi odpůrci za každou cenu snažili veřejnost přesvědčit o tom, že Lobsang Rampa je vlastně obyčejným klempířem Cyrilem Henri Hoskinsem, který nikdy neopustil Velkou Británii a žil v mírném pomatení mysli.

Rampovy knihy byly velmi nepříjemné i samotným Tibeťanům. Jak jsem se dozvěděl, představení jednoho lamaistického kláštera ve Skotsku vyhrožovali nakladatelství CORGI, že jej zničí, bude-li nadále šířit Rampovy knihy. To byl prý také důvod, proč přestaly vycházet ve Velké Británii. Po zjištění této informace jsem se mírně začal obávat o svoji bezpečnost. Doufám, že se o mé seminární práci žádní Tibeťané nedozvědí. Uklidněním pro mě je pouze fakt, že Rampovy knihy zatím bez problémů vycházejí v USA a jsou dále překládány do mnoha světových jazyků.

Na Internetu jsem objevil zajímavou anglicky psanou esej od pana Agehananda Bharati nazvanou „Fiktivní Tibet: Původ a trvání rampaismu“. Tato esej vyšla v roce 1974 v časopise „Tibet Society Bulletin“.

Agehananda Bharati se narodil v Rakousku v roce 1923. V mládí studoval hinduistické a indické jazyky. V roce 1949 odešel do Indie a byl tam vysvěcen na sannyasiana v řádu Dashanami. V roce 1962 vydal knihu s názvem „Okrová róba“ ( jeho autobiografie ). Agehananda Bharati zemřel v roce 1990.

V úvodu své eseje Agehananda Bharati zavádí termín „rampaismus“. Tímto slovem označil jakousi falešnou tradici psaní vymyšlených tajemných povídek. Dr. T. Lobsanga Rampu považuje za dovršitele této tradice. Dále píše, že Rampa má četné následovníky v Severní Americe i Evropě. Takoví lidé, tedy i Rampa, jsou podle něho dav částečně dobře smýšlejících, ale úplně neinformovaných a zároveň neinformovatelných stoupenců, kteří mají zcela nesmyslné představy o světě. Bharati konkrétně píše:

„ . . . Věří, že tam někde v Himálajích je mocné, tajemné a posvěcené bratrství lámů a podobných guru - adeptů, kteří nejen znají všechna tajemství světa a supersvěta, kteří nejenže jsou zasvěceni a převyšují učení buddhismu, hinduismu a křesťanství, ale kteří ke všemu ještě ovládají všechna okultní umění. Například létají vzduchem při závratných rychlostech, běhají 400 mílí bez přestávky, objevují se tady a hned zase jinde . . .“

Dále Agehananda Bharati pokračuje o Rampovi:

„ . . . V polovině padesátých let mně z Velké Británie velmi známé vydavatelství Secker and Warburg poslalo rukopis k ohodnocení. Jméno autora bylo Dr. T. Lobsang Rampa, rukopis knihy nesl název „Třetí oko“. První dvě stránky mě přesvědčily o tom, že pisatel není Tibeťan. Z dalších deseti stran jsem poznal, že nikdy v Tibetu ani v Indii nebyl a že nezná absolutně nic o buddhismu v žádné formě, tibetské, ani jiné . . .“

Následně Agehananda Bharati vysvětluje nesmyslnost některých Rampových výrazů. Například výraz „je tam Bůh“ ( God ) je nesmyslný pro kteréhokoli buddhistu. V buddhismu může být totiž tisíce bohů, ale určitě tam není jeden Bůh ( s velkým „B“ ). To je podle něho pouze jeden z mnoha nesmyslů v „Třetím oku“.

Bharati dále upozorňuje na to, že Rampa používá často intuici. Například co se týče toho, co lidé chtějí slyšet ( např. mniši létající vzduchem v ohromných dracích ).

Dále Bharati píše k „Třetímu oku“:

„ . . . Nevím, kolik čtenářů věří těmto hloupým povídačkám v „Třetím oku“ a v dalších Rampových knihách. Přestože někteří čtenáři tvrdí, že těm věcem nevěří a že jim slouží jen jako inspirace, útěcha a kdovíco ještě, stejně to nijak nezmenšuje tragičnost dané situace. Nemůžeme si přece vytvářet emocionální představy o věcech, událostech a osobách, o jejichž neexistenci víme. Částečnou pravdu můžeme získat z podobenství. To je něco jiného, to je morálně a intelektuálně přípustné. Příběhy ve „Třetím oku“ však nemůžeme považovat za podobenství . . .“

Vydavateli Agehananda Bharati sdělil, že kniha „Třetí oko“ je podvod a neměla by být publikována. Všichni ostatní tibetologové a lidé, kteří znají skutečný život v Tibetu, nezávisle na sobě podali shodné závěry - kniha je podvod a její pisatel je podvodník. Jenže vydavatelé jsou hlavně obchodníci, a proto knihu publikovali i přes negativní ohlasy. Předpokládali totiž úspěšný obchod - a nemýlili se. Kniha později vyšla v němčině, francouzštině a dalších evropských jazycích.

Bharati ve své eseji píše také o tom, že hinduistické, buddhistické a další ryzí tradice Východu jsou ve světě špatně reprezentovány. Jen v Severní Americe je prý okolo 300 institucí, které prohlašují, že mají buddhistické, hinduistické a méně častěji také taoistické zázemí. Ve světě se prý vytváří mylná představa o životě v Tibetu, Indii a dalších podobných zemích, což je velmi špatné pro budoucí kontakt mezi východní kulturou a Západem.

