ZVIRETNIK

Psí slečně Bony, českému strakatému psu, je necelých sedm měsíců. Teď mohu konstatovat, že je to věk, kterého se též nemusela dožít - málem zemřela na svou vlastní žravost a na to, že jsme podcenili její schopnosti. Ona je totiž schopná - když usiluje o dosažení zakázaných věcí - vytáhnout se do neuvěřitelné dálky, nebo spíše výšky.

A tak se jí podařilo uchvátit kovovou tubu s mastí na kožní onemocnění a SEŽRAT ji CELOU. Tedy jak obsah, tak obal. Zůstal zachován je silně ožvýkaný umělohmotný uzávěr s kovovou "objímkou", kudy se mast tlačí ven, jinak celá kovová tuba se změnila na sežvýkané kousíčky, které byly pohlceny. Naštěstí byla tuba už prakticky prázdná.

No a tak začal tanec - veterinář, rentgen, veterinář… Závadou bylo jak chemické složení léčiva, tak pohlcený kovový obal. Naštěstí to dobře dopadlo, vše vyšlo ven přirozenou cestou, jen se několik týdnů celý náš svět točil kolem psího bobku. Tím jsme se trpce poučili a všechno, co se nesmí psu dostat do žaludku, stěhujeme ke stropu. A musím to poradit všem, kteří si obstarají štěně: nepodceňujte jeho vynalézavost. JE DĚSIVÁ.

Psí vánoce
Protože se naše psí slečna šťastně dožila vánoc a protože jsme se poučili, že umí dosáhnout tak vysoko, jak bychom nepředpokládali, počítali jsme s tím i při vánoční výzdobě. No a co myslíte? Zase jsme se přepočítali!

Na vánočních větvích, které vždycky míváme naaranžované ve velké keramické nádobě na stole místo stromku, nebyly žádné skleněné ozdoby, jen přírodní materiály. Dovnitř té keramiky se dává velká zavařovací sklenice s vodou, aby větve neměly žízeň a neplivaly po nás jehličí. Jinak žádný kov, žádné drátky, žádné sklo, žádná umělá hmota! Bonbóny byly jen symbolicky a úplně na vršku. Ozdoby jsme zavěšovali pomocí stehovačky (pro neznalce: tenká bavlněná nit, kterou lze snadno přetrhnout).

Začalo to tím, že se ztratily bonbóny a v psím bobku se objevil barevný staniol. No dobře - zbytek bonbónů jsme snědli sami před Štědrým dnem a mysleli si, že jsme "za vodou". Večer před Štědrým večerem je u nás tradiční frmol - příprava ryb, polévka, salát, balení dárků … To se pejskové líbilo! Byla z toho chudinka celá unavená… A tak když se vypařila z kuchyně, mylně jsme se domnívali, že si unavené štěňátko šlo lehnout.

Do reality nás vrátila dělová rána: naše zlatíčko strhlo se stolu velikou keramickou nádobu i s celým stromkem. Na zemi se válela změť větví, ozdob, sušeného ovoce, keramických střepů, skleněných střepů, to vše štědře zalité vodou a posypané jehličím… Nad tou nadílkou stál rozpačitý a mírně provinilý pes a tvářil se, že neví, kde se to tu vzalo.

No - ani jsme jí nevynadali, protože jsme se tomu začali všichni smát. Jistě to nebylo výchovné, ale v té situaci už nebylo lepšího řešení, leda jí přetrhnout. A tak jsme posbírali všechny střepy a počkali do rána, až mokrota vyschne, a začali nanovo.