Doma na mě volají: Bonynko, ty bestie flekatá. Když něco provedu, tak jsem SAKRApes!
Ke žrádlu dostávám: granule a vařené maso s rýží a zeleninou
Ale já mám mnohem raději: sýrové toasty, piškotky a dále všechny hnusy, které si na vycházce najdu, ty jsou ze všeho nejchutnější
Oblíbená činnost (hračka, hra): Aportíček. Nosím všechno, co mi házejí. A setkání se spřátelenými psisky! To je báječná honička, to přímo miluji. Miluji děti, vlastní rodinné i cizí, ale málokdo má nervy na to, jak na lidi neustále vyskakuji, i když už vím, že se to nesmí. Když na to zapomenu, obvykle mi to připomenou srolované noviny, které mi přistanou na hřbetě. Ráda chodím na cvičák, to je zábava, obvykle už v autě poskakuji a nemůžu se dočkat. Ovšem není mi proti srsti ani válet se na gauči u televize, když se mohu rozvalit na záda a páníček mne drbe na bříšku. Celý život je prostě fajn.

Já a moji lidičkové žijeme: v bytě poblíž Prahy
A nejzajímavější na mě je: že vypadám jako venkovský voříšek a miluji všechny lidi a zvířata, že jsem stále v dobré náladě a jsem šťastný pes 24 hod. denně

Jak jsme se našli?
Jsem narozeninový dárek, ostatně jsem z chovné stanice Velký Dar, že… Vybrali si mne pro přátelskou povahu plemene, nulovou agresivitu, zdravotní odolnost a střední velikost. Ale nepočítali s tím, že mám v genech tak velkou lásku k lidem, že špinavými packami označkuji každého, kdo je v dosahu vodítka. Jako malé štěně jsem byla černobílá, pak jsem se dobarvila do hněda, a také jsem se prý vybarvila, jak mi občas vyčítají. Tomu nerozumím, i když chápu většinu toho, co se kolem děje.

Čím se mohu pochlubit?
Zatím nejsem mezinárodně uznané plemeno, pouze národní, a zatím nás na světě není moc. Mám milou povahu a protože mne páníčci berou všude s sebou, umím se chovat v nejrůznějších společnostech a situacích. Když mne lidičkové přestanou obdivovat, obvykle lehnu pod stůl a spím. Panička se mnou cvičně jezdívá veřejnou dopravou, takže se nebojím ani v metru nebo tramvaji. Narozdíl od některých mých sourozenců netrpím kinetózou, takže spořádaně cestuji vzadu v autě a vím, že mne vždycky čeká nějaká nová zábava. Jsem vnímavé zvíře, stejně jako moji rodiče a sourozenci, umím se ledacos naučit, ale mám samozřejmě své meze - nebudu ani lovecký pes, ani služební či slepecký, jsem prostě vhodný společník jak k dětem, tak ke starším lidem. Protože jsem zvědavá a svět zkoumám čumákem a zubisky, občas sežeru něco, co se nesmí - ale z toho prý vyrostu. Tak na to jsem sama zvědavá…

Chcete vědět ještě víc?
Svou stránku nemám, panička o mne občas napíše do Zvířetníku. Pro zájemce: najděte jakékoliv "strakáčí" stránky, dočtete se o historii plemene a uvidíte fotky většiny strakáčů, kteří existují. Třeba tady www.strakaci.cz nebo tady