V závěru eseje Bharati o Lobsangu Rampovi píše:

„ . . . Když říkám o Lobsangu Rampovi to, co říkám, tak mám samozřejmě více nepřátel než přátel. Lidé prostě nemohou vystát myšlenku, že lidé například nelétají vzduchem jinak než letadly. Nejméně mohou strpět představu, že náboženští specialisté v Tibetu nejsou jen teologové, ale také to jsou vědci, běžní klášterní vůdci s mnoha politickými znalostmi, jistou mírou krutosti a strategie, která se zdá běžná kněžským vůdcům, kteří mají i světskou moc. . .“

Jedním z nejznámějších a nejuznávanějších odpůrců Dr. T. Lobsanga Rampy je Heinrich Harrer. Tento rakouský sportovec a cestovatel se spolu s horolezcem Aufschneiterem dostal do Tibetu za neobvyklých okolností. Cestou z expedice na Nangá Parbat je v Indii zastihla druhá světová válka a oba byli internováni v britském táboře, odkud po dramatickém útěku došli zčásti legálně, zčásti nazapřenou až do Lhasy. V Tibetu Harrer žil v letech 1944 - 1951. Ani po nedobrovolném odchodu z Tibetu roku 1951 se Harrer nepřestal o tuto zemi zajímat. Z původního obdivovatele se stal skutečný znalec tibetské problematiky z období posledního čtrnáctého dalajlámy.

Podle Heinricha Harrera vedl vzrůstající zájem o problematiku Tibetu ke vzniku knih, jejichž autoři zcela povolili uzdu své fantazii. Harrer tvrdí, že Tibet byl po dlouhou dobu nepřístupný a neexistovala zde žádná možnost pro ověření pravdivosti informací o událostech a náboženských mýtech, o kterých se v takových knihách psalo. Tak prý bylo možno napsat nejnemožnější výmysly a záleželo jen na soudnosti čtenářů, čemu byli ještě schopni uvěřit.

„ . . . Klasickým příkladem podvodu je aféra kolem knihy „Třetí oko“. Přednášel jsem v Anglii, když mě můj nakladatel upozornil na novou - prý senzační knihu o Tibetu. Umožnil mi, abych se podíval na sloupcové korektury textu, které mu poslal vydavatel. Knihu jsem pročetl a velice záhy jsem zjistil, že se jedná o podvod, jehož jediným cílem jsou peníze. Autor knihy se jmenoval Lozang Rampa a podle svého tvrzení prý ve Lhase studoval a později i působil jako lékař ve stejné době, kdy jsem tam žil také já. Požádal jsem o zprostředkování schůzky s Lozangem Rampou, ale nikdy k ní nedošlo. Nejprve se autor nemohl dostavit, protože byl pohřížen v meditace. Výmluvy se opakovaly a nakonec přišla zpráva, že Lozang odjíždí do Kanady a musí naši plánovanou schůzku zrušit.

Takové chování pochopitelně posílilo mé podezření a rozhodl jsem se, že v této věci zjednám jasno. Za pomoci přítele Hugha Richardsona, který býval zástupcem Velké Británie ve Lhase, a několika dalších tibetologů se nám nakonec podařilo odhalit totožnost neznámého autora. Tibetolog Marco Pallis, známý odborník na tibetské koberce, najal soukromého detektiva, který se vloudil k Lozangovi Rampovi jako jeho žák. Zjistil, že na meditace docházejí i příslušníci nejvyšší anglické šlechty. Lozang Rampa sedával při těchto schůzkách na velké posteli, obklopen siamskými kočkami. Tvář mu zakrýval mohutný plnovous. Ukázalo se, že pochází z Walesu, je synem klempíře a v Tibetu v životě nebyl. Měl automobilovou nehodu, a když se uzdravil, potuloval se od města k městu a vydělával si věštěním. Přitom zjistil, že lidé uvěří všemu, záleží jen na tom, jak se jim to předloží. Začal tedy opisovat z různých knih o Tibetu a své výtvory kořenil mysticismem z jiných duchovních oblastí. Výsledkem byla kniha ‚Třetí oko‘, která se rozšířila v miliónovém nákladu po celém světě . . .“

/ ukázka z knihy „Návrat do Tibetu“ /

Podle mého názoru Heinrich Harrer v této ukázce ze své knihy nepíše pravdu. V tom mě utvrzují především různé nesrovnalosti. Například Harrer píše, že Lobsang Rampa žil ve Lhase ve stejné době jako on. To však vůbec není možné, protože Rampa opustil Lhasu už v roce 1927, kdy nastoupil na Lékařskou fakultu v čínském Čchung - čchingu. Pak měl lékařskou praxi v Šanghaji a v druhé světové válce sloužil v čínské armádě. Na konci války uprchl do Evropy, ale do Tibetu se už nikdy nevrátil. Harrer však ve Lhase pobýval v letech 1944 - 1951. Nemohli tam tedy v žádném případě být společně.

Dále bych chtěl upozornit na to, že Harrerův tajný detektiv, který se k Rampovi vloudil jako jeho žák, nezjistil vůbec nic nového. Se skutečností, že Dr. T. Lobsang Rampa je klempíř Hoskins z Walesu, který nikdy v Tibetu nebyl, se totiž ani samotný Rampa nijak netajil. O převtělení Rampy do těla Hoskinse se však už raději Harrer nezmiňuje. Bude to asi tím, že obdržel k posouzení jen knihu „Třetí oko“. Pokud by si přečetl i další Rampovy knihy a nezavrhnul je všechny po přečtení té první, zjistil by, jak to s Rampou skutečně bylo a nemusel by si ani najímat detektiva. Tak Harrer objevil už objevené a má pocit, že v celé věci udělal jasno. O tom se však ještě zmíním v kapitole „Rampovi zastánci“.

