Nastala sezóna podzimních sklizní a u kamarádů nás čekalo ořechobraní. Velké zahradě s ořešáky vévodí boxer Basky, jemuž zejména pokročilý věk a s tím související kloubní potíže brání v dovádění. Jenže naše tříměsíční štěňátko si ho omotalo kolem tlapky a nohatá psí slečna Bony starouška rozdováděla.
Na fotkách je vidět, že si ho chtěla zakousnout k večeři. A když už starý pes nemohl, našla si Bony jinou hračku - kotě. Ovšem kotě bylo mazané a schovávalo se za strom, jak je vidět na fotce. To byla velmi složitá situace, nad níž se už štěně muselo zamyslet a kotě mezitím prchlo.
Když jsme přivezli domů pytel darovaných ořechů, rozložila jsem je na plachtu na gauč, aby proschly. No byla další úžasná hračka. Ořechy jsou letos poměrně malé, dobře pasují do tlamičky. Štěněti trvalo přesně den než přišlo na to, že uvnitř je nějaká laskomina.
Teď už umí bravurně ukrást ořech, honem se s ním schovat (to abychom jí ho náhodou nesebrali, protože s tím už má sakra špatné zkušenosti) a rozlousknout si ho a vnitřek spolykat. Zbytek ořechu se pak nejlépe rozťape po koberci, ostatně ať si s tím páníčci poradí jak chtějí.
Za těch 13 týdnů svého života získala naše Bony jednu zásadní špatnou životní zkušenost: kdykoliv si najde nějakou úžasně vonící a lákavou pochoutku, odněkud se vynoří někdo z páníčků a vyrve jí to z tlamy. Typickým příkladem je nález hovínka nebo pošlé myši.
Když se štěně vynoří z garáže či kůlny, má nafouknutou tlamu a po straně tlamy mu visí myší ocásek, je to signál k tomu, abychom zahodili vše, co máme v rukou, a všichni se rozběhnou přilákat nebo ulovit psa a tu chcíplotinu mu sebrat. Je to náramně sportovní záležitost pro všechny zúčastněné, nezúčastnění se naopak dobře baví…