Chudák kaktus na to asi doplatil… Když se slunil na balkóně, odmítal se nechat okousat (jako ostatní rostlinstvo) a setrvale píchal, a to i když na něj štěně zuřivě štěkalo. Nerozmyslel si to. Tak ho štěně chtělo zakousnout, ale nešlo to. Pak štěně přišlo na to, že když ho chytí za spodek, tedy ZA KVĚTINÁČ, tak je kaktus bezbranný a naše psí slečna si to s ním může vyřídit.

Vyrvali jsme jí z tlamy kořeny kaktusu, protože se s tím úlovkem přišla pochlubit. Teď je kaktus zazimovaný a uvidíme, jestli to přežije a jestli si Bony na jaře vzpomene, jak s tím darebákem zatočit definitivně.

Zato vysavač, to je kvalitní nepřítel. Přestane s tím protivným vrčením, když se mu to pořádně po psovsku vysvětlí, jenže mu to dlouho nevydrží, za chvilku začne zas. Dokonce si dovolí na štěně vyjet, takže je to zatím nerozhodně.

A přátelé? Byli jsme se podívat na "rodnou hroudu", navštívili jsme s Bonynkou chovatelskou stanici Velký Dar u Heřmanova Městce, kde se Bony narodila. Nemyslím si, že by to tam poznala - chovala se stejně jako všude jinde na návštěvě. Tedy nejdřív provedla domovní prohlídku a pak revizi zahrady. Jedna z fen paní chovatelky na ní setrvale vrčela, byla 14 dnů po krytí, a naše slečna se jí vůbec nelíbila. Nakonec jí museli zavřít, protože rušila všechny.

Zato s paní matkou se Bony spřátelila a setrvale jí okusovala ušiska. Paní chovatelka nás ujistila, že zahrada je "psotěsná", navíc zeleninová zahrádka je ohrazena plůtkem, takže se nic stát nemůže. My jsme jí říkali, že naše štěně je poměrně vynalézavé, paní chovatelka se zdvořile usmívala až do chvíle, kdy Bony objevila slabiny v ohrazení zeleninové zahrádky a důsledně překontrolovala dosud nesklizené zbytky úrody.

Paní chovatelka, jinak velmi zdvořilá paní, se rázem přestala usmívat a hnala ji ven se slovy "Tak to ne! Mazej! Ještě to naučíš naše psy!" Nakonec si Bony, doufám, napravila reputaci, když se vzorově nechala od páníčka přivolat a taktéž vzorně nastoupila do auta.

Slibuji, že jakmile se štěně naučí nová darebáctví, zase přijedeme…