V knize „Jitro kouzelníků“ se dočteme, že o pravou totožnost Dr. T. Lobsanga Rampy se zajímal i anglický tisk. Toto pátrání však nedospělo k žádnému uspokojivému závěru. Anglický tisk uznal, že jde buď o skutečného lámu zasvěcence, který pochází z rodiny hodnostářů bývalé vlády ve Lhase, a je tedy nucen skrývat své jméno, nebo se jedná o jednoho z Němců z tibetských výprav mezi rokem 1928 a koncem hitlerovského režimu. Jádro nacistické organizace totiž tvořila tajná společnost, která se snažila ve velmi zvrácené podobě získat něco z odkazu předků. Na celém světě nacisté pátrali v místech zaniklých vyspělých civilizací a snažili se tam najít svůj původ. Možná odtud také pramenila jejich zvrácená představa o jejich rasové nadřazenosti. Němci se zajímali především o Tibet a Jižní Ameriku.

Lobsang Rampa tedy mohl klidně být i jedním z účastníků tehdejších nacistických výprav do Tibetu. Ve svých knihách by potom popisoval skutečné poznatky. Třeba jsou pravdivé jen zčásti a zbytek je jen projev jeho nespoutané fantazie.

Podle mého názoru je v aféře okolo skutečné totožnosti Lobsanga Rampy jediný problém v tom, že nikdo nemůže jednoznačně prokázat, že se Rampa ( láma a lékař z Tibetu ) opravdu mohl převtělit do Angličana Hoskinse. Nikdo to nemůže dokázat, ale ani jednoznačně vyvrátit.

Opravdu jasno mají v celé záležitosti asi jenom potomci Dr. T. Lobsanga Rampy. Tato úvaha mě vedla k tomu, že jsem se snažil s nimi navázat kontakt a zjistit od nich, kdo to vlastně Lobsang Rampa byl. Jediná možnost, jak by se s nimi nechal navázat kontakt, by bylo zjistit majitele autorských práv. V knize „Třetí oko“ ( nakladatelství TRIGON, 1996 ) jsem našel, že jsou jako majitelé autorských práv uvedeni dědicové L. R. Stále více mě zajímalo, kdo to je. Napsal jsem tedy do nakladatelství TRIGON vydavateli panu Zadrobílkovi. Ten z mého zájmu o kontakt dědiců L. R. očividně neměl příliš radost. Napsal mi, že si není ani zcela jist, zda je moje rozhodnutí věnovat se v rámci seminární práce právě Lobsangu Rampovi nejšťastnější. Na mou žádost o kontakt dědiců a majitelů autorských práv mi pan Zadrobílek v dopise odpověděl:

„ . . . Pokud jde o veškeré údaje, které máte na mysli, to je kdy a kde zemřel Rampa, kde je pochovaný atd. je na ně uvaleno příbuznými embargo a literární agent, kterému jsme už jednou o tyto údaje psali, odpověděl, že v žádném případě nikdo nebude mít kontakt s dědici, ani s ním samotným, nikomu nesmíme jeho adresu posílat a jak v dopise zdůrazňuje, on, jako agent zastupující autorská práva dědiců, zaručuje právě jim, že o Lobsangovi nebudou zveřejňovány jakékoliv informace soukromého rázu, což je součástí pověření, které dědicové s ním sepsali. . .“

Z tohoto dopisu jsem jednoznačně pochopil, že moje pátrání po potomcích Lobsanga Rampy skončilo ve slepé uličce. Ocitnul jsem se asi na příliš tenkém ledu. Pan Zadrobílek ve svém dopise dodává, že víc pro mě ani pro nikoho jiného on ani nikdo jiný udělat nemůže.

Kromě žádosti o kontakt na dědice Lobsanga Rampy jsem se v mém dopise pana Zadrobílka také zeptal na jeho osobní názor. On je přesvědčen, že ve sporu o tom, jestli jsou příběhy z Rampových knih autentické či nikoliv, hraje roli i řada dalších okolností. Například je mu podezřelé, proč tyto příběhy nebyly nikdy zfilmovány. Přesto však některé motivy z nich byly ve filmech o Tibetu jinými autory - scénáristy použity. Dalo by se prý i věřit tomu, že byly uloupeny. Pan Zadrobílek měl na mysli motivy rázu sci-fi ( o tajných jeskyních pod horským masivem, v nichž jsou skryty vynálezy dávných civilizací, případně i mimozemšťanů ). Dále mi pan vydavatel Zadrobílek napsal, že asi nejlepším řešením ve sporu o pravdivost Rampových knih je připustit, že tyto knihy jsou něco jako duchovní verneovky, které velmi vhodně zapadají do naší dnešní doby.

Ve svém dopise pan Zadrobílek poměrně kladně ohodnotil knihu „Třetí oko“. Napsal mi, že je to kniha oproti všem ostatním dílům nejdokonalejší a nejčistší pokud jde o literární formu. Také má prý v sobě zvláštní druh humoru. Nejzajímavější na knize „Třetí oko“ je však podle pana vydavatele to, že popisy všech lokalit v ní zmiňované ( zejména Lhasa a vnitřní prostory v Potále ) převážně odpovídají skutečnosti, proto vyprovokovaly hon na autora, o kterém vznikla domněnka, že ví daleko víc než všichni tibetologové dohromady. Velké pobouření způsobilo zjištění, že knihu psal nestudovaný spisovatel Angličan Hoskins.

Rampovi zastánci

Jedním ze zastánců Lobsanga Rampy je paní JUDr. Jitka Lenková. S ní jsem navázal kontakt ještě dřív, než jsem se pustil do psaní této seminární práce. Četl jsem jednou její článek o Lobsangu Rampovi v Zemských novinách. Zajímal jsem se u ní o veškeré informace o Rampovi, především o ty, které se jí podařilo zjistit, ale už je nemohla zařadit do novinového článku.

