Byli jsme přesvědčeni, že máme nejkrásnějšího psa ve střední Evropě, ale když jsme viděli ostatní české strakaté, tak nás to trochu přešlo. Především její sestra rodná, Bela: je výrazně pohlednější. Díky genetickým zbytkům dlouhochlupatosti je celá vlající a sametová, vybarvená mírně do šeda. (Děkuji tímto paničce od Bely za fotky, je to její zásluha).

Její bratr rodný, Benjamin zvaný Jordán: hubený elegán, lesklý jak čerstvě vyloupnutý kaštan a mokrý uhel, vysoký krok, samá šlacha a sval pod lesklou srstí. Jenže ten měl smůlu - odmítl na rozhodčího vycenit chrup. Zatnul zuby a krčil nos, tak ho po druhém pokusu vyloučili. To mi přišlo líto - ostatně Jordán měl pravdu, kdo stojí o to, aby se mu někdo na veřejnosti šťáral v hubě, že…

Pesinka Bony byla ve výstavním kruhu vzorná, poslušně cenila chrup na rozhodčího, držela se páníčkovi u nohy a běhala podle pokynů - a pak přišla bomba. Rozhodčí si ji kriticky prohlédl a pak ke shromážděným divákům pohovořil mimo jiné takto: Tak tady vidíte typicky překrmovaného psa! Kdyby tu byla dřevěná podlaha, slyšeli byste, jak dusá! A prosím vás, jak jí mám spočítat zuby, když je má zapatlaný piškotama?! Chce to míň krmit a víc honit!!

Viděla jsem, jak páníčkovi stoupá hněv tváří, z uší prýští jemný dým vzteku a svaly se zatínají. Ale rozhodčí už diktoval verdikt: dobře stavěná, pěkně se nese, chrup bezvadný, přehnaně blahobytná. Sice jsme dostali modrou mašli za druhé místo, ale jeli jsme domů trochu zpražení. Páníček mlčel, občas ucedil mezi zuby: Dusá… Já mu dám DUSÁ!

Doma nás rodina a přátelé uvítali se slovy: No to jsme vám mohli říct hned, že je tlustá - to jste nemuseli štrádovat na výstavu! No tak tedy zhubnout, míň krmit a víc honit. Ostatně je jaro, obecně se hubne do plavek - tak hubneme do výstavy. Datum: 18. června. To stihneme. A pak nám první místo neuteče.

Tak jsme nasadili dietu: Žádné mlsoty přes den. Ráno jen hrstka granulí, večer spíš maso a mrkev, rýže minimum. Za odměnu občas půlka piškotu, né hned dva… Denně aporty s kopce do kopce, ráno i večer. Lítačka ve vysoké trávě. Jakmile jí bude rok, bude mít každotýdenně jeden hladový den (možná to ze solidarity zkusíme s ní).

Pesinka zhubla. Kšíry jsou jí volné, žebra jsou hmatná, boky se výstavně propadají. Našlapuje zlehka. No a co myslíte: přišel dopis, že výstava se odkládá na září! To jsem zvědavá, jestli si tu figuru udržíme…