Podobně jako v dopise panu vydavateli Zadrobílkovi jsem se i paní Lenkové zeptal na její osobní názor. Podle ní není důvod, proč by reinkarnace neexistovala a proč by se tedy Dr. T. Lobsang Rampa, láma a lékař z Tibetu, nemohl převtělit do těla Angličana Hoskinse, pokud lidskou duši nebo duchovní složku osobnosti považujeme za energii. Energie se přece neztrácí, pouze se přeměňuje. Paní Lenková to dokazuje zajímavými příklady, kdy pravděpodobně k převtělení došlo. Například novorozené dítě má na těle mateřské znamínko tam, kde ho v minulém životě zasáhla střela z pušky apod.

Stejně jako já se paní Lenková rozhodla zjistit Rampovu totožnost u osoby nejpovolanější, tibetského dalajlámy. Vzhledem k tomu, že Lobsang Rampa pocházel z vysoce postavené tibetské rodiny a byl osobním přítelem třináctého dalajlámy, nemělo by to být obtížné. Když porovnáme životopisná data, zjistíme, že Lobsang Rampa byl o 33 let mladší než třináctý dalajláma Thubtan Gjamccho ( 1876-1933 ) a že se potkat mohli. Současný čtrnáctý dalajláma Tändzin Gjamccho, přesněji řečeno čtrnácté vtělení dalajlámy, je o 26 let mladší než Rampa a nesetkal se s ním.

Jak píše paní Lenková ve svém článku, pokud skutečně připustíme myšlenku převtělování, mohl by si dnešní čtrnáctý dalajláma na Rampu rozpomenout z minulého života třináctého vtělení dalajlámy.

Ve své knize se čtrnáctý dalajláma o Rampovi vyjadřuje diplomaticky, pouze ho lehce ironizuje. Paní JUDr. Jitka Lenková se tedy rozhodla dalajlámovi napsat dopis a položit mu v něm přímou otázku ohledně pravé totožnosti Lobsanga Rampy. V dopise paní Lenková prý uvedla, že je novinářka, a že se chystá psát o Rampovi článek. Na otázku dostala odpověď od dalajlámova sekretáře Tenzina Geyche Tethonga :

„ . . . S lítostí Vám musíme sdělit, že všechny knihy napsané tzv. Lobsangem Rampou jsou fikce. Přesto však se zdá, že Lobsang Rampa má mnoho faktických informací o Tibetu a o tibetském buddhismu. V každém případě ho musíme ocenit za to, že v šedesátých a sedmdesátých letech, kdy byly jeho knihy docela populární, vzbudil zájem o Tibet a tibetský buddhismus, protože o Tibetu a tibetském buddhismu není mnoho knih. . .“

Podle jedné teorie se dalajláma a jeho blízcí od Rampy distancují proto, že prozradil Západu o Tibetu a jeho tajemstvích příliš mnoho. Z dopisu dalajlámova sekretáře však vyplývá, že Rampa ( ať už to byl kdokoliv ) disponoval „mnoha faktickými informacemi o Tibetu“. Přímá odpověď přestává být přímou - můžeme se totiž ptát, které konkrétní informace z Rampových knih jsou skutečně pravdivé. Protože to v dopise není, zůstávají jenom dohady. Paní Lenková na konec svého novinového článku o Rampovi položila zajímavou otázku: „Co nám však chtěl dalajlámův sekretář sdělit, když navíc věděl, že jeho odpověď bude otištěna v novinách ? Že knihy Dr. T. Lobsanga Rampy nakonec přece jenom nejsou tak docela vymyšlené ?“ Tajemství tedy i nadále zůstalo tajemstvím.

Já jsem při psaní dopisu dalajlámovi převážně vycházel z odpovědi jeho sekretáře Tenzina Geyche Tethonga paní Lenkové. Napsal jsem, že jsem studentem gymnázia a že se chystám psát seminární práci o Dr. T. Lobsangu Rampovi. Dále jsem se zmínil i o tom, že se o osobnost Lobsanga Rampy zajímám delší dobu a že jsem přečetl většinu jeho knih. Dále jsem v dopise uvedl, že vím i o tom, že Lobsang Rampa je ve skutečnosti Angličan Cyril Henri Hoskins, který nikdy v Tibetu nebyl.

Nejprve jsem se zeptal, jestli ve Lhase ve skutečnosti žil člověk jménem Lobsang Rampa, který pocházel z významné tibetské rodiny, která se podílela na tehdejší vládě v Tibetu. Dále mě zajímalo, jestli tento člověk skutečně studoval na lékařské škole v Čokpori. To by přece pro dalajlámu neměl být problém to zjistit. Následně jsem se zajímal i o to, jestli je možné, aby se duše onoho Tibeťana za jistých zvláštních okolností a za asistence zkušených lámů mohla vtělit do Angličana Hoskinse.

V dopise jsem také uvedl, že jeden dalajlámův sekretář se v souvislosti s knihami Lobsanga Rampy zmínil o tom, že Rampa disponoval mnoha faktickými informacemi. Konkrétně jsem se zeptal na jeskyně a na tajné prostory pod Potálou, kde jsou pochována těla obrů, kteří v minulosti žili na naší planetě. Zajímalo mě, jestli je to faktická informace. Pokud ano, jasně by to dokazovalo, že Rampa tyto prostory navštívil, že v Tibetu opravdu žil a převtělil se i do těla Angličana Hoskinse, do těla muže, který nikdy neopustil vlastní zemi.

Bohužel dalajláma i jeho sekretáři stále mlčí. Už uplynuly od odeslání mého dopisu tři měsíce a já jsem ještě neobdržel žádnou odpověď. Přitom když jsem jednou dalajlámovi psal ohledně zcela jiné záležitosti, odpověděl přibližně po čtrnácti dnech. Abych vyloučil možnost, že se mu dopis do jeho kanceláře třeba vůbec nedostane, poslal jsem ho po nějakém čase ještě jednou pomocí elektronické pošty prostřednictvím Internetu. Přesto dalajláma ani nikdo z jeho kanceláře na můj dopis nereagoval. I to samo o sobě cosi naznačuje.

Tibeťané jsou pravdomluvní lidé a je také možné říci, že jejich činy a způsob života potvrzuje blahodárnost lamaismu. To bude asi také důvod, proč takový ctihodný muž, jako je dalajláma, je na velkých rozpacích, když má Lobsanga Rampu odsoudit. Kdyby to byl opravdu pouhý podvodník, nebylo by nic lehčího, než to říci. Rampa však patrně píše o věcech, které existují a o nichž nechtějí Tibeťané z náboženských důvodů mluvit. Jak má tedy dalajláma Rampu odsoudit a zároveň nelhat?

Dalajláma sám si stěžuje na příslušníky svého národa, kteří se snaží zamlčovat realitu o psychických jevech a schopnostech, kterých dosahují ti nejnadanější a nejtrénovanější lámové. Existence takových psychických jevů, jako je levitace, tumo (vyvíjení vnitřního tepla), telepatie a mnoha dalších je potvrzována jednak v řadě univerzitních laboratoří a jednak i zprávami cestovatelů a učenců, o jejichž svědectví není sporu.

Dalajlámu jsem zařadil mezi Rampovi zastánce kvůli jeho neurčitému přístupu k této problematice. Dalajláma prostě nemůže Lobsanga Rampu označit za podvodníka, protože Rampa ve svých knihách používá mnoho faktických informací. Zároveň však dalajláma Rampu nemůže prohlásit za skutečného zasvěcence, protože by to způsobilo velký rozruch nejen v dnešním Tibetu, ale i na Západě. Ani se nedivím, že mi dalajláma na můj dopis nechtěl odpovědět. Konkrétně mám na mysli odpověď na mou otázku ohledně tajných prostor pod Potálou a těl obrů. Podle mého názoru dalajláma jejich existenci nemůže popřít, protože by lhal. Zároveň však nemůže jejich existenci prozradit světu, protože se jedná o velmi utajované prostory, kde jsou uloženy veškeré důležité informace o vývoji života na planetě Zemi. Vyzradit to v době, kdy je Tibet okupován Čínou, by asi nebylo příliš rozumné. Proto dalajláma stále mlčí a na můj dopis raději vůbec nereaguje. Alespoň tak to vidím já.

Jedním z dalších zastánců nauky Dr. T. Lobsanga Rampy je pan Jaromír Kozák, autor článku o Rampovi v „Magazínu 2000“. Pan Kozák ve svém článku velmi kritizuje Heinricha Harrera a jeho přístup k Lobsangu Rampovi. Základní chybou je prý fakt, že Harrer soudí celé dílo Lobsanga Rampy na základě jedné jediné knihy ( „Třetí oko“ ), zatímco Rampa jich napsal okolo dvaceti. Už to samo o sobě pan Kozák považuje za nevědecké, protože dílo Lobsanga Rampy do sebe vzájemně zapadá jako skládačka. Proto se musí hodnotit jen vcelku. Jinak dojde k vytržení z kontextu.

Podle pana Kozáka muselo být Heinrichu Harrerovi Rampovo dílo nepřijatelné už jen kvůli popisům psychických jevů, které podle tohoto rakouského cestovatele neexistují. Ve skutečnosti jsou však zkoumány na mnoha univerzitách ve světě a jejich existence je potvrzována ! O jejich existenci psal i láma A. Góvinda a Alexandra David-Neelová. O této francouzské etnografce a první Evropance, která se stala lámou, mimochodem Heinrich Harrer ve své knize „Návrat do Tibetu“ píše, že o všech psychických jevech jen slyšela. Od této autorky jsem četl knihu s názvem „Mystikové a mágové Tibetu“ a sám jsem se přesvědčil o tom, že v této knize popisuje to, co viděla na vlastní oči ! Taková je tedy spolehlivost Harrerových výroků.

Dále jsem se v článku pana Kozáka dočetl, že Rampovi vydavatelé byli před vydáním „Třetího oka“ velice opatrní. I když se jim tato kniha velice líbila, báli se ji vydat, protože většina toho, co v ní Rampa popisoval, se zcela rozcházelo s tehdejšími představami o Tibetu a o podstatě života. Tehdejší západní svět popíral i tu nejmenší možnost existence psychických jevů. O míře popírání nehmatatelného nejlépe svědčí to, že ještě v sedmdesátých letech se v USA všeobecně nevěřilo ani v účinnost takové léčebné metody, jako je akupunktura. Jednoznačně byla pokládána za podvod. Není tedy divu, že si vydavatelé od Rampy pro jistotu nechali předložit dokumenty potvrzující to, že je skutečně velkým lámou z Potály, že vystudoval tradiční tibetské lékařství a metafyziku na dnes již zničené klášterní univerzitě Čokpori a že má diplom lékařství z univerzity z Čchung-čchingu v Číně. Protože Rampa všechny tyto doklady předložil, můžeme se ptát, jak „podvodník“ Rampa získal tyto dokumenty, pokud opravdu nebyl tím, za koho se vydával ?!

Pan Kozák je ve svém článku přesvědčen o tom, že se zatím nenašel nikdo, kdo by se snažil ověřit Rampovy výroky. Pan Kozák je však přesvědčen špatně, o tom se dočtete za chvíli. I přesto podle pana Kozáka k několika ověřením došlo. Jedná se o otázku existence „obrů“ na Zemi. Stopy takových bytostí byly objeveny například v USA v Údolí obrů a na řadě dalších míst po celém světě. Antropologové z nich vypočítali, že bytosti, které je zanechaly, musely být vysoké asi 4,5 m. Rampa ve svém „Třetím oku“, v kapitole „Konečné zasvěcení“ udává, že pod Potálou viděl kamenné sarkofágy, v nichž byly mumie mužů vysokých 4,5 m a jedné ženy o něco menší. Významná je i zmínka o mapě hvězdné oblohy na víku sarkofágů. Tato mapa se prý velmi lišila od dnešního stavu rozmístění hvězd. Znamená to, že těla pochází z velmi dávné doby. Tu by astronomové dokázali poměrně přesně určit. Kniha „Třetí oko“ vyšla asi dvacet let před objevem stop v USA …

Ještě se v této kapitole znovu vrátím k pátrání novinářů po pravé totožnosti Lobsanga Rampy. V oddílu s názvem „Rampovi odpůrci“ jsem se už zmínil, že zvláště německý tisk se za každou cenu snažil prokázat, že Dr. T. Lobsang Rampa je podvodník. Proto, když novináři vypátrali, že se Rampa dříve jmenoval Cyril Henri Hoskins, který v Tibetu nikdy nebyl, měli pocit triumfu, který vyjádřili článkem z 1.února 1958 v britských novinách Daily Mail. Nejspíš očekávali, že se Rampa stáhne do ústraní a celá záležitost bude objasněna. Dostalo se jim však překvapení, jaké nikdo nečekal. Rampa totiž nikdy nepopíral své sepětí s Hoskinsem a fakt, že Hoskins v Tibetu nikdy nebyl. Dokázal to tehdy vysvětlit způsobem, který západním lidem vyrazil dech. Protože ani tisk, ani televize a rádio nechtělo Rampovi poskytnout prostor k vysvětlení svého případu, zveřejnil vše ve svých dalších dvou knihách „Lékař ze Lhasy“ a „Příběh Lobsanga Rampy“. V těchto knihách se čtenář mohl dozvědět, že tibetský láma Dr. T. Lobsang Rampa má s Angličanem společné jen to, že 13. 6. 1949 převzal jeho tělo poté, co Hoskins zemřel. Pokud není někdo schopen toto přijmout jako vysvětlení, nemá prý šanci pochopit Rampův případ ani jeho dílo.

Jak to bylo doopravdy

Teprve nedávno se mně podařilo navázat kontakt s panem Donaldem S. Lopezem, profesorem asijské kultury a asijských jazyků na University of Michigan v USA. Pan Lopez se dlouhou dobu zabýval výzkumem pravé totožnosti Dr. T. Lobsanga Rampy a ověřováním pravdivosti jeho tvrzení. Tomuto výzkumu věnoval velkou část života. Přečetl množství knih týkajících se Lobsanga Rampy, pátral po něm i v různých tibetských záznamech a matrikách. Jako výsledek svého výzkumu napsal knihu „Prisoners of Shangri-La: Tibetan Buddhism and the West“. Pan Lopez mi poslal z této knihy kapitolu s názvem „The Eye“, ve které se píše o pravé totožnosti Dr. T. Lobsanga Rampy.

Pan profesor Lopez mi odpověděl také na mé dotazy z mého dopisu pro dalajlámu. Napsal mi, že v Tibetu za doby třináctého dalajlámy nikdy žádný člověk jménem Lobsang Rampa nežil. Ani ve Lhase v té době nebydlela žádná vysoce postavená rodina jménem Rampa, která by se podílela na vládě v Tibetu. Žádný muž jménem Lobsang Rampa nikdy nestudoval lékařskou školu na Čokpori ve Lhase, ani medicínu v čínském Čchung-čchingu. Dr. T. Lobsang Rampa je tedy zcela vymyšlená osoba. Tajné jeskyně pod Potálou a těla obrů jsou prý také jen výplody fantazie autora „Třetího oka“. Pravdivé informace týkající se některých psychických jevů a života v Tibetu prý Rampa mohl jednoduše opsat z jiných knih.

Pan Lopez ve své knize detailně píše o životě Cyrila Henriho Hoskinse ( muže, který se skrývá pod jménem Dr. T. Lobsang Rampa ). Dočetl jsem se, že se Cyril Henri Hoskins narodil 8. dubna 1910 v Plymptonu v Anglii. Jeho otcem byl klempíř Joseph Henri Hoskins, narozen v roce 1878 v Plymouthu. Matka se jmenovala Eva Hoskinsová ( rozená Martinová ). Cyril měl sestru Dorothy ( narozena 21. března 1905 ). Ta se provdala za faráře rev. Illingsworth-Buttlera.

Otec Cyrila Henriho Hoskinse měl železářství v ulici Ridgeway v Plymptonu. Poté, co Cyril opustil v 15 letech školu, nenašel si práci. Proto se poflakoval po obchodě svého otce a předstíral, že mu pomáhá. Už odmalička byl podivné dítě. Na rozdíl od své sestry byl prý velmi rozmazlený a problémový. Nikdy si nehrál s ostatními, stále jen experimentoval s elektrickými přístroji a zabýval se pokusy na hmyzu.

V roce 1940 se Cyril Henri Hoskins se svou matkou přestěhoval do Londýna. Bydleli v ulici Warwick Avenue v čísle popisném 13. V Londýně Hoskins pracoval v jedné firmě na osobním oddělení jako úředník. Dne 13. srpna 1940 se oženil se Sarah Anne Pattinsonovou, zdravotní sestrou z Richmondské nemocnice. Po nějakém čase se s Hoskinsem začalo cosi dít. Ostříhal si všechny vlasy a začal si říkat Dr. Kuan - Suo. Kvůli tomu byl v roce 1948 vyhozen ze zaměstnání. Odstěhoval se do jižní části Londýna, kde se živil jako fotograf. Stále častěji měl různé halucinace a výpadky paměti. Dne 13. června 1949 na zahradě spadnul ze stromu a poté si už vůbec nevzpomínal na svůj předchozí život. Úplně změnil oblečení i způsob života.

Po nějakém čase si znovu změnil jméno na Carl Kuon Suo a později na Carl Kuían. Znovu byl kvůli svému podivínskému chování vyhozen z práce. Dlouhou dobu byl nezaměstnaný. Aby si přivydělal, začal psát knihu „Třetí oko“. V ní se začal nazývat Dr. T. Lobsangem Rampou. V roce 1955 posuzovalo rukopis této knihy asi dvacet odborníků přes Tibet a tibetskou kulturu. Z nejznámějších to byl už zmiňovaný Heinrich Harrer, Marco Pallis a tibetolog David Snellgrove. V rukopisu našli množství chyb. Například Hoskins v rukopisu psal, že Lobsang Rampa byl synem mnicha. Nemohl být synem mnicha, protože mniši v Tibetu musí dodržovat celibát. Další z mnoha chyb se týkala způsobu tibetského oblečení. Hoskins psal, že někteří mniši nosí v každém uchu náušnici. Tito mniši však ve skutečnosti nosí náušnici jen jednu.

Všech dvacet odborníků se jednoznačně shodlo, že knihu „Třetí oko“ nepsal rodilý Tibeťan. Opravili chyby a doporučili knihu vydat jako fikci. Její autor však neustále tvrdil, že jeho kniha je pravdivá. Proto do prvního vydání „Třetího oka“ pan vydavatel Frederic J. Warburg z vydavatelství Secker and Warburg vepsal zprávu o tom, že se v této knize píše o záležitostech, o kterých se nedá jednoduše prohlásit, zda jsou autentické, proto původně kniha měla vyjít jako fikce. Po dlouhých dohadech s autorem knihy se vydavatelství nakonec rozhodlo přistoupit na požadavky autora a knihu vydat jako literaturu faktu.

Ještě před vydáním „Třetího oka“ musel Hoskins předložit dokumenty o tom, že skutečně pochází z Tibetu, že je vysoce postaveným lámou a lékařem z Potály a že opravdu studoval tradiční čínskou medicínu v Čchung - čchingu v Číně. Hoskins sice tyto dokumenty předložil, ale pravděpodobně se jednalo o padělky. Byly to doklady ve velmi špatném stavu. Bylo v nich množství chyb a nesrovnalostí a navíc nebyly psané čínsky a tibetsky, ale anglicky.

Nějaký čas po vydání „Třetího oka“ se Hoskins setkal s vydavatelem Frederickem J. Warburgem. Warburg se Hoskinse tenkrát tibetsky zeptal: „Měl jste pěknou cestu, pane Rampa? Protože Hoskins neodpovídal, vydavatel Warburg mu prozradil, že to bylo tibetsky. Po chvíli Hoskins padnul k zemi a předstíral agónii. Potom se celou záležitost snažil vysvětlit tím, že když byl za druhé světové války mučen Japonci, byla mu telepaticky zablokována paměť, aby nic nevyzradil. Proto si prý nevzpomíná na svůj rodný jazyk.

Kniha „Třetí oko“ se stala okamžitým bestsellerem a výdělky jejího autora činily až dvacet tisíc liber. Prodalo se okolo dvě stě tisíc výtisků. Kniha „Třetí oko“ byla jen v Anglii vydána celkem šestkrát. Hoskins se velmi rychle stal známým spisovatelem a jeho život tak konečně začal mít nějaký smysl. Kromě psaní knih se Hoskins také zabýval pořádáním přednášek o své nauce. Z jedné takové přednášky se mi podařilo na Internetu sehnat zvukový záznam. Bohužel se jedná o příliš nekvalitní anglickou nahrávku, které jsem nerozuměl téměř ani slovo.

Na otázku „Dr. T. Lobsang Rampa - láma, nebo podvodník?“ jsem se rozhodl odpovědět jednoznačně - podvodník. Přesvědčil mě o tom dopis pana profesora Donalda S. Lopeze. Podle mého názoru je to důvěryhodný člověk a v každém případě je zasvěcený v dané problematice. To, že Dr. T. Lobsang Rampa byl ve skutečnosti Angličan Cyril Henri Hoskins, mě ještě stále nestačilo k přesvědčení, že se jedná o podvodníka. Stále se totiž ještě dalo věřit Hoskinsově teorii, že se do něho velký láma a lékař Rampa z Tibetu vtělil. Když jsem se však od pana Lopeze dozvěděl, že v Tibetu nikdy žádný Lobsang Rampa nežil, nebylo už co řešit.

Faktu, že autor „Třetího oka“ byl podvodník, nasvědčuje i velké množství informací o jeho životě. Například rozmazlenost v dětství, podivínský způsob života, zabývání se neobvyklými činnostmi, lenost, neschopnost udržet se v zaměstnání, sklon k neustálým změnám jména atd.

V úvodu každé své knihy Hoskins píše: „Tato kniha, jako ostatně všechny mé knihy, je pravdivá. Podle pana profesora Donalda S. Lopeze v tomto tvrzení Hoskins nelhal. Byl prý na tom duševně už tak špatně, že tomu všemu sám opravdu věřil. Nemohl tedy vědomě lhát, když byl o pravdivosti svých tvrzení stoprocentně přesvědčený.

Ještě v průběhu psaní této seminární práce jsem byl pevně přesvědčený o tom, že Dr. T. Lobsang Rampa, láma a lékař z Tibetu, skutečně existoval, vtělil se do těla Angličana Hoskinse. Věřil jsem, že ve svých knihách Rampa popisuje skutečné zážitky a zkušenosti a tudíž jsem věřil i tomu, že všechny knihy tohoto autora jsou pravdivé. Dnes už díky této seminární práci vím, jak to skutečně s Dr T. Lobsangem Rampou bylo. Píšu „díky seminární práci“, protože nebýt této práce, nikdy bych asi osobnost Lobsanga Rampy nezkoumal tak detailně.

I přesto, že Dr. T. Lobsang Rampa byl podvodník ( i když o tom třeba ani sám díky svému pevnému přesvědčení nevěděl ), věřím tomu, že jeho knihy měly a stále ještě mají velký význam. Psal je v době, kdy o Tibetu a jeho tajemstvích téměř nikdo nic nevěděl a jemu se přesto podařilo západní lidi s touto tajuplnou kulturou seznámit. O Tibetu se najednou začalo mluvit a svět se začal o tuto zemi zajímat i v oblasti politiky. Tím mám na mysli útlak Tibeťanů od začátku okupace Tibetu Čínou. O tom se dočtete víc hned v následující kapitole.

Obdivuji, že Hoskins dokázal psát o svém fiktivním životě v Tibetu tak poutavá vyprávění, když tuto zemi sám nikdy nenavštívil. Málokdo dokázal psát o Tibetu a jeho tajemstvích tak přesvědčivě a s takovým zaujetím, jako právě on. Proto i nadále zůstává takzvaný Dr. T. Lobsang Rampa mým nejoblíbenějším spisovatelem.




Další články tohoto autora:
Viktor Pavel

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku:




Výběr z vydání

  • TECHNO: Co všechno lze dostat na 3 diskety?

  • INFO: Podepiš se krví aneb DNA v pořadači.

  • OSOBNOSTI: Dr. T. Lobsang Rampa - láma, nebo podvodník?

  • ŠKOLSTVÍ: Úvaha na téma financování vysokých škol

  • ŽIVOT: Internet krále Klacka

  • SOUTĚŽ: Vyhodnocení soutěže o lístky na Vanessu

  • ZE ŽIVOTA: Esej o reklamě

  • OSOBNOSTI: Dr. T. Lobsang Rampa - láma, nebo podvodník? 2.

  • OSOBNOSTI: Dr. T. Lobsang Rampa - láma, nebo podvodník?

  • SOUTĚŽ: O knihu

  • KRYPTOLOGIE:? Záhadný rukopis (díl 5., poslední)

  • SOUTĚŽ: O vstupenky na koncert Vanessy Mae

  • FEJETON: Alternativní svět

  • TÉMA: Chtějí naše školy produkovat mnohoučené hlupáky?

  • KNIHY: Příběhy o naději a o důvěře

  • Na okraj

    Indický kouzelnický trik vysvětlen

    Jedním z nejznámějších kouzelnických kousků je tzv. indický trik s lanem. Eskamotér vyhodí do vzduchu lano, které zůstane "viset". Po něm vyleze mladík, za ním se vyšplhá eskamotér s nožem v zubech, vzápětí padají dolů údy i kousky provazu. Eskamotér mávne rukou a mladík se objeví živ a celý. Po celá desetiletí se snažily tento trik vysvětlit nesčetné teorie - marně. Teprve letos publikoval Peter Lamont, psycholog a president edinburgského "Magického kroužku" výsledek svého pětiletého skeptického historického bádání. Zjistil, že jde o legendu, kterou vymyslil a publikoval jako skutečnost časopis Chicago Tribune v r. 1890, aby zvýšil náklad. Po čtyřech měsících se sice tehdy na podvod přišlo, ale bylo pozdě. Postupem let, až do současné doby, se popisy triku stávaly stále přesnější, podivuhodnější a trik věrohodnější. Nikdo o realitě tohoto triku nepochyboval.
    Možná by se takto měla prověřit mnohá tvrzení o výkonech indických joginů a fakirů, o úspěších léčitelů a důkazech psychotroniků.
    Skeptiker, 2/2001




    Leonidy 2001

    Na neděli 18. listopadu kolem 11 hodin SEČ připadá první předpovězené maximum meteoritického roje Leonidy. Čtenáři Psa v Severní a jižní Americe se mohou podívat. Druhé maximum nastane 19 h SEČ. Dívat se mohou pozorovatelé z východní Asie a Australie. U nás ve střední Evropě vychází radiant roje až kolem 22.30. Přesto - když bude hezky, jistě to bude stát za to i tak. Nejlepší podmínky pozorování budou kolem půlnoci. Předpověď je obtížná a proto se může od skutečnosti lišit. Nezoufejme: Když ne letos, tak příští rok prý bude na Leonidy úrodný. A potom ještě rok 2098. Máme se na co těšit.

    Šaman



    Přátelé,
    věnujte pozornost tomuto:

    NOVINKA!!!

    Klub skeptiků Sisyfos má nového předsedu - lépe řečeno předsedkyni.

    Stala se jí

    Věra Nosková.

    Gratuluju Ti Věro

    JITA





    OHLAŠOVNA

    Návštěva Fyzikálního ústavu AV ČR prostřednictvím internetu. Zájemcům, kteří by se chtěli informativně seznámit s některými tématy fyzikálního výzkumu, prováděného ve Fyzikálním ústavu AV ČR v Praze a nestihli prohlídku ústavu ve “Dnech otevřených dveří”, jsou srdečně zváni k návštěvě internetové stránky ústavu “Brána pro veřejnost” na adrese spin.fzu.cz/texty/brana/index.html. Ústav bude totiž pro veřejnost otevřen opět až v říjnu 2002.




    Pražská botanická zahrada

    Vás srdečně zve na

    slavnostní otevření nové trasy naučné stezky

    v areálu Pražské botanické zahrady, které se koná v sobotu 10. listopadu 2001 v 10.30 před vchodem do zahrady.


    Pražská botanická zahrada, Nádvorní 134, Praha 7 - Troja, 171 00, tel.: 02/688 0 667, www.botgarden.cz, e-mail: info@botgarden.cz